Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

SCINDAPSUS AUREUS

Obsah

Scindapsus n'joy

Nová a velmi málo známá odrůda má jméno 'N‘joy'. Je charakteristická velmi světlými listy bez jakýchkoliv skvrn.

Zde můžete vidět, jak vypadá Scindapsus n‘joy.

Zdroj: Scindapsus

Poradna

V naší poradně s názvem PŘESAZENÍ. ODROST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Skalická.

Dobry den. Potrebuji poradit. Mam lecive aloe a cas od casu odlupuji list na zpracovani do napoju atd. Ale jak roste a ja ji odlupuju listky tvori se jakoby stonek/kmen. A ja si nejsem jista jestli to nevadi. A pri presarovani... jak to mam zasadit hloubeji po nove listy nebo furt stejne? Nedokazu si predstavit jak bude vypadat treba za rok. Mohla bych vas poprosit o radu? Nejlepe telefonicky? Nemam moc pristup na internet. Bylo by to pro me jednodussi. Ale budu rada prinejhorsim i za psanou odpoved. Nikde na internetu sem k tomu nic nenasla. Dekuju Skalicka
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Aloe normálně tvoří stonek podobně jako třeba yuka. Když ji přesazujete, tak ji zakrývejte zeminou do podobné úrovně, jako před přesazením. Když vás stonek začne otravovat, tak ho můžete zamaskovat dosazením další rostliny, například scindapsus, který jde omotávat kolem okraje květináče. Jak vypadá starší aloe vera je vidět tady: www.google.com/searc…

Zdroj: diskuze Přesazení. odrost

Je Scindapsus jedovatý?

Scindapsus patří mezi jedovaté rostliny. Náleží do čeledi áronovitých, případná konzumace má tedy stejné důsledky jako u difenbachie či alokázie. Ani tuto rostlinu nepěstujte poblíž ptačí klece, pozření listů by mohlo způsobit i uhynutí opeřence.

Zdroj: Scindapsus

Scindapsus pictus argyraeus

Scindapsus pictus argyraeus má rád rozptýlené světlo, mírnou zálivku a vyšší vlhkost při pokojové teplotě. Pro rosení používejte odstátou vodu. Na substrát stačí zemina ze zahrádky doplněná trochou rašeliny. Můžete hnojit přes léto 1x za 14 dní, v zimě stačí 1x měsíčně. Rozmnožuje se řízkováním s předklíčením ve vodě.

Zde můžete vidět, jak vypadá Scindapsus pictus argyraeus.

Zdroj: Scindapsus

Pokojová rostlina Scindapsus

Scindapsus je popínavá rostlina se vzdušnými kořeny, listy má široce srdčité, lesklé, kožovité, žlutě skvrnité, některé odrůdy mají listy žluté se zelenými skvrnami nebo bílé se zelenými skvrnami. Pěstuje se jako popínavá rostlina pnoucí se po kmínku nebo nějaké konstrukci či jako rostlina převislá. Při dobré péči může dorůst do délky i několika metrů.

Zdroj: Scindapsus

Scindapsus aurens

Scindapsus aurens pochází z tropických lesů Austrálie a Australasie. Jedná se o liánu z čeledi áronovitých (Araceae) se srdčitými, zelenými listy, jež vyrůstají na sytě zelených stoncích. Rostlina velmi rychle přirůstá a vyžaduje oporu. Všechny její části jsou pro člověka jedovaté, proto je dobré při manipulaci s ní používat rukavice. Vyžaduje celoročně dostatek vody a teplotu okolo dvaadvaceti stupňů Celsia. Substrát musí být stále mírně vlhký, ale pozor na přelití, které může rostlině vážně uškodit! Lepší je zalévat s rozvahou nebo pravidelně sprchovat proudem vlažné vody. Rostlina miluje pravidelné rosení, případně umístění misky s vodou poblíž. Při déletrvajícím pobytu na přímém slunci dochází k popálení listů, což je indikováno vznikem hnědých skvrn na listech. Kapky vody v tomto případě působí jako lupa. Rostliny se rozmnožují v jarním období řízkováním nebo hřížením. První metoda je nejjednodušší, odebírá se vrcholová část rostliny, dlouhá minimálně dvacet centimetrů. Odebrané řízky se před ponořením do vody zbaví spodních listů. Není třeba růstového stimulátoru, kořeny se začínají spontánně tvořit již za dva až tři týdny.

