V dřívějších dobách lidé řešili problém, jak své jídlo uchovat na delší dobu. Na přelomu 18. a 19. století byla ve Francii vyhlášena odměna tomu, kdo to dokáže. Úkolu se chopil kuchař a cukrář Nicolas Appert, který experimentoval se skleněnými lahvemi s korkovou zátkou, které byly navíc vyztuženy drátem a pečetním voskem a následně byly vkládány do horké lázně na různě dlouhé časové úseky. Jeho experiment trval celých 14 let a za tu dobu se mu podařilo sterilovat ovoce, zeleninu, marmeládu či polévky. V roce 1810 vydal knihu o zavařování.
Proč je dobré zavařovat
Hlavním účelem sterilace (neboli procesu konzervace teplem) je teplotní destrukce zdraví škodlivých mikroorganismů, které se docílí působením vyšších teplot než 100 °C. Zároveň se tím zajistí zdravotní nezávadnost a delší trvanlivost potravin. Sterilace potravin se provádí šetrnějšími postupy než například sterilace ve zdravotnictví, kde jsou kladeny vyšší nároky na usmrcení škodlivých mikroorganismů. Při sterilaci potravin je důležité, aby se pokrm zbavil již zmíněných škodlivin a zároveň si uchoval své výživové vlastnosti. Při výběru způsobu sterilace se zohledňují především vlastnosti potravin, které ovlivňují intenzitu růstu mikroorganismů (například kyselost) a tepelnou odolnost mikroorganismů. Suroviny by měly být před sterilací čisté a čerstvé, což celou sterilaci zefektivní a činí ji úspěšnou.
Sterilovat lze i v mikrovlnné troubě, a to velmi jednoduše. Čisté ovoce, zeleninu či houby naskládejte do sklenic, zalijte je cukerným roztokem nebo lákem, okraje sklenic osušte a uzavřete šroubovacím víčkem (nutné opravdu šroubovací víčko), ale nedotahujte příliš pevně. Do mikrovlnné trouby vložte zavřené sklenice po obvodu, ne na střed (pouze v případě, že zavařujete jen jednu sklenici, postavte ji doprostřed), a to maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l. Sklenici o tomto obsahu nechte v zapnuté mikrovlnce při jejím základním nastavení (výkon 700 wattů) 6 minut. Pozor, tato doba platí pouze pro jednu sklenici, čas sterilace se zvyšuje podle jejich počtu a naopak při vyšším výkonu mikrovlnné trouby se doba zavařování zkracuje. Například sklenice s objemem 0,3 litru se zavařuje při výkonu 700 W pouze 3 minuty.
Pro příklad uvádíme dobu sterilace 1 sklenice (0,7 l) při různých výkonech mikrovlnné trouby:
700 W = 6 minut
750 W = 5 1/2 minuty
800 W = 5 1/4 minuty
850 W = 5 minut
900 W = 4 1/2 minuty
Pokud zavařujete více sklenic, musíte dobu sterilace vynásobit počtem kusů. To znamená, že při výkonu 850 W budete 2 sklenice sterilovat 10 minut (2x 5), 3 sklenice 15 minut a 4 sklenice 20 minut a stejně tak postupujte u jiných výkonů své mikrovlnné trouby.
Po skončení sterilizace vyndejte sklenice z trouby, dotáhněte víčko, obraťte a na 5 minut nechte stát dnem vzhůru, aby se uvnitř vyrovnala teplota. Výhodou tohoto způsobu zavařování je jeho rychlost, dále to, že na 10 sklenic spotřebujete jen 1 KWh a že lze společně zavařovat například okurky i ovoce, v neposlední řadě také to, že můžete zavařit jen malé množství sklenic.
Jak poznáte, že je zavařená červená řepa bezpečná ke konzumaci?
Zavařená červená řepa je bezpečná, pokud má vtažené víčko, čirý nálev a přirozenou tmavě červenou barvu bez zákalu.
Z praxe platí jednoduché pravidlo: po otevření sklenice nesmí být cítit žádný nepříjemný zápach a víčko se nesmí po otevření „odlepovat“. Pokud zaznamenáte zakalený nálev, bublinky nebo změnu barvy, řepu nekonzumujte. U zavařování platí, že jistota je vždy důležitější než snaha něco zachránit.
