TATARÁK PŮVOD je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Připravit správný tatarský biftek je tak trochu umění. Záleží nejen na kvalitě a správném výběru masa, ale také na složení a množství ostatních ingrediencí, které se s masem míchají. Tatarský biftek má být jemný, šťavnatý a mírně pikantní. Všechny ingredience se musí přidávat tak, aby nezanikla chuť samotného masa. Složení tatarského bifteku je různé nejen podle jednotlivých zemí, ale i podle jeho konzumentů.
Tatarák po česku
Do českého tataráku se přidává ostrá cibule, syrový vaječný žloutek, kečup, sůl, pepř, paprika i jiné koření a servíruje se s topinkami s česnekem. Pokud se tyto ingredience použijí nepřiměřeně, chuť masa je potlačená.
V zahraničí se tatarák připravuje například s ančovičkami, kapary, tabaskem, nakládanými okurkami, nebo dokonce i koňakem. Českou topinku většinou nahrazuje světlý toastový chléb.
Tatarský biftek by se měl servírovat na velkém oválném talíři nebo dřevěném prkénku. Maso by mělo být uprostřed a okolo něj se v malých miskách rozmístí ingredience k dochucení. Topinky by měly být čerstvě usmažené, křupavé a minimálně nasáklé olejem. Někdy se servíruje připravený „a la chef“ podle chuti kuchaře, správně by si ho ale měl míchat každý konzument sám. Míchání s ostatními ingrediencemi by měl vždy obstarat muž, žena potírá česnekem topinky. To platí i v případě, že si dvojice objedná dvě samostatné porce, muž nejdřív připraví porci ženě a pak sobě. Tolik k servírování.
Doporučení: Jelikož se jedná o konzumaci tepelně neupraveného masa a vajec, existuje určité riziko přenosu některých (nejen) parazitárních onemocnění. Pokud se ale použije opravdu kvalitní a čerstvé maso i vajíčko, je toto riziko skutečně minimální. Částečnou ochranu zajišťuje i použité koření a česnek na topinkách, a když si dáte ještě skleničku nějakého tvrdého alkoholu, pak už se nemusíte komplikací tolik obávat.
Receptů na český tatarák na internetu naleznete nepřeberné množství a každý je bezesporu originálem. Což takhle zkusit tatarák podle svérázného kuchaře Pohlreicha?
Tatarský biftek si nejlépe vychutnáte ihned po přípravě. Pokud ho potřebujete skladovat, uchovávejte jej ve vzduchotěsné nádobě v chladničce a spotřebujte do 24 hodin, abyste zajistili jeho bezpečnost a zachovali chuť. V syrovém masu můžou rychle bujet bakterie, proto se doporučuje okamžitá konzumace.
Jak dlouho vydrží tatarák? Tatarský biftek je nejchutnější a nejbezpečnější, když se sní krátce po přípravě. Pokud se nespotřebuje ihned, skladujte jej ve vzduchotěsné nádobě v nejchladnější části chladničky. Snažte se sníst zbylý tatarský steak do 24 hodin po přípravě. Správné skladování a rychlá konzumace pomáhají minimalizovat rizika přemnožení bakterií a předcházet tak následné otravě z jídla.
Zmrazování tataráku
Tatarský biftek nezmrazujte.
Příprava tataráku předem
Ingredience na tatarák si můžete připravit den předem, ale s přidáním syrového žloutku počkejte až těsně před podáváním.
Ingredience: steak z lososa bez kůže a kostí, hořčice standard a dijonská, žlutá a červená cibule, sůl, mletý bílý pepř (může být i černý), citronová nebo limetková šťáva
Ingredience pro gurmány: křepelčí vajíčko a lžička kapary
Doporučená příloha: toust z toustovače nebo bagetka z trouby
Postup: Lososa naškrábejte špičkou ostrého nože, jde to jako po másle. Máte-li hrubší kousky, ještě můžete posekat. Potom vložte do mísy, ve které budete tatarák míchat. Cibuli nakrájejte opravdu najemno (na jeden filet půlku malé cibulky, žluté i červené). Potom opatrně přidejte hořčici, cca kávovou lžičku od každé porce, a lžičku kapar. Podle množství osolte a opepřete. Vidličkou vymíchejte do pěkné konzistence. S cibulí i hořčicí opatrně, velmi snadno potom přebijete chuť lososa, kterou chcete zachovat. Hořčici i cibuli můžete přidat vždycky – opačně to jde dost těžko. Nakonec ještě zakápněte citronem nebo limetkou, promíchejte, dolaďte chutě a je hotovo. Na efekt a zjemnění posaďte při servírování nahoru křepelčí vajíčko v poloviční skořápce. Potom už jenom připravte bílé pečivo – toust v toustovači nebo bagetku v troubě.
