Téma: 

topinambury sadba


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Sadba topinamburů

Ve svém sortimentu sadbu topinamburů běžná zahradnictví většinou nemívají. Je možné oslovit nějaké myslivecké sdružení. Topinambury totiž využívají myslivci k zimnímu přikrmování lesní zvěře. Další možností, jak sehnat sadbu topinamburů, je od jiných pěstitelů, kteří inzerují na internetu či v zahrádkářských časopisech.

Detail odstavce: Sadba topinamburů
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Topinambury zákaz

Topinambury se nesmějí pěstovat na Slovensku, topinambury jsou zde totiž zařazeny do invazivních druhů a jejich prodej je nezákonný.

Detail odstavce: Topinambury zákaz
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Recept na salát s topinambury

Ingredience: 0,5 kg topinamburů, 4 ks rajčat, 150 g sýra Cottage, 1 lžíce pažitky, 1 ks oranžové papriky

Postup: Topinambury oškrábeme a dáme na chvíli do okyselené vody. Rajčata spaříme, oloupeme, zbavíme jadřinců a nakrájíme na kostičky. Stejně nakrájíme i žlutou nebo oranžovou kapii. Topinambury nastrouháme na hrubém struhadle. Pažitku nasekáme nadrobno. Ke kouskům rajčat a paprik přidáme nastrouhané topinambury, osolíme, opepříme a promícháme s kelímkem sýra Cottage. Salát ozdobíme nasekanou pažitkou a dáme vychladit.

Detail odstavce: Recept na salát s topinambury
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Vařené topinambury

Ingredience: 600 g topinamburů, 50 g másla, 30 g tvrdého sýra nebo strouhanky, ocet

Postup: Oškrábané topinambury vkládáme do okyselené vody. Rozkrájíme je na půlky nebo čtvrtky a vaříme v osolené vodě 10–20 minut. Podáváme se smaženou houskou nebo strouhaným sýrem a polité máslem.

Detail odstavce: Vařené topinambury
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Pečené topinambury

Ingredience: 600 g topinamburů, 2 cibule, 6 lžic řepkového oleje, 4 stroužky česneku, sůl, mletý pepř, špetka strouhaného muškátového oříšku

Postup: Topinambury a cibuli oloupeme. Topinambury omyjeme a nakrájíme na kolečka, cibuli pokrájíme na kostičky. Takto připravené topinambury s cibulí dáme do hlubšího pekáčku nebo nepřilnavého kastrolu, přidáme prolisovaný česnek, sůl, mletý pepř a trošku muškátového oříšku. Vše promícháme a vložíme do trouby předehřáté na 180 stupňů Celsia. Pečeme asi 45 minut a v průběhu pečení několikrát promícháme. Podáváme například jako přílohu k masu.

Detail odstavce: Pečené topinambury
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Polévka z topinamburů

Ingredience: 500 g topinamburů, 1 cibule, 1 lžíce sádla, 100 g smetany, 1 kostka Masoxu, 2–3 stroužky česneku, sůl dle chuti

Postup: Topinambury očistíme a nahrubo pokrájíme. Cibuli nakrájíme na kostičky. V hrnci rozpustíme sádlo a opečeme na něm cibuli do zlatova. Přihodíme topinambury a krátce osmahneme. Zalijeme vodou (tak aby topinambury byly ponořené, ne více). Přidáme rozdrobenou kostku Masoxu a povaříme do měkka. Změklé topinambury rozmixujeme ponorným mixerem do kašovité konzistence, zjemníme smetanou. Dochutíme prolisovaným česnekem a solí. Podáváme samotné nebo s opečeným chlebem.

Detail odstavce: Polévka z topinamburů
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Kde se dají koupit topinambury

Hlízy topinambur se dají koupit například na www.topinambury.cz, ale jen na jaře. Hlízy topinamburů můžete sehnat třeba v prodejně BioKoloniál, U Svobodárny 1110/12, 190 00 Praha 9.

