ROZDÍLY

Milánské a boloňské špagety, jaký je v nich rozdíl?

Spaghetti Milanese obsahují rajčata bez masa nebo jen s rybou.

Spaghetti Bolognese můžou a nemusí obsahovat rajčata a navíc je v nich ještě slanina a víno.

Zdroj: Milánské a boloňské špagety - rozdíly

Diskuze

V diskuzi ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.

Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhy jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Česnek medvědí - v ČR pouze jeden druh!

Rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami

I přes nesrovnalosti v základním rozdělení rostlin, je toto dělení užitečné a přínosné. K tomuto dělení pomáhají standardní rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami.

Tabulka shrnuje hlavní rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami: Počet děloh v nalezeném embryu je skutečným základem pro rozlišení názvosloví Monocotyledonae (jedna děloha) a Dicotyledonae (dvě dělohy). Dělohou se v tomto případě rozumí semeno listu, které slouží k absorpci živin, pokud je rostlina schopna produkovat své první pravé listy na základě fotosyntézy.

Jednoděložné rostliny

• Embryo s jednou dělohou
• Pyl s jedinou rýhou nebo pórem
• Květinové díly v násobcích tří
• Hlavní list má žíly paralelní
• Cévní kmenové svarky roztroušené
• Kořeny jsou náhodné
• Sekundární růst chybí

Dvouděložné rostliny

• Embryo se dvěma děložními lístky
• Pyl se třemi brázdami nebo póry
• Květinové díly v násobcích čtyř nebo pěti
• Hlavní list žíly je síťovaný
• Cévní kmenové svazky v kruhu
• Kořeny jsou rozvětvené
• Sekundární růst často přítomen

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Rozdíl mezi ondatrou a nutrií

Nutrie říční bývá často zaměňována s ondatrou pižmovou, jisté rozdíly je ale možné vypozorovat. Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý (neplést s bobrem, který má ploutev) a jeho délka bývá delší než tělo samotné.

Zdroj: Nutrie

Rozdíly

Vřesy kvetou od srpna po dobu celého podzimu. Kdežto vřesovce kvetou na jaře a na podzim, podle konkrétního druhu. Vřesovce vykvétají postupně jednotlivými kvítky po celé délce jednoletých výhonů, tedy těch, které narostly tento rok. Starší výhony nekvetou. Proto nastává situace, že z krásného hustého kompaktního keříku zakoupeného v zahradnictví po několika letech vznikne z našeho pohledu opelichaný, nevzhledný keřík se spoustou holých větviček.

Vřesy stříháme každoročně zásadně na jaře, a to nejlépe v průběhu dubna (za specifických podmínek lze vřesy stříhat ještě v červnu). Stejně tak stříháme i vřesovce kvetoucí v létě. Vřesovce kvetoucí v zimě a na jaře stříháme po odkvětu. Čím bujnější je rostlina, tím více řežeme.

Zdroj: Stříhání vřesu a vřesovce

Kerblík versus libeček

Libeček je asi 1,5 až 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek. Lodyha je navrchu bohatě větvená. Listy se podobají listům celeru, jen jsou mnohem mohutnější. Během léta, v červenci a srpnu kvete drobnými žlutými kvítky seskupenými do květenství, která vyrůstají na koncích lodyh. Plodem je dvounažka hnědé barvy. Celá rostlina má příjemnou kořenitou vůni.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že kerblík a libeček se liší vzhledem listů, barvou květů, vůní, výškou i mohutností. Nať libečku lze sušit a chuť jeho listů je často přirovnávána k chuti magi. Je skvělým kořením do polévek a omáček, pomazánek, masových pokrmů nebo luštěnin.

Na níže uvedených fotografiích můžete sami porovnat očité rozdíly těchto dvou rostlin.

• Zde fotografie kerblíku.
• Tady fotografie libečku.

