Prunus laurocerasus Rotundifolia je pohledný stálezelený druh bobkovišně. Jak vypadá se můžete podívat tady: bobkovišeň Rotundifolia obrázky živých plotů. Jeho velké stálezelené listy tvoří hustý, atraktivní dlouhověký větrolam nebo zástěnu. Bobkovišeň Rotundifolia se vyznačuje těmito vlastnostmi:
Tvarovací řez se provádí dvakrát do roka.
Nenáročná údržba a péče.
Zimní odolnost.
Rychlost růstu je 40 až 60 cm za rok.
Snese stín, částečný stín i plné slunce.
Rychlost růstu 40 až 60 cm za rok je typická pro tyto druhy bobkovišňí:
bobkovišeň Caucasica,
bobkovišeň Novita,
bobkovišeň Rotundifolia.
Tyto tři druhy jsou nejrychleji rostoucí bobkovišně a díky tomu potřebují výchovný střih dvakrát do roka. Pokud by to pro vás byl problém a moc starostí, můžete použít pomaleji rostoucí druhy jako je:
bobkovišeň Genolia - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň Herbergii - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň portugalská - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň Etna - rychlost růstu 20 až 30 cm za rok;
bobkovišeň Otto Luyken - rychlost růstu 10 až 20 cm za rok;
Tyto pomalu rostoucí druhy bobkovišně potřebují výchovný udržovací řez jednou ročně.
Jak daleko se sází rostliny bobkovišně do živého lotu z varianty Prunus laurocerasus Rotundifolia a dalších rychle a středně rychle rostoucích:
Živý plot vysoký 60 až 80 cm: 3 rostliny na metr.
Živý plot vysoký 80 až 125 cm: 2,5 rostliny na metr.
Živý plot vysoký 125 až 200 cm: 2 rostliny na metr.
Pomalu rostoucí odrůdy jako je Otto Luyken se vysazují do živého plotu v tomto počtu na metr:
Jaká je nejlepší vzdálenost pro výsadbu uvnitř živého plotu z bobkovišně? Mnozí hobby zahrádkáři jsou netrpěliví a chtějí rychle hustý živý plot a jednotlivé keře vysazují příliš hustě. I když se živý plot hned po výsadbě zdá trochu prořídlý, měli byste stále dodržovat minimální vzdálenost mezi rostlinami. Samotná vzdálenost se liší odrůda od odrůdy a závisí na výšce rostlin, které zasadíte do země. Nejlepší vzdálenost výsadby, kterou by odrůda měla mít, lze nalézt také na produktových stránkách příslušných odrůd bobkovišně.
Rozestup mezi jednotlivými rostlinami je důležitá a aby mohly v budoucnu tvořit hustý a neprůhledný živý plot, je třeba vysadit 2 až 3 rostliny na běžný metr. Rozestupy určuje rychlost růstu a požadovaná výška živého plotu.
Rychlost růstu 40 až 60 cm za rok je typická pro tyto druhy bobkovišňí:
bobkovišeň Caucasica,
bobkovišeň Novita.
Tyto dva druhy jsou nejrychleji rostoucí bobkovišně a na živý plot jich budete potřebovat:
na živý plot vysoký 60 až 80 cm: 3 rostliny na metr;
na živý plot vysoký 80 až 125 cm: 2,5 rostliny na metr;
na živý plot vysoký 125 až 200 cm: 2 rostliny na metr.
Středně rychle rostoucí druhy jsou:
bobkovišeň Rotundifolia - rychlost růstu 30 až 60 cm za rok;
bobkovišeň Genolia - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň Herbergii - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň portugalská - rychlost růstu 30 až 50 cm za rok;
bobkovišeň Etna - rychlost růstu 20 až 30 cm za rok.
Tyto středně rychle rostoucí druhy bobkovišně potřebují mít četnost rostlin ve výsadbě na jeden běžný metr shodnou jako u rychle rostoucích druhů.