Zde můžete vidět, jak vypadá Scindapsus aurens.

Zdroj: Scindapsus

Scindapsus

Tato krásná dekorativní liána pochází z tropických lesů jihovýchodní Asie. Je jednou z nejvíce rozvětvených a vytrvalých pokojových rostlin. Rozměry šplhavice mohou dosahovat až 10 metrů. Je to nenáročná stínomilná rostlina, kterou musíme před přímým sluncem spolehlivě ochránit. V zimě je nutné chránit ji před příliš studeným vzduchem. Teplota v zimě nesmí klesnout pod 15 °C. Prochladnutí listů zabráníme tím, že je zakrýváme, jinak „malátní“ a může nastat také zahnívání stonků. Rostlina nemá ráda intenzivní zálivku, substrát mezi zálivkami musí zlehka proschnout. Má ráda postřik, jindy také omývání listů vlažnou vodou. Při přebytečné zálivce listy žloutnou a opadávají, stonky hynou. Rozmnožuje se stonkovými rouby ve vodě. Rostlina špatně snáší přesazování.

  • Botanický název: Epipremnum pinnatum 'Aureum'
  • Umístění: světlo, stín i polostín
  • Zálivka: lehce zalévat, od března do srpna týdně přihnojovat
  • Množení: vrcholovými nebo stonkovými řízky
  • Půdní podklad: směs zeminy z listové hlíny, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1)
  • Přihnojování: na jaře a v létě, a to jednou až dvakrát měsíčně

Scindapsus – foto

Zde několik fotografií, které zachycují scindapsus.

Zdroj: Nenáročné pokojové rostliny

Druhy Scindapsu

Mezi druhy Scindapsu patří:

  • Epipremnum pinnuatum
  • Epipremnum pinnuatum Aureum
  • Epipremnum picta

V současné době se na trhu vyskytují čtyři barevné kultivary. Nejznámější je klasická zeleno-bíle kropenatá odrůda 'Murbel Queen', kterou zná každý pěstitel pokojovek. Další, méně známou, je 'Neon' s velmi světlými listy bez jakýchkoliv skvrn. Posledním kultivarem je překrásný, bíle tečkovaný 'Pictus' s tmavě zelenými listy.

Zdroj: Scindapsus

Je flegmóna nakažlivá

Pokud se jedná o MRSA (meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus), je to stále častější nakažlivé onemocnění. Nesdílejte tedy žádné osobní předměty, jako jsou holicí strojky, ručníky nebo oblečení. Také se ujistěte, že každý, kdo trpí flegmónou, si před ošetřením pokožky navlékne rukavice a nedotkne se ničeho, co by mohlo být kontaminováno.

Zdroj: Flegmóna cellulitis

Pěstování Scindapsu

Scindapsus miluje teplejší podmínky, kolem 20 stupňů, při dobré zálivce snáší skvěle i letní horka. Přezimování není nutné, ale velmi dobře snese i teploty kolem 10 stupňů v zimní verandě nebo v chladné místnosti, přičemž v tuto dobu omezte zálivku. U potosu nevadí, když ho i v zimě přibližně dvakrát pohnojíte. V extrémně suchém prostředí mu mohou zasychat listy a výhony, což se děje i tehdy, když opomenete zálivku, ale většinou to celou rostlinu nezahubí. I když už trošku zasychá, podaří se jí hojnou zálivkou oživit. Hnojení se provádí jednou za čtrnáct dnů od března do října, v zimě za celou dobu zimování maximálně dvakrát.

