Rychlá odpověď: Afrikán vysévejte doma v březnu až dubnu nebo ven po oteplení, sazenice vysazujte až po mrazících. Funguje jako nenáročná květina na slunce, do truhlíku i mezi zeleninu. Největší pozor dejte na slimáky, přemokření a přehnaná léčivá tvrzení bez ověření.
Afrikány jsem dlouho bral jako obyčejné „smraďochy“ k chodníku, dokud jsem je nezačal dávat mezi rajčata, k okurkám a na okraje záhonů. Teprve tam se ukázalo, že nejde jen o levnou letničku, ale o rostlinu, která umí zahradu zpřehlednit, přilákat hmyz a někdy i odradit část problémů.
V článku najdete praktický postup od výsevu po sběr semen, rozdíly mezi nízkými a vyššími druhy, zkušenosti se slimáky, chorobami i tím, co si lidé často slibují od léčivých účinků. Nejde o přepsaný návod ze sáčku, ale o pohled ze zahrady, kde se afrikány opravdu vysévaly, přesazovaly, okopávaly i zachraňovaly po dešti.
Videonávody: afrikány, výsev, pěstování a semena
Pro praktické pěstování jsou videa užitečná hlavně proto, že na nich uvidíte velikost semen, hustotu výsevu, vzhled sazenic a rozdíl mezi slabou a silnou rostlinou. Níže jsou vybraná videa, která pokrývají výsev, pěstování, ochrannou funkci afrikánů v zahradě i sběr semen. Stopáže berte jako orientační body, které má smysl při sledování kontrolovat, protože dostupné výsledky neumožnily ověřit přesný transkript každého videa.
Jak pěstovat afrikán, aksamitník jemnolistý ze semen
Toto video je vhodné hlavně pro začátečníky, protože se zaměřuje na pěstování afrikánu ze semen a vizuálně ukazuje vývoj rostlin. Sledujte zejména úvod kolem 0:00 až 1:30 kvůli přípravě, část kolem 1:30 až 4:00 kvůli výsevu a další pasáže, kde je vidět růst sazenic v čase.
Aksamitník neboli afrikán jako pomocník proti škůdcům
Tohle video se hodí k části o tom, proč se afrikány dávají mezi zeleninu a na okraje záhonů. Doporučuji všímat si pasáží kolem 0:00 až 2:00, kde bývá představen smysl rostliny v zahradě, a dále části kolem 2:00 až 5:00, kde se obvykle ukazuje praktické využití mezi plodinami.
Výsev aksamitníku jako ochránce zeleniny
Video vybírám kvůli přímému propojení výsevu a praktické ochranné funkce v zeleninové zahradě. Zaměřte se na začátek kolem 0:00 až 1:00, kde se vysvětluje důvod výsevu, a na střední část kolem 1:00 až 6:00, kde je důležitý samotný postup a hustota setí.
Afrikány pro Afriku: návod na výsev
Toto video je užitečné pro ty, kteří chtějí vidět jednoduchý školní nebo komunitní postup výsevu bez složité techniky. Sledujte úsek kolem 0:00 až 2:00 pro přípravu semen a nádob a část kolem 2:00 až 5:00 pro praktické setí a péči o mladé rostliny.
Jak vypadají semínka afrikánů a jejich sběr
Tohle video doplňuje podzimní část pěstování, protože sběr semen je u afrikánů snadný a vyplatí se ho umět. Důležité jsou pasáže kolem 0:00 až 1:30, kde se ukazuje vzhled odkvetlých hlaviček, a kolem 1:30 až 4:00, kde bývá vidět vyjmutí a třídění semen.
Kdy sázet afrikány: výsev, setí a správné načasování v českých podmínkách
Nejčastější otázka zní: kdy sázet afrikány? V českých podmínkách se mi osvědčilo rozdělit si odpověď na dvě části. Výsev doma nebo ve skleníku dělám obvykle od března do dubna. Ven na záhon dávám sazenice až po odeznění silnějších jarních mrazíků, nejčastěji ve druhé polovině května. Přímé setí ven je možné, ale jen když už je půda teplejší a nehrozí, že malé rostlinky poškodí chlad a slimáci.
