Zajímá vás téma TIBETSKÁ HOUBA A KOV? Tak právě pro vás je určen tento článek. Vteřinové lepidlo (nebo také sekundové lepidlo) slouží k dokonalému spojení různých materiálů. Schne v řádech několika vteřin, dle velikosti spáry. Povrchová vlhkost na podkladových plochách spouští vytvrzovací reakci, která probíhá od lepených ploch doprostřed vrstvy lepidla. Výsledný spoj je často pevnější než lepený materiál.
Vteřinové lepidlo na kov
Při lepení kovů musíme myslet na to, zda spojujeme materiály propustné nebo nepropustné. Z toho důvodu nepoužíváme disperzní a roztoková lepidla.
Pro lepení kovů lze použít kontaktní lepidla na bázi chloroprenového a polyuretanového kaučuku. Lepidlo na kov se nanese na obě plochy, nechá se mírně zaschnout, pak se k sobě plochy přitlačí. Jedná se o polymerní kyanoakryláty. Doba pro vytvoření manipulovatelného spoje se u lepidla na kov pohybuje okolo 20–35 s.
Sekundová lepidla na kov lze použít v kombinaci kov-kov, kov-pryž, kov-plast. Teplotní rozsahy použití se pohybují okolo -55 až +95 °C.
Kyanoakrylátová vteřinová lepidla se vyznačují univerzální možností lepení většiny materiálů.
Na trhu je celá řada vteřinových lepidel na kov, jako je Loctite 480, Loctite 243, Loctite 270, Loctite 577, Loctite 603, Loctite 638, Loctite 648, Loctite 660, Loctite 661, a další můžete vidět zde.
Vteřinové lepidlo Loctite 480 je pryží plněný houževnatý produkt se zvýšenou pružností a odolností proti loupání a současně zvýšenou odolností proti rázům. Jde tedy o ideální lepidlo na kov.
Přípravek Loctite 480 je určen pro lepení spojů kov–kov, kov–pryž. Vyznačuje se dobrou odolností ve vlhkém anebo chemickém prostředí. Umožňuje polohování lepených částí. Je určen především na lepení kovů, magnetů, plastů a pryží.
Návod je součástí balení. Pokyny pro montáž, demontáž a čištění naleznete v technickém listu produktu. Bezpečnostní list Loctite 480 dostanete na vyžádání u distributora či výrobce.
Neofusicoccum parvum je druh houby, který patří do rodu Neofusicoccum a čeledi Botryosphaeriaceae. Nemá uveden žádný poddruh. Tento rostlinný parazit, je zodpovědný za suchou skvrnitost listů bobkovišně [1]. I další patogeny z říše hub a bekterií mohou způsobit podobné příznaky. Například houba Wilsonomyces carpophila, dříve nazývaná Stigmina carpophila nebo jednoduše Coryneum (rodu Coryneum) je rostlinná patogenní houba způsobující suchou skvrnitost listů bobkovišně.
Houby nenapadají jen listy, dochází také k poškození výhonů, zejména u broskvoní. Na výhonech se pak také objevují hnědé, červeně lemované skvrny kulatého až protáhlého tvaru, ze kterých vystupuje míza. Pokud jsou tenké výhonky pokryty skvrnami, odumírají. Na silnějších výhonech se v důsledku obranných reakcí keře tvoří rakovinné hálky.
Patogen je zatím znám pouze ve své bezpohlavní formě. Přezimuje na kůře, na výhoncích napadených rostlin a v ovocných mumiích s výhonovým myceliem a konidiemi, které jsou velmi odolné vůči dehydrataci a nízkým teplotám.
Ve vlhkém, chladném, deštivém jarním počasí se explozivně množí. V oblastech s nízkými srážkami proto dochází k malému zamoření. Ohroženy jsou zejména oblasti s častou a intenzivní tvorbou mlh, která vede k tvorbě rosy. Konidie se šíří dešťovými kapkami. Houba vstupuje do tkáně přímo přes epidermis nebo přes průduchy. Vzhledem k tomu, že spory nově vytvořené v místech infekce jsou při dešti smyty, jsou často nejvíce postiženy nejspodnější listy.
Olistění vyrostlé od července se téměř nikdy nenakazí, protože se stalo příliš odolným a teploty v tomto ročním období již nejsou pro houbu ideální. To ale nebrání infekci mladých výhonků v této době, která pokračuje až do podzimu. Houba proniká hlavně přes připevňovací body spadaného listí.
