Pokud se přikloníte k moření, máte dvě možnosti. Buď namoříte celé palice už cca měsíc před výsadbou, nebo jednotlivé stroužky asi den předem. Náhradním prostředkem je Síra SK 520. Tento přípravek je totiž rovněž vhodný na moření česneku. Jednotlivé stroužky je pak potřeba 6–12 hodin namáčet ve 4% roztoku přípravku Síra SK 520, ten připravíme smícháním 40 ml přípravku a 1 litru vody. Po namoření nechte stroužky oschnout na savém papíře nebo jemně osušte.
Dále je možno použít přípravek Rovral FLO v koncentraci 0,6–0,8 % po dobu 20–30 minut.
V diskuzi SIRNATÝ POSTŘIK NA SVESTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
dobrý den. Chci informaci vůči zelenému povrchu větví a stromů švestek až mechovým porostům. Myslím si ,že chybí síra v ovzduší tak se ptám zdali stříkat nějakým sirnatým prostředkem kdy a jakým. Předem děkuji za odpověď josef zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Cererit je univerzální hnojivo (dusík-fosfor-draslík), které je namícháno v takovém poměru, aby bylo účinné na plodovou zeleninu i květiny a zároveň jim neškodilo. V době svého vzniku byl Cererit poměrně průlomový. Jednak neobsahoval chlór a naopak obsahoval hořčík a mikroprvky. Tím byl velmi univerzální a oblíbený. Složení „původního“ Cereritu: 11 % N, 9 % P, 14 % K, 12 % Ca, 1 % Mg, síra, bór, mangan, měď, molybden, zinek. Cererit je hnojivo téměř na cokoli (od ovoce a zeleniny po okrasné dřeviny) a lze jej použít skoro kdykoli (před sezónou i v sezóně), protože působí rychle a krátce, jeho používání na podzim a v zimě postrádá smysl. Cererit má oproti hojně používanému NPK tu výhodu, že draslík v něm obsažený je v síranové formě a ne ve formě chloridové. Některé rostliny totiž chlor nesnáší.
V diskuzi SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.
Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Svobodová.
Dobrý den, je mi líto, že máte takovou zkušenost z lékáren. Nejde o nic složitého jen rozmíchaná prášková síra v lékárenském základním mýdle sapo mollis v poměru 100:18. Prosím přijměte alespoň mojí pomoc s návodem k výrobě sirného mýdla v domácích podmínkách. Návod jsem doplnila do článku a nejdete ho zde: www.ceskyprehled.cz/…
Síra (18 procent) začleněná do sapo mollis je při léčbě svrabu účinnější než masti ze síry, protože mýdlo se snadno aplikuje a to usnadňuje jeho správné použití.
Při použití tohoto přípravku se prakticky vůbec nevyskytuje sírová dermatitida.
Mýdlo se sírou je užitečné tam, kde je prospěšná síra na velkých plochách těla a jako profylaxe některých parazitů.
Zdá se, že hlavní terapeutický problém u síry tkví ve správném použití pro tělo přijatelné sloučeniny, a ne v samotné sloučenině síry. Sirná mast je obvykle pro pacienta nepohodlná při aplikaci na tělo od krku dolů. Tato skutečnost má tendenci odradit od důkladného použití masti na celé tělo. Navíc při použití sírové masti je zvýšené riziko vzniku dermatitidy. Tato kožní reakce na síru sice není obvyklá, ale když se objeví, tak zjistíte, že jde o něco víc než jen nepříjemný vedlejší účinek.
Používejte kvalitní hnojiva. Existuje spousta názorů, jaké hnojivo je nejlepší. Ve specializovaných prodejnách se objevuje široká nabídka hnojiv pro orchideje, ale v těchto moderních přípravcích se můžete lehce ztratit. Více, než na značce hnojiva, záleží na kvalitě vaší vody. Při koupi vybírejte vysoce kvalitní, vyvážené hnojivo, které obsahuje tři hlavní prvky:
3 díly dusíku (N) – nezbytný k tvorbě chlorofylu, podporuje růst výhonů a zelené hmoty;
2 dílů fosforu (P) – podporuje vývin kořenového systému;
5 díly draslíku (K) – zvyšuje pevnost pletiv a ovlivňuje příjem vody a hospodaření s ní.
Dalšími potřebnými živinami pro orchideje jsou síra, vápník, hořčík, železo, mangan, bór, měď, zinek, molybden a chlór. Je doporučován také slabý roztok močoviny nebo přírodní hnojiva.