Proč se po zavaření objeví zakalený nálev?
Zakalený nálev vzniká nejčastěji kvůli špatnému poměru surovin nebo nedostatečně svařenému nálevu.
V praxi se to stává tehdy, když se ocet, cukr a sůl jen zahřejí, ale neprojdou varem. Dalším důvodem bývá příliš dlouhé vaření řepy předem. Zakalený nálev je jedním z nejčastějších signálů, že zavařování červené řepy neproběhlo správně a trvanlivost bude výrazně kratší.
Jak dlouho vydrží sterilovaná červená řepa?
Sterilovaná červená řepa při správném postupu vydrží 1 až 2 roky bez ztráty chuti a bezpečnosti.
Rozhodující je skladování. Ve sklepě nebo chladné spíži si řepa drží kvalitu výrazně déle než v teple. Pokud je skladována při vyšší teplotě, může se chuť měnit a nálev kalit. Dlouhodobě se vyplatí hlídat stálou teplotu a tmu.
Jaký je rozdíl mezi zavařovanou a nakládanou červenou řepou?
Zavařovaná červená řepa prochází tepelnou sterilací, zatímco nakládaná se po uzavření již nezahřívá.
V praxi to znamená, že zavařovaná řepa má výrazně delší trvanlivost a hodí se do spíže nebo sklepa. Nakládaná řepa je určena k rychlé spotřebě a patří do lednice. Pokud chcete mít zásobu na celý rok, je zavařování červené řepy jediná spolehlivá cesta.
Je zavařování červené řepy v troubě bezpečné?
Ano, zavařování červené řepy v troubě je bezpečné, pokud dodržíte správnou teplotu a čas.
V praxi se osvědčuje teplota kolem 180 °C s vodou v pekáči, která vytváří potřebnou páru. Chyba nastává tehdy, když jsou sklenice v troubě nasucho nebo při příliš vysoké teplotě. Pak hrozí prasknutí sklenic nebo nedostatečná sterilace.
Proč je řepa po otevření měkká?
Měkká řepa je nejčastěji důsledkem příliš dlouhé sterilace nebo převaření před zavařením.
Řepa by měla být uvařená doměkka, ne rozvařená. Pokud ji vaříte příliš dlouho a následně ještě sterilujete, ztratí pevnost. To je typická chyba při snaze „udělat to jistější“. Ve skutečnosti tím kvalitu zavařené řepy zhoršíte.
Jaký je nejlepší nálev na červenou řepu?
Nejlepší nálev na červenou řepu je jednoduchý octový nálev s vyváženým poměrem vody, octa, cukru a soli.
Z praxe platí, že složité nálevy nejsou nutné. Základní nálev je stabilní, chuťově
Postup: Jablka nakrájíme na malé kousky. Z domácí pekárny vyjmeme pečicí formu. Do formy s nasazenými míchadly vložíme 1 kilogram nakrájených jablek, přilijeme 2 decilitry vody a 1 lžíci octa. Formu vložíme zpět do pekárny, nastavíme program „Džem“ a pekárnu zapneme. Program zopakujeme ještě alespoň dvakrát. Povidla jsou hotová, když jsou dostatečně hustá.
Na rozdíl od marmelád a džemů se povidla tradičně vyrábějí bez přídavku cukru vařením ovoce až do zahuštění nebo vypékáním na pekáči. Původně se pro výrobu povidel používalo ovoce sušené. V některých oblastech se do švestkových povidel při vaření přidávaly zelené vlašské ořechy včetně slupek. Ovoce k výrobě povidel by mělo být zcela dozrálé, případně přešlé prvními nočními mrazíky, aby byl vyšší přirozený obsah cukrů. Povidla se používají jednak přímo jako sladká pomazánka na chleba či jiné pečivo, jednak jako sladká náplň do pečiva (buchet, koláčů, šátečků) a dalších pokrmů (například kynutých knedlíků). Jejich užívání bylo hojnější v minulosti, kdy trvanlivá povidla představovala jeden z mála způsobů, jak dlouhodobě uchovávat ovoce.
