Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra
Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.
Syrová rebarbora
Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.
Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.
Marmeláda
Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice
Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.
Rebarborana slano
Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku
Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.
Rebarbora s tvarohem
Ingredience na těsto: 250 g hladké mouky, 150 g másla nebo Hery, 150 g moučkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce smetany nebo jogurtu, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva
Ingredience na drobenku: 150 g hrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, trochu skořice (na ovonění drobenky)
Ingredience na náplň: rebarbora, trochu vanilkového pudinku, cukr, 2 tvarohy, 1 krémová kysaná smetan
Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).
Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.
Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.
Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a&n
Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.
Obsah látek v rebarboře:
Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
Vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!
Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.
Rebarbora se dá koupit na farmářských trzích a v hypermarketech. V Anglii se však zářivě červené stonky rebarbory objevují běžně v obchodech již od ledna a čeká na ně mnoho příznivců dobrých chutí. Jedná se o rychlenou rebarboru, unikátní svým pěstováním v takzvaném Yorkshirském trojúhelníku, území mezi městy Leeds, Wakefield a Morley v hrabství Yorkshire. Rebarbora se zde pěstuje ve vyhřívaných halách v naprosté tmě, a to poté, co byla dva roky vystavena slunci, nepřízni počasí, ale i mrazu na polích, což je typické pro oblast blízko Skotska. Rebarbory se v listopadu přemístí do tmavých a teplých podmínek, kde jsou klamně nastaveny podmínky k růstu, jako kdyby bylo jaro. Právě v tomto umělém prostředí tepla a temna se z kořenů plných sacharidů, kde se koncentrovala a díky pozdějším mrazům uchovala energie ze slunce, uvolňuje do stonků fruktóza, jak se rostlina urputně snaží ke svému růstu vyčerpat ze sebe co nejvíce energie. Sklizeň probíhá při svíčkách, aby se nenarušil další růst, trvá od ledna do konce března a výsledkem jsou mimořádně křehké stonky rebarbory s jemnou, mnohem sladší chutí, než jsme zvyklí u běžné rebarbory.
Rychlená rebarbora je sladší než letní rebarbora, přesto vyžaduje dosladit cukrem a projít tepelnou úpravou, aby se z ní získala ta nejlepší jemně hořkosladká chuť. Pro svůj někdy až zemitý nádech a lehce hořkou chuť se může podávat i jako příloha k vepřovému masu, zvláště luxusním doplňkem je ke smažené makrele. Nejlepší uplatnění rebarbory je však u sladkých dezertů, a to nejen pro její efektní barvu, nádherně vyzní například v želé, džemech, kompotech a drincích.
Chutí se nejlépe hodí doplněná pomerančovou kůrou, badyánem a kardamomem. Úplně nejjednodušší je nechat vyznít její chuť zapečením s hnědým cukrem a orientálním kořením a koupat ji ve vlastní sladké šťávě. Nebo můžete udělat obrácený koláč plný rebarbory jako rychlý a neotřelý dezert, doplněný nejlépe vanilkovou zmrzlinou nebo jen kopečkem zakysané smetany, případně plnotučného jogurtu.
Rebarbora je zelenina, ze které se používají řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, se kterými se nakládá jako s ovocem. Připravují se z nich moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužívejte hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy z rebarbory.
Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků.
Sklizeň se provádí postupně, jak řapíky narůstají, a to od dubna do poloviny až konce června. Z rostliny lze sklidit asi třetinu listů, aby se příliš nevysílila. Při sklizni zbavujeme rostlinu listů a pro tvorbu nových potřebuje solidní přísun živin. Na zimu proto k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení by měla mít rebarbora zhruba od července klid, aby zesílila a příští jaro dala opět solidní výnos.
Jak reveň zpracovávat: Nejprve musíme z řapíku stáhnout tvrdou slupku, řapíky nakrájet na dílky a krátce je povařit s cukrem a skořicí (přidat můžeme i vanilku). Rebarbora má specifickou kyselou chuť, kterou povaření s cukrem poněkud otupí, ale ne zcela potlačí. Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou. Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit. Tuto zeleninu používáme podobně jako ovoce, připravujeme z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny či koláče. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí, protože reaguje se šťávou z rebarbory.
Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.
Rebarboru musíme používat v rozumné míře. Velkou zajímavostí je, že rebarbora je zároveň bylina, z níž se využívá kořen, který je dokonce označován jako droga. Droga se používá při snížené chuti k jídlu, ke zlepšení vylučování žluči do střeva, při poruchách zažívání a nechutenství spojených s nadměrnou tvorbou žaludeční kyseliny. Podání nižších dávek kořene je vhodné proti průjmovému působení tříslovin, vyšší dávky naopak působí díky antrachinonům projímavě. Droga není vhodná pro těhotné ženy a kojící matky.