Maso by mělo být vždy světle růžové, voňavé a pružné. Králíka skladujte v lednici maximálně tři dny, v mrazáku až jeden rok. Králičí maso je svou strukturou a vlastnostmi podobné drůbežímu masu, jelikož je dobře stravitelné a obsahuje rovněž nízké množství tuku, což je vhodné pro dietní pokrmy. Má nízký obsah cholesterolu, silně jsou zde zastoupeny vitaminy skupiny B – B2, B6 a B12, z minerálních látek jsou zde bohatě zastoupeny látky jako draslík, hořčík, zinek, fosfor a síra.
Králíka můžete smažit, grilovat, dusit, králičí maso lze přidávat do polévek, rolád, gulášů, pomazánek, salátů, k omáčkám. Nejčastěji se však peče v troubě na víně, česneku, paprice, cibuli, se zeleninou či bramborami. Dušený králík si rozumí s křenem, vínem, česnekem, houbami, špenátem, rajčaty a bylinkami. I když je králík vláčné maso, často se velmi vysušuje, proto jej při pečení v troubě raději přikrývejte a spíše ho duste v páře.
Lékaři nejčastěji na svrab předepisují různé masti, které mají nejrůznější účinné látky a tím pádem se různí i délka léčby. Například mast Infectoscab 5 % se požívá zhruba po dobu 8 – 12 hodin, naopak Lindan 1 % jen na 8 hodin, mast Krotamiton 10 % se stejně jako benzoylbenzoát 10 % i sulfiram 25 % i malathion 0,5 % a síra v masti 2 % (děti) - 20 % se používají zhruba tři dny. Mast ze síry se aplikuje jednou zhruba za 24 hodin.
Masti mají to společné, že se mažou na celé tělo (u dospělého kromě hlavy a krku), před aplikací se je třeba se pořádně vykoupat a osušit a samozřejmě vyčistit i všechny domácí textilie (praním, žehlením, větrním). Je důležité nezapomínat, že pokud onemocní jeden člen rodiny, je 100 % jistota, že onemocní i další členové rodiny, a tak je třeba je léčit.
Při prvních příznacích svědění je možné využít i bylinnou léčbu, například rozmarýnovým olejem, který má antibakteriální účinky, pomáhá hubit roztoče, zklidňuje kožní vyrážku, pomáhá hojit strupy, puchýře i pupínky a zároveň brání pronikání bakteriálních infekcí do takto poraněné kůže.
Sulka je tradiční a ověřený postřikový přípravek k ochraně rostlin proti živočišným škůdcům na bázi polysulfidické síry ve formě koncentrátu mísitelného s vodou. Výborný je zejména na moření česneku před uskladněním, respektive před výsadbou.
Sulka působí proti houbám, bakteriím a hmyzu na povrchu rostliny. Mohou ji také použít pěstitelé bonsají k bělení, sterilizaci a konzervaci suchých větví pro dosažení starého vzhledu.
Přípravek neobsahuje rezidua, tedy zbytky obtížně rozložitelných, více či méně jedovatých a v přírodě cizích látek, které se v půdě, ale i v tělech organismů, v potravinách a v krmivech vyskytují v důsledku používání stávajících synteticky vyráběných organických přípravků k ochraně rostlin. Jedná se tak o přípravek ekologického zemědělství šetrného k přírodě.
Účinnou látkou tohoto přípravku je polysulfidická síra (170 g/l).
Doporučené použití k ochraně česneku proti vlnovníku česnekovému nebo háďátku zhoubnému: 5% roztok, tj. 200 ml na 5 l vody, moření sadby po dobu 6 až 12 hodin, dalším 4–6násobným ředěním použitého roztoku lze provézt zálivku.
Většina zeleniny vyžaduje při pěstování hodně sluníčka, a to jak ke svému růstu, tak především k dozrávání plodu, proto při volbě umístění záhonu volte takové místo, které bude většinu dne na přímém slunci.
Dalším důležitým faktorem pro volbu místa záhonu je kvalita půdy a její odvodňovací schopnosti. V případě, že byste zvolili půdu příliš jílovitou, zadržovala by vám příliš velké množství vody. Malým pomocníkem, jak zjistit, zda je půda schopná správně odvodňovat, je, že si vykopete díru asi 30 cm hlubokou a zalijete ji vodou, pokud se vám voda vsákne do čtyř hodin, vybrali jste správně, pokud ne, musíte hledat dál.
