Ingredience: 5 dkg slaniny, 4 ks hovězí roštěné, 3 stroužky česneku, 1 cibule, sůl, mletý pepř, olej nebo sádlo, voda nebo vývar
Postup:Roštěnky otřeme vlhkou utěrkou, odstraníme z nich tuk a blány. Na okraji třikrát nařízneme, tence naklepeme, osolíme a opepříme. Na rozehřátém oleji je po obou stranách rychle opečeme. Opečené roštěnky vyjmeme, vedle si v kastrolu rozpálíme slaninu se sádlem. Potom vmícháme část jemně utřeného česneku, vložíme roštěnky, dáme na ně zbytek utřeného česneku, podlijeme vývarem nebo horkou vodou a dusíme doměkka. Roštěnky můžeme připravit i v tlakovém hrnci. Opečené roštěnky podlijeme 2 dl vývaru nebo vody, uzavřeme a dusíme asi 35 minut. Roštěnky na česneku podáváme s vařeným bramborem nebo bramborovými knedlíky.
Každý z nás už nějaký ten steak jedl. Ale ne každý určitě ví, jaké druhy masa se na jeho přípravu používají. Maso na steak, chcete-li foneticky na stejk, musí být kvalitní a vyzrálé, čemuž odpovídá i jeho cena.
Flank steak: Je to steak z hovězího pupku, přesněji část spodního šálu. Používá se v mnoha jídlech. Flank steak můžete připravovat jak na grilu, tak na pánvi, nebo jej můžete podávat dušený. Steak je nejlepší, když má jasně červenou barvu. Slavný McDonald připravuje z tohoto kusu masa své tradiční hamburgery.
Rumpsteak: Tyto plátky steaku se krájí z vykostěné hovězí zadní kýty. Maso není tak jemné a křehké, ale je libové. Část kýty, ze které se steaky odřezávají, se česky nazývá vnitřní špalík. Pokud maso není dobře vyzrálé a odleželé, bude rumpsteak tužší. Lépe se hodí na pečení či dušení vcelku, případně na roštěnky.
Filet mignon: Nebo také filet de boeuf, je malý steak z konce svíčkové. Maso je velice jemné a křehké. Obvykle se steaky podávají jako středně či krvavě propečené. Obecně se jedná spíše o vepřové maso než maso hovězí, ale není to pravidlem.
Fillet: Též se nazývá tenderloin, a je to vlastně krásná, kulatá část z hovězí svíčkové. Sval není téměř vůbec aktivní, a proto je velmi jemný a libový. Díky tomu chutná zvláště ženám, muži spíše kritizují. Patří k těm dražším plátkům masa.
Porterhouse steak: Je plátek masa s kostí, kde se setkává jemná a šťavnatá svíčková a masitá roštěnka. V podstatě je to větší T-bone steak. Má silnější řez a mnohem více svíčkové oproti roštěnce. Bývá silný zhruba 3,5 až 7 cm, proto je vhodný pro velké jedlíky nebo dvě osoby.
T-bone steak: Je téměř stejný jako porterhouse steak, ale celkově je menší a krájený na tenčí plátky. Snad i díky tomu je o hodně měkčí, nehodí se však pro více osob kvůli menší porci. Steak je složený ze svíčkové, roštěnky a kosti. Část u kosti je považována za delikatesu.
Striploin steak: Je označován také jako New York strip, a jde o steak z nízkého roštěnce. Maso je velice libové, sval totiž za života zvířete není moc aktivní. Prorostlost tukem je někde mezi rib eye steakem a panenkou. Na rozdíl od svíčkové může být krájen na větší plátky.
Rib eye steak: Je hovězí steak z žeberní části, jedná se o plátek vysokého roštěnce. Je to jeden z nejlepších plátků hovězího masa díky tomu, že se nachází ve velmi pohyblivé části zvířete (na rozdíl od svíčkové). Je prorostlý tukem a hodí se tak na pomalé pečení.
U steaků [stejků] hraje důležitou roli i tepelná úprava.
Ingredience: 2 vyzrálé roštěnky, každá vysoká cca 2 cm, tedy kolem 230 g kus, sůl, čerstvě mletý pepř, 1 lžíce rostlinného oleje
Postup: Z masa odřežte vnější blány, má-li nějaké. Tence po obou stranách potřete olejem, osolte a opepřete. Odložte bokem na talíř, třeba až na půl hodiny. Maso se tak trochu vzpamatuje po pobytu v lednici, což mu výrazně prospěje. Osolené maso lépe zlátne a dělá lepší, křupavější a chutnější kůrku. Sůl se snoubí s masem a vytvoří při opékání novou chuť, zatímco maso osolené až po opékání už zůstane pouze masem a solí bez přidané hodnoty. Zde se postupy různí: někdo solí, někdo nesolí.
