RATATOUILLE POKRM je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Ratatouille je tradiční francouzský zeleninový pokrm. Připravuje se zejména v okolí města Nice. Jméno pochází z okcitánského slova ratatolha, což znamená míchaný pokrm. V Katalánsku je podobný pokrm nazýván xamfaina a na Mallorce tumbet.
Ratatouille versus lilek
Hlavní roli v ratatouille hraje zelenina, zejména pak lilek, proto vybírejte krásné, pevné lilky s lesklou slupkou beze skvrn, cukety nejlépe menší, papriky čerstvé, nejlépe kapie, a k tomu pevná, krásně zralá rajčata. Pokud dostanete na ratatouille chuť v zimě, doporučuje se použít plechovku s krájenými rajčaty. Co se týká koření, nejlepšího výsledku dosáhnete s čerstvými bylinkami pěstovanými za oknem či na zahrádce, ale ani s kvalitním sušeným kořením nic nezkazíte. Například oregano má sušené mnohem koncentrovanější chuť. Bazalka je typická pro italskou kuchyni, ale k rajčatům se skvěle hodí, proto je vhodné ji přidávat i do tohoto pokrmu. Pokud chcete recept více francouzský, nahraďte bazalku větším množstvím čerstvé majoránky. Cukr se v receptu používá na dotažení chuti a osvědčuje se použít hnědý přírodní třtinový cukr, ať již světlý z ostrova Mauricius, nebo nějaký tmavý s melasou. Ale i s obyčejným bílým to jde, jen ho dejte méně, protože je více sladký. Ratatouille je hodně syté. V restauracích můžete vidět použití ratatouille jako přílohy k masu, typicky ke kotletkám.
Ratatouille se většinou servíruje jako příloha k masu nebo jinému jídlu, někdy se podává i samostatně, většinou však s chlebem, někdy se taky používá jako náplň do palačinek. K základním ingrediencím patří rajčata, česnek, cibule, cukety, lilek, papriky a koření (zejména bazalka, majoránka, tymián a podobně), je ale možné použít i celou řadu další zeleniny. Ohledně způsobu přípravy se názory liší, někdy se prostě všechny ingredience smíchají dohromady a upečou, někteří kuchaři preferují to, že se část zeleniny nakrájí na kostičky a různě navrství a z druhé části (většinou rajčata, cibule, česnek, případně ještě olej) se připraví jakási omáčka a pokrm se pak upeče s ní. Pravdou však je, že správně se má zelenina nakrájet na kolečka a vrstveně ukládat na pekáč či plech a zapéct.
Animovaný film společnosti Disney Pixar nenápadně dostal do pozornosti malých diváků a potažmo i velkých strávníků francouzskou kuchyni včetně slavného pokrmu ratatouille, a podle prodejců hraček vzbudil u malých chlapců nevídaný zájem o kuchyňky a kuchyňské náčiní. Tento pokrm je spojen s hlavním hrdinou filmu – s krysou. Malý Remy je krysa, která se neliší vzhledem od ostatních. Vyrůstá společně s otcem a svojí velikou rodinou na venkově Paříže. A byl vždy jiný než ostatní, Remy má skutečně vytříbený vkus na jídlo – jako pravý gurmán. Nejí odpadky a ani nic podobného. Nesmíme zapomenout na jeho dokonalý čich. Při jedné akci, kde krade jídlo, se oddělí nechtěně od své rodiny a dostane se do centra Paříže, přímo před restauraci nejlepšího kuchaře Gusteau, který pro něj byl vzorem. Spřátelí se v této restauraci s uklízečem Linguini a později se ukáže, že jde o syna onoho slavného Gusteau. Je tu však problém, Linguini neumí vařit, Remy naštěstí ano. Spojí své síly a restaurace zase nabírá na úrovni. V cestě jim ale stojí velmi zákeřný a zároveň slavný kritik restaurací Anton Ego. Nakonec vítězí Ratatouille.