Zdroj: Kerblík

Rozchodník prudký

Rozchodník prudký (Sedum acre) je také známý pod českým jménem rozchodník ostrý. Toto pojmenování se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, kterou se liší od ostatních u nás rostoucích druhů. Je to drobná bylina, která dorůstá při květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu, a to kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší řídce listnaté, kvetoucí. Listy jsou válcovité, cca 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2 až 3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Tato vytrvalá, trsnatá rostlina kvete v červnu a červenci. Plody jsou měchýřky. Druh je velice proměnlivý, rozdíly jsou patrné ve tvaru listů i vzhledu trsů. Rozchodník prudký roste dost hojně na slunných stráních, skálách, písčinách, mezích a chudých půdách od nížin po podhůří. Často je pěstován i v kultuře jako houževnatá skalnička. V minulosti byl používán také jako léčivka. Pozor, jedovatá šťáva je obzvlášť nebezpečná pro oči!

Zde se můžete podívat na nádherné žluté květenství tohoto rozchodníku prudkého.

Zdroj: Sedum - rozchodník

Co je to puchrovitost

Puchrovitost slivoní způsobuje znetvoření plodů švestek. K infekci dochází v období, kdy stromy kvetou, což je na jaře. Z infikovaných květů se utvoří deformované plody, které rostou rychleji než ty zdravé.

Původce: Původcem onemocnění je houba Taphrina pruni.

Vývoj: Houba přezimuje v korunách stromů, a to ve formě blastospor nebo perenujícího mycelia. Začátkem jara začne prorůstat do květů (základů plodů) a způsobí jejich onemocnění.

Důsledky: Puchrovitost způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Mezi jednotlivými odrůdami švestek jsou výrazné rozdíly v citlivosti k puchrovitosti. Mnoho odrůd není houbou napadeno vůbec, naopak nejhůř je poškozována domácí švestka. V lokalitách, kde je velký výskyt puchrovitosti, může houba způsobit až 70 % ztráty na ovoci.

Ochrana: Doporučuje se provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a jedno až další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu.

Zdroj: Jarní postřik slivoní

Jak vybrat zvlhčovač vzduchu

Ultrazvuk, horká pára, studený odpar. Každá z těchto technologií zvlhčování má své klady a zápory, ale většinou není podstatné to, jakým způsobem je vlhkost vytvářena. Rozhodující je skutečný výkon zvlhčovače a další podstatné parametry. Před zakoupením zvlhčovače bychom se měli zamyslet nad tím, co od něj očekáváme a kam ho pořizujeme. Měli bychom mít jasno v tom, zda nám stačí jednoduchý a levnější model, nebo jsme náročnější a chceme, aby zvlhčovač sám hlídal a reguloval vlhkost v místnosti podle našich představ. Důležitý je i parametr, který udává, kolik páry je maximálně schopen zvlhčovač vytvořit (v mililitrech za hodinu). Jednoduše řečeno, čím vyšší zvlhčovací výkon, tím výkonnější zvlhčovač. Princip tvorby páry není z hlediska účinku zvlhčovače vůbec důležitý. Rozdíly se týkají běžných uživatelských vlastností, jako je spotřeba elektrického proudu, hlučnost, cena. Další parametr, který byste měli vzít v úvahu, je objem nádržky na vodu. Čím větší nádržka, tím méně často musíte dolévat vodu. Cena a životnost příslušenství nejsou také zanedbatelné souvislosti. Do většiny zvlhčovačů je čas od času potřeba koupit nový filtr. Předem bychom měli vědět, kolik bude stát a jak dlouho nám bude sloužit.