Při výběru místa nesmíte zapomenout na hodnotu pH. Ideální hodnota pH pro pěstování zeleniny je 6,0 až 6,8 pH. Tuto hodnotu zjistíte buď testem provedeným lakmusovým papírkem, nebo případně podrobným zkoumáním půdy v laboratoři. Zjišťovat hodnotu pH byste měli několik měsíců před tím, než zeleninu budete chtít na záhon vysazovat, abyste měli dostatek času v případě potřeby pH snížit, či zvýšit. Potřebujete-li pH zvýšit, použijte vápenec, v opačném případě vám poslouží například síra.
Brambory, rajčata, vinnou révu a jahody je vhodné ošetřit v polovině jara a pak opakovat v případě potřeby maximálně každých 15 dní (podle klimatu). Je třeba dávat pozor, aby se neošetřovalo samotné ovoce, aby nedošlo k pachuti a riziku otravy.
Ošetření jsou pouze preventivní - neléčí, a proto je nutné je provádět před deštěm, při nebo po kterém hrozí vznik houbového onemocnění. Postřik bude částečně smýván deštěm a je nutné s kúrou začít znovu, jakmile dojde k jejímu vymytí.
Na růže, ovocné stromy, keře s opadavým olistěním se preventivní ošetření aplikuje někdy na podzim (ideálně těsně po opadu listů) nebo na samém začátku jara, těsně před objevením prvních poupat. Pokud je rok nebo období vlhké, v obou případech je často vhodné operaci opakovat 2 až 3krát (v 15denních intervalech). Toto ošetření omezí tvorbu škodlivých plísní na jaře. Použití na růže je třeba zvážit, i když se používá po desetiletí, tak pro tuto plodinu je k ošetření povolena pouze síra.
Bordeauxská jícha chrání pouze to, co zakrývá. Zlepšením přilnavosti produktu přidáním jednoho litru odstředěného mléka na 10 litrů jíchy vidíme lepší odolnost proti dešti, ale tyto bílkoviny mohou také živit plísně nebo bakterie. Preferuje se proto černé mýdlo nebo efektivněji smáčedla na bázi terpenalkoholu (borová pryskyřice), která zvyšují retenci, přilnavost a odolnost vůči smytí.
Cibule je zásobárnou sloučenin se sírou, flavonoidů, vitamínů a minerálů. Látky, které obsahují ve své molekule síru, dodávají cibuli typickou vůni a především léčivé působení. Obsah flavonoidů není v každé cibuli stejný, nejvíc jich najdeme v červené cibuli a nejméně v bílé. Mimořádně důležitý flavonoid je kvercetin. Kvercetin má protizánětlivé i antisklerotické účinky, snižuje krevní tlak a je prospěšný při prevenci srdečněcévních onemocněních, včetně infarktu. Stejné účinky mají i sloučeniny síry. Kvercetin se nerozkládá při zahřívání, takže při vaření cibule přechází do vývaru.
Vláknina obsažená v cibuli na sebe váže škodlivé látky a urychluje jejich vyloučení z těla. Chrání zažívací trakt před ochabnutím a brání pronikání sacharidů do krevního oběhu. Pomáhá proti zácpě a hemoroidům, cukrovce, ateroskleróze a má příznivý vliv na hladinu cholesterolu. Zastavuje růst škodlivých, a dokonce i rakovinotvorných organismů ve střevech.
Cholin obsažený v cibuli pomáhá proti degenerativním změnám jater, protože chrání před ukládáním tuků. Také snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zlepšuje stav imunitního systému, zabraňuje ateroskleróze, a dokonce zlepšuje paměť.
Z vitamínů jsou to vitamín A, vitamíny skupiny B, kyselina listová, vitamín C a E. Z minerálů jsou to draslík, sodík, fosfor, hořčík, chrom, mangan, selen, síra, vápník, zinek, železo. Dále cibule obsahuje enzymy, které se podílejí na trávení, na látkově výměně, srážlivosti krve, odstraňování toxických látek a využívání kyslíku.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.
V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.
Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.
Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.
Zkontrolujte hladiny pH. Správné pH půdy pro pěstování rajčat má mít hodnoty 6 až 6,8, tedy půda by měla být trochu kyselá. Rajčata preferují mírně kyselou půdu, mohou ale prosperovat i v půdě s pH v rozmezí 5,5 a až 7,5 a stále úspěšně růst a plodit. Jakmile je ale kyselost nižší než 6, tak dochází ke sníženému příjmu vápníku.