Pouze u pomalu rostoucí odrůdy jako je bobkovišeň Otto Luyken, u které je rychlost růstu 10 až 20 cm za rok, se rostliny vysazují do živého plotu v tomto počtu na metr:
Živý plot vysoký 20 až 40 cm: 4 rostliny na metr.
Živý plot vysoký 40 a vyšší: 3 rostliny na metr.
Rychle rostoucí bobkovišně mohou dorůst až tří metrů a rostou velmi hustě a i zdánlivě vzdálené rozestupy rychle zarostou. Pokud jsou rostliny zasazeny příliš blízko u sebe, kořeny mohou mezi sebou soutěžit a bránit růstu.
Měli byste také myslet na vzdálenost před a za živým plotem z bobkovišně. Pokud jste si zakoupili rostliny bobkovišně, které chcete nechat dorůst do výšky jednoho metru, je vhodné dodržet vzdálenost 40 cm od hranice pozemku a nebo případných konstrukcí, jako je plot, zeď nebo zeď domu. U rostlin bobkovišně, které jsou vyšší než jeden metr, byste měli dodržet vzdálenost minimálně 60 cm.
Široká modelová nabídka motorových travních sekaček Honda uspokojí každého zákazníka, ať už se jedná o majitele malé předzahrádky, či o profesionála na údržbu veřejné zeleně. Dle libosti lze zvolit stupeň výbavy od jednoduché sekačky bez vlastního pojezdu až po sekačku s plynulou regulací rychlosti jízdy „Select Drive“, integrovaným mulčovacím systémem a „Roto-stopem“, poskytujícím komplexní bezpečnost a pohodu umožňující uživateli zastavit rotaci žacího nože bez nutnosti vypnutí motoru.
Originální motorové sekačky Honda se od běžných sekaček liší celou řadou vlastností a nových technických řešení:
SELECT Drive® – jedná se o poslední, důmyslnou kombinaci pojezdové převodovky a ergonomického ovládání rychlosti jízdy. Uživatel tak má možnost pomocí dlaní pohodlně a plynule ovládat rychlost jízdy. K přenosu síly od motoru dochází prostřednictvím kevlarového řemínku speciálního průřezu s dlouhou životností, který zamezuje nečekanému a skokovému zabírání, změna rychlosti jízdy je tak naprosto plynulá.
SMART Drive® – jde o systém důmyslné kombinace poslední verze pojezdové převodovky a ergonomického ovládání. Systém je primárně konstruován tak, aby měl uživatel možnost pomocí prstů pohodlně a plynule ovládat rychlost jízdy, čímž je zajištěna bezpečnější a přesnější rychlost sekání kolem stromů, plotů, zídek a květinových záhonů. Znamená to také konec poškození trávníku díky manévrování v místech, kde je nutné rychlost jízdy snížit.
Variable speed (hydrostatický tempomat) – při sekání se sekačka perfektně přizpůsobí vašemu pracovnímu tempu. Pro dokonalý výsledek správně zastřiženého trávníku je nutná možnost sekačku přesně nastavit tak, aby jednak odpovídala vašim pohybovým schopnostem a jednak vzhledu trávníku. Například možnost plynulého nastavení a automatického udržování rychlosti jízdy přesně na požadované úrovni v závislosti na povaze terénu, kvalitě trávníku, výšky střihu a podobně.
Roto-stop® disková třecí spojka nože – během vyprazdňování sběrného koše nebo při přejezdu sekačkou z místa na místo pomocí pojezdu umožňuje tento systém vypnout rotaci žacího nože, aniž by bylo nutné vypínat motor.
Elektrický startér – jednoduchý a pohodlný systém, který vám umožní motor sekačky nastartovat pouhým otočením klíčku zapalování jako v automobilu. S elektrickým startérem je vždy k dispozici samozřejmě i ruční reverzní startér.
Automatický sytič – všechny motorové sekačky Honda jsou vybaveny čtyřtaktními spalovacími motory Honda světové třídy, které se vyznačují, mimo jiné, spolehlivým startem a nenáročnou údržbou. V zájmu usnadnění startování jsou opatřeny automatickým sytičem a pracují na běžný, bezolovnatý, automobilový benzín.