Zdroj: Zvlhčovač vzduchu

Boloňské špagety v Itálii nenajdete

V Itálii se boloňská omáčka nepodává se špagetami, protože má tendenci stéci z těstovin a zůstat na dně talíře. Místo toho obyvatelé Bologne tradičně podávají svou slavnou boloňskou masovou omáčku s těstovinami tagliatelle (tagliatelle alla bolognese). V Itálii je základní název této omáčky Ragù, což je v Itálii obecný termín používaný k označení jakékoli masové omáčky vařené na mírném ohni po mnoho hodin. Každé ragú se skládá z mnoha ingrediencí, které se liší podle jednotlivých regionů – odtud „alla Bolognese“, tedy z města Bologna. Boloňské ragù je hustší než jiné omáčky a obsahuje víno. V oficiální verzi je mezi obvyklými přísadami uvedena také slanina a mléko. Ve verzích se špagetami se mléko nepoužívá, protože je s ním omáčka příliš řídká.

Boloňská omáčka je ve světě rozšířena pod dvěma názvy: bolognese a bolognaise. Bolognese je italské slovo, zatímco bolognaise je francouzské slovo.

Boloňské špagety můžou být zdravou volbou ve výživovém plánu. Nejen pro ty v tvrdém tréninku, ale i pro ty, jejichž cílem je zhubnout nebo si udržet váhu. Při domácí přípravě boloňských špaget lze všechny komponenty upravit tak, aby se přizpůsobila výživová hodnota jídla.

Zdroj: Milánské a boloňské špagety - rozdíly

Průměrná cena elektřiny

Cena 1 kWh pro rok 2019 se liší dle jednotlivých krajů a dodavatelů. Přesnou cenu zjistíte z nabídky dodavatele elektřiny, respektive srovnáním cen elektřiny online kalkulačkou. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti je v současné době zhruba 4,34 Kč/kWh. V roce 2018 byla průměrná cena 3,79 Kč/kWh. Podle Českého statistického úřadu náklady domácností za elektřinu oproti loňsku stouply o 8,2 %. Průměrná cena za 1 kWh stoupla ze 4,1 Kč v roce 2018 na 4,58 Kč pro rok 2019. Přestože zdražoval ČEZ, E.ON, PRE i valná většina dodavatelů, cenové rozdíly za odebranou energii u běžné domácnosti stále činí více než 1 000 Kč za rok.

Zhruba 45 % celkové ceny za elektrickou energii nemají ve svých rukou dodavatelé, ale závisí na rozhodnutí regulátora trhu ERÚ. Regulované ceny elektřiny jsou odvozené od nákladů na údržbu a provoz distribuční sítě. Na území ČR se 3 distributoři starají o 3 různě velké distribuční sítě.

Největší území Česka pokrývá distribuční oblast ČEZ. Tam průměrná částka za 1 kWh elektřiny stojí 4,07 Kč. V distribuční oblasti PRE, kam spadá Praha a Roztoky, to je 4,05 Kč za kWh. Odběratelé v regionu distribuce E.ON (jih Čech a jih Moravy) platí nejvyšší částku, a to 4,18 Kč. Také odběratelé Innogy platí částku 4,18 Kč.

Ve srovnání české ceny elektřiny se zbytkem Evropy platíme v absolutním vyjádření méně než průměr evropské osmadvacítky. Nejvyšší ceny za elektřinu mají domácnosti v Dánsku a Německu, kde se na drahém proudu výrazně podílejí daně.

Zdroj: Spotřeba elektřiny

Vřes a vřesovec rozdíly

Vřes i vřesovce patří do čeledi rostlin vřesovcovitých. Rod vřes však obsahuje pouze jeden druh, a to vřes obecný (Calluna vulgaris – Calluna je odvozeno z řeckého slova „k zametání“, tedy šlo o rostlinu určenou k výrobě košťat; vulgaris je pak odvozeno z latinského slova „běžný, obyčejný“). Vřes obecný byl dříve zahrnut do rodu vřesovců, protože se od sebe liší jen velmi málo. Vřes má listy šupinaté a kratší než vřesovec (kolem 2–3 mm), kvete na podzim, přičemž koruna květů je rozdělena do více samostatných lístků, a listence jsou nahloučeny pod květem. Vřesovců je mnohem více druhů, listy mají jehlicovité, delší než 3 mm a v přeslenech, kvetou obvykle na jaře.