Ingredience: lilek, 2 malé cukety, 1 větší paprika (nejlépe kapie, červená nebo žlutá), 4 střední vyzrálá rajčata nebo 1 plechovka krájených rajčat, 1 cibule, 1 stroužek česneku, koření: tymián, rozmarýn, majoránka, oregano, bazalka, sůl, pepř, 1–2 lžičky krupicového cukru, 2 lžičky bílého vinného octa (nebo červeného)
Postup: Lilek rozkrojte napůl a vnitřní části posypte solí – vyloučí se tak tekutina a lilek nebude hořký. Vypocení lilku může trvat i 20 minut. Pokud spěcháte, nakrájejte rovnou lilek na kostky (tak 1,5 centimetru, jídlu sluší větší kostky) a posypte solí ty. Než nakrájíte ostatní zeleninu, sůl trochu tekutiny vytáhne. Pokud máte čerstvá rajčata, nakrojte jim slupku do kříže a vložte je do vroucí vody, tak na 1 minutu. Vytáhněte, nechte vychladnout a stáhněte z nich slupku. Poté je nakrájejte na menší kusy. Pokud použijete plechovku krájených rajčat, tato činnost vám odpadá. Cukety nakrájejte na kolečka či kostky, papriku nakrájejte také na kostky. Pokud nemáte rádi slupku, můžete papriku škrabkou oloupat. Velkou hlubokou pánev rozehřejte a přilijte trochu olivového oleje, vhoďte cuketu a 5–7 minut opékejte, aby okraje zezlátly a zelenina trochu změkla. Vždy po chvíli zamíchejte. Mezitím si nadrobno nakrájejte cibuli a nadrobno nasekejte také česnek. Opečenou cuketu vyjměte z pánve a dejte do mísy či talíře. Na rozpálené pánvi na troše olivového oleje opečte papriku, stačí jen 3–4 minuty. Mezitím propláchněte lilek pod vodou, a pokud není nakrájený, tak nakrájejte. Opečenou papriku opět vyjměte z pánve a přidejte k cuketě. Na pánvi tentokrát opékejte za průběžného míchání lilek, ten trvá nejdéle, přibližně 12–15 minut, než je měkký a ztmavne. Lilek má tendenci nasát více oleje, proto mu dejte do pánve více než ostatní zelenině. Opečený lilek vyjměte a přidejte k cuketě a paprice. Do rozpálené pánve vsypte cibulku a lehce míchejte až do zhnědnutí. Přisypte česnek a míchejte, než se rozvoní, to potrvá přibližně minutu. Pokud by se česnek dělal déle, mohl by zhořknout. Do pánve přidejte rajčata (ať již z plechovky, nebo oloupaná a nakrájená), cukr a vinný ocet, promíchejte a přisypte koření. Ochutnejte a dle chuti případně některé koření přidejte. Vsypte všechnu opečenou zeleninu a pořádně promíchejte, pak za mírného míchání dělejte ještě 3–4 minuty. Na talíři ratatouille ozdobte čerstvou bazalkou nebo majoránkou a podávejte s křupavými bagetami, ciabattami či čerstvým chlebem.
Postup: Zeleninu očistíme. Nakrájíme na kousky brokolici, cibuli, červenou papriku, zelenou papriku, cuketu, rajčata. Brokolici spaříme horkou vodou. Pak vše dáme do velké misky, osolíme, opepříme, posypeme červenou paprikou, směsí na grilovanou zeleninu, argentinským kořením a pokapeme olivovým olejem. Z ochucené zeleniny slijeme přebytečnou vodu, dobře promícháme a dáme na pánev. Opékáme asi 20 minut ze všech stran.