Detail odstavce: Kde se dají koupit topinambury
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

CO K OBĚDU

Rychlý oběd bez masa

Růžičková kapusta

Ingredience: 8 hrstí růžičkové kapusty, 2 lžíce másla, 2 lžíce strouhanky, sůl.

Postup: Růžičky kapusty zbavíme zavadlých listů, důkladně je opereme a povaříme 15 minut. Při vaření nepoužíváme pokličku − bez pokličky nebudou štiplavé. Uvařenou a okapanou kapustu dáme na talíř, zalijeme máslem a posypeme upraženou strouhankou.

Topinambury s máslem

Ingredience: 10 hrstí topinamburů, 3 lžíce másla, 1 lžíce nasekané petrželky nebo pažitky, trocha octa nebo citrónové šťávy, sůl.

Postup: Topinambury oškrabáme, omyjeme a uvaříme v okyselené, mírně osolené vodě. Vaříme asi 30 minut. Uvařené topinambury posypeme petrželkou a přelijeme horkým máslem.

Topinambury jsou velmi zdravé. Obsahují inulin, který pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi, proto jsou vhodné pro diabetiky. K dalším jejich pozitivům patří schopnost čistit střeva, pomáhají při revmatismu, při otocích a žádoucím odvodňování organismu. Potvrzena je i schopnost topinamburů redukovat hladinu cholesterolu v krvi, regulovat krevní tlak nebo pomáhat při stresu.

Cibulky s vejci

Ingredience: 1 šálek malých cibulek, 2 lžíce másla, 4 vejce uvařená natvrdo, nasekaná zelená petrželka, pepř, trocha cukru, sůl, brambory (jako příloha).

Postup: Nejdelší čas zabere uvaření brambor. Proto je oloupeme, očistíme, nakrájíme na kostičky a dáme vařit do osolené vody s trochou kmínu (tak se rychleji uvaří). Poté uvaříme vejce natvrdo. Mezitím si oloupeme a uvaříme cibulky. To trvá asi 15 minut. Uvařené cibulky přelijeme studenou vodou a necháme okapat. Do hrnce dáme máslo, cibulky, cukr (podle chuti) a vejce nakrájená na kolečka. Mírně podlijeme vodou a chvíli dusíme. Nakonec osolíme a opepříme. Hotové cibulky dáme na mísu a posypeme zelenou petrželkou. Jako přílohu podáváme vařené brambory.

Detail odstavce: Rychlý oběd bez masa
Zdroj: Co k obědu
Zveřejněno: 2.10.2016

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Pěstování topinamburů

Topinambury se mohou pěstovat z hlíz, které se nakrájí na kousky, ale tak, aby na každém zůstalo jedno očko. Po zaschnutí se řízky hlíz sází do pařeniště ve sponu deset krát deset centimetrů a pět centimetrů hluboko. Jakmile rostlinky dosáhnou výšky deseti centimetrů, vysazují se na záhon. Stěna z topinamburů může sloužit i jako živý plot. Topinambury je vhodnější sklízet každoročně, i když rostlina vydrží na jednom místě čtyři až šest let. Začnou-li se tvořit malé hlízy, je čas přesadit je na jiné místo. Topinambur je rostlina poměrně nenáročná a odolná. Stačí mu i půda, která je poměrně chudá na živiny. Dobře snáší vlhko i zimu. Topinambur lze pěstovat na záhonech, je dobré dát rostlinám rozestupy mezi sebou 20–30 cm, ale můžete je pěstovat dokonce i v prostorné nádobě. Hlízy se vysazují na jaře do hloubky 10–15 centimetrů. Rostliny potřebují pro růst oporu v podobě kůlu. Rostlina vyrůstá do výšky cca dva metry nad zemí, někdy i vyšší, a kvete žlutými květy. S příchodem zimy nadzemní část rostliny umírá. Z jedné rostliny sklidíte cca 1–1,5 kg hlízy. Úlomek hlízy můžete pak znovu zasadit a z něj vyroste nová rostlina. Topinambur se množí velice rychle. Vhodná doba pro sklizeň nastává od října až do pozdního podzimu. Hlízy nesklízejte jako brambory, ani rostlinu nevytrhávejte. Stačí ji vyvrátit – pod povrchem půdy se objeví většina hlíz. Ty opatrně vyjměte, abyste je nepoškodili. Poraněné hlízy totiž rychle vysychají nebo podléhají hnilobě.