Za vlhkého počasí jsou možné pozdní infekce ihned po opadnutí listů. Preferovanými vstupními body jsou ještě nezazátkované připojovací body listů, které se nacházejí přímo pod pupeny vytvořenými pro příští rok. Odtud houba proniká do výhonku a ničí očka a okolní tkáň kůry.
Masivní výskyt suché skvrnitosti vede k předčasnému opadání listů, odumírání, výtoku mízy a k neúrodě.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
TS-90-V-Termostatický ventil s plynulým přednastavením, úhlový pravý, skrytá regulace (červená krytka). Montáž ventilu na topné těleso zleva. Nátrubek s převlečnou maticí s kónickým těsněním. Univerzální model s vnitřním závitem pro závitové trubky a svěrné šroubení pro vnitřní závit (kov na kov). Pro srovnání cen je možné se podívat na internetové stránky radiátorové ventily Danfoss.
Vrtáky z rychlořezné oceli (označené HSS-R) používejte pro vrtání měkčích kovů, jako jsou hliník, měď nebo zinek; vrtáky z rychlořezné oceli s výbrusem (HSS-G) nebo ocelové vrtáky legované kobaltem (HSS-Co) používejte pro vrtání do tvrdých kovů; velmi účinné pro všechny kovy jsou vrtáky s povlakem nitridu titanu (HSS-TiN) a vrtáky s tvrzenými plátky (HM).
Na tenké plechy použijte vrtáky s ostrým centrovacím hrotem; vrtejte při nižších otáčkách.
Životnost vrtáků na kov prodloužíte, pokud je při vrtání příliš nezahříváte. Před dalším vrtáním je nechte vychladnout nebo na ně kápněte olej.
Pro vrtání do dřeva lze použít i vrtáky určené na kov, ale není to příliš vhodné, protože spíš než vrtat mohou otvor pálit. Opatřete si raději speciální vrtáky na dřevo, které mají středicí hrot a závit točený tak, aby odváděl hobliny.
Při vrtání otvorů s většími průměry, zejména pokud vrtáte do tvrdého dřeva nebo do dřevotřísky, dejte před vykružovacími pilami přednost korunkovým vrtákům do dřeva nebo takzvaným frézkám – sukovníkům. Jsou totiž bezpečnější. Vykružovací pily se mohou odlomit a zranit vás. Pokud sukovníkem vrtáte silnější dřevo, nedělejte to na jeden zátah, ale čas od času z otvoru vysypte hobliny. Méně tak zatížíte zejména akuvrtačku.
Tvrzené vidiové vrtáky nasaďte při vrtání do betonu a použijte při tom příklepovou vrtačku. Dbejte však na to, aby byl vrták určený pro příklepové vrtání. Pokud ne, mohl by se hrot ulomit a zůstat v otvoru.
Měkčí zdivo provrtají i vrtáky s karbidovým hrotem. Duté cihly raději vrtejte bez příklepu, abyste je nerozštípli.
Nejčastějšími pergolami jsou pochopitelně pergoly dřevěné. Právě dřevo je ideálním materiálem na stavbu hned z několika důvodů. Jednak představuje ryze přírodní stavební materiál, jednak se s ním velmi dobře pracuje. Konstrukce pergoly ze dřeva se skládá z rámu, který je složen z několika trámů, jež jsou propleteny latěmi většinou o stejné délce. Právě rámy by měly být zkonstruovány jako první. Základem zahradní pergoly ze dřeva musí být betonové patky, na které budou upevněny nosné sloupy pergoly. Dřevo navíc patří mezi nejlevnější materiály. Nejméně vhodné je však dřevo smrkové, příliš se nehodí ani dřevo jedlové, které se při opracování štípe. Lepší je borovice, má však vyšší obsah smolných látek (roní pryskyřici až po opracování), modřín má dobrou odolnost proti povětrnostním vlivům, ale dřevo se často „trhá“. Z domácích listnáčů se na pergoly používá dřevo dubu nebo buku. V posledních letech přišlo do módy dřevo červeného (kanadského) cedru – má vysoký obsah pryskyřičných látek a nepotřebuje prakticky žádnou impregnaci proti hmyzu ani dřevokazným houbám a má dlouhou životnost. Montážní a spojovací prvky pergoly by měly být z nerez materiálu nebo povrchově dobře ošetřeného kovu. Jednotlivé prvky se vzájemně spojují vazbou, která musí být provedena přesně, aby do sebe prvky zapadaly a ve spárách se nedržela voda. Vazby jsou zpravidla doplněny i přibitím nebo přišroubováním prvku, a to nerezavějícími hřeby či vruty. V současné době se používají stále častěji kovové nerezavějící spojky.