Ingredience: 2 lilky nakrájené na 1cm plátky, 5 polévkových lžic olivového oleje, 2 červené cibule jemně nakrájené, 4 stroužky nakrájeného česneku, 2 červené papriky (nebo 1 červená a 1 žlutá) nakrájené na plátky, 1 nakrájený fenykl, 3 velké cukety nakrájené na 1cm kolečka, 4 rajčata nebo plechovka rajčat, 2 čajové lžičky provensálského koření
Salsa: malá hrstka složená z bazalky, petrželové natě, koriandru a máty, 1 stroužek česneku, 1 lžička kapary, 4–5 lžic olivového oleje, šťáva z ½ citrónu
Postup: Předehřejte gril na vysokou teplotu. Umístěte lilek na plech a potřete jej jednou lžící oleje. Grilujte po dobu 10–12 minut, až zlatavě zhnědne. Otočte a opakujte postup. Ve velké pánvi rozehřejte zbývající olej na středním plameni. Přidejte cibuli a vařte 5 minut. Přidejte česnek a vařte po dobu několika minut, poté přidejte papriky, fenykl a cukety a vařte 5–8 minut, dokud nezačnou měknout. Nožem nařízněte spodní část každého rajčete. Dejte je do mísy, přikryjte vroucí vodou a nechte minutu spařit. Odstraňte slupku. Nakrájejte rajčata na poloviny a odstraňte semínka lžící. Nakrájená rajčata přidejte do pánve spolu s lilkem a provensálským kořením. Zmírněte teplotu a zakryjte pánev těsným víkem a duste při mírné teplotě 20 minut. Dochuťte dle chuti použitím salsy, veškeré ingredience na salsu rozmělněte ve hmoždíři.
Ingredience: použijte stejné množství rajčat, lilku (baklažánu), cuket, červené a zelené papriky, cibule; dle chuti pak česnek, olivový olej, provensálské koření, sůl, pepř
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cuketky neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Česnek nakrájíme na plátky. Cibuli nekrájíme na drobné kousky. Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se vůně spojily v jeden chutný celek, tedy ratatouille. Můžeme ihned podávat.
Příprava rizota se zdá být celkem jednoduchá, ale aby byl pokrm tak vláčný a správně mazlavý jako pravé italské rizoto, chce to dodržet několik zásad a především několikero zkoušení. Tím se ale rozhodně nenechte odradit!
Suroviny:
400 g rýže (Arbolio, Carnaroli nebo Vialone)
cibule, mrkev a celer, česnek
1,5 l zeleninového nebo masového vývaru
100 ml bílého vína
dle chuti zelenina, maso, houby, mořské plody
máslo (olej)
cca 50 g sýra Parmezán nebo Grana Padano
Postup:
Nejprve se připravte si vývar, ať už tradičním způsobem, nebo rozpuštěním kostky bujónu. Poté na mírném ohni osmahněte cibulku (na másle nebo na oleji), případně spolu s česnekem, mrkví, celerem. Nenechte cibulku zhnědnout! Zesilte mírně teplotu a přidejte (nepropláchnutou) italskou rýži, kterou nechte lehce cca 2 minuty osmahnout. Rýže se zatáhne a udrží si obsah škrobu. Pokud chcete recept vylepšit sklenkou vína, lze ještě před přidáním vývaru nalít asi 100 ml vína a nechat rýží vstřebat. Rýži zalijte malou naběračkou vývaru (nenalévejte rovnou celé množství vývaru) a za stálého míchání počkejte, dokud rýže vývar neabsorbuje. První várku rýže rychle vsákne, ale postupně se tempo vstřebávání tekutiny zpomalí. Přilévejte vývar a za neustálého míchání nechte vařit 20 až 25 minut. Opravdu důležité je přidávat vývar postupně, tedy jakmile se předchozí dávka odpaří, přidat další; vývar tak spotřebujete přibližně v 7 až 10 dávkách. Když je rýže hotová dle vaší chuti (ochutnávejte teprve, až jsou středy zrníček dostatečně měkké), odstavte z ohně, přidejte lžíci másla a parmezán, zamíchejte a nechte ještě asi minutu stát. Před případným dosolením raději pokrm ochutnejte, protože parmezán je sám o sobě docela slaný, tak ať rizoto není přesolené. Stejně jako u těstovin i u rýže platí, že by měla být al dente, tedy nikoliv převařená a rizoto rozbředlé. Konzistence by měla být krémová – podávejte tedy rizoto hned po uvaření, jinak už to nebude ono. A ještě jedno doporučení – nenahrazujte parmezán třeba eidamem, protože pak nebude mít pokrm tu správnou chuť.