Scindapsus se množí výhonky. Mladé rostliny si snadno namnožíte tak, že výhonky, které mívají za listy již náznaky kořínků, ponoříte do vody. Koření rychle a stejně rychle i rostou, zejména na jaře je to růst doslova závratný. Lze je také rovnou vysazovat do zeminy. Starší rostliny musíme vyvazovat nebo jim poskytnout nějakou oporu. K mladým rostlinkám však lze připomenout jedno: Nemusíte se bát zasadit potos i do menších květináčů, své nároky na zeminu má minimální. Roste dobře i ve vodě, jen musíte čas od času rostlinu pohnojit. Škůdci dávají této rostlině většinou pokoj, dobré je hlídat plísně na zemině, kvůli vysoké vlhkosti zeminy se občas vyskytuje.

Zdroj: Scindapsus

Flegmóna obličeje

Flegmóna obličeje je akutní infekce difúzně se šířící v kůži, podkoží i podél fascie, šlach a svalů. Původcem je obvykle Staphylococcus aureus, ale může být vyvolána i streptokoky skupiny A nebo některými gramnegativními bakteriemi. Tato hluboká pyodermie vzniká nejčastěji jako komplikace poranění a odřenin nebo přestupem jiných ohraničených stafylokokových kožních infekcí do okolí v kůži a hluboko do podkoží. Může být i komplikací chirurgických zákroků, kdy postupuje do kůže z infikovaných operačních ran. Flegmóna se projevuje plošným, teplým, červeným až červenofialovým šířícím se edémem kůže a podkoží, který není tak ostře ohraničený jako u erysipelu a je mnohem bolestivější. V hlubších vrstvách může dojít k rozpadu tkání a tvorbě abscesů. Nemocný má horečku, a pokud není léčba včasná a dostatečně intenzivní, hrozí celková sepse.

Terapie

U pacientů s flegmónou se volí celková antibiotická léčba.

Fotografie

Zde můžete vidět flegmónu obličeje.

Zdroj: Flegmóna cellulitis

Popínavé rostliny rychle rostoucí

Jedná se o rostliny popínavé a rychle rostoucí, patří sem trvalé nebo jednoleté rostliny. Nejrychleji rostou jednoleté rostliny.

Chmel otáčivý

Má latinský název Humulus lupulus Aureus. Je to rychle rostoucí popínavá rostlina dorůstající do výšky 4 až 6 m. Listy jsou dlanitě složené, zlatožluté. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody sou hořce vonící chmelové šištice. Rostlina na zimu „zatahuje“. Půda by měla být vlhčí, těžší (ideální je červenice). Stanoviště slunné až polostinné.

Přísavník pětilistý

Má latinský název Parthenocissus quinquefolia Engelmanii. Jde rovněž o rychle rostoucí popínavou rostlinu, která může dorůst do výšky 6 až 10 m. Listy jsou zelené, dlanitě složené ze 3 až 5 lístků. Na podzim se zbarvují do svítivě červené barvy. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody jsou kulovité, malé. Na půdy je tato rostlina nenáročná. Stanoviště může být slunné až polostinné.

Přísavník trojcípý

Má latinský název Parthenocissus tricuspidata. Tato rychle rostoucí popínavá rostlina může dorůst do výšky 12 až 14 m. Listy jsou trojlaločné, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do červené barvy. Květ je drobný, bílý. Plod je kulovitý, tmavý. Na půdu je rostlina nenáročná. Stanoviště jí vyhovuje slunné až polostinné.

Zdroj: Popínavé rostliny

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakodynamické vlastnosti

Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.

Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.

Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.

Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.

Farmakokinetické vlastnosti

Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.

Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.

Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.

Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.

Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.

Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.

Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku

Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.

Zdroj: Minocyklin - příbalový leták

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Bc. Jakub Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP