Kdyby vám někdo nabídl preparát, který obsahuje spoustu vitaminů a minerálů a nemá vedlejší účinky, určitě byste o něm uvažovali a byli byste připraveni otevřít peněženku. A což teprve, kdyby byl zdarma? Stačí si ho najít, nasbírat, užívat… a vážit si ho. Byť by to byl „pouhý plevel“.
Ptačinecžabinec
Název to, pravda, není moc lichotivý (v latině je honosnější: Stellaria media), ale jinak je tahle rostlinka docela užitečná. Určitě ji znáte – to je takový ten věčný plevel, který se špatně pleje, protože není za co ho uchopit a zaplétá se do hrabiček a jeho likvidace je opravdu svízelná. Je zatracován a v lepším případě končí v kompostě, přestože to je jedna z nejvýživnějších rostlin.
Název ptačinec se lidem nemusí moc zamlouvat, ovšem ptáci by měli jiný názor. Lidový název zní: Ptačí salát. Vyzkoušejte to na andulkách nebo slípkách, a uvidíte, jak si ho považují.
Můžeme připravit třeba i špenát. Nebo ptačinec nasekejme na chleba. Nejlépe na sendvič – někteří lidé jsou na zelenou barvu alergičtí, nechť tedy žijí v domnění, že to, co jim chutnalo mezi chleby, byl obyčejný salát...
Z ptačince můžeme udělat i samostatný salát - nejlépe vrchní části lodyh (jsou měkčí než ty dolní) dobře opereme a natrháme nebo nakrájíme na malé kousky. Vhodná je zálivka z citronové šťávy, bylinkové soli a oleje nebo jogurtu. Povrch můžeme ozdobit nakrájeným vajíčkem vařeným natvrdo, nebo navrch dejme hrst opražených semínek, třeba ze slunečnice.
Pozor, nespleťme si ptačinec s drchničkou! Plevel drchnička kvete červenými kvítky, kdežto ptačinec bílými. I drchnička obsahuje cenné látky - glykosidy, saponiny, třísloviny. Bylináři ji doporučují při lehčích poruchách jater a ledvin, zevně na hnisavé a nehojící se rány nebo na bércové vředy. Ve formě sedací koupele se osvědčuje na hemoroidy. Podává se ve formě odvaru vařeného jen asi dvě minuty a denně se jej pije maximálně decilitr. Ovšem pozor: její působení bývá dosti razantní, neboť je řazena mezi drogy mírně jedovaté. Je třeba se vyvarovat předávkování a neužívat ji dlouho!!!
Ptačinec omezuje usazování hlenu v plicích, usnadňuje vykašlávání, pomáhá tedy zvládnout kašel, zánět průdušek i zápal plic.: Nať dáme do studené vody, uvedeme do varu a vaříme jednu minutu. Necháme deset minut stát. Užívá se dvakrát denně dvě deci.
Ptačinec coby plevel má jednu nevýhodu. Na záhonu mezi kulturními plodinami spíše živoří, je nízký, může obsahovat kamínky. Ptačinec z městského parku také není ideální - vzhledem k venčení domácích mazlíčků. Je tedy praktické dát si sazenici ptačince do květníku na balkón. Je čistý a vždy po ruce. Stačí ostřihovat špičky a zhodnocovat jimi pokrmy.
Pokud tuhle rostlinku dobře properete, můžete ji i jíst. Obsahuje hodně minerálů. Draslík, obsažený v ptačinci, tlumí chuť k jídlu. Nálev z ptačince, když si jej dáme třikrát denně, může tedy prospívat při hubnutí. Je příjemnější uvařit si zeleninovou polévku, do níž se kousek ptačince pěkně schová, než pít čaj.
Hořčík je tu též, a o něm by se dalo říci, že je na všechno. Důležité také je, že vápník a hořčík jsou tu v žádoucím poměru, takže třeba i kosti budou spokojené.
Také selen je obsažen v ptačinci. Je to životně důležitý antioxidant, chrání před vnitřním rezivěním, proti rakovině, pomáhá játrům, srdci, slinivce...
Křemík je třeba mimo jiné pro vlasy a nehty. To platí i o síře.
Ptačinec obsahuje i vitaminy C, B1,B2, B6 a dokonce prý i B12. Vitaminy skupiny B pomáhají zlepšit pleť.
Používá se k obkladům, které zklidňují pokožku. Nebo vyzkoušejte aspoň na obklady šťávu z čerstvé nati – pomáhá při revmatismu. Při ekzémech přikládáme obklady z podrceného ptačince, přesličky a jitrocele aspoň na půl hodiny.