Výše uvedený postup je asi tím nejjednodušším způsobem přípravy krémového a chutného italského rizota. V průběhu vaření je ještě možné rizoto ochutit různými ingrediencemi, které se nejčastěji přidávají uprostřed vaření, například šafrán u milánského rizota, rajčata u tomatového rizota. Stejně tak se zhruba uprostřed vaření přidává maso z vývaru nebo grilovaná zelenina či houby. Pokud maso nemáte předvařené, používáte zmrzlou zeleninu nebo mořské plody, nechte je několik minut péct na oleji ještě před přidáním rýže a potom duste s celou směsí, nebo je osmahněte samostatně na pánvi a přidejte asi 5 minut před koncem vaření, když už je rýže téměř hotová.
Náš výborný guláš má svůj původ v Maďarku, kde byly jeho hlavními ingrediencemi hovězí maso, cibule a mletá paprika. Samotný název vznikl od slova „gulya“, znamenající stádo hovězího dobytka. Abych byla úplně přesná, maďarsky „gulyás“ neznamenal omáčku, ale hovězí polévku. K nám už ale guláš doputoval jako omáčka, ke které se hodí jak krajíc chleba, tak další nejrůznější přílohy.
Guláš, pojmenovaný po maďarských pastevcích (gulyás), kteří jej v 9. století zavedli, začínal jako jednoduchý dušený pokrm ze sušeného masa a cibule vařený v přenosných kotlích. Charakteristickou chuť a barvu pokrmu, kterou mu dodávala paprika, zavedli osmanští Turci v 16. století a do 19. století se z něj ze základních surovin stal symbol maďarské národní identity.
Rané počátky
9. století
Maďarští pastevci nazývaní gulyás dusili maso na otevřeném ohni s cibulí a divokými bylinkami, aby vytvořili přenosné jídlo při pasení dobytka na pláních.
Sušení a konzervace
Aby maso vydrželo, vařilo se, dokud se tekutina neodpařila, sušilo se na slunci a poté se skladovalo v ovčích žaludcích, aby se v případě potřeby rehydratovalo vodou a připravila se z něj polévka.
Zavedení klíčových ingrediencí
Cibule
Ačkoli zpočátku chyběla, cibule se do Maďarska dostala po svatbě krále Matyáše s Beatricí Neapolskou v roce 1476, čímž se místní kuchyni přidal jihoitalský vliv.
Paprika
Pálivé papričky se do Maďarska dostaly v 16. století přechodem Osmanských Turků, kteří je pravděpodobně získali od italských obchodníků ve Španělsku.
Kulturní vývoj
Do 19. století Maďaři vyšlechtili vlastní odrůdy paprik a zpracovali je na mletou papriku, čímž se koření stalo kulinářskou nezbytností a jednoduché pastýřské jídlo se proměnilo v oblíbený národní pokrm Maďarska.
Guláš jako národní symbol
Boj za nezávislost
Během 19. století, kdy Maďaři odolávali habsburské vládě, se guláš stal silným symbolem národní identity. Jeho výrazná, pikantní chuť představovala vzdor a jednotu.
Globální rozšíření
Pokrm cestoval s imigranty a získal si popularitu po celém světě, až se koncem 20. století stal jedním z nejoblíbenějších pokrmů severní Ameriky.
Variace
Dnes, i když existuje mnoho variant, pravý maďarský guláš zůstává vydatným, polévkovitým gulášem s masem, paprikou a bohatou historií.
Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle. Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.
Symbol beránka je pro Velikonoce tradiční, protože už v pohanských časech působili pastevci na velmi rozsáhlých územích. Židé vnímají ovce jako členy Božího stáda, beránka ovšem zabíjeli i na památku vyvedení lidu Izraele z egyptského otroctví.