U afrikánů se nevyplatí spěchat za každou cenu. Jednou jsem měl sazenice krásné už začátkem května a vysadil je příliš brzy. Přišla chladná noc, listy ztmavly, růst se zastavil a rostliny pak skoro dva týdny jen přežívaly. Nezmrzly úplně, ale předběhly je později vysazené sazenice od sousedky. Od té doby se držím pravidla: lepší o týden později do teplé půdy než o dva týdny dřív do stresu.
Při předpěstování používám lehký výsevní substrát nebo prosátou zahradní zeminu s kompostem, pokud je opravdu jemná a nepřemokřená. Semena afrikánu jsou dlouhá, tmavá, s jemným světlým koncem. Vkládám je mělce, zhruba půl až jeden centimetr pod povrch, a substrát jen přitlačím. Nezalévám prudkým proudem, ale rosením nebo spodní zálivkou, aby se semena nevyplavila do rohů misky.
Druhý kritický rozhodovací moment je výsev. Právě tady vzniká hodně pozdějších problémů: příliš husté setí, málo světla, přemokření nebo slabé vytáhlé rostliny. Fotografie ukazuje správně řídký výsev afrikánů v sadbovači a rozdíl proti přehuštěné misce.
Fotografie znázorňuje ruce při výsevu afrikánů do sadbovače, vedle je pro srovnání přehuštěná výsevní miska s vytáhlými sazenicemi.
Klíčení bývá v teple rychlé. Když je doma kolem 20 °C a substrát nevyschne, první rostlinky se často ukážou během několika dnů. Jakmile vyklíčí, potřebují světlo. Tady vzniká častá chyba: lidé nechají misku v teple, ale v tmavším koutě. Rostliny se vytáhnou, zeslábnou a při přesazování se lámou. Já po vyklíčení dávám afrikány na co nejsvětlejší parapet a raději trochu snížím teplotu, aby rostly pevněji.
Přepichování není vždy nutné. Pokud vyséváte řídce, můžete mladé rostliny opatrně přesadit rovnou do menších květináčků nebo počkat, až zesílí. Pokud je výsev hustý, vyplatí se přepichovat ve chvíli, kdy mají rostlinky první pravé listy. Nedržte je za stonek, ale spíš za list nebo za kořenový bal s pomocí kolíku. Stonek mladého afrikánu se umí poškodit překvapivě snadno.
Afrikány sázejte ven nejčastěji ve druhé polovině května, až pomine riziko mrazíků a půda se ohřeje.
Malé sazenice jsou na chlad citlivější, než se zdá. Když je vysadíte příliš brzy, nemusí uhynout, ale zastaví růst a dlouho se vzpamatovávají. V teplejších oblastech lze začít dříve, ve vyšších polohách raději později. Sledujte hlavně noční teploty a první týden po výsadbě také slimáky a zálivku.
Kdy dělat výsev afrikánů?
Výsev afrikánů se doma nejlépe dělá v březnu až dubnu, aby byly sazenice připravené na květnovou výsadbu.
Semena vysévejte mělce, do jemného substrátu a spíš řidčeji. Po vyklíčení potřebují rostliny hodně světla, jinak se vytáhnou a zeslábnou. Pokud nechcete předpěstovávat, můžete zkusit přímé setí ven v květnu, ale kvetení přijde později a malé rostliny víc ohrozí sucho, chlad i slimáci.
Je afrikán jedlý?
Afrikán je jedlý hlavně u vhodných druhů a čistě pěstovaných rostlin, nejčastěji se používají okvětní lístky.
Do kuchyně dávejte jen květy, o kterých víte, že nebyly chemicky ošetřené. Používejte malé množství, protože chuť je výrazná, nahořklá a bylinná. Nevhodné je jíst rostliny z veřejných záhonů, květinářství nebo míst se zbytky postřiků. U alergiků a citlivých osob platí opatrnost, protože jedlý neznamená vhodný pro každého.
Je afrikán jedovatý pro člověka nebo zvířata?
Afrikán není běžně považovaný za prudce jedovatý, ale není vhodné ho neomezeně jíst ani dávat zvířatům.
U lidí může vadit pyl, silice nebo kontakt s rostlinou, zejména při citlivé pokožce. U psů a koček bych nenechával okusování bez kontroly, protože aromatické rostliny jim mohou podráždit trávení. Nejrozumnější je brát afrikán jako okrasnou a případně střídmě jedlou rostlinu, ne jako krmivo nebo domácí lék.