V domácí pekárně je možné připravovat nejen několik druhů chleba (bílý, tmavý, celozrnný, francouzský, bezlepkový), některé druhy koláčů, ale u některých typů pekáren právě i marmeládu či povidla.
Maso zavařujte bez kostí a raději libové, protože tuk se hůře steriluje a časem dostane nežádoucí příchuť. Někteří varují i před použitím cibule, která rychle kysne a může vám zničit vaše dílo. Přísady, jako je kmín, majoránka, česnek, nové koření a podobně, nesmějí být ničím znečištěny a doporučuje se raději je před zavařováním přecedit a k zavařenému masu do sklenic vůbec nepřidávat. Při zavařování masa je rovněž důležitá čistota rukou, surovin, nádob a všech ostatních pomůcek. Zavařujete-li do sklenic, umyjte sklenice i víčka v horké vodě se sodou a pak je dobře opláchněte pod tekoucí vodou. Gumové červené kroužky umyjte kartáčkem ve vodě se sodou, opláchněte je a pak je vypařte (nevařte) 10 minut nad vodou s jedlou sodou (na 12 kroužků 1 lžička sody na 1 l vody). Nechte uschnout na čisté utěrce. Maso si připravte tak, jak jste zvyklí, poté jím plňte čisté sklenice. Po naplnění pečlivě otřete okraje sklenic, nejprve čistou hadřičkou namočenou v teplé vodě, poté čistou suchou utěrkou (nebo lépe hadříkem namočeným v čistém lihu). Stejně ošetřete před uzavřením okraje víčka. Uzavřené sklenice dejte na plech s vodou tak, aby se nedotýkaly, a nechte sterilovat 4 hodiny v troubě vyhřáté na 80 až 90 °C. Pak troubu vypněte a nechte v ní stát sklenice do druhého dne. Po ukončení sterilace vyjměte sklenice z vody, zkontrolujte, zda víčka drží a pak sklenice uložte do chladna a temna. Nezapomeňte si na ně napsat datum sterilace. Zpočátku zavařeniny raději denně kontrolujte, později alespoň jednou za týden. Vadné zavařeniny buď ihned spotřebujte, nebo je zkuste ještě jednou převařit, a to 60 minut při 100 °C v plném varu. Před použitím vždy zkontrolujte obsah sklenice, jestli v ní nevidíte plynové bublinky, necítíte zápach či kyselost. Objevíte-li nějaké odchylky, je nutné celý obsah zničit.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
Švestková povidla jsou hustý kompot nebo švestkové pyré, které se vyrábí z uvařených čerstvých švestek a cukru. Hlavní rozdíl mezi povidly a švestkovým džemem spočívá v tom, že švestková povidla se vyrábí bez konzervantů a želírujících látek. Zatímco švestkový džem má obecně vyšší poměr cukru k ovoci (obvykle 1:1), švestkové máslo používá mnohem méně cukru. I přesto jsou povidla hodně sladká, protože švestky obsahují vysoké množství přírodních cukrů. Proces vaření karamelizuje a koncentruje jejich sladkost.
Co dělat, když jsou povidla moc tekutá?
Pokud jsou vaše povidla příliš tekutá, vařte je déle. Neexistuje žádná pevná doba vaření, protože závisí na druhu švestek, které použijete, a na tom, kolik vlhkosti mají. Obecně platí, že pokud vaříte velké množství švestek, zvýší se i jejich spotřeba času k uvaření.
Sterilacepovidel
Horká švestková povidla nalijte do sterilizovaných sklenic a nahoře ponechte 6 mm volného prostoru od okraje sklenice. Okraje sklenic otřete a víčka pevně utáhněte. Vařte ve vodní lázni 10 minut. Vyjměte sklenice a nechte je 24 hodin v klidu odstát, než je přenesete na chladné a tmavé místo pro dlouhodobé skladování.
Jak dlouho vydrží zavařená povidla? Když konzervy skladujete na chladném a tmavém místě, tak vydrží až 1 rok.
