Jedná se o levotočivou liánu původem z Dálného východu. Tam roste volně ve smíšených lesích v nadmořských výškách do pěti set metrů. Některé druhy rostoucí v Číně se objevují i ve výškách do patnácti set metrů nad mořem, je to tedy rostlina značně mrazuvzdorná. U nás snáší zimní teploty pod minus dvacet stupňů. Tato pnoucí rostlina pokryje holá místa, vytvoří stín v horkých dnech a ukryje před pohledy zvenčí soukromé partie zahrady. Schizandra je navíc užitečnou léčivkou. Je známá také pod názvem klanopraška (Schisandra chinensis).
Užívání schizandry
Přípravky ze schizandry, ať domácí, nebo koupené, mají preventivní účinky proti chřipce a chorobám z nachlazení. Uvádí se jejich příznivé působení na chronický a astmatický kašel, bolesti hlavy, ramenních kloubů a krční páteře. Schizandra zlepšuje vidění a prohlubuje dýchání. Mezi její další léčivé účinky patří úprava hladiny krevního cukru a cholesterolu, stimulace mozku, zmírnění depresivních stavů, potlačení neuróz a výrazně účinná léčba spontánního denního a nočního pocení.
Pro celkovou revitalizaci organismu postačí například užívání kapek z klanoprašky v dávce dvaceti kapek dvakrát (maximálně třikrát) denně po dobu dvaceti dnů. Schizandra působí v menších dávkách spolehlivě, zvyšování dávek je tak zbytečné a neúčinné.
Pro osoby s peptickou chorobou žaludku, výrazně vysokým krevním tlakem či epilepsií se užívání klanoprašky nedoporučuje. Máte-li pochybnosti o tom, zda jsou přípravky ze schizandry pro vás vhodné, poraďte se raději se svým lékařem nebo alespoň lékárníkem.
Obsahové látky posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí antidepresivně, zahánějí spánek a snižují únavu. Užívání klanoprašky nemá žádné vedlejší negativní účinky a schizandrin, který je obsažen ve všech částech rostliny, působí blahodárně na lidský organismus. Preparáty ze semen a plodů klanoprašky mají povzbudivý účinek na centrální nervovou soustavu, stimulují cévní činnost a dýchání, dále se používají jako prostředek zvyšující pracovní schopnost, posilují organismus při silném fyzickém vypětí, fyzické a intelektuální únavě, ospalosti a depresivních stavech. Produkty z klanoprašky jsou kontraindikovány při zvýšené nervové vzrušivosti, nespavosti, zvýšeném arteriálním tlaku a při poruchách srdeční činnosti. Vysoký obsah vitaminu C a ostatních látek (schizandrin, schizandrol) zařazují rostlinu mezi nejcennější druhy harmonizátorů lidského organismu.
Jak již bylo uvedeno, schizandra pozitivně ovlivňuje činnost CNS, srdce a dýchání. V malých dávkách má na organismus celkově povzbudivé účinky, ve větších dávkách však působí sedativně. Obsahové látky schizandry mají prokazatelně antioxidační účinky, zlepšují soustředění, schopnost koncentrovat se a udržet pozornost. Schizandra je jeden z nejefektivnějších phytoadaptogenů. Zajišťuje ochranu buněk a svalů. Zlepšuje ostrost vidění a adaptaci očí na červené světlo. Rovněž zlepšuje sluch. Používá se i k regeneraci a ochraně jater, neboť snižuje oxidaci jaterních lipidů. Účinná je také k regeneraci jaterní tkáně poškozené alkoholem a hepatitidami. Napomáhá při nervovém vyčerpání a při léčbě impotence. Rozšiřuje periferní cévy. Klanopraška také normalizuje krevní tlak. Používá se i při bolestech kloubů a krční páteře.
Jedná se o rostlinu s příznivým vlivem na obranyschopnost, protože stimuluje činnost antioxidantů. Upravuje hladinu cholesterolu. Doporučuje se jako doplněk diet určených ke snížení cholesterolu v krvi. Je vhodný doplněk při chronickém a astmatickém kašli.
Klanoprašku je možné použít i na alergické dermatitidy a kopřivku. Upravuje kyselost žaludku oběma směry (zvyšuje i snižuje), podle potřeb organismu.
Sazenice klanoprašky seženete v některém specializovaném zahradnictví; už za necelou stokorunu dostanete pěknou rostlinu.