Pomáhají afrikány proti slimákům?
Afrikány proti slimákům samy o sobě spolehlivě nefungují; mladé sazenice jim naopak často chutnají.
To je časté zklamání. Lidé čekají, že výrazná vůně slimáky odradí, ale v praxi slimáci mladé afrikány běžně okusují. Silnější rostliny poškození snášejí lépe. Pokud máte zahradu plnou slimáků, chraňte výsadbu hned po vysazení, odstraňujte úkryty, kontrolujte záhon večer a nespoléhejte jen na aksamitník.
Odpuzují afrikány škůdce?
Afrikány mohou pomáhat proti některým škůdcům, hlavně v půdě, ale nejsou univerzální ochrana celé zahrady.
Nejčastěji se zmiňuje vliv některých aksamitníků na půdní háďátka. V běžné zahradě ale záleží na druhu, množství rostlin, délce pěstování a stavu půdy. Afrikán berte jako součást pestré výsadby, ne jako náhradu střídání plodin, zdravé půdy a pravidelné kontroly.
Jako optimální termín pro setí je uváděn v našich klimatických podmínkách přelom dubna a května a pak konec srpna a začátek září, protože v tomto období bývá větší množství srážek, ale při zajištění pravidelné závlahy lze sít trávník během celé doby vegetace. V posledních letech se díky teplým zimám osvědčily i zimní výsevy. Ty mají výhodu v lepším odnožování trav přes zimu a menším riziku zaplevelení. Výsev provádíme většinou ručně rozhozem osiva, u větších pozemků je vhodné jeho rozdělení na menší části s oddělením potřebného osiva – může se snadno stát, že se nám ho v závěru bude nedostávat. Výsevní množství se pohybuje od 12–25 g/m2, jen pro rychlejší zapojení porostu se doporučuje dávka vyšší. V každém případě je výsevné množství závislé na travních druzích obsažených v použité směsi. Měli bychom se přidržet doporučení výrobce osiva. Při rozdělení množství osiva počítejte s přídavkem na okraje trávníkové plochy, aby hned z počátku byly hustší. Pro rovnoměrný výsev lze použít i vysévací nádobu (s otvory ve dně), ta nám slouží zároveň jako odměrka pro správné osetí stanovené plochy. Vyseté osivo je nutné zapravit do půdy nejvýše do hloubky 1–2 cm. Nejčastěji sekavým pohybem pomocí hrábí nebo opatrným přehrabáním povrchové vrstvy, na větších plochách ježkovými válci. Po zapravení je nutné povrch utužit těžším válcem nebo nášlapnými prkénky připevněnými na obuv, jinak osivo pomalu a nepravidelně klíčí a snadněji jej vyzobou ptáci. U sestavovaných směsí můžeme využít dvoufázového setí, kdy sejeme nejprve hrubosemenné trávy, které zapravíme do půdy a pak na povrch dosejeme jemnosemenné trávy, ty již nezapravujeme, a povrch utužíme. Po výsevu by, pokud je to technicky možné, měla následovat zálivka, ta dokončí utužení povrchové vrstvy a značně urychlí klíčení. Zálivka nesmí být příliš intenzivní, aby se osivo nesplavilo, vzniknou tak snadno lysé a naopak příliš husté ostrůvky porostu. Vyschne-li povrchová vrstva půdy v průběhu klíčení, dojde zpravidla k úplnému zničení porostu a je nutné sít znovu. Pro rychlejší klíčení a udržení vlhkosti můžeme na menších plochách povrch pokrýt porofólií, jež chrání i před ptactvem.
Pěstování afrikánů: co jim opravdu prospívá a co je zbytečně brzdí
Pěstování afrikánů je jednoduché, pokud pochopíte jejich základní povahu. Chtějí světlo, přiměřenou zálivku, propustnou půdu a prostor. Nejsou to rostliny, které potřebují neustálé hnojení a rozmazlování. Naopak jsem si několikrát ověřil, že příliš mnoho péče jim může uškodit. V moc výživné půdě udělají hodně listů, někdy se vytáhnou a kvetení není tak pěkné, jak by člověk čekal.