Bůček očistěte, omyjte a kůži pokrájejte na plátky či mřížku. Připravte si marinádu z oleje, medu, švestkových povidel, sójové omáčky, prolisovaného česneku a soli. Marinádu naneste na maso ze všech stran a vložte alespoň na 2 hodiny do lednice, nejlepší bude, když necháte maso naložené přes noc. Troubu si předehřejte na 180 °C, maso vložte do pekáčku či zapékací misky a buď ho přiklopte poklicí, nebo ho zakryjte alobalem, necháte-li ho péct volně, brzy se vám bude pálit, aniž by bylo hotové. Asi po 90 minutách by maso mělo být měkké, pak můžete pokličku odstranit a nechat bůček opéct do zlatova. Průběžně maso podlévejte vodou dle potřeby. Jako přílohu si můžete připravit například pečené brambory nebo čerstvé pečivo a zeleninový salát.
Ve velké míse smíchejte všechny sypké suroviny, přidejte rozpuštěné máslo, vejce, med, rum a mléko. Důkladně promíchejte. Hladké těsto přelijte do vymazaného a vysypaného plechu, těsto rovnoměrně rozetřete a pomocí lžičky rozmažte hrudky povidel po povrchu těsta. Vložte do trouby předehřáté na 180 °C a pečte asi 20 minut. Alespoň mírně prochladlý perník posypte moučkovým cukrem a můžete podávat.
Jelení guláš potřebuje minimálně 2–3 hodiny pomalého dušení.
Zvěřina měkne postupně a rychlé vaření ji spolehlivě ztvrdne. Pokud maso po dvou hodinách ještě klade odpor, pokračuji dál. U jeleního guláše se čas nikdy nedá přesně uspěchat.
Musím maso předem marinovat?
Marinování není povinné, ale velmi pomáhá.
U mladší zvěřiny si vystačím bez něj, ale u staršího kusu je marináda ve víně s jalovcem znát na křehkosti i chuti. Ideální je 12–24 hodin v lednici.
Jaké víno je na jelení guláš nejlepší?
Vhodné je suché kvalitní červené víno.
Osobně sahám po Frankovce, Cabernet Sauvignon nebo Merlotu. Levné kyselé víno dokáže guláš zničit a žádné koření to už nezachrání.
Můžu jelení guláš vařit v pomalém hrnci?
Ano, pomalý hrnec je vhodná alternativa.
Nastavuji 6–8 hodin na LOW. Chuť je jemná, maso šťavnaté, ale omáčka bývá řidší než při klasickém dušení na sporáku.
Je lepší sádlo nebo olej?
Na jelení guláš je sádlo lepší než olej.
Cibule se na sádle lépe karamelizuje a chuť je plnější. Olej používám jen v nouzi, pokud sádlo nemám.
Jak guláš zahustit bez mouky?
Ideální je dostatek cibule a redukce.
Pokud je potřeba, přidám trochu strouhaného chleba nebo lžičku povidel. Mouku u zvěřinového guláše nepoužívám.
Dá se použít mražená zvěřina?
Ano, mražená zvěřina je použitelná.
Důležité je pomalé rozmrazení v lednici přes noc. Rychlé rozmrazování při pokojové teplotě maso zbytečně vysuší.
Co dělat, když je guláš hořký?
Hořkost lze zjemnit povidly nebo vývarem.
Přidávám malé množství povidel, případně trochu vývaru. Pomůže i krátké odstátí guláše, kdy se chutě srovnají.
Ingredience: 500 g listového těsta, 300 g švestkových povidel, 1 vejce, 2 skořicové cukry
Technologický postup: Pláty těsta nakrájíme na čtverce o hraně 6–7 cm. Doprostřed každého dáme lžičku povidel, přehneme do trojúhelníku a konce stiskněme k sobě. Přendáme na plech, potřeme vejcem, posypeme cukrem a při 180 °C pečeme 10 minut.
Zavařovat můžeme v elektrické nebo také v plynové troubě. Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní topení. Naplněné sklenice postavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmějí být poskládány těsně vedle sebe, ale musejí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje samozřejmě k zavaření kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Horkovzdušnou troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme, lze použít jen skleničky s víčky na závit. Na plech se jich vejde 6 až 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, tvrdší ovoce zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.
Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Do mikrovlnné trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist-off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří.
Zavařovat můžete prakticky všechno, od ovoce a zeleniny přes houby až po maso.
Pokud jde o ovoce, vybírejte nepotlučené a zdravé, nenahnilé plody.