Troubu rozehřejte na 180 stupňů. Pánev, pokud možno se silným dnem a rozhodně ne teflonovou, zahřejte zprudka a nasucho. Zmírněte žár plotýnky na středně silný, digestoř spusťte na plný výkon a vložte do pánve maso. Mělo by začít prudce syčet, prskat a krásně vonět. Pokud ucítíte hořce spálené a uvidíte divný šedý kouř vycházející zpod masa, pánev i s masem chvíli odstavte a nechte trochu vychladnout, než ji vrátíte na plotýnku. Příště snižte rozehřívání pánve.
Maso opékejte 2-3 minuty z každé strany, po uvedené době by se mělo celkem snadno odlepit z pánve a být na spodní straně krásně zbarvené do živě hnědé, zlatavé barvy. Nyní je biftek propečený někde kolem stupně rare. Jestliže vám to tak stačí, máte hotovo. Jinak pokračujte.
Maso přendejte do malého pekáčku a vložte do trouby. Stupně medium tam dosáhne zhruba za 5-8 minut, well done za 12-15 minut. Nebojte se troubu otevírat a šťouchat do masa a nebojte se ani toho, že se napoprvé úplně netrefíte s propečením. Pokud si jste hodně nejistí, obětujte krásný vzhled jedné roštěnky, vyndejte ji na prkénko a zhruba centimetr odkrojte, tak hned uvidíte, kde si na stupni propečenosti zrovna stojíte. Nedopečené nakrojené maso klidně vraťte do trouby na dodělání.
Opečené a upečené maso musí ještě chvíli odpočívat, než ho rozkrojíte a naservírujete. Dopřejte mu 5-10 minut v teple pod alobalem - jednoduše zakryjte pekáček a nechte stát bez další pozornosti na prkénku. Mezitím si dokončete omáčky a přílohy a zbavte se špinavého nádobí.
Odpočaté maso můžete ostrým nožem nakrájet na několik kousků, nebo dokonce na tenké plátky, to aby vynikla vnitřní barva a kontrast s opečením. Stejně tak ho ale můžete nechat v celku, aby první zakrojení patřilo vašim strávníkům - v takovém případě jim zároveň dopřejte steakové nože, které jsou ostřejší, zubatější a lépe se jimi tento typ masa krájí. Ihned podávejte, přelité omáčkou a v doprovodu přílohy a zeleniny dle vaší volby.
Ingredience: 400 g nízké roštěnky, 1 l vývaru z kostí, 1 cibule, 40 g tuku, 20 g hladké mouky, sůl, pepř
Postup: Maso nakrájíme na 4 plátky, zlehka je naklepeme, okraje nařízneme, opepříme, poprášíme moukou a prudce osmahneme na rozpáleném tuku z obou stran. Opečené roštěnky vyndáme a uchováme v teple. Na stejném tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme opečené maso, podlijeme vývarem, osolíme a za občasného míchání dusíme doměkka. Podáváme s vařenými nebo opečenými brambory a zeleninovou oblohou.
Postup: Maso opláchneme, nakrájíme na plátky, nařízneme okraje, naklepeme paličkou, opepříme a osolíme. Do hrnce dáme tuk, na kterém roštěnky opečeme po obou stranách. Opečené maso vyjmeme a do tuku od opékání vložíme nadrobno nakrájenou cibuli, necháme ji zpěnit, přidáme kmín a zalijeme vlažnou vodou. Přidáme opečené maso, přikryjeme pokličkou a dusíme 1 hodinu doměkka, během dušení maso občas obracíme a podléváme vlažnou vodou. Houby, nasekané nadrobno, uvaříme v malém množství vody doměkka. Měkké maso vyjmeme a přendáme do čistého hrnce. Šťávu zaprášíme hladkou moukou, případně zředíme vlažnou vodou nebo vývarem a asi 30 minut povaříme. Hotovou omáčku přelijeme přes cedník na připravené maso, přidáme uvařené houby, dochutíme solí a pepřem a společně ještě krátce povaříme. Podáváme s knedlíkem nebo rýží.
