Včelí produkty jsou přírodní látky, které mohou být rostlinného nebo živočišného původu. Mezi rostlinné produkty řadíme ty látky, které včely sbírají ve volné přírodě a přináší je do úlu, kde je zpracují pro svou potřebu. Patří sem propolis, pyl a med. Mezi produkty živočišného charakteru řadíme látky, které včela sama vytváří ve svém vlastním těle, tedy včelí jed, mateří kašička a včelí vosk. Všechny tyto produkty slouží především včelám jako potrava, ochrana nebo stavební materiál. Člověk včelí produkty využívá k uspokojování svých potřeb.
Propolis
Jedná se o produkt rostlinného původu. Propolis je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z rostlinných zdrojů (z květních a listových pupenů topolů, bříz, jív, olší, jehličnatých stromů a dalších rostlin) a v úle ji používají k dezinfekčním a jiným účelům. Propolis je považován za včelí tmel a má žlutohnědou, zelenožlutou až černou barvu. Je to směs vosku, ale především pryskyřičných látek. Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji svými kusadly, čímž ji obohatí o výměšky žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou, takzvanou rouskou, odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. Také tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).
Složení propolisu je velice proměnlivé, ale vždy jsou v určitém poměru zastoupeny tyto složky: látky pryskyřičnaté povahy, vosky a mastné kyseliny, éterické oleje, pyl, ostatní složky (minerální látky, vitamíny, cukry).
Propolis je látka, která má celou řadu účinků, jichž využívá především kosmetický a farmaceutický průmysl. Můžeme ho užívat nebo aplikovat ve formě tablet či čípků, propolisových sprejů, tinktur, emulzí a mastí, lze jej smíchat s medem. Vyrábí se i propolisová kosmetika jako mýdlo, šampóny, krémy. Propolis lze indikovat u infekcí močových cest a močového měchýře, infekcí zažívacího traktu, infekcí ledvin, plísňových onemocnění, akné, při vypadávání vlasů, tuberkulóze, hemoroidech, akné, zánětu nosohltanu, ekzémech, štítné žláze, proleženinách, popáleninách, lupénce, oděrkách a oparech.
Je však důležité upozornit, že propolis může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce, proto je vhodné před užitím jakéhokoliv přípravku s propolisem provést krátkou kontaktní zkoušku. Ta se provádí tak, že zápěstí potřeme ředěnou propolisovou tinkturou a za den až dva test opakujeme. Pokud nenastane reakce, například zčervenání nebo pupínky, můžeme propolis použít. Užívání propolisu a přípravků s propolisem by se měli vyhýbat pacienti se závažným srdečním onemocněním a těhotné ženy.
Nákup propolisu lze provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Mezi včelaři není prodej propolisu moc rozšířený, a proto je těžké si ho tímto způsobem opatřit.
Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji kusadly, čímž ji obohatí o výměšky svých žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou neboli rouskou odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. I tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho opět o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a k mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).
Propolis jakožto látka pryskyřičné povahy lehce taje, při teplotách nad 45 °C se stává lepivým až gumovým, bod tání se v průměru pohybuje kolem 60–70 °C, chladem pak propolis křehne a tuhne. Vůně je pryskyřičná, chuť trpká a hořká; hustota je 1,112–1,136 g/cm3.
Složení propolisu je velice proměnlivé a patří sem: látky pryskyřičnaté povahy (cca 50 %), vosky a mastné kyseliny (cca 30 %), éterické oleje (10 %), pyl (5 %), ostatní složky (5 %, minerální látky, vitamíny, cukry).
Propolis je látka, která má celou řadu účinků, jichž se využívá především v kosmetice a lékařství. Můžeme ho užívat nebo aplikovat ve formě tablet a čípků, propolisových sprejů, tinktur, emulzí a mastí, lze jej smíchat s medem. Vyrábí se i propolisová kosmetika – mýdlo, šampóny, krémy. Propolis lze indikovat u infekcí močových cest a močového měchýře, infekcí zažívacího traktu, infekcí ledvin, plísňových onemocnění, akné, při vypadávání vlasů, tuberkulóze, hemoroidech, akné, zánětu nosohltanu, ekzémech, štítné žláze, proleženinách, popáleninách, lupénce, oděrkách a oparech.
Je však důležité upozornit, že propolis může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce, proto je vhodné před užitím jakéhokoliv přípravku s propolisem provést krátkou kontaktní zkoušku. Zkouška se provádí tak, že zápěstí potřeme ředěnou propolisovou tinkturou a za den až dva test opakujeme. Pokud nenastane reakce, například zčervenání nebo se neobjeví pupínky, můžeme propolis použít. Užívání propolisu a přípravků s propolisem by se měli vyhýbat pacienti se závažným srdečním onemocněním a těhotné ženy.