V křesťanství beránek symbolizuje Beránka božího – nevinného, čistého a poslušného beránka, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a od smrti.
Beránek je coby obřadní pokrm známý už od středověku. Nikdo už ovšem nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant, nebo skutečně pouze jehněčí maso. Ale jelikož se masitý pokrm mohl jíst až po svěcení pokrmů, které připadalo na Boží hod velikonoční (velikonoční neděle), a pak také z důvodu, že beránka jako masitý pokrm si nemohl dovolit každý, se dá předpokládat, že naši předkové připravovali beránka pečeného z těsta jak slaného, tak i sladkého. Tomu odpovídá jeden starý recept, který jako suroviny mimo jiné uvádí rýži, rýžovou mouku, mandle a mandlový olej.
Mochyni ojíněnou (Physalis pruinosa) můžete znát také pod názvy Ananaskirsche Goldmurmel nebo Ground Cherry. Je to velmi raná odrůda a velice výnosná. Odolává nepřízni počasí i nižším teplotám, pěstovat ji můžete ve skleníku, fóliovníku i na prosluněném záhonu. Během růstu vytváří (na záhonu) jen asi 40 až 60 centimetrů vysoké pevné rostliny, ze kterých lze sklidit i více než 100 kusů velice chutných, v průměru asi 1 až 1,5 centimetru velkých šťavnatých zlatožlutých plodů, chutí připomínající ananas s nádechem rajčete. Ve skleníku a fóliovníku mohou rostliny dorůst až do výšky 120 centimetrů. Hodí se i na záhon, do velkých květináčů, truhlíků a okrasných koryt na balkony a terasy. Mochyně se vysévá v březnu či dubnu do truhlíku, teprve poté se sází na vybrané stanoviště.
Mochyně dužnoplodá
Mochyně dužnoplodá je rostlina pocházející z Mexika. Plodí mnoho kulatých zelených nebo někdy i fialkových plodů o velikosti cca 5 cm. Nejzralejší plody pak vytvářejí drobné lampiony. Plody se hodí do pokrmů jako ratatouille nebo do omáček. Používají se často také coby náhrada lilku. Semínka se vysévají na konci března na teplé a slunečné stanoviště. Malé rostlinky se sadí ve velikosti 5 cm a od 20. května se dají přesadit ven. Doporučený spon je 80 x 80 cm. Od srpna se můžete těšit na úrodu.
Mochyně drobnoplodá
Mochyně drobnoplodá (Physalis angulata) roste v tropické Americe. Dorůstá výšky 30–50 cm. Lodyha je přímá. Listy jsou střídavé, tmavě zelené, vejčité až vejčitě kopinaté se zubatým okrajem a báze je asymetrická. Kvete nažloutlými květy s 5 cípy, koruna je ve spodní polovině bez výrazných skvrn, kalich je zelený a stopka má zpravidla delší korunu. Plodem je žlutooranžová až žlutá či zelená bobule o průměru 1–1,2 cm, která se smí jíst, kalich je zelený, dlouhý 2–3,5 cm. Pěstuje se podobně jako rajčata. Je tedy nutné předpěstování, vysazování do fóliovníků, pařenišť a podobně. Množí se bez problémů sama. Pokud ale chcete, tak dělením trsů nebo semeny. Kvete v červnu, červenci nebo v srpnu.
Mochyně peruánská
Mochyně peruánská je jedlá, ale až po dozrání. Nezralé plody vám naštěstí dojdou i doma. Plody obsahují vitamin C, karotenoidy (například kryptoxantin), sacharidy, kyselinu citronovou a alkaloidy. Z alkaloidů například solanin nebo physalin. Zralé plody poznáte podle toho, že květ zaschne a uvnitř zůstane oranžová třešnička. Z jedné bobule budete mít dostatečný počet semen na pěstování.