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
První možností je pásová bruska od firmy Rojek typ PBD 2200. Brusný agregát je nehybný, nesklopitelný. Zdvih pracovního stolu je zajištěn pomocí druhého elektromotoru s výkonem 0,18 kW. Pracovní délka stroje je 2 200 mm, přičemž obvodová rychlost brusného pásu je 17 m/s. Výhodou tohoto stroje je především zdvih pracovního stolu pomocí elektromotoru (snadné, rychlé), navíc je zde zajištěna dokonale rovná plocha pracovního stolu.
Dalším modelem je pásová bruska ECO 2200 od firmy Houfek. Vedení brusného pásu je opět nehybné. Zdvih stolu je u tohoto typu stroje zajištěn pomocí kličky – jedná se o manuální zdvih. Výhodou tohoto stroje je vyšší obvodová rychlost brusného pásu – 18 m/s, ale především možnost sklopení brusného agregátu na 90°, které slouží k broušení hran. Stůl má opět pracovní délku 2 200 mm a navíc je u něj také možnost sklápění.
Také většina pásových brusek má v příslušenství podstavec umožňující upnutí ke stolu pásem vzhůru, takže se promění v užitečnou stolní brusku. To je výhodné při obrušování menších obrobků a přířezů, které se na běžící pás přitlačují rukou nebo bezpečnostním držákem. Plochý tvar horní části korpusu umožňuje připnout brusku k okraji pracovního stolu šroubovací svorkou. Některé podstavce je možné kombinovat s paralelními a úhlovými vodítky, které umožní přesné obrušování i zkosených ploch.
Tato bruska je vhodná k broušení dřeva, oceli a jiných materiálů. Stroj má sníženou hladinu hluku, elektronicky nastavitelnou rychlost pásu a brousí po celé spodní ploše.
Výkon brusky je 1 010 W. Rychlost pásu je 210–440 m za minutu. Brusný pás má rozměry 76 x 533 mm. Hmotnost brusky je 4,3 kg.
Tato frézka je vhodná pro hobby a profi využití, pracuje se s ní velmi dobře, cena je však vyšší.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Tuto opadavou popínavou liánu zná asi každý, a nejčastěji právě jako divoké nebo psí víno. Přísavník pěticípý (Parthenocissus quinquefolia) se přichytává konstrukce tenkými úponky a na rozdíl od svého tříprstého příbuzného (Parthenocissus tricuspidata) netvoří přísavné destičky, takže se po zdech pne jen obtížně. Pěstuje se pro zakrytí nevzhledných konstrukcí, pokrytí drátěných plotů či pergol. Je velmi nenáročný, snese horko i plné slunce. Kromě tmavomodrých, jakoby ojíněných plodů, které však brzy opadávají, je u něj lákavé intenzivní podzimní vybarvení do červena až ruda. Složené listy se při opadávání listí postupně rozpadají. Přísavníky z rodu Parthenocissus mají podplodní terč nerozlišitelně připojený k semeníku; navíc mezi nimi existují druhy, které se podložky přidržují přísavnými destičkami/terčíky na úponkách. Loubince z rodu Ampelopsis mají podplodní terč pohárkovitý, výrazně rozlišený od semeníku, a podkladu se přidržují výhradně ovíjivými úponkami. Rychlost růstu u semenáčů je zpočátku pomalejší než u řízků a roubovanců. První rok sazenice jen koření a přírůstek je minimální, spíše žádný. Další rok je přírůstek maximálně 1,5 m a teprve rok následující činí přírůstek cca tři metry.
Jedná se o popínavou rostlinu, která dosahuje běžné výšky 9 až 15 m. Rychlost růstu patří k přednostem této rostliny, někdy však může být i na obtíž. Přísavník se totiž nikdy nezastaví přesně v místě našich představ, jelikož výhony jsou často delší než patnáct metrů. To platí jak na výšku, tak i směrem do stran. Domovní stěny přísavník neporuší. U oplocení, dovolují-li to podmínky, se nechávají výhony přepadávat, aby z druhé strany vytvořily krásný zelený vodopád.