Detail odstavce: Pěstování topinamburů
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

MNOŽENÍ ŘÍZKOVÁNÍM

Řízkování levandulí

Z dospělé rostliny se ostříhají řízky v místě, kde je levandule dostatečně ohebná, ale zároveň dřevnatá. Abyste podpořili tvorbu kořenů, je dobré namočit řízky levandule do stimulátoru. Pak již můžete řízky levandule zasadit například do květináčků se zahradnickým nebo množárenským substrátem, a to nejlépe po 3–5 řízcích. Substrát byste měli udržovat mírně vlhký. Dospělé levandule necháváme na přímém slunečním světle, rostlinky ho dobře snášejí, ba přímo vyžadují. Řízkované rostlinky je však lepší nechat v polostínu, dokud dobře nezakoření a neobrazí. Levandule pak vysazujeme na slunná místa, mají rády sušší půdu.

Řízkování levandulí foto

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět sadba řízků levandule.

Řízkování levandulí video

Zde jsou video návody, na kterých je vidět řízkování levandule.

Detail odstavce: Řízkování levandulí
Zdroj: Množení řízkováním
Zveřejněno: 17.3.2014

ŽIDOVSKÉ BRAMBORY TOPINAMBURY

Co je to topinambur

Topinambury dorůstají do úctyhodné dvoumetrové výšky a jejich květy i listy se velmi podobají slunečnici. Semena dozrávají jen v klimaticky teplejších oblastech, proto se v našich podmínkách množí výhradně vegetativně, a to z hlíz. Topinambur je odolný proti mrazu i suchu, ale přece jen je více náročný na vláhu než brambory. Topinambury mají obdobné složení jako brambory. Obsahují bílkoviny, necelé procento tuku, šestnáct procent inulinu, minerálie železo a křemík a o trochu méně draslíku. Právě pro vysoký obsah inulinu místo škrobnatých látek jsou vhodnou zeleninou pro diabetiky. Chuť hlíz je velmi jemná i za syrova, nastrouhané nebo nakrájené na plátky se přidávají do salátů, vaří se jako příloha, mohou se opékat nebo jimi lze nahradit v polévkách brambory. Vaří se krátce s kapkou citronové šťávy nebo octa, aby hlízy nemodraly, ale zůstaly pěkně bílé. Ale pozor, vařte opravdu jen krátce, protože hlízy jsou velmi brzo měkké.

V hlízách topinamburu je obsažen kvalitní olej, vláknina, aminokyseliny, vitamín C a další vitamíny, draslík a především inulin. Ten je vhodný nejen pro diabetiky, ale i pro všechny ostatní, neboť snižuje hladinu cukru v krvi a ničí volné radikály. Jsou skvělou dietní potravinou napomáhající redukci nadváhy, i potravinou vhodnou pro osoby v rekonvalescenci a pro osoby starší. Zlepšují nejen činnost trávicí soustavy, ale i jater a ledvin, podporují látkovou výměnu obecně, také působí antirevmaticky a proti astmatu. Jsou vhodné pro těhotné ženy, neboť jejich požívání zmírňuje těhotenské křeče i nevolnosti a působí proti potratu. Pozitivně působí na snižování hladiny cholesterolu v krvi, mají i detoxikační a antistresové účinky.

Topinambury lze připravovat na spoustu způsobů, je možné je konzumovat jak za syrova, tak je tepelně upravovat. Jejich chuť je mírně nasládlá s jemně oříškovým nádechem. Hlízy topinambur ze všeho nejdříve očistíme kartáčkem. Konzumovat je můžeme vcelku, nakrájené na plátky nebo na kostičky, lze je i strouhat na struhadle. Můžete je smíchat s další zeleninou nebo je vařit, dusit, zapékat nebo smažit. Za syrova v salátech nahradí ředkvičku, mají obdobnou chuť, a za tepla je lze užít všude tam, kdy bychom použili jako přílohu k jídlu brambory. Z topinamburů si můžete připravit v odšťavňovači i čerstvou šťávu, pro vylepšení chuti ji doplňte třeba o šťávu z čerstvých mrkví.