Mochyně židovská
Máte-li na zahradě oranžové lampionky, půjde s největší pravděpodobností o&
Zeleninové rizoto má 1027,8 kJ, což je 245,64 kcal. Obsahuje zhruba 8,1 g bílkovin a 50,4 g sacharidů. Zeleninové rizoto tedy můžeme směle zařadit jako zdravý pokrm do vyváženého jídelníčku. Rýže a zelenina obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a také vlákninu. Jedná se o bezlepkový pokrm. Je vhodným pokrmem při různých dietách. S doplněním sýra nebo libového masa vás dostatečně zasytí.
Chcete-li zahustit vařenou čočku, snižte množství tekutiny vařením na mírném ohni, rozmačkejte část čočky, abyste uvolnili škroby, nebo použijte zahušťovadlo, jako je kukuřičný škrob nebo prášek z maranty. Rozmixováním části čočky můžete také dosáhnout hustší konzistence.
Snižte množství tekutiny
Vaření čočky na mírném ohni umožňuje odpaření tekutiny, což pokrm přirozeně zahušťuje.
Tato metoda také zesiluje chuť, jak se tekutina odpařuje.
Rozmačkejte čočku
Pomocí děrované lžíce nebo vidličky vyhrábněte trochu uvařené čočky a rozmačkejte ji o stěnu hrnce.
Rozmačkaná čočka uvolní škroby a tekutinu zahustí.
Vraťte rozmačkanou čočku do hrnce a promíchejte.
Přidejte zahušťovadlo
Smíchejte lžíci kukuřičného škrobu nebo prášku z maranty s několika lžícemi studené vody, abyste vytvořili kaši. Vmíchejte kaši do čočky a vařte na mírném ohni, dokud nezhoustne.
Mouka
Lze také použít malé množství mouky. Před přidáním k čočce ji smíchejte s vodou, aby vznikla hladká pasta.
Rozmixujte čočku
Pro velmi hladkou a hustou konzistenci opatrně rozmixujte část uvařené čočky v mixéru nebo tyčovým mixérem.
V případě potřeby přidejte trochu vývaru, aby se mixování lépe povedlo.
Vraťte rozmixovanou část do hrnce a dobře promíchejte.
Vyberte si správnou čočku
Červená čočka se po uvaření snáze rozpadá a houstne než zelená nebo hnědá čočka.
Pokud chcete hustší konzistenci, zvažte použití červené čočky nebo delší dobu vaření zelené/hnědé čočky.
Nepřevařte čočku
Čočku nepřevařujte, protože se může stát kašovitou a ztratí schopnost zahušťovat pokrm.
Občas promíchejte a během vaření kontrolujte požadovanou konzistenci.
Penne arrabiata je pokrm pocházející z Itálie, jsou to těstoviny v pálivé rajčatovo-česnekové omáčce. Pokrm se připravuje z těstovin penne, čerstvých rajčat, bylinek, cibule, česneku, olivového oleje, chilli, pepře a soli.
Obvyklý obsah kalorií penne arrabiata
Jedna porce pokrmu penne arrabiata o hmotnosti 380 g má výživovou hodnotu 1754 kJ, tedy 419 kcal, a obsahuje 45 g sacharidů, 19 g tuků, z toho 4 g nasycených mastných kyselin, a téměř 7 g vlákniny.
Rizoto je tradiční italský pokrm připravený z rýže s vysokým obsahem škrobu. Jeho kořeny leží v severní Itálii, ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud také pochází rýže Vialone Nano). Bez rizota si snad neumíme milánskou kuchyni ani představit. A tak, kdo si chce uvařit pravé italské rizoto, musí dbát na názor Italů, že správně zhotovené rizoto musí být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde jen o jídlo z rýže, nikoli o rizoto. A vlastně dodnes se tento pokrm připravuje téměř beze změny v kuchyních a restauracích po celém světě. Jak tedy postupovat, aby se vám povedlo pravé italské rizoto, se dozvíte z následujících řádků...
