Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle ne
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Jedná se o opadavý keř, který dorůstá až do třímetrové výšky a bývá jen o něco málo rozkladitější. V potřebné velikosti se ale dá udržovat řezem, který provedete jednou za dva tři roky. Řez se nesmí provádět ke konci zimy, protože by keř nekvetl.
Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistou Royal Purple je typický nenápadný, zelenobílý květ, kultivar Nordine má purpurový list i květ. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj se k výsadbě hodí jako solitér, na podzim upoutá výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná a dobře se množí rostoucími odnožemi. Řízky se ujímají špatně.
Jedná se o poloopadavý hustě větvený keř, který dorůstá obvykle do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1 až 1,5 m. Kvete od začátku července do konce srpna růžovobílými květy, které se začínají tvořit na letošním dřevě koncem léta. Vyžaduje slunné či polostinné stanoviště bez přímého denního úpalu, s dobře propustnou a vlhčí půdou. Vhodné použití je do skupinových výsadeb nebo jako menší solitér.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snášejí dobře zastínění, vyžadují alespoň polostín, nejlépe dopolední, z východní strany. Citlivé jsou v zimě především na dopolední slunce, které může silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín. Vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, do skupinové výsadby či do vřesoviště.
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, který dorůstá až do výšky 1,6 m, před olistěním je obalen záplavou tmavě růžových květů. Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo. Listy jsou zelené. Kdoulovec je na půdu nen
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Azalka japonská
Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.
Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.
Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.
Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.
Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Kdoulovec nádherný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.
Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).
Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.
Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.
Rododendron
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neop
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
Čajovník (Camellia) je stálezelená rostlina pocházející z Jihovýchodní Asie pěstovaná hlavně v tropických a subtropických oblastech, v různých nadmořských výškách. Je to poměrně nenáročná rostlina, která ale vyžaduje celoročně velké množství srážek a má ráda polostín. Na některé plantáže se dokonce před vysazením čajovníku zasadí vyšší stromy, které mu následně tento stín zajistí. Keře čajovníku dorůstají výšky 5 – 15 m, listy mají různou velikost (délka 3 – 25 cm, šířka 1 – 10 cm) s krátkými stonky, bílými květy a plody podobnými ořechu s jedním až třemi semeny. Na plantážích se ale sestřihávají na výšku 1 metru pro pohodlnější sklizeň. Čajové lístky se dají sklízet nejdříve po třech letech a rostlina je produkuje přibližně třicet let. Sklízejí se celé mladé výhonky tvořené listovým pupenem a dvěma až třemi přilehlými lístky. Říká se jim „tips“ nebo „fleš“. Ty s nejmladšími lístky jsou nejkvalitnější. Sběr je většinou ruční, a to buď prsty, nebo nůžkami. V Japonsku se používají speciální stříhací stroje a čaj se zde připravuje nejen z lístků, ale i z větviček. Říká se mu kikuča a vyznačuje se výraznou hořkou chutí. Doba sklizně se liší podle druhu čaje, místa pěstování a je přizpůsobena hlavně srážkám. Čaje nižší třídy se sklízejí celoročně, kvalitnější však jen dvakrát až třikrát do roka. Například plantáže Darjeelingu pro čaj nejvyšší kvality využívají jen sklizeň lístků v únoru a březnu. Podzimní sklizeň pak používají jen do směsí, neboť je kvalitativně o několik tříd níže.
Všechny druhy čaje – černý, zelený, bílý, žlutý aj. – pocházejí se stejné rostliny čajovníku. Liší se pouze stupněm fermentace neboli přirozeným kvasným procesem, kdy dochází k oxidaci lístků a změně jejich chemických vlastností. Fermentace je první fází zpracování čaje. Následuje zavadnutí (ztráta křehkosti lístků, aby se dále nedrtily), rolování (narušení buněčné struktury pro uvolnění chemických látek), sušení (snížení obsahu vody v lístcích pod 3%) a konečné třídění.
První ucelené pojednání o čajovníku a čaji bylo sepsáno v 2 již v 7. – 10. století v Číně. Ta je považována za kolébku čaje. Odtud se pak rituál pití čaje rozšířil do sousedního Japonska. Z čínského znaku také pocházejí současné názvy čaje. Z kantonské čínštiny „čcha“ například portugalské „chá“ nebo české „čaj“, z oblasti Tchaj-wanu „čche“ pak anglické „tea“ nebo francouzské „thé“. Pro svou výjimečnou chuť a blahodárné účinky se čaj stal oblíbenou obchodní komoditou a po vodě nejoblíbenějším nápojem na světě vůbec. Plantáže čajovníku najdeme v současnosti nejen v Číně (největší producent čaje) a Japonsku, ale i v Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkaze, Srí Lance, Tchaj-wanu, Jávě, Sumatře. Dokonce i v Evropě (Gruzie a Azorské ostrovy) a Jižní Africe.