Nebudete vědět, zda je pH vaší půdy příliš nízké nebo příliš vysoké, dokud to neotestujete. Nechcete přeci čekat, až vaše rostliny začnou bojovat s nesprávným pH.
Může být obtížné určit problém s pH, pokud neprovedete test. Proto je dobré otestovat pH půdy vždy, když sázíte nový zahradní záhon, stěhujete se na nové místo nebo pěstujete novou odrůdu rostlin, která má velmi specifické požadavky na pH.
Chcete-li otestovat pH půdy v domácích podmínkách, tak nejprve naberte trochu půdy z oblasti výsadby do dvou čistých nádob pomocí zednické lžíce. Vezměte půdu z několika centimetrů pod povrchem země. V každé nádobě budete potřebovat přibližně 1 hrneček zeminy. Rozdrobte všechny hrudky a odstraňte všechny kameny, klacky nebo jiné nečistoty.
Nejprve provedeme v první nádobě test na zásaditost. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do jedné nádoby na vzorek půdy a promíchejte ji lžící. Poté přidejte 1/2 hrnku bílého octa. Pokud směs vykazuje viditelné bublinky nebo šumění, pak má moc vysoké alkalické pH a je třeba ho snížit k hodnotám vhodným pro rajčata.
V druhé nádobě uděláme test na kyselost půdy. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do druhé nádoby na půdu a promíchejte ji. Poté přidejte 1/2 hrnku jedlé sody. Pokud půda bublá nebo šumí, znamená to, že má pH nízké, je kyselá. Pokud se reakce s jedlou sodou projevuje jen mírně, je vše v pořádku.
Jak snížit pH půdy
Pokud je vaše půda příliš zásaditá (s pH nad 7,0), existuje mnoho způsobů, jak přirozeně okyselit půdu, aby se vašim kyselomilným rajčatům dařilo. Zde je několik způsobů, jak snížit pH půdy:
Kompost Nejen, že kompost vyživuje vaši půdu a rostliny přidáním humusu a cenných živin, ale kompost také stabilizuje pH vaší půdy. To znamená, že vše vyrovná snížením pH, které je příliš vysoké, a snížením pH, které je příliš nízké. Přidejte do své zahrady každý rok spoustu kompostu nebo dobře shnilého hnoje a vaše rostliny vám poděkují.
Rašelinový mech Rašelinový mech je pomalu působící půdní doplněk, který také přidává organickou hmotu a zlepšuje zadržování vody a provzdušňování ve vaší půdě. Rašelinový mech má obecně pH 3,0 až 4,5. Před výsadbou přidejte 5 cm až 8 cm rašeliny a zapracujte ji do horních 30 cm půdy. Rašelinový mech by se neměl přidávat na povrch, protože když je suchý, odfoukne nebo ztvrdne, když prší.
Síra Síra je velmi běžný, rychle působící půdní okyselovač. Sírové půdní doplňky lze snadno získat v zahradním centru. Při aplikaci síry na vaši zahradu postupujte podle pokynů výrobce, protože přebytek síry může vytvářet nahromadění soli, která může znovu přivolat černání rajčat.
Chelátové Hnojivo Chelátová hnojiva se často používají k růstu rostlin v extrémně alkalických půdách, protože chelátová hnojiva poskytují železo, které je jinak vázáno v půdě. Chelátová hnojiva by se však neměla používat k pěstování potravin a je třeba se jim vyhnout z několika důvodů. Za prvé, chelátová hnojiva dlouhodobě nevyřeší problém zásaditosti, ale jsou jen rychlou náplastí. Za druhé, většina chelátových hnojiv obsahuje EDTA, což je škodlivá chemická látka, která se nesmí dostat do naší půdy nebo potravinového řetězce. Za třetí, dalším běžným chelatačním činidlem je glyfosát, který je známým karcinogenem a způsobuje mnoho dalších vážných zdravotních problémů.