Stavba pergoly klasickou cestou z cihel je mnohem náročnější, nicméně výsledek stojí rozhodně také zato. Samotné sloupky u těchto pergol je ideální obložit takzvanými zvonivkami. Jedná se o speciální pálené cihly, které jsou schopny odolat i mnohem silnějším povětrnostním vlivům. Jinak se také sloupky dají zhotovit z kamene, přičemž parametry sloupků z obou materiálů by měly být přibližně stejné. Zděné pergoly se velmi podobají menším zahradním domkům. Pokud je uzavřete, můžete do nich instalovat topení, které umožní zahradní posezení i za nepříznivého počasí. Zděné pergoly se střechou vás rovněž ochrání před deštěm.
Pergoly z kovu jsou spíše uměleckou záležitostí. Kov v upraveném stavu je sice k dostání, nicméně konstruování takovéto pergoly je spíše záležitostí architektů. Většinou je kovová pergola plná ornamentů a různých kovových ozdob. Nicméně stavba takovéto pergoly není nikterak levnou záležitostí. Hutní materiál je velmi drahý, obzvláště pokud se jedná o nějaký ušlechtilý kov.
Některá univerzální vteřinová lepidla na plast nefungují tak dobře, jak bychom si představovali. V zásadě platí, že s velmi levným lepidlem neslepíte pořádně takřka nic.
Loctite Super Attak Ultra Plastik – distributor Henkel ČR, spol. s r.o.
Hmotnost: 2 g
Objem: 4 ml
Použití: všechny plasty, plexisklo, dřevo, kov, porcelán, guma, kůže (je možné za určitých podmínek a v menším rozsahu použít i na plasty auta)
Postup práce: Na celé plochy obou slepovaných částí nejdřív naneste aktivátor, nechte 1 až 2 minuty působit, pak aplikujte lepidlo jen na jednu plochu (asi 1 kapku na 1 cm²). Oba díly k sobě přitlačte a držte zhruba 30 vteřin. Lepidlo je voděodolné a technický list je ke stažení na internetových stránkách výrobce. Je možné použít i tyto druhy lepidel: Loctite 401, Loctite 406, Loctite 770.
Vyzkoušeno: Tuba lepidla se nedala dobře otevřít, víčko sice obsahuje propichovátko, ale hrdlo tuby je širší a nejde do něj zasunout. Na rozdíl od jiných lepidel práce kvůli aktivátoru trvá déle, ale výsledek stojí zato: všechny předměty dobře držely při běžném používání a zátěži.
Rapid Glue – ATX Trading s.r.o.
Hmotnost: 2 g
Použití: dřevo, guma, plast, kov, papír, kůže
Postup práce: Naneste ho na jednu plochu, ne více než kapku cca na 2,5 cm², slepované kusy přitiskněte k sobě a držte po dobu 10 sekund do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Lepidlo je dost řídké, hrozí riziko potřísnění. Slepované části se musí u sebe držet déle, než uvádí návod – nedržely u sebe, ale „odpadávaly“ ze slepované hrany. Testovaný kousek měl špatný uzávěr, nešel zašroubovat, takže se lepidlo muselo skladovat ve svislé poloze. Proto se dalo použít jen jednou. Při práci pálí oči.
Alteco Super Glue – dovozce Z-TRADE s.r.o.
Hmotnost: 3 g
Použití: dřevo, guma, plasty, kovy, papír, kůže
Postup práce: Používá se na hladké, čisté a suché povrchy. Lepidlo naneste jen na jednu lepenou plochu (1 kapku zhruba na 2,5 cm²), slepované kousky přitiskněte k sobě a přidržte 10 vteřin nebo do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Tuba nejde víčkem otevřít, chybí v něm propichovátko. Samotným víčkem sice lepidlo otevřete, jenže pak zůstane špinavé, je vhodné použít kousek drátku nebo kancelářskou svorku. Výrobek je řidší, z lepených dílů se trošku roztéká, slepené předměty ale dobře drží.
Velikost 20g a 50g je v nabídce u speciálních forem dvousložkových lepidel.
Metlovitost maliníku, odborně nazývaná didymelové odumírání maliníku, je houbová choroba způsobená houbou Didymella applanata. Tento rostlinný patogen je problematičtější na červených malinách (Rubus idaeus). Houba nejprve infikuje listy a poté se šíří na dřevo. Způsobuje nekrotické skvrny na stonku poblíž úponu řapíku. Metlovitost může způsobit významné snížení výnosu, plíseň plodů, předčasné opadávání listů a slabý růst pupenů. Toto onemocnění má dopady v podobě redukce listů v létě nebo ničení pupenů. K velkým škodám dochází, pokud se chorobě podaří zabít celé výhony.