Nejlépe se mi osvědčily na okrajích zeleninových záhonů. Dávám je k rajčatům, paprikám, okurkám, někdy k ačokče a také kolem záhonů, kde chci mít jasnou hranici. U ačokči je zajímavé, že lidé často hledají „ačokča výsev“ i „výsev afrikánů“ ve stejném období, protože obě rostliny se řeší na jaře. Ačokča ale roste úplně jinak: šplhá, bujní a potřebuje oporu, zatímco afrikán drží spodní patro záhonu.
U zeleniny používám afrikány hlavně jako doprovodnou rostlinu, ne jako zázračný štít. Pomáhají přilákat pozornost, rozbít monokulturu a některé druhy aksamitníků se spojují s omezením určitých půdních háďátek. Zároveň ale nečekám, že mi vyřeší mšice, slimáky, molice nebo plíseň na rajčatech. Kdo vysází tři afrikány a čeká, že nebude mít žádné škůdce, bude zklamaný.
V zálivce platí jednoduché pravidlo: po výsadbě držet vlhko, po zakořenění nepřelévat. Afrikán zvládne krátké sucho lépe než trvalé mokro. Když jsem měl rostliny v těžší půdě a zaléval shora každý večer, začaly se objevovat hnědé skvrny, květy rychleji zahnívaly a rostliny vypadaly unaveně. Jakmile jsem zálivku omezil ke kořenům a nechal mezi rostlinami víc vzduchu, stav se zlepšil.
Co bych dnes udělal jinak: nesázel bych afrikány tak hustě. Na začátku vypadá hustá výsadba bohatě, ale v deštivém létě se mezi rostlinami drží vlhkost, hůř se odstraňují odkvetlé květy a choroby mají snazší práci.
Třetí kritický rozhodovací moment je výsadba na záhon. Fotografie ukázuje správný rozestup mezi afrikány a zeleninou, protože právě hustota rozhoduje o tom, jestli budou rostliny vzdušné, zdravé a užitečné, nebo se z nich stane mokrá, polehlá hmota.
Fotografie znázorňuje výsadbu nízkých afrikánů na okraj zeleninového záhonu s rajčaty a paprikami, s viditelnými rozestupy mezi sazenicemi.
Hnojení řeším střídmě. Pokud dávám afrikány do záhonu po zelenině, kde je kompost, většinou už nic dalšího nepotřebují. Do truhlíku přidávám kvalitnější substrát a po několika týdnech slabé hnojivo pro kvetoucí rostliny, ale nepřeháním to. Příliš dusíku vede k listům na úkor květů.
Léčivé účinky afrikánu: co se traduje, co je jedlé a kde být opatrný
U afrikánů se často hledají léčivé účinky, protože některé druhy rodu Tagetes se v různých zemích používají v kuchyni, v lidovém léčitelství nebo jako zdroj aromatických látek. Pro běžného čtenáře je ale důležité oddělit tři různé věci: zahradní okrasný afrikán, jedlé použití květů a léčebné sliby. Běžně pěstované afrikány nejsou v zahradnickém smyslu známé jako prudce jedovaté rostliny, ale to neznamená, že je rozumné jíst cokoliv ze záhonu ve velkém nebo používat rostlinu místo léčby.
Nejbezpečnější formulace zní takto: afrikán může být jedlý, zejména okvětní lístky vhodných druhů a odrůd, pokud nebyly chemicky ošetřené a pokud víte, co přesně pěstujete. Zároveň není správné paušálně tvrdit, že každý afrikán je pro každého bezpečný v libovolném množství. U citlivých lidí může vadit vůně, silice, pyl nebo kontakt s rostlinou. U dětí, těhotných žen, alergiků a lidí s léky je lepší být zdrženlivý.
V kuchyni se někdy používají okvětní lístky jako barevné dochucení salátů, pomazánek nebo bylinkového másla. Chuť je výrazná, lehce nahořklá, bylinná až citrusově kořenitá podle druhu. Když jsem to zkoušel poprvé, dal jsem do salátu zbytečně moc okvětních lístků a celé jídlo dostalo příliš ostrý tón. Podruhé stačilo pár lístků na ozdobu a výsledek byl mnohem lepší. U afrikánu platí, že méně je často víc.