Schizandra je rostlina jednodomá i dvoudomá; první kvetení má převážně samčí květy, teprve v dalších letech se objeví i květy samičí. Rostlina plně plodí až kolem patnáctého roku, kdy se sklízí okolo tří kilogramů plodů z jedné rostliny.
V pátém či šestém roce po výsadbě se také dočkáte sklizně, nebude to ovšem o mnoho víc než deset deka bobulí. Ty svým vzhledem připomínají červený rybíz, chutí však mají několik. Říká se, že jich je pět: hořká, sladká, kyselá, ostrá a slaná – je to tedy rostlina pěti chutí.
V bobulích se nachází rovněž vysoký obsah koenzymu Q, proto má schizandra značné antioxidační účinky. Plody obsahují i organické kyseliny (jablečné, vinné, jantarové a citronové), používají se tedy nejen ve farmacii, ale i při výrobě kosmetických přípravků.
Z ostříhaných a nasekaných výhonků nebo listů schizandry si můžete připravit výborný čaj růžové barvy, stačí jen osladit jej medem a pít alespoň dvakrát denně.
Jak na zpracování klanoprašky? Bobule se zpracovávají buď v čerstvém stavu, a to odděleně dužnina (šťávy a džemy) a semena (tinktura), nebo se suší celé. Čerstvé i sušené lze užívat i listy, části stonku (Iiány) a výhonky. Doporučená denní dávka je 6–15 g suché byliny. Nejčastěji se připravuje tinktura, a to ze semen nebo plodů.
Přípravků ze schizandry je na trhu dostatek. Nejlevnější bývají kapky nebo malá balení tobolek. Pro kúru na pročištění těla a ducha budete potřebovat balení alespoň sto dvaceti tobolek (stojí kolem tří až čtyř set korun), ty vám vydrží nejméně měsíc.
Koupit lze i sušené plody na čaj. Nebo pět minut povařte hrst sušených listů, nechte deset minut odstát a máte zimní růžový čaj na posílení imunity. Užívat můžete i nálev z rozemletých semen: stačí deset gramů zalít dvěma decilitry vařící vody, nechat patnáct minut louhovat a poté užívat dvakrát denně jednu polévkovou lžíci.
Schizandra bývá svými účinky přirovnávána k ženšenu. Pro všechny její příznivce je příjemné, že se dá u nás bez obtíží pěstovat a při troše trpělivosti se objeví i dostatek plodů.
Schizandra alias klanopraška má ve své domovině nezastupitelnou roli jako léčivá rostlina. Ze sušených (a také z čerstvých) listů se připravuje posilující čaj, z plodů pak marmelády a kompoty. Případně se plody mrazí, suší a použijí na nálevy nebo k výrobě kapek a tinktur či domácího vína.
Celá rostlina obsahuje vysoké množství vitaminů C, A, E a prvků důležitých pro lidský organismus, například vápník, železo, draslík, síru nebo sodík a další prvky. Pro výrobu kapek se semena schizandry nakládají do lihu nebo sedmdesátiprocentního alkoholu.
Pro schizandru vyberte místo světlé s propustnou zemí a zbudujte jí oporu. Liána se kolem ní bude v příznivých podmínkách obtáčet až do výšky deseti metrů. Většinou však u nás dorůstá do šesti metrů a počítejte s tím, že první tři roky roste velmi pomalu.
Před výsadbou dejte pod kořeny zásobu dobrého kompostu či zahradní zeminy – klanopraška koření poměrně mělce a nevyužije zásoby z hlubší půdy. Proto je potřebné i každoroční přihnojování ledkem amonným nebo superfosfátem.
Jak má nadzemní část rostliny ráda světlo, tak si mělce umístěné kořeny libují v zastínění. Stačí je pokrýt posekanou trávou, drcenou kůrou a na zimu můžete přidat mladším rostlinám i chvojí proti promrznutí půdy.
Rostlina začíná kvést nenápadnými voňavými růžově bělavými květy po polovině května (v chladnějších oblastech v červnu), plody dozrávají v průběhu měsíce srpna či v září. Bobule jsou poměrně velké, tmavě červené, někdy svraskalé, což není na závadu.
Kapky se připravují ze semen nebo plodů klanoprašky v poměru 1 díl byliny na 3–5 dílů 60–70% etanolu. Po 1 až 2 měsících se tento roztok přefiltruje a užívá se 20–30 kapek 2–3krát denně po dobu 20 až 30 dnů.
Je možno používat rovněž prášek ze suchých plodů, a to 0,5–1 g 2krát denně. Ten je vhodný především u hepatitid ke snížení hladiny transamináz.