Detail odstavce: Co je to topinambur
Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno: 5.2.2015

RYTÍ A ORBA PŮDY

Bezorebný systém

Při tomto způsobu hospodaření, který se také nazývá přímé setí, obdělávka půdy bez orby, drážkové obdělávání či drážková výsadba, se půda ponechává bez narušení od sklizně do osevu, s výjimkou dodání živin. Sadba či osev se provádí v úzkém seťovém lůžku nebo drážce vytvořené předradličkami, čističi řádků, diskovými či hrotovými otvírači. Regulace plevele se dosahuje v prvé řadě herbicidy. K nouzové regulaci plevele lze využít půdní obdělávky.

Tento bezorebný systém využívá dvou základních metod: hrůbkování a mulčování.

Hrůbkování

Půda se ponechává bez narušení od sklizně do osevu s výjimkou dodání živin. Výsadba se dokončuje v půdě připravené v hrůbcích pomocí šípových radliček, diskových otvíračů, předradliček nebo řádkových čisticích strojů. Zbytky se ponechávají na povrchu mezi hrůbky. Regulace plevelů se provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma způsoby. Hrůbky se obnovují během obdělávání.

Mulčování

V zemědělství se termínem mulčování označuje rovnoměrné pokrytí plochy (pole), na které rostla sklízená rostlina, odpadem ze sklizně. Před výsadbou se půda naruší, k tomu se používá kultivační nářadí, jako jsou dlátové kypřiče, polní kultivátory, disky, šípové radličky nebo radlice. Regulace plevelů se pak provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma možnými způsoby.

Detail odstavce: Bezorebný systém
Zdroj: Rytí a orba půdy
Zveřejněno: 31.3.2014

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - SRPEN

Slovníček použitých odborných výrazů

  • uzavírání hroznů – dorůstání bobulí do konečné velikosti; bobule se vzájemně dotýkají, až vytlačují ven z hroznu
  • osečkování – odstraňování vrcholů letorostů s auxinem, hormonem podporujícím růst
  • odlisťování – odstraňování části listů, aby hrozny byly lépe osluněny
  • cibéby – bobule napadené ušlechtilou formou plísně šedé; plíseň odebírá z bobulí vody a zahušťuje mošt
  • chlebovinka – speciální vůně a chuť cibéb, typická pro některé druhy vín, např. Tokajské
  • ppm – speciální veličina, udávající množství živin v půdě, tj. 1 ppm přestavuje 1 mg živiny, např. draslíku nebo fosforu, v 1 kg půdy
  • mineralizace – přeměna organických forem živin na anorganické, týká se především dusíku
  • zelené hnojení – jedna z forem organických hnojiv; směska pěstovaná na místě a posléze zapravená do půdy
  • sorpční komplex – „zásobárna“ některých živin v půdě; tvoří ho buď částice jílu, nebo humus
  • rigolační pluh – pluh převracející půdu do větší hloubky
  • parafínování – ošetření místa srůstu na révové sazenici na ochranu před vysycháním
  • zpravokořenění sazenice – úhyn kořenů rostoucích na podnoži a rozvoj rosných kořenů vyrůstajících z roubu
  • kontejnerovaná sadba – sazenice révy prodávané za vegetace s kořenovým balem
  • etiolizovaný výhon – vybělený výhon, rostoucí pod povrchem půdy bez přístupu světla, nemá vytvořený chlorofyl
  • ramování – odstraňování rosných kořenů po výsadbě a v dalším následujícím roce

Detail odstavce: Slovníček použitých odborných výrazů
Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Zveřejněno: 23.9.2018

KŘEN

Pěstování

Křen vyžaduje vlhčí a dobře prohnojenou půdu. Řízky z kořene tlusté 2 až 3 cm a dlouhé asi 10 cm se vysazují vodorovně cca 30 cm hluboko a 70 cm od sebe. Během vegetace je třeba křen dále přihnojovat a v době sucha zalévat. První úrody se dočkáte na podzim 2. roku.