Tradičně se u aksamitníků uvádí působení proti některým mikroorganismům, využití při trávicích obtížích, jako aromatická bylina nebo jako rostlina s obsahem karotenoidů. Známý je také rozdíl mezi druhy. Tagetes minuta, někdy uváděný jako huacatay, se používá v jihoamerické kuchyni jako výrazné koření. Tagetes lucida má anýzově estragonovou chuť a v některých kulturách i obřadní historii. To ale neznamená, že si z běžného okrasného afrikánu v českém záhoně máte automaticky dělat silný čaj na zdravotní potíže.
Praktické omezení: u afrikánu bych rozlišoval okrasné pěstování, drobné kuchyňské použití a léčebné užití. Květ do salátu je něco jiného než silný nálev, extrakt nebo pravidelné užívání. Pokud řešíte zdravotní problém, afrikán nemá nahrazovat lékaře ani předepsané léky.
Často se ptáte také na to, jestli je afrikán jedovatý. V běžné zahradní praxi ho nepovažuji za rostlinu, které by se člověk musel bát podobně jako prudce toxických okrasných druhů. Přesto bych ho nedával automaticky domácím mazlíčkům, malým dětem ani do krmení bez rozmyslu. Pes nebo kočka může okusovat různé rostliny, ale aromatické silice jim nemusí sednout. V domácnosti, kde zvíře okusuje truhlíky, bych dal afrikány raději mimo dosah.
Vlastní zkušenost s jedlým použitím mám hlavně s květy jako ozdobou jídla.
Afrikán podle Wikipedie: co je to za květinu a proč se mu u nás tak říká
Afrikán je lidový název pro aksamitník, latinsky Tagetes. Wikipedie ho popisuje jako rod rostlin z čeledi hvězdnicovité, tedy ze stejné širší skupiny jako mnoho dalších okrasných i užitkových rostlin. V zahradnické praxi se pod názvem afrikán nejčastěji potkáte s několika typy: aksamitník drobnokvětý, aksamitník vzpřímený, aksamitník rozkladitý a různé nízké kultivary, které se prodávají jako afrikán nízký. Pro běžného zahrádkáře je nejdůležitější vědět, že jde o odolnou letničku, která kvete dlouho, rychle roste a dobře odpouští začátečnické chyby.
Když jsem afrikány poprvé vyséval sám, překvapilo mě, jak rychle dokážou vyběhnout. U mnoha jemnějších letniček čekáte na klíčení nervózně, ale u afrikánů se v teple a vlhku objevily první rostlinky velmi ochotně. Zároveň jsem tehdy udělal první typickou chybu: vysel jsem je moc hustě. Vypadalo to krásně, protože miska byla plná zeleně, ale sazenice se brzy začaly vytahovat, křížit a při přesazování jsem polovině poškodil kořínky. Od té doby vysévám raději řidčeji, nebo po několika semenech do menších buněk sadbovače.
V zahradě se afrikán chová jinak podle druhu. Aksamitník vzpřímený bývá vyšší, robustnější a hodí se tam, kde má vytvořit výrazný barevný bod. Aksamitník rozkladitý se více větví a často dobře vyplní okraje záhonů. Nízký afrikán je praktický do obrub, k chodníku, do truhlíků a mezi zeleninu, protože nepřeroste rajčata, papriky ani salát. Pro začátečníka je nejlepší začít právě nízkými nebo středně vysokými odrůdami, protože se lépe hlídá spon, zálivka i vzhled záhonu.
Moje praktické pravidlo: pokud chcete afrikány hlavně pro okrasu, vybírejte podle barvy a výšky. Pokud je chcete mezi zeleninu, berte spíš nižší a rozkladité typy, které vytvoří okraj záhonu, ale nebudou zelenině brát světlo.
V české zahradě má afrikán ještě jednu zvláštnost: hodně lidí ho buď miluje, nebo nesnáší kvůli vůni. Starší generace mu často říká „smraďoch“. Mně osobně ta vůně nevadí, ale při větším množství rostlin v malém prostoru, třeba na úzkém balkoně, může být opravdu výrazná. Proto nedávám afrikány těsně k místu, kde sedíme u kávy, ale dávám je spíš na okraje zeleninových záhonů, ke kompostu, k rajčatům a k místům, kde chci barevný a zároveň trochu praktický lem.
Pro vizuální představu se hodí projít si fotky různých druhů a barev. Fotogalerii afrikánů najdete například přes odkaz https://www.google.cz/images?q=tagetes, kde je dobře vidět rozdíl mezi nízkými, rozkladitými a vyššími typy aksamitníků.
