Zajímá vás téma SÁDRA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Tofu se stalo běžnou součástí našeho jídelníčku. Pochází z Číny, kde se začalo vyrábět ve druhém století před naším letopočtem. V sedmém století se jeho znalost rozšířila i do Japonska. V obou těchto zemích, stejně tak jako ve Vietnamu, Koreji a Thajsku, patří dodnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo tofu takřka neznámé až do poloviny 20. století, ale s rostoucím zájmem o vegetariánství a zdravou stravu se i zde začalo masivně rozšiřovat. Dnes lze tofu koupit nejen v obchodech se zdravou výživou, ale i v mnoha hypermarketech a supermarketech.
Jak probíhá výroba tofu
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Tofu
Malování bytu svépomocí
Než s malováním začnete, sežeňte si vše potřebné. Mezi nástroje, které by vám doma neměly chybět, patří malý a velký váleček, sádra na opravu případných děr, igelity a krycí fólie, díky nimž ochráníte co nejvíce materiálů. Dále se v obchodě poohlédněte po stírací mřížce a teleskopické tyči, která se bude hodit při malování stropu. Zapomenout byste neměli ani na plochý štětec, s nímž se dostanete na těžko přístupná místa. Neopomenutelná je barva, respektive druh barvy a její tón. Veškerý nábytek musí pryč od stěn, a pokud něco nejde vystěhovat přímo z místnosti, přesuňte to alespoň do středu pokoje. Jakmile máte pryč nábytek a vybavení pokoje, přejděte k zakrytí nábytku a rolování koberců, které nesmějí přijít do styku s barvou či nátěrem. Jestli je všechno, co je potřeba, mimo dosah barvy a případného zničení, můžete se vrhnout na samotné malování. Stěny, které budete malovat, je potřeba nejdříve zkontrolovat. V případě, že na nich máte klihové barvy, musíte je seškrábat. Budete-li malovat na vápennou omítku nebo oškrábanou zeď, je vhodné provést širokým štětcem základní nátěr penetrací. Pamatujte, že stěny, které se budou malovat, musí být ometeny. Na prach totiž nechytí sebelepší barva. Po úpravě stěn přejděte k samotnému nátěru. Abyste docílili skutečně pravidelné barevné vrstvy, nesmí se barva po ponoření válečku do vědra s barvou nanášet přímo na stěnu. Přejeďte před nátěrem válečkem přes stírací mřížku, která barvu na válečku rovnoměrně rozprostře, poté nanášejte na stěnu. Tímto postupem také zabráníte nežádoucímu stékání a okapávání barvy. S malováním začínejte vždy od stropu. Ten natírejte v pruzích o šířce 1 metru, postupujte směrem od okna ke dveřím. Veškeré hrany a přechody nejprve natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotáhnete až do kraje a pak naneste barvu přímo na okraj. Tím docílíte přesných hran, neboť štětec lépe přilne k povrchu stěn. Předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout. Pokud by se tak stalo, nátěr zopakujte. Při nátěru stěn nanášejte barvu válečkem křížem krážem. Nepravidelný nátěr se pak při dalším kroku vyrovná rovnými tahy válečkem. Barva musí pořádně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami malby je dobré počkat šest až dvanáct hodin. Odstraňte malířské fólie, natáhněte zpět koberce, vraťte nábytek na původní místo a máte hotovo.
Zdroj: článek Malování bytu