Méně zralé ovoce má více pektinů, což napomůže k tomu, aby byly marmelády hustší.
Jestli chcete použít méně rafinovaného cukru, použijte zralé plody.
Větší ovoce s peckami, jako jsou broskve, švestky, meruňky a podobně, vypeckujte. Menší ovoce nebo to, které jde špatně vypeckovat, napřed trochu rozvařte, pak propasírujte přes cedník.
Správnou hustotu marmelády poznáte podle toho, že když ji kápnete na talířek, se kterým zahýbete, měla by zůstat v celku. V případě, že se rozteče, přidejte želírovací cukr nebo lžičku kyseliny citronové.
Pěnu tvořící se při vaření ovoce s cukrem průběžně sbírejte, může snížit trvanlivost zavařeniny, a navíc to nevypadá ve skleničce moc pěkně.
Sklenice a víčka vždy pečlivě umyjte a osušte.
Přesvědčte se, že víčka nejsou poškozená a že dobře těsní.
Nepoužívejte sklenice, které jsou naprasklé nebo mají odlomený kraj, špatně by těsnily.
Zavařujete-li něco tekutého, používejte při plnění sklenic přiměřeně velký trychtýř, který vám usnadní a urychlí práci.
Sklenice nevystavujte extrémním teplotním šokům, hrozí jejich prasknutí.
Po skončení sterilace je obvykle nutné sklenice vyndat z trouby nebo zavařovacího hrnce a nechat vychladnout, aby obsah sklenic nebyl dlouho vystaven teplu příliš dlouho, mohlo by pak dojít ke změně konzistence, tvaru i barvy zavařeniny.
Zavařeniny uchovávejte v chladu a na tmavém místě, nejlépe ve sklepě, nebo postačí i spíž či skříň na potraviny, kde se nevyskytují extrémně nízké nebo naopak vysoké teploty.
Po otevření skladujte vždy zavařeniny v chladničce a spotřebujte je v co nejkratší době.
Sterilace je konzervace, kterou se umrtví rozkladné mikroorganismy na kompotovaném ovoci, které skládáme do sklenic ve stavu syrovém. Při vaření uniká ze sklenice teplý vzduch a vzniká částečné vzduchoprázdno. Po zchladnutí vnější vzduch přitiskne víčko na gumový kroužek, víčko pevně drží na sklenici a kompoty se nekazí. Sterilovat můžeme přímo ve sterilačním hrnci s teploměrem, ale použít můžeme i hrnec obyčejný nebo sterilovat přímo v troubě. Po vyjmutí z horké vody sklenici zchlazujeme, ovoce si tím zachová lepší barvu a zbytečně neměkne dlouhým stáním v horkém nálevu.
Zavařeniny, které provařujeme přímo v hrnci, jako jsou marmelády, povidla a ovocné džemy, plníme rovnou do skleniček a po zavíčkování obracíme dnem vzhůru. Při chladnutí získáme stejný efekt jako při sterilaci, víčka se dobře uchytí a guma přilne těsně k okraji zavařovací sklenice. Tento starodávný způsob je označován jako švýcarský.
Recept na třešňový kompot
Suroviny: třešně, 1 l vody, 200 g cukru
Technologický postup: Třešně přebereme, otrháme stopky, propláchneme ve vodě a dáme na utěrku okapat. Umyjeme sklenice a dáme také odkapat. Víčka vyvaříme ve vodě se lžičkou soli a opláchneme nebo pokapeme rumem. Uvaříme cukerný roztok. Na 1 litr vody dáváme 200–300 g cukru. Do umytých, odkapaných sklenic třešně nasypeme, protřepeme a ještě doplníme. Sklenice zalijeme mírně vychladlým cukerným roztokem asi 2 cm pod okraj sklenice. Sklenice pečlivě uzavřeme a naskládáme do širšího kastrolu. Do kastrolu nalijeme vodu do necelé poloviny výšky sklenic a vaříme při 85 °C 20 minut. Sklenice ve vodě necháváme, dokud voda téměř nevychladne. Poté vyndáme, nejlépe položíme opět na utěrku dnem vzhůru, ať zjistíme, zda je sklenice dobře uzavřena. Skladujeme lépe v temnu.