Houbová omáčka s hovězím masem je klasický český pokrm a každá rodina má svůj osvědčený návod na jeho přípravu. Používají se například roštěnky, které se připravují v papiňáku, a omáčka se zjemní smetanou.
A jak dělají hovězí na houbách Kluci v akci?
Ingredience
80 g másla, 250 g hřibů, drcený kmín, hovězí vývar, 200 ml sladké smetany, 100 ml zakysané smetany, 1–2 lžíce hladké mouky, sůl, střik octa, 600 g vařeného hovězího masa zadního
Postup
Kluci nejdříve na rozehřátém másle osmahnou nakrájené houby s kmínem, přiklopí je, a až houby pustí šťávu, zalijí je vývarem. Následně přidají obě smetany s rozkvedlanou moukou a provaří je cca dvacet minut. Na závěr to kluci ochutí solí a octem. Omáčku podávali s plátkem vařeného hovězího masa a s houskovým knedlíkem.
A co vy? Jaká je vaše roštěná s houbami a se smetanou, pochlubte se svým návodem!
Ingredience: 2 vyzrálé roštěnky vysoké 2 cm (každá kolem 230 g), sůl, čerstvě mletý pepř, 1 lžíce rostlinného oleje
Postup: Z masa odřežte vnější blány, má-li nějaké. Tence po obou stranách potřete olejem, osolte a opepřete. Odložte bokem na talíř, třeba až na půl hodiny. Maso se tak trochu vzpamatuje po pobytu v lednici, což mu výrazně prospěje. Osolené maso lépe zlátne a dělá lepší, křupavější a chutnější kůrku. Sůl se snoubí s masem a vytvoří při opékání novou chuť, zatímco maso osolené až po opékání už zůstane pouze masem bez přidané hodnoty. Uvádí se, že sůl vyhání šťávu z masa a biftek je pak méně šťavnatý nebo zbytečně tvrdý, je to úhel pohledu.
Troubu rozehřejte na 180 °C. Pánev, pokud možno se silným dnem a rozhodně ne teflonovou, zahřejte zprudka a nasucho. Zmírněte žár plotýnky na středně silný, digestoř spusťte na plný výkon a vložte do pánve maso. Mělo by začít prudce syčet, prskat a krásně vonět. Pokud ucítíte hořce spálené a uvidíte divný šedý kouř vycházející zpod masa, pánev i s masem chvíli odstavte a nechte trochu vychladnout, než ji vrátíte na plotýnku. Znamená to příliš rozehřátou pánev.
Maso opékejte 2–3 minuty z každé strany, po uvedené době by se mělo celkem snadno odlepit z pánve a být na spodní straně krásně zbarvené do živě hnědé, zlatavé barvy. Nyní je biftek propečený někde kolem stupně rare. Jestliže vám to tak stačí, přeskočte následující bod receptu.
Maso přendejte do malého pekáčku a vložte do trouby. Medium dosáhnete zhruba za 5–8 minut, well done za 12–15 minut. Nebojte se troubu otevírat a šťouchat do masa a nebojte se ani toho, že se napoprvé úplně netrefíte s propečením. Pokud si jste hodně nejistí, obětujte jeden plátek, vyndejte ho na prkénko a zhruba centimetr odkrojte – tak hned uvidíte, na jakém stupni propečenosti maso je. Nedopečené, i když nakrojené maso klidně vraťte do trouby na dokončení.
Opečené a upečené maso musí ještě chvíli odpočívat, než ho rozkrojíte a naservírujete. Dopřejte mu 5–10 minut v teple pod alobalem – prostě jen zakryjte pekáček a nechte stát bez další pozornosti na prkénku. V mezičase dokončete omáčky a přílohy.
Odpočaté maso můžete ostrým nožem nakrájet na několik kousků, nebo dokonce na tenké plátky, to aby vynikla vnitřní barva a kontrast s opečením. Stejně tak ho ale můžete nechat vcelku, aby první zakrojení patřilo vašim strávníkům – v takovém případě jim zároveň dopřejte steakové nože, které jsou ostřejší, zubatější a lépe se jimi tento typ masa krájí. Ihned podávejte, přelité omáčkou a v doprovodu přílohy a zeleniny dle vaší volby.
TIP: Dochucení není jen o černém pepři, zajímavá je směs sečuánského pepře, kardamomu a koriandru. Anebo drcených chilli papriček a červeného pepře. Vyhněte se hotovým steakovým nebo grilovacím směsím, které obsahují zvýrazňovač chuti typu glutamátu.