V současné době můžete takřka celoročně najít v obchodech se zeleninou kapustu hlávkovou, kadeřavou a také kapustu růžičkovou. Listová kapusta je druh, který se nejvíce podobá kapustě, jakou znali naši předci: na více než metr dlouhém košťálu vyrůstají křehké ploché listy s voskovými povlaky. Hlávková kapusta se pěstuje pro svou velkou hlávku s bublinkatě zkadeřenými listy – právě tímto způsobem zkadeření ji můžete odlišit od hlávkového zelí, kterému je podobná. Hlávku tvoří spirálovitě vyrůstající listy s naznačenými lalokovitými okraji. Košťál pak dorůstá do výšky 30 až 70 cm. U kapusty kadeřavé neboli kadeřávku nerostou listy v uzavřené hlávce, ale volně na stonku, takže netvoří hlávku, ale volnou růžici. Výhodou tedy je, že je můžete otrhávat postupně odspodu a máte vždy čerstvé ingredience ke kuchyňské úpravě. Kadeřávky existují pravé a sibiřské (ty jsou otužilejší). Růžičková kapusta byla vyšlechtěna z normální kapusty a je nejmladším a také nejchutnějším druhem této listové zeleniny. Od předešlých druhů se liší tím, že má schopnost vytvářet jakési malé hlávky z pupenů v paždí listů. U této kapusty se tedy konzumují jen tyto malé růžičky. Růžičková kapusta je ze všech druhů kapusty také biologicky nejhodnotnější. Obsahuje nejvíce vitaminu C, provitamin A, vitaminy skupiny B, bílkoviny, sacharidy a minerální látky, z nichž je nejvíce zastoupen draslík, fosfor a síra. Najdeme v ní také vitamin B1-thiamin, který je velmi důležitý nejen pro mentální svěžest, soustředění a odolnost vůči stresu, ale i pro fyzickou výkonnost. Další vitamin ze skupiny B, tedy B1, potřebují zejména kuřáci, těžce fyzicky pracující lidé, děti ve vývinu i lidé ve stresu. Růžičkovou kapustu by měli konzumovat i ti, kdo trpí otoky, neboť přítomný draslík podporuje vylučování nadměrného množství vody z těla, čímž napomáhá k detoxikaci organismu a odplavování škodlivých látek. Růžičková kapusta obsahuje konečně i velké množství vlákniny, zlepšuje tak vylučování, čistí střeva a působí proti zácpě.
A protože se dále v našem článku budeme věnovat přípravě různých pokrmů z kapusty, musíme zmínit ještě jeden rozdíl mezi kapustou hlávkovou a růžičkovou: růžičkovou kapustu vařte jen několik minut, jinak hrozí její rozvaření. Kapusta hlávková se musí vařit o něco déle. Tepelnou úpravou se totiž zbavíte hořkosti a také zbylých nečistot.
Když listy vinné révy zežloutnou a uschnou, příčina může souviset s několika problémy. Nezkušení začátečníci často porušují postup péče. Ke snížení životaschopnosti rostliny dochází nejen kvůli chorobám nebo napadení škůdci. Rostliny mohou trpět nedostatkem nebo přebytkem živin. Když hroznům chybí dusík, listy začnou na bázi odumírat a plodnost se zhorší. Když listy ztratí svůj atraktivní tvar a stočí se ven, rostlina postrádá draslík. Přítomnost tmavých žilek svědčí o nedostatku fosforu.
Hnojení
Tyto složky musí být pravidelně dodávány do půdy na vinici:
síra;
bór;
zinek;
hořčík;
Molybden.
Náprava situace je jednoduchá – stačí rostlinu přihnojit potřebnými hnojivy. Používají se organické i komplexní sloučeniny. Rozšířený je superfosfát, který se podává při nedostatku fosforu, a pokud potřebujete pomoci hroznům v růstu zelené hmoty, použijte dusičnan amonný nebo ptačí, či slepičí trus. Tyto látky jsou bohaté na dusík.
Zalévání vinné révy
Povinnou součástí péče je pravidelné zavlažování. Voda plní celou řadu funkcí. Hraje důležitou roli při fotosyntéze, ochlazuje rostliny v horku a dodává rostlinným buňkám užitečné látky. Někteří začátečníci se mylně domnívají, že pro ovocné plodiny je nutné časté zavlažování, ale nadměrná vlhkost vede pouze k hnilobě kořenů. Hrozny zalévejte jednou za 1-2 týdny. S nástupem horkého léta se zalévání provádí častěji. Pravidelnost závisí také na vlastnostech každé odrůdy a struktuře půdy. V suchých oblastech je třeba půdu pravidelně kypřit a pokrýt ji vrstvou mulče, aby se udržela správná úroveň vlhkosti.