Vřes je nízkorostoucí keř dorůstající výšky 20–50 cm, vzácně až 1 m. Je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Malé Asie. Roste v kyselých půdách na výsluní a polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích v Evropě až po Turecko a Povolží, najdeme jej rovněž v severozápadní Africe a některých bažinatých porostech a kyselých borových a dubových lesích. Je odolný k okusu a dobře regeneruje po občasných požárech. Je důležitým zdrojem potravy pro ovce a jeleny, kteří se mohou krmit vrcholky rostlin, když sněhová pokrývka mírně pokrývá vegetaci. Vřes kvete na konci léta (spíš začátkem podzimu) růžově nebo růžovofialově, ale občas lze najít i bíle kvetoucí rostliny. Plodem je tobolka.

Zdroj: Erica x darleyensis - vřesovec

Co je to lehký beton

V lehkém betonu je část štěrku nahrazena značně lehčím materiálem. Jedním z nejvhodnějších materiálů jsou upravené polystyrenové granule, díky nimž je beton velmi lehký a zároveň tepelně izolační. Má ideální vlastnosti výplňového vyrovnávacího materiálu.

Obecně platí, že čím lehčí hmotu použijeme, tím bude lépe izolovat, a naopak. Ovšem s pevností v tlaku to bude přesně naopak. Cílem při výrobě tepelně izolačního betonu je tedy vyrobit takovou hmotu, která bude co nejlehčí a zároveň bude co nejpevnější v tlaku. Takový beton nebude zatěžovat konstrukce staveb a přitom bude použitelný jako výplňová vrstva pod finální vrstvy podlahových skladeb. Navíc přináší vylehčení betonu polystyrenem i finanční úspory.

Obecně lze říct, že lehký beton je nezastupitelný všude tam, kde se nedá položit polystyrenová deska, nebo jakýkoliv jiný deskový tepelně izolační materiál z důvodů velkých nerovností podkladu.

Lehký beton se uplatní také všude tam, kde potřebujeme vyrovnat, přitom zateplit a nezatížit konstrukci stavby.

Lehký beton lze použít jak v novostavbách, tak i v rekonstrukcích. Je možné jej použít na:

• podlahy – zde se lehký beton používá k vyrovnání často velmi nerovných ploch, kdy rozdíly ve výškách mohou být v centimetrech, ale také v řádech desítek centimetrů. V případě, že jsou po podlaze tažené rozvody vody, elektroinstalace, etážového topení, centrálního vysavače, hadice k přisávání vzduchu ke krbovým vložkám a podobně lze opět s výhodou použít pro zalití těchto rozvodů lehký beton. Odpadá tím pracné vyřezávání polystyrenových desek nebo desek z minerální vlny, přičemž navíc nemohou vzniknout teplotní mosty.
• stropy – u rekonstrukcí a půdních vestaveb, kdy je zapotřebí obvykle u trámových stropů vyrovnat značné rozdíly ve výškách, nabízí lehký beton vyřešení několika problémů najednou. Nezatíží stropní konstrukci jako klasický beton, vyrovná veškeré nerovnosti, zateplí a částečně i odhluční. Stejnou funkci bude mít lehký beton při vyrovnávkách klenbové stropní konstrukce, kdy je potřeba vyrovnat výškové rozdíly paty s vrcholem klenby. U konstrukcí hurdiskových stropů najde lehký beton využití ve vyplnění prostoru od horní hrany hurdisek k vrcholu I profilů, do nichž jsou hurdisky vsazeny. Lehký beton můžeme rovněž aplikovat na stropy z ocelových trapézových plechů, na nichž potřebujeme vytvořit lehkou podlahovou konstrukci.
• střechy – na ploché střeše vytvoříme tepelně izolační spádovou vrstvu z lehkého betonu nejnižších objemových hmotností. Pro zvýšení tepelného odporu, lze na tuto spádovou vrstvu pokládat klasické tepelně izolační materiály. Nejvhodnějšími skladbami se pak jeví zelené střechy, kdy hydroizolaci následně přitížíme, čímž zabráníme pronikání UV záření a podstatně zvýšíme životnost hydroizolace.