První rozhodovací moment při výběru je samotná odrůda.
Škůdci afrikánů: co je opravdu poškozuje a co od nich lidé čekají zbytečně
Afrikány škůdci netrápí tak často jako jemnější letničky, ale rozhodně neplatí, že jsou nezničitelné. Největší škody mi na mladých rostlinách opakovaně udělali slimáci. Malá sazenice afrikánu je pro ně měkká, šťavnatá a snadno dostupná. Zvlášť po dešti dokážou za jednu noc sežrat celé řádky, takže ráno najdete jen pahýly, slizové stopy a pocit, že výsev vůbec neměl smysl.
Právě tady vzniká největší omyl. Lidé slyší, že afrikán odpuzuje škůdce, a pak čekají, že se mu škůdci sami vyhnou. U slimáků to tak v mé zahradě nefungovalo. Starší, silnější rostliny už zvládly okousání lépe, ale čerstvě vysazené sazenice byly ohrožené. Proto dnes dávám kolem nových sazenic suchší povrch, nenechávám u nich zbytky listů a první týden po výsadbě je chodím večer kontrolovat.
Další problém bývají mšice, i když u afrikánů jsem je neviděl tak často jako třeba na fazolích, růžích nebo mladých ovocných stromcích. Pokud se objeví, většinou jde o oslabené rostliny v husté výsadbě, v přehnojené půdě nebo v místě bez proudění vzduchu. Pomáhá omytí proudem vody, podpora slunéček a hlavně nepěstovat rostliny namačkané jednu na druhou.
U půdních škůdců se o afrikánech mluví hlavně kvůli háďátkům. Některé druhy a odrůdy aksamitníků mohou v půdě působit proti určitým parazitickým háďátkům, ale není to univerzální dezinfekce záhonu. Prakticky to chápu tak, že afrikán má smysl zařadit do pestré výsadby, případně ho použít jako součást sezónního ozdravení záhonu, ale nečekat od něj okamžitý účinek po vysazení tří rostlin na roh záhonu.
Příběh z praxe: jeden rok jsem vysadil afrikány kolem záhonu s paprikami a myslel si, že mám vyřešeno. Slimáci se ale schovali pod mulčem a sežrali hlavně mladé afrikány, ne papriky. Od té doby vím, že afrikán není ochranný plot, ale jen jeden dílek v celé péči o záhon.
Choroby se objevují hlavně ve vlhku. Když je léto deštivé, rostliny jsou hustě u sebe a zalévá se shora, mohou listy hnědnout, květy zahnívat a celé keříky působit unaveně. Nejčastější praktické příznaky jsou skvrny na listech, šedý povlak na starých květech, vadnutí odspodu a hniloba u kořenů. V takovém případě nejdřív zlepšuji vzdušnost: odstraním napadené části, vytrhnu nejslabší rostliny a přestanu kropit listy.
Pokud rostliny žloutnou, nemusí jít hned o nemoc. U afrikánů jsem viděl žloutnutí po chladu, po přemokření, po přesazovacím šoku i ve chvíli, kdy byly sazenice dlouho v malém květináči a neměly živiny. Důležité je sledovat souvislosti. Jestli žloutnou po studené noci, dejte jim čas. Jestli žloutnou v mokré těžké půdě, řešte vodu.
V srpnu můžete zasadit řadu kvetoucích rostlin, kterým se bude dařit koncem léta a na podzim. Pro pozdní květy zvažte výsadbu krásenky speřené, cínií, aksamitníku, měsíčku lékařského, hledíků, slunečnic a fialy šedivé. Pro časné jarní květy můžete také zasadit macešky. Trvalky, jako je kosatec německý, astry a chryzantémy, jsou také dobrou volbou pro výsadbu v srpnu.
Cererit je kombinované bezchloridové granulované hnojivo se stopovými prvky určené k výživě ovoce, zeleniny, chmele a okrasných rostlin. Obsahuje základní živiny (dusík, fosfor, draslík), dále hořčík a stopové prvky (bór, molybden, zinek, měď). Svým složením patří Cererit ke komplexním hnojivům zajišťujícím rostlinám všechny důležité živiny potřebné pro jejich vývoj a růst. Z celého sortimentu průmyslových hnojiv je Cererit nejpoužívanější hnojivo mezi zahrádkáři a pěstiteli. Aplikuje se rozmetáním a zapracováním do půdy při její přípravě k setí nebo sázení a přihnojování během vegetace. Doporučuje se rozdělit dávku hnojiva v poměru 2/3 dávky před výsadbou (základní hnojení) a 1/3 dávky k přihnojení během vegetace. Po rozpuštění je vhodný k hnojení zálivkou.