100 g žampionů nakládaných nebo čerstvých, nebo sušené houby
1 cibule
2,5 dcl smetany ke šlehání
½ kostky hovězího bujónu
hladká mouka na obalení roštěnek
sůl, pepř
Postup:
Plátky hovězího masa opláchněte, osušte, po obvodu na několika místech nakrojte a z obou stran naklepejte. Osolte, opepřete a obalte v mouce. Pokud chcete připravovat plátky dietně, tak je takto připravené vložte do keramické nádoby pomalého hrnce a přidejte žampiony. Jestliže budete používat houby sušené, nechte je předem namočené asi hodinu ve vodě. Vodu poté slijte a houby přidejte k masu. Ke směsi přisypte na jemno nakrájenou cibuli, rozdrobte ½ kostky hovězího bujónu a vše zalijte smetanou ke šlehání. Dobře promíchejte. Roštěnky můžete před dušením v pomalém hrnci i zprudka opéct z obou stran na pánvi v oleji, aby získaly barvu. Tento postup samozřejmě nedoporučujeme při přípravě dietního pokrmu. Keramickou nádobu vložte do pomalého hrnce a vařte na I. stupni asi 8 hodin nebo na II. stupni 4 až 5 hodin. Jako přílohu doporučujeme například vařené brambory.
Postup: Maso naklepeme, nařízneme okraje, osolíme, opepříme a z jedné strany potřeme hořčicí a posypeme křenem. Na plátky poklademe nudličky uzeného uvařeného masa, zavineme, spíchneme kovovými jehlami a obalíme v hladké mouce. V pánvi na oleji necháme zesklovatět jemně nakrájenou cibuli, přidáme maso a zprudka opečeme ze všech stran. Zasypeme mletou paprikou, podlijeme vodou nebo vývarem a dusíme pod pokličkou doměkka. Podáváme s dušenými fazolkami na česneku, sypané křenem.
Nízký roštěnec se používá pro přípravu proslulého rostbífu. Marinované maso o váze 1,5 kg se peče při 180 °C asi půl hodiny, aby zůstalo růžové a dokonale šťavnaté. Steaky z roštěné jsou vyhlášenou lahůdkou. Mezi nejznámější patří T-bone steak s palcem křehké svíčkové, rumpsteak s menším obsahem tuku a výrazným mramorováním. Plátky roštěnky se mohou dusit přírodně, na žampionech či s kořenovou zeleninou. Maso je třeba nejdříve zprudka opéct, aby se zatáhlo, poté se pozvolna dusí do změknutí.
Vysoká roštěná s kostí, takzvaná costata, je špičkové hovězí maso, které je vhodné pro přípravu šťavnatých a křehkých steaků na pánvi i grilu.
Entrecôte, hovězí vysoká roštěná, má intenzivní mramorování a vyšší tučnost a je ideální surovinou pro dokonalý biftek.
Kuskus můžete ochutit podle vaší fantazie a podle vašich chutí. Jeho variabilita je velmi široká. Dá se připravovat jak na slano, tak i na sladko. Po velmi rychlé přípravě kuskusu ho lze dále upravovat opékáním, marinováním, dušením s dalšími ingrediencemi, zapékáním.
Kuskus se zeleninou
Ingredience: 2 ks barevné papriky, 1,5 lžíce octa, 150 g eidamu (45%), 200 g kuskusu, 1 lžíce olivového oleje, 1/2 okurky, 1/2–1 lžička koření na kuskus, 1/2 kostky zeleninového bujonu
Postup: Kuskus vsypeme do misky a zasypeme půlkou rozdrobeného bujonu. Podle návodu zalijeme horkou vodou, přidáme lžíci olivového oleje a přikryjeme pokličkou. Necháme stát a bobtnat po dobu asi 15 minut. Zeleninu očistíme a nakrájíme na kostičky. Eidam (vcelku) rozkrájíme na kostky. Zeleninu promícháme s octem. K hotovému kuskusu přimícháme zeleninu, koření na kuskus a nakonec sýr. Kuskus se zeleninou a sýrem podáváme jako teplý i studený hlavní chod.