Bofix je selektivní herbicid do trávníků a travních porostů. V praxi to znamená, že není určený k vypálení celé zelené plochy, ale k zásahu proti dvouděložným plevelům, které v trávníku dělají široké listy, růžice, výběžky nebo hlubší kořeny. Typicky jde o pampelišku, jitrocel, jetel, sedmikrásku, šťovík, svlačec, pcháč, ptačinec, kopřivu, merlíky a další plevele, které se v českých zahradách objevují hlavně od jara do podzimu.
Největší omyl u Bofixu je čekat, že vyřeší každý „plevel“ v trávě. Nelikviduje plevelné trávy, tedy například pýr, ježatku, lipnici roční nebo řídká místa zarostlá jiným druhem trávy. Když má člověk v trávníku směs pampelišek, jetele a jitrocele, Bofix dává smysl. Když má ale trávník řídký, vysušený, plný mechu, pýru a vyběhaných fleků, samotný postřik problém jen částečně zamaskuje.
Když takový zásah plánuji, první otázka není „kolik Bofixu nalít do postřikovače“, ale jestli je trávník v kondici. Pokud je tráva po suchu, po vertikutaci, po sešlapání, po chorobě nebo po příliš nízkém sečení, je lepší několik dní až týdnů počkat. Selektivní herbicid má cílit na plevel, ale pořád jde o chemický zásah do živého porostu. Oslabený trávník pak může působit zažloutle, řídce a místo plevele se rychle otevřou holá místa.
Praktické pravidlo: Bofix používejte tehdy, když plevel aktivně roste, má dost listů a trávník není ve stresu. Ne tehdy, když chcete rychle napravit zanedbaný, řídký nebo spálený trávník.
V českých podmínkách se nejčastěji trefíte do vhodného období na jaře a na začátku léta, případně znovu v časném podzimu, pokud je vláha a trávník roste. Nejnáchylnější k chybám je aplikace v horkém červenci. Člověk vidí plevel, chce jednat hned, ale při teplotách nad 25 °C, ostrém slunci a suché půdě už bývá zásah tvrdší pro celý porost a zároveň roste riziko odparu a poškození citlivých rostlin v okolí.
Co fotografie znázorňuje: rozdíl mezi vhodným a nevhodným stavem trávníku před použitím Bofixu, abyste dobře viděli, že postřik patří na rostoucí plevel, ne na vysušený porost.
Na které plevele Bofix dává smysl a kde už nečekat zázrak
Nejlepší výsledky se dají čekat u dvouděložných plevelů, které mají listy vystavené postřiku a jsou ve fázi aktivního růstu. Typicky jde o pampelišku, jitrocel, jetel, sedmikrásku, pcháč, šťovík, svlačec, ptačinec, kopřivu nebo merlíky. Každý plevel ale reaguje trochu jinak. Některý zavadá rychle, jiný se dlouho tváří, že se nic neděje.
U pampelišky bývá podstatné, zda jde o mladou rostlinu, nebo starou růžici s mohutným kořenem. Mladá pampeliška mizí lépe. Stará rostlina může dlouho držet a po čase zanechá v trávníku prázdné místo. Proto je dobré po odumření sledovat hustotu trávníku. Když vznikne volné okénko, je vhodné jej později dosít, jinak se do něj nastěhuje další plevel.
U jetele je potřeba rozlišit, zda vám opravdu vadí. V okrasném anglickém trávníku je nežádoucí, ale v sušší užitkové zahradě může být pro někoho snesitelný. Pokud máte děti, psa, nízkou zátěžovou zahradu a nechcete používat chemii, může být rozumnější tolerovat část jetele a řešit hlavně bodláky, pcháč nebo svlačec. Bofix není povinná součást péče o každý trávník.
Naopak u plevelných trav, mechu nebo řídkého porostu Bofix problém nevyřeší. Mech často ukazuje na stín, kyselou nebo utuženou půdu, špatnou výživu a slabý trávník. Pýr a jiné nežádoucí trávy jsou samostatná kapitola. Tam je potřeba mechanické řešení, lokální obnova, dosev nebo někdy kompletní rekonstrukce části trávníku.
Rozhodovací věta: Pokud vidíte široké listy, růžice a dvouděložné plevele, Bofix může být vhodný. Pokud vidíte mech, pýr, holá místa a suchou trávu, začněte péčí o trávník, ne postřikem.
Co fotografie znázorňuje: detailní rozpoznání plevelů, na které Bofix v trávníku typicky cílí.