Propolis se nejlépe rozpouští v ethanolu (lihu) o koncentraci 60 až 80 %. Ve vodě je prakticky nerozpustný. Pro výrobu tinktury je třeba mít líh z lékarny nebo neředěnou domácí slivovici popřípadě jinou pálenku. Neředěná domácí slivovice po vypálení má nejčastěji obsah alkoholu 60 až 65 %, proto je ideálním rozpouštědlem propolisu.
Nejdříve si připravíme prášek z propolisu tak, že včelí propolis očistíme, nakrájíme a vložíme do mrazničky, po zmrznutí nameleme v mlýnku a promícháme s lihem. Postavíme na tmavé místo k maceraci (trvá cca 3 týdny). Po dobu macerace občas promícháme. Poté tinkturu přecedíme do tmavých sklenic.
Tinktura je vhodná na posílení imunity, bolesti v krku, paradontózu, zánět ústní dutiny, rýmu, zánět průdušek, žaludeční vředy a problémy s játry.
Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.
Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) žije ve velkých společenstvech, která jsou tvořena mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou plodná samička (matka), samečci (trubci) a dělnice. Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci. Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu. Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, takže může stavět v hnízdě plásty. Od šestnáctého do dvacátého dne života včela přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá. Od jedenadvacátého dne života již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.
Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.
Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá do váčku (medný váček), který je od žaludku oddělen česlem, to znamená že nasátý nektar nepřijde do trávícího systému včely medonosné. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.
Včely produkují mimo med i sladkou hmotu. Tu zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují látkami vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát. Včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylu v trávicím a voskotvorném ústrojí.
Tuk rozpustíme ve vodní lázni, přidáme propolis a při zhruba 50 až 60 °C zlehka mícháme, dokud nevznikne homogenní hmota. Tu poté necháme vychladnout a skladujeme v chladničce.
Máslo je vhodné k posílení imunity, proti kašli, při léčbě zápalu plic.
Pieris je náchylná k několika chorobám a škůdcům. Nejčastějšími problémy jsou hniloba a rakovina kořenů Phytophthora, skvrnitost listů (způsobená různými houbami) a mušky síťnatky. Hniloba kořenů je často spojena se špatným odvodněním, zatímco skvrnitost listů je častější ve vlhkých podmínkách. Síťnatky způsobují tečkování a změnu barvy listů.
Nemoci
Hniloba a rakovina kořenů Phytophthora
Toto houbové onemocnění postihuje kořeny a může způsobit odumírání větví, vadnutí a změnu barvy listů. Daří se mu ve špatně odvodněných nebo podmáčených půdách.
Skvrnitost listů
Různé houby mohou způsobovat skvrnitost listů, které se projevují jako červenohnědé nebo stříbřitě šedé skvrny na listech s tmavými okraji.
Rakovina listů a odumírání výhonků
Toto onemocnění, způsobené Phytophthora ramorum, může vést k hnědnutí a vadnutí listů, zejména na mladších výhonech.
Škůdci
Síťnatky
Tento hmyz se živí spodní stranou listů a způsobuje tečkovaný nebo vybělený vzhled. Může také způsobit žloutnutí nebo hnědnutí listů.
Nosatec jahodový
I když je méně častý, může být také škůdcem na pierisu.
Ochranná opatření
Dobrá drenáž
Zlepšení drenáže půdy je zásadní pro prevenci hniloby kořenů.
Fungicidy
Fungicidy lze použít k boji proti skvrnitosti listů a hnilobě kořenů způsobené Phytophthora, ale preventivní opatření, jako je správná drenáž, jsou účinnější.
Insekticidy
Škůdce lze omezit insekticidy, zejména pokud se aplikují po vylíhnutí přezimujících vajíček.
Prořezávání
Ostříhání postižených větví může pomoci omezit šíření některých chorob, jako je například rakovina Phytophthora.
Likvidace odpadu z pierisu
Odstraňování a likvidace napadených listů může pomoci snížit šíření skvrnitosti listů.
Včasná detekce
Pravidelná kontrola rostlin na příznaky chorob nebo škůdců může umožnit včasný zásah.
Bakteriální rakovina se projevuje ve formě mrtvé kůry, která vypadá jako propadlá, spolu s vytékajícím sekretem a odumíráním novějších výhonků. V listech stromu se mohou také vytvořit díry – průstřely. Obrázky této nemoci můžete vidět zde: bakteriální rakovina.
Ochrana
Dodržování správné hygieny, pokud jde o prořezávání, je důležité, aby se snížilo riziko vniku bakteriální rakoviny skrze řezné rány. Odřízněte infikované dřevo a hlavně na rány nepoužívejte ochranné prostředky po prořezávání (jako Arbrex nebo štěpařský vosk) – ty byly tradičně doporučovány, ale dnes se má za to, že by ve skutečnosti mohly narušit vlastní proces hojení ran. Bakteriální rakovina se velmi obtížně léčí. V závislosti na umístění a rozsahu rakoviny může být možné odstranit pouze postiženou oblast stromu, i když v mnoha případech bude nutné pokácení stromu kvůli oslabené strukturální integritě způsobené rakovinou. Neexistuje žádná chemická léčba bakteriální rakoviny.