Ingredience: 0,5 kg filetu z lososa, 2 jarní cibulky, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce citronové šťávy, 1 lžíce hořčice, pepř a sůl
Postup: Maso nakrájejte na malé kostičky, cibulky nakrájejte nadrobno a smíchejte s ostatními ingrediencemi. Vše důkladně promíchejte, podle chuti osolte, opepřete a nechte 5 minut uležet v ledničce. Podávejte s opečeným toustovým chlebem.
Ingredience: 200 g uzeného lososa, 1 menší cibule, 3 lžíce jemného kečupu, 1 lžička worcestrové omáčky, 1 lžička kopru, 1 lžíce olivového citronového oleje, citronová šťáva z 1/2 citronu
Postup: Rozmixujeme najemno nakrájenou cibuli s kečupem a worcestrovou omáčkou. Přidáme lososa, olej, kopr, citronovou šťávu a krátce cca 10 sekund pomixujeme. Vynikající je s opečenou bílou bagetkou.
Ingredience: 200 g filetů čerstvého lososa, plocholistá pažitka, šťáva a kůra z 1 citronu, zralé a měkké avokádo, kysaná smetana, šalotka, sůl, pepř
Postup: Lososa nakrájíme na velmi malé kostičky, osolíme a opepříme, přidáme nadrobno nasekanou šalotku a petrželku. Směs ochutíme citronovou šťávou i postrouhanou kůrou. Avokádo oloupeme, vyjmeme pecku a dužinu nakrájíme na kostičky, osolíme a opepříme, přidáme kysanou smetanu a promícháme. Podáváme s listovými saláty a teplou opečenou bagetou.
Postup: Kluci v akci lososa, avokádo a šalotku nakrájejí na drobné kostičky, ochutí citronovou šťávou (podle chuti i kůrou), crème fraîche, solí, mletým pepřem a nasekanou pažitkou. Podávají s bílým pečivem.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Pokrm z vařených mořských plodů s pikantní omáčkou nějakého druhu má starodávný původ a existuje mnoho variant. Pokrmy z ústřic nebo krevet tohoto druhu byly populární ve Spojených státech na konci devatenáctého století. Některé zdroje spojují podávání krevetového koktejlu v koktejlových sklenicích se zákazem alkoholických nápojů během prohibice ve 20. letech 20. století ve Spojených státech. Verze krevetového koktejlu se zpopularizovala v kasinech v Las Vegas na konci 50. let, počínaje kasinem Golden Gate na Fremont Street které denně prodávalo až 2 000 krevetových koktejlů za nízké ceny, ne více než 99 centů. Krevetový koktejl je považován za do jisté míry synonymum pro Mekku hazardních her a zábavy.
Ve Spojeném království se vynález krevetového koktejlu často připisuje britské televizní šéfkuchařce Fanny Cradockové v 60. letech 20. století. Ve své knize The Prawn Cocktail Years z roku 1997 Simon Hopkinson a Lindsey Barehamová poznamenávají, že krevetový koktejl má „přímý původ k Escoffierovi“.
Chuť avokáda není sladká ani kyselá, takže lze tyto plody použít do různých typů jídel, salátů či pomazánek. Můžete je zapékat, smažit, ale dokonce i natřít na chleba nebo z nich připravit tatarák.
Hovězí svíčková je kvalitní hovězí maso, které se nachází v zadní části těla krávy nebo býka. Obsahuje mnoho bílkovin a málo tuku. Ze syrového škrábaného masa se dělá tradiční tatarský biftek neboli tatarák. Svíčková se hojně používá na steaky tepelně zpracované na pánvi nebo grilu.