Kuskus na sladko
Ingredience: cca 60–70 g kuskusu, malou sklenici mléka, menší banán, polévkovou lžíci medu, čajovou lžičku másla nebo ořechů a podle chuti skořici
Postup: Kuskus uvaříte podle návodu, jen místo vody použijete mléko. Mléko i s kuskusem oslaďte medem, a až mléko přejde do varu, tak jej odstavte ze sporáku a pod pokličkou nechte odstát pár minut. Poté opět vraťte na sporák a s troškou másla povařte ještě tak minutu nebo dvě, je potřeba míchat, aby se kuskus nepřilepil. Potom už stačí jen přidat nakrájený banán nebo jakékoliv jiné ovoce, posypat troškou skořice a mletými oříšky, ty můžete na sucho opražit. Kuskus je také moc dobrý i s nastrouhaným jablkem.
Kuskus s kuřecím masem
Ingredience: 1–2 ks bílé papriky, 1 ks petržele, 2 ks cibule, 150 ml bílého vína, 4 porce kuskusu, 3–4 ks mrkve, 500 g kuřecího masa, 1/2 kostky vývaru z masoxu, 1/2 ks celeru
Marináda: 4–5 lžic olivového oleje, 1/2 balíčku koření Gyros, 3–4 stroužky česneku podle chuti, 100–150 g eidamu (30%)
Postup: Maso nakrájené na kousky naložíme do směsi olivového oleje, česneku a koření. Můžete si udělat i vlastní marinádu podle chuti. Maso dáme do lednice uležet na několik hodin, nejlépe však přes noc. Druhý den očistíme zeleninu a nakrájíme ji na malé kousky. Na rozehřátém olivovém oleji orestujeme dozlatova cibuli. Přidáme naložené maso, které zprudka smažíme, aby se zatáhlo. Vsypeme zeleninu, krátce orestujeme a zalijeme vodou tak, aby bylo vše jemně ponořené. Směs dusíme doměkka. Zatím si připravíme kuskus podle návodu na obalu pro 4 osoby a přidáme k němu masox. Když je zelenina ve směsi měkčí, přidáme bílé víno a dusíme doměkka. Až je maso hotové a zelenina měkká, přidáme hotový kuskus. Ten do sebe vtáhne přebytečnou šťávu. Kuskus odstavíme z ohně a vmícháme do něj nastrouhaný sýr. Zakryjeme poklicí a necháme rozpustit. Kuskus ihned podáváme. Jednotlivé porce kuskusu můžeme posypat sýrem a čerstvými bylinkami.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Ingredience: 450 g mletého hovězího masa, 2 cibule, 2 papriky, 1 mrkev, 1 střední celer, 1 plechovka sterilovaných rajčat, podle chuti červené víno, 100 ml zeleninového vývaru (z kostky), 150 g sterilovaných červených fazolí, podle chuti sterilovaná kukuřice, podle potřeby olivový olej, 2 stroužky česneku, podle chuti chilli, podle chuti tymián, podle chuti sůl, podle chuti pepř
Technologický postup: Na pánvi rozpálíme olej a mleté hovězí maso na něm osmahneme. Přidáme nakrájenou cibuli, mrkev, celer, papriku, opepříme a osolíme. Okořeníme chilli kořením, zeleninovým vývarem v kostce a tymiánem. Vše zalijeme dvěma deci červeného vína a přimícháme sterilovaná rajčata. Kdyby byla celá směs příliš hustá, přilijeme trochu vody. Přikryjeme pokličkou a za občasného míchání necháme dvacet minut dusit. Potom přisypeme kukuřici a červené fazole – vše sterilované. Promícháme, popřípadě dochutíme, a servírujeme s pečivem.
Nahlížení do KN je volně přístupné všem uživatelům internetu, nevyžaduje žádnou registraci a je bezplatné. Možnosti výstupů jsou však oproti aplikaci „Dálkový přístup do KN“ omezené. Výpis z katastru nemovitostí a některé další výstupy aplikace „Nahlížení do KN“ zdarma neumožňuje, ale lze v této aplikaci provést jejich nákup. Platba je realizována prostřednictvím platebního portálu.
Katastr lze prohledávat mnoha způsoby. Pokud jde o online prohlížení, tak lze vyhledávat podle parcely, stavby, jednotky, práva stavby, řízení, mapy, listu vlastnictví a katastrálního území. Po přesném vyhledání je možné zjistit i majitele daného pozemku. Ovšem samotné hledání podle majitele umožněno není. Pro rozšířené možnosti dálkového přístupu je potřeba se zaregistrovat, a to přímo na dotyčném katastrálním úřadě, který náleží k vašemu kraji. Pro vyhledání bližších informací je vždy nutné znát potřebné informace pro hledání, následně je již hledání snadné.