První rok se z křenových řízků vyvinou listové růžice a až druhý rok na podzim můžete sklízet pěkně vyvinuté kořeny. Při jejich dobývání dejte pozor, aby nedošlo k poškození matečných řízků. Sklízí se jen kořen, který prorostl brázdou na povrch. Protože je křen vytrvalá rostlina, se sklizní můžete pokračovat každý další rok. Jen na podzim dejte křenové zahrádce vždy novou zásobu živin v podobě čerstvého kompostu.

Jiný způsob pěstování křenu je rychlejší. Záhon připravíte jako u předchozího způsobu. Rozdíl spočívá v úpravě řízků, které před výsadbou otřete hadříkem. Tím se zabrání tvorbě vedlejších kořenů. Neotírá se jen vrchní část řízku o délce asi dva a půl centimetru. Sadba se klade opět do brázd, ale tentokrát šikmo (v úhlu čtyřiceti stupňů), aby byl vrcholek řízku těsně pod povrchem. Po výsadbě záhon urovnejte, během vegetace udržujte porost bez plevelů a na podzim už budete sklízet urostlé silné kořeny křenu, které se dobývají ze země celé. Na rozdíl od prvně uvedeného způsobu pěstování (takzvaně „po malínsku“) je ale potřeba výsadbu křenu založit každý rok znovu. Tento způsob pěstování umožňuje i zasazení do květináče.

Křen pěstujeme na slunci nebo v polostínu.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Křen
Zveřejněno: 28.10.2016

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Rané brambory

Brambory není vhodné pěstovat stále na stejném místě, jinak hrozí zamoření hnilobami, háďátkem i mandelinkou. Ideální je interval 4 roky.

Brambory vyžadují dobře vyhnojený pozemek, nejlépe hnojem v minimálním množství 4 kg/m2, a na jaře pak NPK v dávce 80–100 g/m2. Před výsadbou je nutné prokypření půdy, aby se lépe prohřála, pro rané výsadby se dokonce doporučuje půdu asi týden před výsadbou po přihnojení zakrýt průhlednou fólií, ta zvýší teplotu půdy až o 5 °C a urychlí počáteční růst.

I vzhledově pěkná sadba od známého může být promořena virovými chorobami, které dokážou snížit výnos až na polovinu, proto sadbu používáme raději novou a především uznanou.

Pro ranou sklizeň předkličujeme brambory při teplotě 10–18 °C po dobu 3 až 4 týdnů. Hlízy rozložíme do bedýnek v jedné vrstvě, nemusíme je zasypávat zemí a umístíme je na světle, vytvoří se tak krátké pevné zelené klíčky, často i se zárodky kořínků. Ve větším množství je vhodné sadbu alespoň narašit umístěním do místa s teplotou 15 °C po dobu 14 dnů před výsadbou. Předklíčená sadba poskytne sklizeň o 2–3 týdny dříve, narašená asi o týden. Nejvíce urychlíme sklizeň – kromě výše uvedených opatření – zakrytím porostu po výsadbě průhlednou porofólií nebo netkanou textilií. Textilii ponecháme na porostu až do odeznění jarních mrazů, odkrýváme ji jen při okopávce a přihrnování.

Termín výsadby brambor je podmíněn příchodem jarních mrazů. Mnozí zahrádkáři spěchají a sází již koncem března, ale u předklíčené sadby a předehřáté půdy se může snadno i při výsadbě v polovině dubna stát, že mladé rostliny popálí mráz i přes dostatečné přihrnutí. Porost je pak vhodné přihnojit dusíkatým hnojivem nebo předem chránit netkanou textilií.

