Keře do stínu
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Na těchto fotografiích si můžete hlohyni prohlédnout.
Zimostráz (Buxus sempervirens)
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.
Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.
Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.
Pěnišník (Rhododendron)
Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).
Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat nádheru rhododendronu.
Pustoryl (Philadelphus)
Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).
Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.
Zde si můžete prohlédnout pustoryl.
Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.
Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.
Zde fotografie borůvky černé.
Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea)
Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.
Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout květenství i plody brusinky obecné.
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)
Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout tento zajímavý keř mahnónie cesmínolisté.
Zdroj: Nejoblíbenější keře