Hlohyně šarlatová red column, tato stálezelená dřevina dorůstá do výšky kolem 3 m a vytváří vzpřímený keř. Má jednoduché, tuhé, tmavě zelené listy, které jsou na okrajích pilovité. Bílé květy složené do chocholíků vykvétají na přelomu května a června. Ozdobné červené plody (drobné malvičky) neopadávají a zůstávají na dřevině přes zimu. Větve mají kolce (tvrdé trny).
Na zeminu je nenáročná – jen musí být propustná a živná, stanoviště může být slunné i polostinné. Nesnáší mrazové kotliny. Při extrémních mrazech keře namrzají, po seříznutí většinou dobře obrážejí. Mladé rostliny jsou na silné mrazy citlivější.
Hodí se pro tvarované živé ploty, veřejné výsadby či jako solitéra. Plody se dají zpracovat na kompoty nebo džemy.
Bobkovišeň Etna je lesklá stálezelená rostlina zajišťující dobré krytí. V mnoha ohledech je podobná bobkovišni lékařské, ale je kompaktnější odrůdou, díky čemuž je ideální pro oblasti, kde je původní bobkovišeň příliš bujná. Rostlina vytváří vzpřímené hrozny krémově bílých květů, které jsou oblíbené u včel a motýlů. Vzhledem k tomu, že roste pomaleji než klasická bobkovišeň, stačí jej zastřihnout jednou ročně a bude vypadat krásně po celý rok.
Bobkovišeň Etna dorůstá do výšky 2,5 m, pokud je ponechána nezastřižená, ale lze ji snadno udržovat ve výšce 1 m až 3 metry, což z ní dělá skvělou rostlinu pro oplocení malých zahrad, kde by jiné odrůdy byly příliš objemné. Tento stálezelený vavřín je ideální pro oplocení, protože má hustý růst a dobře roste i v obtížných podmínkách, jako jsou zásadité půdy a stín. Rychlost růstu je 20 až 30 cm za rok a rostlina vyžaduje výchovný řez jednou do roka.
Bobkovišeň Herbergii je stálezelená rostlina se vzpřímeným tvarem. Má úzké kopinaté lesklé listy a v dubnu až květnu vytváří velké hrozny květů následované fialovými bobulemi v létě. Tento keř je ideální pro nízké až střední živé ploty, a přestože neroste tak rychle jako jiné kultivary, stále je schopen dosáhnout střední rychlosti růstu 20-40 cm za rok a vyžaduje proto střih dvakrát do roka.
Tato rostlina je velmi oblíbená u lidí, kteří chtějí pěstovat obzvláště nápadný živý plot. Bobkovišeň Herbergii je však vybírána hlavně kvůli její estetické hodnotě, protože bude trvat několik let, než bude dostatečně vysoká, aby mohla sloužit jako živý plot. Ale přesto je tato bobkovišeň oblíbeným keřem pro každého, kdo do své zahrady chce přidat krásu vavřínového živého plotu střední výšky.
Bobkovišeň Herbergii je obecně známá pro své nádherné, elegantní listy, které se vyznačují hustou strukturou kůže, celkovým tvarem a lesklými horními stranami. Její bílé květy přitahují včely a fialové plody poskytují potravu pro ptáky.
Portugalská bobkovišeň je atraktivní stálezelená rostlina, která tvoří hustý živý plot. Má tmavě zelenou barvu, která ji dodává klasický a luxusní vzhled. Jeho listy jsou menší ve srovnání s listy klasické bobkovišně.
Mladé výhonky bobkovišně Portugalské dokonale kontrastují s tmavě zelenými listy. Keř v červnu vytváří drobné, voňavé květy na delších tenkých hroznech. Květiny, které se obvykle mění na bobule, přitahují ptáky, včely a motýly. Bobule a listy jsou však jedovaté pro zvířata i člověka. Při jejich pěstování tedy musíte být opatrní.
Kontrastní barva listů a stonků této rostliny vytváří úžasný vizuální efekt a její schopnost růst v obtížných podmínkách z ní dělá perfektní volbu ve srovnání s tradiční bobkovišní. Rychlost růstu je 30 až 50 cm za rok a rostlina vyžaduje výchovný řez dvakrát do roka. Pokud ji ponecháte nezastřiženou, rostlina může dorůst do výšky 450 až 600 cm.