Kuskus můžete ochutit podle vaší fantazie a podle vašich chutí. Jeho variabilita je velmi široká. Dá se připravovat jak na slano, tak i na sladko. Po velmi rychlé přípravě kuskusu ho lze dále upravovat opékáním, marinováním, dušením s dalšími ingrediencemi, zapékáním.
Kuskus se zeleninou
Ingredience: 2 ks barevné papriky, 1,5 lžíce octa, 150 g eidamu (45%), 200 g kuskusu, 1 lžíce olivového oleje, 1/2 okurky, 1/2–1 lžička koření na kuskus, 1/2 kostky zeleninového bujonu
Postup: Kuskus vsypeme do misky a zasypeme půlkou rozdrobeného bujonu. Podle návodu zalijeme horkou vodou, přidáme lžíci olivového oleje a přikryjeme pokličkou. Necháme stát a bobtnat po dobu asi 15 minut. Zeleninu očistíme a nakrájíme na kostičky. Eidam (vcelku) rozkrájíme na kostky. Zeleninu promícháme s octem. K hotovému kuskusu přimícháme zeleninu, koření na kuskus a nakonec sýr. Kuskus se zeleninou a sýrem podáváme jako teplý i studený hlavní chod.
Kuskus na sladko
Ingredience: cca 60–70 g kuskusu, malou sklenici mléka, menší banán, polévkovou lžíci medu, čajovou lžičku másla nebo ořechů a podle chuti skořici
Postup: Kuskus uvaříte podle návodu, jen místo vody použijete mléko. Mléko i s kuskusem oslaďte medem, a až mléko přejde do varu, tak jej odstavte ze sporáku a pod pokličkou nechte odstát pár minut. Poté opět vraťte na sporák a s troškou másla povařte ještě tak minutu nebo dvě, je potřeba míchat, aby se kuskus nepřilepil. Potom už stačí jen přidat nakrájený banán nebo jakékoliv jiné ovoce, posypat troškou skořice a mletými oříšky, ty můžete na sucho opražit. Kuskus je také moc dobrý i s nastrouhaným jablkem.
Kuskus s kuřecím masem
Ingredience: 1–2 ks bílé papriky, 1 ks petržele, 2 ks cibule, 150 ml bílého vína, 4 porce kuskusu, 3–4 ks mrkve, 500 g kuřecího masa, 1/2 kostky vývaru z masoxu, 1/2 ks celeru
Marináda: 4–5 lžic olivového oleje, 1/2 balíčku koření Gyros, 3–4 stroužky česneku podle chuti, 100–150 g eidamu (30%)
Postup: Maso nakrájené na kousky naložíme do směsi olivového oleje, česneku a koření. Můžete si udělat i vlastní marinádu podle chuti. Maso dáme do lednice uležet na několik hodin, nejlépe však přes noc. Druhý den očistíme zeleninu a nakrájíme ji na malé kousky. Na rozehřátém olivovém oleji orestujeme dozlatova cibuli. Přidáme naložené maso, které zprudka smažíme, aby se zatáhlo. Vsypeme zeleninu, krátce orestujeme a zalijeme vodou tak, aby bylo vše jemně ponořené. Směs dusíme doměkka. Zatím si připravíme kuskus podle návodu na obalu pro 4 osoby a přidáme k němu masox. Když je zelenina ve směsi měkčí, přidáme bílé víno a dusíme doměkka. Až je maso hotové a zelenina měkká, přidáme hotový kuskus. Ten do sebe vtáhne přebytečnou šťávu. Kuskus odstavíme z ohně a vmícháme do něj nastrouhaný sýr. Zakryjeme poklicí a necháme rozpustit. Kuskus ihned podáváme. Jednotlivé porce kuskusu můžeme posypat sýrem a čerstvými bylinkami.
Nejprve celá vajíčka rozmíchejte metlou s vodou, mlékem solí a majoránkou, nebo jiným zeleným kořením dle vlastní chuti. Poté postupně přimíchávejte hladkou mouku smíchanou s práškem do pečiva. Těsto se nechá asi čtvrt až půl hodiny odpočinout a poté se z něj smaží na rostlinném oleji dozlatova upečené palačinky.
Příprava náplně: na jemno nakrájenou cibulku opečte na rostlinném oleji, poté přidejte pokrájené žampiony, orestujte je a vše zasypte šunkou. Po chvilce přidejte rozkrájený hermelín, a než se úplně rozpustí, sejměte směs z plotýnky a rozdělte ji na palačinky. Ty přeložte napůl a ihned podávejte. Jako přílohu doporučujeme zeleninový salát.