Pytlovaný lehčený beton je možné zakoupit například od Firmy Liapor Mix. Manipulace s Liapor Mix je podobná manipulaci s běžným betonem. K 1 pytli Liapor Mixu (40 l) se přidávají maximálně 3 litry vody. Směs pak stačí promíchat 2–3 minuty v běžné míchačce, případně i ručně. Pak stačí jen v požadované tloušťce nanést a urovnat stěrkou na maltu.

Zdroj: Lehčený beton

Rozdíly kousnutí od štěnice a od roztoče

Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.

Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.

Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Recept na boloňské špagety

Počet porcí 4 až 6. Doba přípravy 30 minut. Doba vaření 2 hodiny. Celková doba 2 hodiny a 30 minut.

Ingredience

• 2 lžíce mleté ​​cibule;
• 1 lžíce mleté ​​mrkve;
• 1 lžíce mletého celeru;
• 80 g neuzeného vepřového bůčku;
• 350 g mleté svíčkové, ale levnější kusy jsou také v pořádku, například z plece;
• 250 ml masového vývaru;
• 2 vrchovaté polévkové lžíce rajčatového protlaku;
• 3 lžíce extra panenského olivového oleje;
• 1/2 sklenice suchého bílého vína;
• mletý parmazán;
• 1 kuřecí nebo králičí játra (volitelné);
• 500 g špaget.

Postup

Nadrobno rozemelte vepřový bůček. I cibuli, mrkev a celer nakrájejte nadrobno a orestujte je v hrnci se 3 lžícemi extra panenského olivového oleje. Pokud máte rádi máslo, dejte ho dohromady s olejem, půl na půl. Po 1 minutě přidejte ručně namletý vepřový bůček. Zelenina a tuk musí zkaramelizovat, proto je smažte, ale nepřipalujte je: bude to trvat asi 3 až čtyři minuty. Nyní přidejte mleté ​​hovězí maso, zamíchejte a vařte asi 5 minut.

Když se tekutina uvolněná masem odpaří, přidejte půl sklenice bílého vína. Omáčku promíchejte a po odpaření vína přidejte rajčatový protlak rozpuštěný ve sklenici vývaru. Promíchejte a zkontrolujte barvu omáčky, chceme světle hnědou, ne červenou. Udržujte omáčku ve varu na střední teplotě, částečně zakrytou.

Čím více ragú vaříte, tím je lepší. Někteří lidé to vaří až 4 hodiny. Ale nebojte se, na dobrou omáčku vám celkem 2 hodiny postačí. Nakonec podle chuti osolte.

Uvařte špagety podle návodu na nich uvedeném. Pak je sceďte a podávejte na hluboký talíř. Špagety polijte boloňskou omáčkou a posypejte mletým parmazánem.

Zdroj: Milánské a boloňské špagety - rozdíly

Platýs versus rejnok

Rejnoci (Batoidea) jsou nadřád příčnoústých paryb, zahrnující přes 500 druhů zařazených ve 13 čeledích. Jako rejnoci se také označují zástupci řádu Rajiformes, tedy praví rejnoci. Všichni jsou blízce příbuzní žralokům.