Klasický steak ze svíčkové
Suroviny:
600 g pravé svíčkové
plátky slaniny na obtočení steaků
sůl
barevný pepř
olej na opečení
Postup:
Ze svíčkové nakrájíme asi pět centimetrů vysoké steaky, rukou je důkladně naklepeme. Upravíme si je do kulatého tvaru, vezmeme plátek slaniny a omotáme ho kolem dokola. Osolíme a opepříme. Vezmeme pánev, kterou mírně potřeme olejem a necháme rozpálit. Steaky zprudka opečeme minutu z každé strany. Takto opečený budete mít krvavý steak. Abyste dosáhli toho, že budete mít pevnou vrstvu a růžový vnitřek, takzvané medium, snižte plamen a pečte ještě tři minuty z každé strany. Pokud upečete steak z každé strany po čtyřech minutách, měl by být zcela propečený.
Tatarský biftek
Suroviny:
600 g hovězí svíčkové
4 žloutky
2 šalotky (cibule)
3 lžíce hořčice
3 lžíce worcestrové omáčky
sůl, pepř
Postup:
Maso si naškrábeme nožem, nebo umeleme, pokud nechceme škrábat. Šalotku nakrájíme na jemno. Do takto připraveného masa přidáme pokrájenou šalotku, hořčici, worcestrovou omáčku a opepříme. Můžeme dochutit troškou tabasca. Maso nesolíme, aby nepustilo šťávu. To si pak dosolí každý sám. Z masa vytvarujeme 4 bochánky, do každého z nich uděláme důlek a vložíme žloutek. Takto nachystané můžeme podávat. K tataráku musíme udělat topinky s česnekem, jinak by to nemělo tu správnou chuť.
Ingredience: Porce pro jednu osobu: 150–200 g 2x umleté svíčkové, 1 žloutek, 1 lžička soli, 1 lžička sladké papriky, 1 lžička (mírně navršená) drobně pokrájené (či nastrouhané) cibule, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička (mírně navršená) klasické plnotučné hořčice, 1 lžička pálivé papriky, 1 lžička rozlisovaného česneku – opravdu rozlisovaný česnek, 1 navršená lžička kečupu, 1 mírně navršená lžička drobně pokrájené či nastrouhané sladkokyselé okurky, několik kapek worcesterské omáčky
Postup: Do vypracovaného bochánku masa uděláme důlek a opatrně vložíme žloutek. Ostatní ingredience rozmístíme na talíř kolem dokola. Tím, že jsou hromádky rozmístěny pravidelně od sebe, tak spolu se svou barevností zalahodí i oku. Při míchání zakápneme worcesterskou omáčkou. Podáváme s topinkami.
Varianta č. 2
Ingredience: 600 g syrového hovězího ze svíčkové, kýty nebo nízkého roštěnce (maso musí být dobře odleželé, jako je angus hovězí) mořská sůl a čerstvě pomletý pepř podle chuti, Tabasco omáčka, špetka kajenského pepře, 4 žloutky, 4 lžíce najemno posekané cibule, nejlépe sladké nebo španělské, 4 lžíce slitých posekaných kaparů, 4 lžíce posekané petrželky, pikantní dijonská hořčice nebo jí podobná, jemný olivový olej, citron nakrájený na plátky, worcesterská omáčka
Postup: Maso naškrábeme nožem tak, aby v něm nebyly žádné kůžičky, tuk a žilky. Pak maso sekáme nožem po 1/4 hodiny, aby vznikla jemná masová kaše. Potom maso osolíme, opepříme, ochutíme Tabasco omáčkou, špetkou kajenského pepře a vše rozdělíme na 4 porce. Z masa vytvarujeme bochánky a pomocí lžíce namočené do studené vody uděláme doprostřed důlky, do kterých vložíme syrové žloutky (někdy se žloutky nechají v omyté půlce skořápky). Bochánky položíme doprostřed talířů a dokola na jejich okraj rozdělíme cibuli, kapary a petrželku. Zvlášť podáváme citronové plátky, worcesterskou omáčku, hořčici a olej. Každý stolovník si umíchá biftek (zamíchá do masa žloutek a ochucení) podle své chuti. Je dobré to s ingrediencemi nepřehánět, aby se vychutnalo maso! Někdy se přidává kmín, mletá paprika nebo jiné koření. Jako příloha se doporučují česnekové topinky z bagety nebo žitného chleba.