Vlastnická práva ke všem svým nemovitostem je možné zjistit na katastrálním úřadu nebo pomocí dálkového přístupu.
Vyhledávání podle jména v aplikaci „Nahlížení do KN“ nelze, toto je možné pouze v placené aplikaci.
Chcete-li zjistit rozsah svého nemovitého majetku, je to možné učinit osobně na katastrálním úřadu nebo pomocí dálkového přístupu. V bezplatné aplikaci „Nahlížení do KN“ toto není možné. A rovněž zjištění rozsahu cizího majetku (nemovitého) nelze provést v aplikaci „Nahlížení do KN“ podle jména, ale pouze na katastrálním úřadě, a to na základě rozhodnutí soudu.
Pokud si chcete prověřit cizí majetek v bezplatné aplikaci, musíte znát buď číslo parcely, číslo pozemku, katastrální území, list vlastnictví, nebo si otevřít přehledovou mapu a pozemky si vyhledat slepě na mapě a následně si o nich zjistit informace o vlastnických vztazích. Až zjistíte požadovaného vlastníka, je možné podle listu vlastnictví v daném katastrálním území dohledat veškerý jeho nemovitý majetek.
Řada lidí se rozhodne, že si svou šatní místnost nechá sestavit od odborníka přesně na míru. Výhodou je zajištěná kvalita práce a zkušenost odborníků s uspořádáním šatny. Odborník je schopný sestavit šatnu tím nejefektivnějším způsobem, který ušetří spoustu prostoru. Dnes existuje řada firem ale i řemeslníků, kteří se stavbou takovýchto šaten zabývají. Někdy se může majitel rozhodnout, že si nechá postavit třeba jen část šatny na míru, někdy bude chtít vybavit třeba celou místnost. Někteří lidé si třeba nechají zhotovit jen skříň na míru, protože v komerčním prodeji nesehnali žádnou, která by odpovídala jejich požadavkům, nebo prostorovým dispozicím, což znamená, že jim vyšel v šatně buď příliš velký, nebo naopak příliš malý prostor a žádná běžně prodávaná skříň ho vhodně nevyplňuje. V takovém případě je právě ideální obrátit se na odborníky, kteří jsou schopni sestavit skříň podle jasně daných požadavků zákazníků. Pokud ale majitelé domu, nebo bytu nebaví objíždět nákupní střediska a hledat vhodný nábytek, tak je možné nechat stavbu celé místnosti právě na odbornících. Stavba takovéto místnosti obvykle začíná tím, že si návrhář prohlédne místnost, kde se má šatna nacházet, případně si prohlédne dům nebo byt a navrhne, kam by se šatna nejvíce hodila. V dnešní době jsou odborníci schopni vytvořit otevřenou šatnu, která je například součástí jiné místnosti, ale klidně i šatnu rohovou, šatnu samostatnou, nebo i šatnu průchozí, která spojuje více místností. Základem je znát prostorové dispozice objektu, kde bude šatna vybudována. Dalším krokem je zjištění požadavků majitele na šatnu, nejde ale jen o zjištění toho, jakou částku je do stavby šatny ochoten investovat, spíše se jedná o zjištění jeho očekávání, co by podle něj měla šatna obsahovat a jak by měla vypadat. Někteří majitelé si třeba budou přát šatnu vytvořenou hlavně z tyčových závěsných systémů, jiným naopak půjde o to, aby šatna měla co nejvíce poliček a dalších úložných prostor. V rámci těchto návrhů šaten také designér zjišťuje, co vše hodlá majitel v šatně uschovávat, jestli jen oblečení, nebo i boty a jiné doplňky, případně i jiné předměty (například vysavač, další peřiny atd.). Podle svých zkušeností a přání klienta je pak schopen sestavit návrh úložného prostoru. Někdy může být řešení ještě jednodušší a klient si vybere svou vysněnou šatnu z návrhů daného návrháře, pokud ho ale žádný jeho plán nezaujme, správný návrhář by měl být schopen sestavit šatnu opravdu i podle jednotlivých požadavků klienta. Obvykle spolu řeší kolik polic je potřeba, jakými a kolika závěsnými systémy šatnu vybavit, jestli využívat skříňky s dvířky, nebo jen čisté police, každý jednotlivý detail je na uvážení klienta. S interiérovým designérem je opravdu potřeba
Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