Klanopraška se dá připravit také jako odvar ze suchých rozdrcených plodů, které se zalijí 200 ml vody a vaří 20 minut. Užívá se 1 lžíce 2krát denně.
Réva má za sebou slzení, my pěstitelé včas provedený řez a vyvazování. Co se dále děje v dubnu?
Révu především čeká další fenofáze, tedy rašení. Když to teplotní podmínky dovolí, očka, nasycená mízou, se zvětšují, jak jim nařizují jejich vnitřní velitelé - fytohormony. Obalové šupiny oček se postupně otevírají a objevuje se nejprve bělavé chmýří, kterému se říká „vata“ nebo „vatička“. Pěstitelé s napětím sledují, zda rašení proběhne zdařile nebo dojde k poškození jarními mrazy. O pár dnů později jsou na výhonu vyrůstajícím z očka již viditelné zoubky zatím ještě složených lístečků. Toto stádium rašení se nazývá: „holoubě“. V této době je radno pohybovat se kolem keřů velice opatrně, protože holoubata jsou velmi křehoučká a je velmi snadné je nechtěně vylomit. Už při rašení se začínají projevovat genetické rozdílnosti jednotlivých odrůd. Např. ve vzhledu právě vyrašených vrcholků letorostů – mohou být různě zabarvené do bělava, do zelena nebo do růžova, mohou být zcela hladké, mírně ochmýřené či úplně chlupaté. Různé odrůdy raší v různou dobu, podle toho, zda jde o odrůdy raně nebo později rašící. Zde se můžete podívat, jak vypadá rašící očko ve stádiu vatičky:
A zde můžete vidět rašící očko ve stádiu holouběte:
A zde jsou viditelné první lístky při rašení:
A vyraší všechna očka?
To záleží hlavně na tempu příchodu jara a také na tom, jak jsou keře zásobené vodou. To, co považujeme za očko, jsou ve skutečnosti očka tři, jedno hlavní a dvě vedlejší. Obvykle vyraší jen hlavní očka. Pokud ale hlavní očka zničí jarní mráz, vyraší pak i očka vedlejší. Letorosty z nich rostoucí ale bývají mnohem méně plodné, mohou být i jalové. Je to taková „pojistka“ révy k přežití pokusu zimy o návrat. Nástup jara může být v některých letech tak intenzivní, že vyraší zároveň hlavní očka i očka vedlejší (také se jim říká podočka). A když už uvádíme všechno, co může vyrašit, nemůžeme zapomenout ani na výhony vyrůstající ze spících oček na starém dřevě, tedy na kmeni nebo na ramenech. Ty jsou z 90% bez květních násad, protože jejich genetickým posláním je svým způsobem omlazovat keře, nikoli přinášet plody. Zde je fotografie, na které jsou vidět letorosty na patě keře vyrůstající ze spících oček:
Durman je jednoletá bylina rozložitého vzrůstu, její lodyha bývá 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna je nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otevírá se večer okolo 19. hodiny. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Durman kvete od června do září, patří do čeledi lilkovitých. Názvem durman (Brugmansia) jsou označovány velice dekorativní exotické rostliny pocházející z And, často se jim také říká kvetoucí trumpety. Mají dřevnatý kmen a olistěnou korunu. Celá rostlina může dosahovat až 2m výšky. Květ mívá barvu v odstínech bílé, žluté či růžové.
Od konce května a přes léto se durman pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12 °C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl. Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů (jsou nesouměrné a odlišně zbarvené). Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.
U nás známé druhy durmanů jsou: Brugmansia arborea (krásně kvetoucí), Brugmansia kandida (hodí se do polostínu), Brugmansia suaveolens a aurea (kvete koncem léta), Brugmansia sanquinea (kvete brzy zjara).
Ve volné přírodě se nejčastěji vyskytuje na hnojištích, náspech a ve výživných půdách. V ČR roste roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (nejčastěji okolo 450 m n. m.). Durmany často napadají mšice a molice, pak je nutné jejich chemické ošetření.
Všechny části rostliny obsahují tropanalkaloidy, které mají ochromující a omamné účinky. Při předávkování je možné i zemřít. Zejména po požití čaje nebo studeného výluhu z listů a semen se vedle žádoucích účinků projevují i nanejvýš nepříjemné účinkyvedlejší poruchy vidění, polykací obtíže, pocit celkové slabosti, stavy zmatenosti, přecházející až v úzkostnou nepříčetnost. Mimořádně nemilé vedlejšíúčinky durmanového čaje mohou přetrvávat i po dobu několika dní.