Technologický postup: Cibuli očistíme, omyjeme, nakrájíme hodně najemno a vsypeme do umělohmotné mísy. Syrového lososa zbavíme kůže a očistíme od případných šupin. Ostrým zubatým nožem nastrouháme lososa na umělohmotném prkýnku tak, abychom maso oddělili od bílých vlásečnicových blanek, a přidáme spolu s ostatními přísadami do mísy k nakrájené cibuli. Vše řádně propracujeme vidličkou a ještě ochutíme solí, pepřem, kmínem, hořčicí, jedním stroužkem prolisovaného česneku, sójovou omáčkou, worcesterskou omáčkou a žloutkem. Směs důkladně promícháme a podle vlastní chuti dochutíme. Chléb si nakrájíme na čtvrtky. Na pánvi v rozehřátém oleji chléb osmažíme dozlatova a pokládáme na ubrousky na talíř. Když se olej vsákne do ubrousků, topinky osolíme a řádně potřeme česnekem. Tatarský biftek z lososa naneseme v silných vrstvách na topinky a ihned podáváme.
Ingredience: 1 steak z lososa bez kůže a kostí, 1 lžička hořčice standard, 1 lžička dijonské hořčice, ½ malé žluté cibule, ½ malé červené cibule, sůl, mletý bílý pepř (může být i černý), citronová nebo limetková šťáva, křepelčí vajíčko
Technologický postup: Lososa naškrábeme špičkou ostrého nože, jde to jako po másle. Máte-li hrubší kousky, ještě můžete posekat. Potom vložíme do mísy, kde vše budeme míchat dohromady. Cibuli si nakrájíme opravdu najemno (na jeden filet ½ malé cibulky žluté i červené). Poté opatrně přidáme po jedné kávové lžičce od každé hořčice. Osolíme a opepříme. Vidličkou mícháme tak dlouho, dokud nezískáme požadovanou konzistenci. Nakonec ještě zakápneme citronem nebo limetkou, promícháme, dochutíme a je hotovo. Na efekt a zjemnění posadíme při servírování nahoru křepelčí vajíčko – v poloviční skořápce. Podáváme s bílým pečivem (toast nebo bagetka).
Raw = syrový, steaky se v této podobě nepodávají, vhodné pouze na pokrmy jako tatarák nebo carpaccio.
Blue rare = velmi jemně propečený steak, někdy také označovaný jako very rare. Je opečený na prudké teplotě, krátce. Uvnitř zůstává krvavý, opečené okraje jsou zhruba 1-3 mm silné.
Rare = jemně propečený steak, uvnitř by měl být zhruba 51 °C teplý. Okraj je více propečený, silnější, a celkově se začíná zbarvovat do hněda. Uvnitř je stále dočervena.
Medium rare = středně propečený steak, uvnitř by měl být asi 54-56 °C teplý. Vnitřek steaku je zbarven do růžova a postupně se směrem k okraji mění do hnědé barvy. V kvalitních "steakhousech" bude zákazníkovi připraven steak vždy tímto způsobem, pokud neřekne jinak.
Medium = střed steaku asi 61 °C, barva řezu je již téměř celá hnědá (až došeda), avšak prostředek steaku by měl stále zůstat narůžovělý.
Medium well = teplota uvnitř steaku zhruba 64-65 °C, maso už je téměř celé hnědé, avšak uvnitř by stále měly být náznaky růžového středu. Takto upravený steak prakticky ztrácí již svoji šťavnatost.
Well done = teplota centra steaku již vyšší než 70 °C, prakticky je propečený zcela do hnědé barvy. Absolutně se z něj vytratila jemnost a šťavnatost a budete vám připadat, že žvýkáte gumu. Ve "steakhousech" vám klidně mohou odmítnout takový steak připravit.