Jak poznat metlovitost
Koncem léta se kůra napadených oblastí rozpadá a v lézích vznikají plodnice zvané pyknidy. Pyknidy se pouhým okem jeví jako malé černé tečky a pod mikroskopem je lze pozorovat jako baňkovité útvary. Po pyknidiích se tvoří další plodnice, perithecie. Peritecie jsou středně velké, černé, vyrážející tečky. Na jaře lze metlovitost maliníku zaměnit za zimní poškození, proto je důležité v září tyto příznaky sledovat, aby se předešlo potenciální škodě, která bude způsobena v následující sezóně.
K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí vlhké a optimální pro množení plísní. Příznaky se projeví až v polovině až pozdním létě. Mezi viditelné příznaky patří fialové a hnědé rozsáhlé léze objevující se pod pupeny, listy a spodní částí stonku. Napadené lístky mají klínovité hnědé skvrny. Napadené lístky mohou opadat a zůstane po nich pouze řapík a stonky. Během následující sezóny bude růst větví z napadených stonků často slabý a vadnoucí.
Houba způsobující metlovitost se šíří pykniosporami , které se uvolňují z pyknidií. Spory se uvolňují a infikují další rostliny malin pomocí deště přes otevřené rány nebo přirozené otvory. Houba se poté šíří po celé rostlině a během zimy žije v lézích, aby přežila. Po zimě se tvoří dva typy spor – pykniospory a askospory. Pykniospory pocházejí z konidií a askospory z vytvořených perithecií. Spory se šíří deštěm na nové rostliny a proces se opakuje.
Pro vznik této malinové plísně je příznivé prostředí, které podporuje tvorbu spor. K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí často vlhké. Přerostlé a husté porosty malin také zvyšují riziko infekce.
Jak se zbavit metlovitosti
Mezi metody kontroly této choroby patří zlepšení cirkulace vzduchu pro umožnění rychlého vyschnutí rostliny, odstraňování plevele, který zpomaluje proudění vzduchu, snižování přemokření, kterému je rostlina vystavena, vyhýbání se používání hnojiv, protože ta podporují růst náchylných pletiv napadených
Puchrovitost slivoní způsobuje znetvoření plodů švestek. K infekci dochází v období, kdy stromy kvetou, což je na jaře. Z infikovaných květů se utvoří deformované plody, které rostou rychleji než ty zdravé.
Původce: Původcem onemocnění je houbaTaphrina pruni.
Vývoj:Houba přezimuje v korunách stromů, a to ve formě blastospor nebo perenujícího mycelia. Začátkem jara začne prorůstat do květů (základů plodů) a způsobí jejich onemocnění.
Důsledky: Puchrovitost způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Mezi jednotlivými odrůdami švestek jsou výrazné rozdíly v citlivosti k puchrovitosti. Mnoho odrůd není houbou napadeno vůbec, naopak nejhůř je poškozována domácí švestka. V lokalitách, kde je velký výskyt puchrovitosti, může houba způsobit až 70 % ztráty na ovoci.
Ochrana: Doporučuje se provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a jedno až další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Použijte přípravek Champion 50 WG.
Borůvky jsou oblíbeným ovocem známým pro svou lahodnou chuť a řadu zdravotních benefitů. Stejně jako každá plodina jsou však náchylné k různým chorobám a škůdcům, kteří mohou ovlivnit jejich výnos a kvalitu. Pochopení těchto problémů je zásadní pro efektivní hospodaření a zajištění zdravé sklizně borůvek.
Popis: Malá octomilka, která klade vajíčka do zrajícího ovoce.
Škody: Larvy se vyvíjejí uvnitř plodu, což způsobuje, že se stává měkkým a neprodejným.
Kontrola: Často sklízejte, používejte pasti k monitorování a zvažte aplikaci insekticidů.
Integrovaná ochrana proti škůdcům a chorobám
Efektivní ochrana proti chorobám a škůdcům borůvek zahrnuje integrovaný přístup, který kombinuje kulturní, biologické a chemické metody. Zde je několik obecných strategií:
Kulturní postupy: Udržujte správné rozestupy, prořezávejte pro dobrou cirkulaci vzduchu a odstraňujte nepořádek a spadané plody, abyste snížili výskyt chorob a škůdců.