Brambory nevysazujeme příliš hustě, hustý porost nedá větší výnos, naopak trpí více houbovými chorobami. Optimální spon je 60 x 35 cm (u raných 50 x 30 cm). Hlízy sázíme mělce (cca 6–8 cm) do prohřáté povrchové vrstvy půdy. Při výsadbě předklíčených i narašených brambor dbáme na zachování původní orientace hlízy a snažíme se o minimální poškození klíčků.

Během vegetace je nutné u klasického hrůbkového pěstování několikrát okopávat a 2–3x přihrnout zem. Hrůbek musí být dostatečně vysoký a shora plochý alespoň 15 cm, jinak se hlízy vytvářejí těsně pod povrchem, snadno zelenají a jsou více napadány plísní bramborovou. Poslední zásah, ať už okopávku, či přihrnování, ukončíme před květem rostlin (tedy při výšce porostu 20–30 cm), poté již kořínky špatně regenerují a dochází k poškození mladých hlíz.

Při sklizni je nutné hlízy chránit před zbytečným poškozením, 14 dnů před sklizní odstraníme nať a sklízíme za sucha při teplotách nad 12 °C. Sklizené brambory před naskladněním do sklepa necháme 10–14 dnů takzvaně vydýchat na tmavém suchém místě při běžné denní teplotě. Během této doby hlízy zacelí poranění a sníží své dýchání. Před uskladněním nezapomeneme vytřídit poškozené, hnilobami či plísní napadené hlízy.

Detail odstavce: Rané brambory
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

PĚSTOVÁNÍ ČESNEKU PRO ZAČÁTEČNÍKY

Nejlepší odrůdy

Jak říkají zkušení pěstitelé, žádná nejlepší odrůda neexistuje. Každá odrůda je jiná, každá je něčím jedinečná. Vybrat si musíte nejprve mezi paličáky a nepaličáky – paličáky (například Brenecký paličák, Ropal, Znojemský) jsou takové odrůdy česneku, které vytvářejí na vrcholu palici, tedy kulovité květenství s květy a pacibulkami. Nepaličáky (například Japo, Prim, Záhorský) nevybíhají do květního stvolu a nevytvářejí pacibulky a mívají bílé stroužky. Přestože je dle odborníků pěstování nepaličáků snazší (lépe se přizpůsobují místním podmínkám pro pěstování a lépe se i skladují), u nás se častěji pěstuje česnek paličák.

Odrůdy česneku lze dále rozdělit dle doby výsadby. Podzimní odrůdy (například Alan, Záhorský, Bzenecký paličák, Ropal, Znojemský) se vysazují od září do poloviny října (někdy i v listopadu, ale zde není jistota, že spolehlivě zakoření před zamrznutím půdy) a jsou určeny ke sklizni začátkem léta. Mívají vyšší výnos, ale nepředstavují nejlepší odrůdy na skladování. Jarní odrůdy (například Japo, Prim) se vysazují na jaře, až rozmrzne půda, ale obvykle není pozdě ani v květnu. Sklízí se už o prázdninách, pokud jste jej dali do země až koncem jara, tak samozřejmě později, v každém případě však jarní sadba mívá kratší vegetační dobu a tím i nižší výnosy. Pěstitelé proto raději dávají přednost podzimní výsadbě, i když některé jarní odrůdy lépe odolávají chorobám, zejména těm houbovým (o tom viz níže).

Mimo jiné lze rozlišovat i velkostroužkové odrůdy (Dukát, Havran, Jovan) a odrůdy s menšími stroužky (Slavin, Benátčan), které se mnohem lépe rozmnožují.

Zmínit můžeme i rozlišení česneku na modrý a bílý. Modrý česnek má vnější blanitý obal obepínající stroužky modrofialový a stroužky jsou fialově žilkované. Bílý česnek má vnější obal i stroužky bílé.

V posledních letech si velkopěstitelé nejvíce oblíbili odrůdu Bjetin, avšak ani tuto odrůdu nelze jednoznačně označit za nejlepší. Mezi drobnými pěstiteli je oblíbený Bzenecký paličák či Záhorský nepaličák.