Umístění vinné révy
Abyste získali bohatou a kvalitní sklizeň, musíte si vybrat správné místo pro pěstování. Mladé sazenice je vhodné vysazovat do černozemě s vysokým obsahem humusu. Pokud existuje pouze volba mezi písčitou a kamenitou půdou, zavádějí se do půdy další látky. Část humusu se také umísťuje do výsadbové jámy. Při pěstování ve vyčerpané půdě mohou listy začít žloutnout. Půda kolem rostlin se musí neustále kypřit, aby nechyběl kyslík a voda se mohla rychle dostat ke kořenům. Nutné je pečlivě okopávat zem s důrazem na opatrnost, aby se nepoškodily kořeny, zvláště pokud jde o odrůdy, které je mají blízko povrchu. Pokud se práce provádí nedbale, růst mladých rostlin se zpomalí a listy uschnou a spadnou.
Kořenový systém
Kořenový systém může trpět i přítomností hlodavců. Pokud jsou zaznamenány příznaky hnilobného poškození kořenů, vinice by měla být ošetřena antiseptiky nebo zalita roztokem hypermanganu. Během hojení omezte zálivku, abyste předešli dalším poškozením. Můžete také keř vykopat, odstranit poškozené kořeny a zdravou část ošetřit antimykotikem.
Fosfátové sklo má svou největší výhodu v tom, že se jedná o takzvané zásobní hnojivo, což znamená, že jej stačí použít jednou a účinné látky pak uvolňuje postupně delší dobu.
Toto poměrně univerzální hnojivo je vysoce koncentrovanou sloučeninou širokého komplexu makro- a mikroprvků – směsí z metafosfátů draslíku, vápníku, hořčíku a dalších důležitých prvků, jako je síra, železo, měď, mangan, zinek, molybden, kobalt a dalších. Rozpouštění v půdě závisí na aktuálních podmínkách, nejvíce jej ovlivňuje teplota a s ní se měnící potřeby rostlin. Obrovskou výhodou je nemožnost přehnojení.
I ve vyčerpaných půdách dokáže toto hnojivo bleskurychle pozvednout výnos a kvalitu, a to jak u zemědělských plodin, tak i u okrasných květin. Zásobuje rostliny potřebnými minerálními látkami bez rizika jejich přehnojení, prudce zvyšuje výnos a kvalitu zemědělské produkce. Nepřítomnost krystalické struktury hnojiva zde zabezpečuje vyrovnanost v uvolňování živin bez převahy jedné složky nad ostatními. Díky uvedeným vlastnostem je hnojivo vhodné pro výživu polních i zahradních plodin. Toto hnojivo podporuje tvorbu plodů a květů.
Fosfátové sklo se rozpouští až při teplotě 8 °C (odpovídá to začátku aktivity rostlin). Množství přijímaného hnojiva se řídí vlivem kyselin kořenového systému. Díky struktuře tohoto hnojiva mohou být zastoupeny všechny složky přesně dle potřeb. Uvolňování živin hnojiva probíhá pod vlivem kyselin kořenového systému rostlin podle jejich vlastních potřeb ve výživě při různých teplotních podmínkách a samotný proces rozpouštění hnojiva připomíná „cucání bonbonu“, kdy se živiny uvolňují vlivem kořenových kyselin. Nejčastěji se používá pro jahody, ovocné stromy, vinnou révu, okrasné dřeviny nebo trávníky.
Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že dokáže účinkovat až dva roky.
Podnětem ke vzniku dlouhodobě působících hnojiv přátelských k životnímu prostředí se stala vědecky objevená schopnost fosfátových skel podporovat činorodost a různotvárnost užitečných půdních mikroorganismů včetně bakterie fixující dusík. Ti zajišťují průběh klíčových biochemických procesů pro výživu rostlin – napomáhají hromadění huminových a humátových kyselin v půdě, vážou atmosférický dusík, převádějí půdní minerály do rozpustné formy pro bohatou výživu rostlin, chrání rostliny před škodlivou mikroflórou, zásobují rostliny aminokyselinami, vitamíny, antibiotiky, stimulátory růstu a jiné. Tyto vlastnosti spolu s komplexní vyrovnanou výživou hnojivem zajišťují větší úrodnost půdy, zdravý a rychlejší růst rostlin, větší klíčivost semen, napomáhají růstu silné kořenové soustavy, prudce zvyšují celkovou odolnost rostlin proti negativním vlivům vnějšího prostředí – mrazu, suchu, chorobám.
Hnojivo se dodává ve formě prášku, kapslí nebo granulátu.