Jen pro objasnění: loubinec trojhrotý (Parthenosissus tricuspidata) se velmi pevně přichytává přísavnými destičkami. Tento druh má i svoje kultivary, které jsou rovněž velmi krásné. Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) má rovněž přísavné destičky, některé výhony však volně splývají. A právě tomuto loubinci se u nás nejčastěji říká „psí víno“. Má známý kultivar 'Engelmanii', který se přichycuje ještě pevněji. Loubinec révovitý (Parthenicissus inserta) je ten, který se nepřichytává a je velmi podobný loubinci pětilistému, i jemu se říká lidově „psí víno“. Loubince jsou velmi krásné rostliny.
Roční přírůstek dosahuje obecně cca 30 cm. Rychlost růstu do 5 let je asi 20 cm za rok. 7–8leté túje mají přírůstky až 40 cm za rok. Varianta Smaragd je nenáročná na pěstování, udržuje tvar kužele, a proto se nemusí stříhat ze stran.
Bobkovišeň Rotundifolia je třeba prořezávat na podzim a na jaře. Rostlina snese i hluboké prořezávání. Pokud chcete omezit růst rostliny v živém plotu, prořezávejte jednou ročně na podzim, když míza sestupuje. Pokud budete pokračovat v řezu na jaře, keř poroste bujněji a rychleji.
Zalévání
Voda je nezbytná pro kořenění mladých rostlin. Musíte pravidelně kontrolovat, zda jsou kořeny vlhké. Lehký déšť v létě se nedostane ke kořenům a větrné podmínky zvýší rychlost odpařování vody z půdy. I přes zimu je třeba kontrolovat vlhkost, protože stálezelené rostliny skrze své listy ztrácejí vlhkost.
Odstraňování plevele
Pravidelně odstraňujte trávu a jiné rostliny okolo mladých rostlin. V tomto vám pomůže mulčování a také sníží rychlost odpařování vody z půdy. Mulč však udržujte 10 cm od kmene rostlin, abyste zabránili hnilobě rostlin. Při výsadbě zapracujte do výkopu hodně dobře prohnilého kompostového hnoje.
Běžné problémy
Listy bobkovišně Rotundifolia mohou být postiženy skvrnitostí listů a plísní. Tyto podmínky se obvykle rozvíjejí na podzim a na jaře, ve vlhkých povětrnostních podmínkách. Doporučuje se odříznout postižené listy.
Na trhu je mnoho druhů kamélií a vy se musíte rozhodnout, podle čeho budete svou rostlinu vybírat.
Jedním z hlavních aspektů, jak vybírat kamélii, je již zmiňované umístění. Máte-li vybrané místo, kde by se vám zrovna kamélie líbila, podle toho nakupujte. Většina kamélií má raději polostín než přímé slunce, ale jako u všeho i u kamélií najdeme výjimku, taková sadanguas si bude na slunci pěkně hovět.
Zvažte také, co od kamélie očekáváte. Nejpopulárnější japonské druhy přestavují širokou nabídku barev a velikostí. Druhy kamélií, jako je topiaria, groundcovers nebo espaliers, mohou vytvářet živý plot, zatímco hybridy ze středoevropských zemí vám nabídnou odolnost, a dokonce i vůni.
Dalším faktorem ovlivňujícím vaši volbu kamélie by měla být očekávaná rychlost růstu jednotlivých rostlin. Většina kamélií roste velmi pomalu, jen několik centimetrů za rok.
V neposlední řadě si mezi kaméliemi vybírejte podle barvy a stylu květu. Kamélie jsou k dispozici v různých barvách, od bílé přes růžovou až po temně červené, vzácností ale nejsou ani kombinace těchto barev. Za výjimku však můžeme považovat vzácnější druh kamélie nitidissima, která kvete žlutou barvou. Květy kamélií se neliší jen svou barvou, ale i svou velikostí a bohatostí. Některé kamélie mají květy plnokvěté, jiné jen prosté.