Rozdíly

Rejnoci mají kosočtverečné zploštělé tělo, což jim umožňuje splynout se dnem, číhat na kořist a ukrýt se před dravci. Některé druhy (parejnok elektrický, rejnok ostnatý) jsou schopny vydávat silné elektrické výboje – jejich elektroplaxy fungují jako fyziologický elektrický zdroj. Jiné druhy jsou vybaveny jedovým ostnem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla, hřbetní ocasní ploutve zakrňují. Zašpičatělý okraj prsních ploutví tvoří „křídla“, ocas některých druhů je protažen v bičíkovitý výběžek. Na spodní straně těla je 5 žaberních štěrbin, čichové jamky a ústa. Na rozdíl od platýse je oplození u rejnoka vnitřní, naprostá většina rejnoků je ovoviviparní, výjimku tvoří čeleď rejnokovití, kteří snášejí hranatá kožnatá vejce. Pohyb rejnoka je podobný letu ptáka. Většina rejnoků žije na mořském dně jako platýs, existují ale i sladkovodní druhy. Žijí v pobřežních vodách po celém světě, některé druhy jsou hlubinné, manty žijí na otevřeném moři. Trnuchy, které mají na kořeni ocasu tvrdý trn (v ohrožení jím mohou způsobit nepříjemné zranění, nebo i zabít), žijí v povodí Amazonky. Rejnoci jsou dobří plavci, mnoho z nich je ale přizpůsobeno životu na dně. Jsou to noční živočichové, den tráví zahrabaní v písku. Potravu si hledají u dna. Na rozdíl od platýse se rejnok žijící na volném moři živí planktonem.

Zde můžete vidět, jak vypadá rejnok.

Zdroj: Recepty na platýse

Recept na pravé milánské špagety

Na přípravu pravých milánských špaget budete potřebovat tak zvané Cuoco Condimento per Pasta con Sarde. Jde o klasickou polevu s kořením pro tento tradiční sicilský pokrm. Vyrábí se ze sladkého fenyklu, sardinek, rozinek, cibule, oleje a koření.

Ingredience

• Toskánský extra panenský olivový olej;
• jedna menší bílá cibule, nakrájená nadrobno;
• 230g sardinky v oleji podle toho, jak moc máte rádi sardinky;
• 1 stroužek česneku na osobu, podle chuti - nasekaný;
• 1 láhev Passata (pasírovaná rajčata);
• 2 plechovky koření Cuoco Condimento;
• 1 malá čerstvá bageta/rustikální nebo bochník chleba;
• nasekaná čerstvá petrželka;
• 500 gramů špaget Bucatiny (u nás známé jako makaróny s dírkou uprostřed);
• strouhaný ovčí sýr Pecorino Romano.

Příprava omáčky

Na olivovém oleji orestujte cibuli dozlatova. Přidejte tři čtvrtě sardinek s česnekem, dokud se sardinky nezačnou rozpouštět. Přidejte 1/2 nasekaného česneku (zbytek si nechte na opékání se strouhankou). Jakmile se česnek začne barvit, přidejte passatu. Přiveďte omáčku k varu, poté stáhněte teplo na střední teplotu, aby se pěkně provařila. Vařte asi 15 minut. Pak přidejte koření Cuoco Condimento a vařte asi 30 minut. Do omáčky přidejte zbývající sardinky.

Opečte si strouhanku

Nakrájejte na kostičky čerstvou bagetu. Přidejte petržel, česnek a nastrouhaný sýr pecorino romano. Vložte to do hrnce a opečte na středním plameni na pánvi. Dávejte pozor, abyste se nespálili.

Uvařte těstoviny

Jakmile se omáčka blíží k dokončení, začněte s těstovinami. Přiveďte k varu vodu, přidejte sůl a špagety a vařte do al dente, což je asi 10 minut.

Jakmile jsou těstoviny hotové, sceďte je a vraťte zpět do hrnce. Nalijte na ně hotovou omáčku.

Podávejte horké s velkou hrstí opečené houskové směsi (svatojosefské piliny) a pokapejte extra panenským olivovým olejem.

Zdroj: Milánské a boloňské špagety - rozdíly