Popínavé rostliny rostoucí při zdi vytvářejí prakticky druhou, živou fasádu vašeho domu. Je celkem jedno, zda se jedná o typ popínavé rostliny, která potřebuje nějaký druh opory, nebo zda rostlina sama využívá svých přísavných terčíků pro přichycení se na fasádě domu bez další pomocné konstrukce. Jednotlivé listy rostlin sice rostou jakoby přímo na zdi, ale mezi samotnou zdí a listovím vytváří vzduchovou mezeru, která pak přináší několik užitečných vlastností (tepelná izolace, absorpce vlhkosti ze zdiva). Z hlediska orientace podle světových stran rozlišujeme stálezelené, plošně pokryvné popínavé rostliny, vhodné pro severní a východní stěny domů. Na jižních či západních stranách domu používáme opadavé druhy.
Břečťan obecný
Má latinský název Hedera helix Hibernica. Tato stálezelená pnoucí rostlina dorůstá do výšky 4 až 6 m. Jde o středně rychle rostoucí břečťan. Listy jsou lesklé, tmavozelené, se světlým žilkováním. Rostlina se nemusí vyvazovat, sama se přichytává pomocí příčepivých kořínků. Na pěstování vyžaduje běžné půdy. Stanoviště by mělo být stinné až polostinné.
Klanostěnka
Má latinský název Shisophragma hydrangeoides Moonlight. Jde o popínavou rostlinu s atraktivními listy, dorůstající do výšky 6 až 8 m. Listy jsou srdcovité, tmavě zelené, se stříbrnou kresbou. Květy jsou bílé. Klanostěnka kvete v červnu až v červenci. Pne se pomocí vzdušných příčepivých kořínků. Na pěstování vyžaduje výživné půdy. Stanoviště by mělo být stinné až polostinné.
Popínavé rostliny mohou být neopadavé a stálezelené. Ojedinělým zástupcem neopadavých popínavých rostlin je břečťan.
Břečťan popínavý
Má latinský název Hedera helix, jedná se o vytrvalý plazivý nebo popínavý, až 40 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen je ve spodní části dřevnatý, větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Břečťan kvete v září až říjnu. Vykvétá teprve přibližně v 8. až 10. roce života a může se dožít až 500 let.
Pěstuje se ve velkém množství kultivarů, jež se liší vzrůstem, tvarem či barvou listů nebo barvou bobulí. Pěstuje se v zahradách, parcích, na hřbitovech jako trvale zelená rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí nebo jako náhrada trávníku. Růst břečťanu při zdech přináší vedle pěkného vzhledu i další výhody, neboť svými kořeny vysává vodu od základů a větvemi chrání omítku proti povětrnostním vlivům. Je rostlinou nenáročnou a odolnou vůči emisím, vyhovuje mu i stinné stanovitě. Množí se výhradně vrcholovými řízky, které celkem ochotně zakořeňují. Je třeba však počítat s tím, že zejména v prvních letech života břečťan roste celkem.
Břečťan plazivý
Má latinský název Hedera, tato nenáročná stálezelená poléhavá rostlina s dřevitým stonkem může být dlouhá až 50 m. Listy má neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé. Květy se objevují v srpnu až září a vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Břečťan vykvétá teprve přibližně v 8. až 10. roce života, může se dožít se až 500 let.
Roste na slunných a zastíněných stanovištích, na půdách živných i kamenných. Tento druh je používán jako půdokryvná rostlina, vhodná coby podrost pod stromy.
Campanula portenschlagiana neboli zvonek dalmatský
Zvonek dalmatský je jednou z nejoblíbenějších odrůd zvonků. Je to nízká 10 – 15 cm vysoká stálezelená trvalka, která se řadí k půdopokryvným rostlinám. Hojně se vysazuje na skalky a do záhonů podél chodníků, kde tvoří bohaté trsy s množstvím drobnějších modrofialových květů. Je vhodný také jako podsadba dřevin na kmínku. Tento zvonek je i výbornou volbou pro osázení velkých truhlíků nebo korýtek. Daří se mu na slunném nebo poloslunném stanovišti s dobře propustnou, vlhčí půdou. Záplava květu se objevuje v období června až srpna. Poté je dobré rostlinu sestříhnout, aby se vytvořila nová násada poupat. Pokud máte tyto zvonky v záhonu, doporučuje se na zimu kryt proti vlhkosti. Jestliže je máte vysazené v přenosné nádobě, zimu venku by nevydržely. Proto je umístěte do světlé místnosti s teplotou do 10 stupňů Celsia.
Vzhledem k oblibě této odrůdy, byly vyvinuty i jeho kultivary, které se u nás prodávají v hobby marketech. Jedním z nich je Campanula Get Mee, jehož květy mají jak modrou, tak bílou barvu.