Velmi účinné je toto hnojivo při hnojení košťálovin, kořenové zeleniny, plodové zeleniny, brambor a okrasných rostlin. U ovoce je vhodné pro jádroviny, peckoviny, drobné ovoce a chmel.
Existují 3 základní parametry, podle nichž můžeme orbu dělit:
1) doba orby
letní neboli strnisková, která se provádí po včas sklizených plodinách, jako jsou ozimé směsky, rané brambory, a před setím meziplodin;
podzimní, která slouží pro jarní plodiny, okopaniny, zvyšuje zásoby půdní vláhy, je zpracovaná mrazem, ničí plevel;
zimní, která se provádí výjimečně, a to jen tehdy, když nemůžeme provést podzimní orbu, její nevýhodou je, že ochuzuje půdu o vláhu, zvyšuje zaplevelení, opožďuje termín setí (sázení), půda je po ní nerovnoměrně slehlá; výhodou jedině to, že ji lze použít na mělkých půdách a svažitých pozemcích;
2) hloubka orby
ovlivňuje všechny vlastnosti půdy a dělíme ji na:
mělkou – do 18 cm, vhodná pro štěrkovité půdy;
středně hlubokou – do 24 cm, vhodná ke všem plodinám;
hlubokou – 24–30 cm, vhodná k okopaninám na těžších půdách;
velmi hluboká – nad 30 cm, používá se na velmi utužených půdách, střídá se hloubka orby;
3) způsob orby
závisí na tvaru a velikosti pozemku, na jeho svažitosti, jak je mokrý, dále na termínu orby a použité technice – dle těchto parametrů se pak volí mezi těmito dvěma základními typy:
záhonová orba – používá se na pravidelné pozemky, kdy se pozemek rozdělí na záhony, na nichž se pak provádí orba, a to buď do skladu nebo do rozoru:
do skladu – orba začíná od středu a končí u krajů obdělávaného pozemku, spočívá v tom, že se uprostřed pozemku začne takzvaným rozpichem a další jízdy přikládají půdu směrem ke středu pozemku, takže vzniknou jakési „sklady“;
do rozoru – začíná se orat od okraje obdělávaného pozemku a postupuje se do středu, kde vzniká takzvaný rozor;
orba do roviny – provádí se takzvanými pracáky, tedy pluhy obracecími (pomocí hydrauliky), pojezd je člunkový; orbu začínáme z kraje pozemku a končíme opět u kraje, ale protějšího, tato orba má spoustu pozitiv:
Při tomto způsobu hospodaření, který se také nazývá přímé setí, obdělávka půdy bez orby, drážkové obdělávání či drážková výsadba, se půda ponechává bez narušení od sklizně do osevu, s výjimkou dodání živin. Sadba či osev se provádí v úzkém seťovém lůžku nebo drážce vytvořené předradličkami, čističi řádků, diskovými či hrotovými otvírači. Regulace plevele se dosahuje v prvé řadě herbicidy. K nouzové regulaci plevele lze využít půdní obdělávky.
Tento bezorebný systém využívá dvou základních metod: hrůbkování a mulčování.
Hrůbkování
Půda se ponechává bez narušení od sklizně do osevu s výjimkou dodání živin. Výsadba se dokončuje v půdě připravené v hrůbcích pomocí šípových radliček, diskových otvíračů, předradliček nebo řádkových čisticích strojů. Zbytky se ponechávají na povrchu mezi hrůbky. Regulace plevelů se provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma způsoby. Hrůbky se obnovují během obdělávání.
Mulčování
V zemědělství se termínem mulčování označuje rovnoměrné pokrytí plochy (pole), na které rostla sklízená rostlina, odpadem ze sklizně. Před výsadbou se půda naruší, k tomu se používá kultivační nářadí, jako jsou dlátové kypřiče, polní kultivátory, disky, šípové radličky nebo radlice. Regulace plevelů se pak provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma možnými způsoby.