Do misky nalijte mléko, rozklepněte do něj vajíčko a důkladně rozkvedlejte. Přisypte mouku, přidejte špetku soli a znovu důkladně rozmíchejte. Těsto můžete před smažením nechat chvíli odpočinout, doporučuje se 15–30 minut. Na smažení palačinek se doporučuje používat pánev s nízkým okrajem a nepřilnavým povrchem. Pánev nejprve vymažte olejem a palačinky otáčejte nejlépe za pomocí pánve nadhozem do vzduchu, můžete je otočit i mechanicky, ale při nadhozu se vám palačinky zaručeně nepotrhají.
Těsto na palačinky je poměrně univerzální a můžete je připravovat na sladko i na slano. Tradiční je palačinky potírat marmeládou, vynikající je třeba meruňková nebo jahodová, skvěle také palačinky chutnají s nejrůznějšími ovocnými dresinky, medem, nutelou, švestkovými povidly či sladkým tvarohem. Srolované, přehnuté či poskládané palačinky můžete dozdobit a dochutit šlehačkou, pocukrovat moučkovým, vanilkovým či skořicovým cukrem, přelévat máslem nebo smetanou. Zdobit je lze třeba nastrouhanou čokoládou nebo oříšky.
Na tradiční sladkou náplň použijte například 250 g měkkého tvarohu, 80 g rozinek, špetku skořice, 2 lžíce mléka, 1–2 sáčky vanilkového cukru a 1 lžíci strouhaného kokosu.
Co se týká slané varianty palačinek, můžete vybírat mezi masovou směsí, špenátem, tepelně upravenými vejci. A poté je zapéct se sýrem, skvělá a chutná je třeba i smetanová zálivka s kořením.
Slanou náplň můžete vytvořit například ze 3 lžic olivového oleje, 1 šalotky, 200 g čerstvého špenátu, špetky soli a 120 g parmazánu.
Nejprve smíchejte mouku se solí. Postupně přidávejte vodu a nakonec vajíčko. Těsto nechte 1 hodinu odležet. Poté z těsta na mírně rozpálené pánvi potřené olejem opečte jednotlivé placky. Galety můžete podávat na slano, například se šunkou, vejci, sýrem, špenátem, nebo na sladko, například s tvarohem, ovocem, zmrzlinou a podobně.
Pastinák charakterizuje mléčně jemní chuť s cukernatými a kořenovitými podtóny. Jí se vařený, zapečený, osmažený nebo dušený, přidává se do polévek, omáček, je ideální přílohou k masu (v minulosti se používal místo brambor). V některých kuchyních se využívá specificky, například Irové z něj vaří pivo, dělají se z něj marmelády. V mnoha zemích se používá jako salátová zelenina a často nahrazuje celer nebo petržel. Vzhledem k vyššímu obsahu silicí by se neměl požívat ve velkém množství. Ale častější zařazení menšího množství prospívá zdraví. Při přípravě jej vhodně doplňují bazalka, kopr, petrželka, tymián či estragon.
Když připravujete pastinák ke konzumaci, měli byste odstranit jednak natě, jednak drobné kořínky okolo hlavního kořene. Poté kořen omyjte, tence oloupejte a podélně nakrájejte na silnější plátky. Větší kořeny rozdělte na čtvrtiny a vyjměte dřevnatý střed. Takto již můžete pastinák vařit. Vaří se asi 20 až 25 minut (dle velikosti) v osolené vodě (případně mléce), připravit jej můžete také v páře. Pastinák na slano můžete využít například pro přípravu kaší (v kombinaci s brambory či mrkví), příloh nebo krémových polévek. Jeho vlastní, nasládlá chuť pak vybízí k použití na sladko, například do dortů a koláčů ve formě pyré, jehož příprava je velmi snadná. Stačí do rozmixovaného pastináku (cca 800 gramů) přidat trochu másla (50 gramů), lžíci medu a skořici. Poté pyré zlehka dosolte a dopepřete dle vlastní chuti. Níže vám nabízíme další možnosti přípravy této kořenové zeleniny.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Na podzim ostříhejte všechny jednoleté a dvouleté druhy, nať usušte nebo naložte do oleje, do octa,
Nejprve připravíme rebarboru do buchty. Stonky rebarbory oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Dáme na hlubokou pánev nebo do kastrůlku, přidáme cukr a vodu. Vaříme na mírném ohni zhruba 15 minut a mezitím si připravíme těsto. Ušleháme máslo s cukrem, postupně přidáme vejce, poté mouku a prášek do pečiva. Nakonec přidáme do těsta povařenou scezenou rebarboru a zamícháme. Těsto nalijeme na vysypaný plech a pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů přibližně 30 minut. Šťávu z povařené rebarbory si ponecháme na polevu. Tu připravíme tak, že šťávu na pánvi znova ohřejeme, přidáme bílé víno a lžíci cukru. Za stálého míchání vznikne sirup, kterým upečený koláč pocákáme. Nakonec posypeme moučkovým cukrem a můžeme podávat.
