„Révo révo tekutá, zabarvená do žluta…“ zpívá Waldemar Matuška alias cyperský král Petr a s ním Jaroslav Marvan alias purkrabí v muzikálu Noc na Karlštejně.
Plody vinné révy a produkty z nich mají různé odstíny a jistě se shodneme, že zajímají mnoho lidí.
Poté, co jsme si v listopadu přiťukli sklenkou mladého svatomartinského vína, někteří možná i sklenkou beaujolais, poté co jsme na prahu nového roku pozvedli šampusky a připili si na zdraví, možná uvažujeme nad tím, zda to nezkusit….
Co? Pěstovat révu jako Otec vlasti.
Každý známe verš z Nerudovy básně o Karlu IV. - „zprvu trpké zdá se“. Jak to udělat, abychom vybrali správnou odrůdu, jak ji správně zasadit, pěstovat, hnojit, stříhat? I o tom bude tento seriál. Zahrady dosud odpočívají, tak zatím sbírejme informace.
Růst vinné révy
A jak je to s vývojem révového keře během roku?
„365 dní roku je
u révy rozdělitelné do tří částí, podle fyziologických změn, které u ní
probíhají. Rozlišuje se období růstu, kdy roste vše, co může: letorosty, listy,
fazochy, květenství a hrozny, jednotlivé bobule. Za ním následuje období
vyzrávání, kdy vyzrávají nejen hrozny, ale také i samotné letorosty, které
postupně dřevnatí a stává se z nich jednoleté dřevo, nazývané též réví. Také listy, než opadnou, musí
vyzrát; ztrácejí při tom zelené barvivo chlorofyl a zabarvují se do krásných
podzimních barev. Poslední období je obdobím odpočinku, označuje se slovem dormance.
Každé
z těchto období sestává z několika částí, které se nazývají fenofáze. Fenofáze jsou přesně definované
a s jejich pomocí lze popsat vegetační stádium, ve kterém se réva právě
nachází. Přechod mezi jednotlivými fenofázemi závisí na klimatických
podmínkách, především na teplotě. Délka jednotlivých fenofází se může lišit
podle odrůd (zvláště v druhé polovině vegetace).
První projev
růstové aktivity se nazývá slzení.“
Réva pláče? ☺
„Ano, my
poetičtí vinaři říkáme, že réva „pláče“.
Na jaře míza vytéká ze všech
řezných ran, které jsme způsobili zimním řezem. Zpočátku mízu tvoří jen voda,
později obsahuje sušinu, především glukózu.“
Réva pláče
sladce?
„Skutečně, ochutnáte-li
kapičku tekutiny vytékající po řezu, zjistíte, že je sladká. Postupné
zahušťování mízy glukózou se líbí bakteriím, kterých je už i v předjaří na vinici mnoho, ty se na řezných ranách množí a při tom produkují sliz, který ucpává cévní svazky – tím se slzení zastavuje. Slzení probíhá při vnějších teplotách okolo 5 – 6 °C.
Další fenofáze – rašení – se už projevuje mnohem
viditelněji. Pupeny, jimž se říká očka, se zvětšují, obalové šupiny se otvírají, objevuje se bělavé chmýří označované slovem vatička. Po několika teplých dnech už jsou na křehkých zárodcích
budoucího letorostu rozpoznatelné zoubky prvních listů. Rašící očko se v tomto
stádiu někdy nazývá holoubě.“
Při jaké
teplotě réva začíná rašit?
„Většinou kolem
10 stupňů, ale záleží na odrůdě.“
Jak hodně réva
naroste?
„V čase mezi
rašením a kvetením, tedy v období označovaném jako „prodlužovací růst“, letorosty dosáhnou délky 600 – 800 mm.“
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - leden
Keř
Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy.
Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitér. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.
Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.
Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm využijeme do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, květy, které často voní, barevnými listy či ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají i stonky, mívající často charakteristickou texturu.
Zdroj: článek Keře
Pnoucí růže
Tato skupina zahrnuje velké množství šplhavých a popínavých růží. Ty, které pocházejí z botanických druhů, vykvétají jen jednou, ale jsou velice bujné a nejlépe vypadají na zdech. Ty méně vzrůstné a pocházející z čajohybridů jsou vhodné na ploty a zástěny a kvetou opakovaně. Další, takzvané gamblery jsou statné, mají však ohebné stonky a lze je tvarovat přes oblouky a pergoly. Tyto růže se vyznačují dlouhými výhony, které nevymrzají. Jde tedy v podstatě o růže sadové, které se nedokážou udržet ve vzpřímené poloze. Nemají samy žádné úponky nebo jiná „zařízení“, která by jim umožňovala aktivně se popínat. Opírají se pouze o konstrukci a musí být přivazovány. Za minimální výšku se u pnoucích růží považují 2 metry. Skupina zahrnuje odrůdy jednou i opakovaně kvetoucí (remontující) s květy plnými, vzácněji prázdnými. Přechod mezi růžemi pnoucími a sadovými, ale i pokryvnými, není v některých případech přesně vymezen a tutéž růži můžete tedy využít různými způsoby.
Zdroj: článek Pěstování růží