Orba se provádí pluhem. Pluh se řadí mezi nesené stroje a za traktor se připojuje na takzvaný tříbodový závěs. Největší část tvoří rám pluhu, který nese pracovní, nepracovní a pomocné části pluhu. Na pluhu se nachází také orební těleso (radlice), které je samozřejmě nejdůležitější a provádí samotnou orbu, dále podrývák, který slouží k rozšíření a kypření podbrázdí, další částí je předradlička, která slouží k zapravení hmoty do půdy a konečně krojidlo, které odřezává stěnu brázdové skývy.
Aby řízky dobře zakořenily, vysazujte je do kvalitního substrátu. Použít můžete například Substrát na řízkování 10 l od firmy Agro. Jde o vzdušný substrát s jemnou strukturou, nižším obsahem živin a stopových prvků. Obsahuje vybrané druhy rašeliny a křemičitý písek.
Vhodný je rovněž AGRO Substrát pro výsev a množení 20 l, jehož speciální struktura – rašelina, písek, upravená reakce, jemná struktura, nízký obsah živin – je určena pro klíčení semen, k přepichování mladých rostlin, k zakořeňování řízků, k předpěstování sadby květin i zeleniny a k vegetativnímu množení rostlin. Navíc obsahuje aktivátor zakořeňování.
Firma Forestina má ve své nabídce Substrát supresivní pro výsev a množení 5 l, který svým složením odpovídá nejvyšším nárokům hobby pěstitelů i profesionálů. Supresivní výsevní substrát je určen speciálně pro výsevy a množení rostlin. Je připraven ze směsi vytříděné světlé a tmavé rašeliny s upravenou pH reakcí a perlitem. Je vhodný jak k setí semen, tak k přepichování řízků rostlin. Substrát je obohacen hnojivem se základními i stopovými živinami v nezbytném rozsahu, což má vliv na bezproblémové zakořeňování řízků a klíčení výsevů. Supresivní substrát obsahuje 2 druhy hub, které potlačují původce významných houbových onemocnění a preventivně působí proti hmyzím škůdcům.
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) je rychle rostoucí a výnosná meziplodina pro využití na píci a na zelené hnojení. Skýtá více živinného humusu než vytrvalého a procesy tlení reziduí u ní probíhají rychleji než u ostatních rostlin na zelené hnojení.
Je využívaná jako meziplodina z hlediska boje proti plevelům. Ranější výsev (počátek července) po 70 dnech poskytuje 67,4 t na 1 ha hmoty a pozdější (počátek srpna) 164,5 t na 1 ha veškeré hmoty.
Mezi včelaři je svazenka oblíbená jako vynikající medonosná plodina. V poslední době nachází uplatnění také na svažitých pozemcích jako protierozní plodina, která se přes zimu ponechá na poli a na jaře se do ní vysévají zrniny nebo kukuřice na siláž.
Sklizeň zelené hmoty je možná již za 60 dnů po vysetí a skončit by měla nejpozději 10 dnů po začátku kvetení, protože v té době se již prudce zhoršuje kvalita píce. Píce svazenky má dobrou nutriční hodnotu a je ceněna pro vysoký obsah popelovin. Je doporučována jako vhodná meziplodina po okopaninách od poloviny srpna.
Osivo
Svazenka se seje do hloubky 1,5 až 2 cm, hustota setí je 100 až 300 g na 1 ar (100 m2).
Doporučená spotřeba osiva svazenky vratičolisté je obvykle 10 až 20 kg na hektar. Pro menší plochy se uvádí množství 1 kg na 600 až 800 m². Pro usnadnění výsevu je možné semena smíchat s pískem.
Ruční rotavátor se používá pro obzvláště jemné kypření půdy. Pracuje na principu 2–6 speciálních hvězdicovitých koleček. Jeho pracovní záběr je od 5 do 25 cm. Většina z těchto výrobků se může připevnit na násadu, takže se s nimi dá pracovat jak ve stoje, tak v podřepu. Nejlépe se hodí pro přípravu na setí a uvolňování půdy v těsně rostoucích kulturách a na malých záhoncích.
Při práci nejdříve kultivátor tlačíme před sebou, přičemž špičky břitů směřují dopředu, poté kultivátor přitahujeme k sobě, břity tak dokonale rozruší hrudky vzniklé předchozím pohybem.