Detail odstavce: Nejlepší odrůdy
Zdroj: Pěstování česneku pro začátečníky
Zveřejněno: 24.7.2015

POUŽITÍ HYPERMANGANU NA ZAHRADĚ

Použití hypermanganu

Hypermangan je silný oxidant (okysličovadlo) používaný v lékařské praxi k jednoduchým dezinfekčním zákrokům. Jeho účinek spočívá v silném okysličení, které likviduje zárodky houbových chorob a patogeny. V zahradnické praxi se hypermangan používá při různých plísních i pro moření sadby cibulnatých a hlíznatých rostlin.

Obecně platí, že plody rostlin napadené plísní bramborovou nejsou vhodné ke konzumaci. Vyhnout by se jim měli zejména nemocní, starší lidé a děti, u kterých mohou být účinky toxinů zesílené. Záleží také na stupni napadení a postižení plodů, určitě je škoda vyhodit krásné plody jen s malými kazy na kráse, ale v tom případě bychom plody měli ještě navíc tepelně zpracovat. Plíseň na plodech se řadí mezi houbové choroby, navíc se mohou rozvíjet na rankách plodů i různé další houby. V těchto případech je pak těžké zodpovědně a jednoznačně odpovědět, zda je možné takovéto plody konzumovat, protože každá houba (ať makro- nebo mikroskopická) totiž žije z podkladu, jehož látky využívá jednak ve svůj prospěch a růst a část pak vrací ve formě toxinů, často velice jedovatých a zdraví nebezpečných. Dnes už také nikdo nedoporučuje ani vykrajování nahnilých jablek a o zelenině to platí podobně. Tudíž zvažte ošetření plodů již nakažených plísní.

Velice dobrou radou je prevence spočívající v použití hypermanganu na zahrádce či zahradě v zálivkové vodě již u mladých výsevů rostlin. Dávkování je nutné trošku prakticky odzkoušet, protože odolnost rostlin je závislá nejen na jejich stáří (mladé semenáčky budou citlivější), ale i na vytvořené voskové vrstvičce na listech – otužená sadba je připravenější snášet podmínky venku lépe než neotužená, u níž se vosková vrstvička po vynesení ven teprve musí během několika dnů vytvořit. Hlízy a zásobní orgány rostlin snesou mnohonásobně vyšší koncentrace. I tady se vyplatí opatrnost a praktická zkušenost, takže ze začátku raději používejte koncentrace nižší. Zdravotní závadnost takto ošetřených rostlin a plodů by měla být mizivá, navíc před každou konzumací přeci vše důkladně myjeme a zbytky hypermanganu jsou snadno rozpustné a tím i odstranitelné. Vždy však hypermangan u plodů používejte jen jako prevenci. Nikdy nekonzumujte již plísní napadené plody.

Detail odstavce: Použití hypermanganu
Zdroj: Použití hypermanganu na zahradě
Zveřejněno: 3.8.2016

KOŘENOVÝ BAL

Co je to kořenový bal

Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.

Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).

Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).

U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.

Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smyslu ani nepocítí. V kontejnerech se pěstují především menší listnaté keře, jehličnany, stálezelené listnáče, většina trvalek, skalniček a okrasných travin. Hlavním důvodem pěstování rostlin v kontejnerech je to, že pokud je půda dobře připravená a dostatečně vlhká, je možná výsadba v termínu od března do října.

Nedoporučuje se však provádět výsadbu v plném létě, neboť se tím zvyšuje riziko, že rostliny nestačí ani trochu prokořenit do volné půdy a přijde delší období veder a sucha. Pak je nutná intenzivní zálivka. Zvláště v místech, kde není možné provádět zálivku, se doporučuje sázet dřeviny z kontejnerů nejpozději do konce května a pak až od konce srpna. Pokud jste nuceni výsadbu z různých příčin odsunout, postačí umístit rostliny v kontejnerech do polostínu a zajistit jim pravidelnou zálivku. Za těchto podmínek rostliny vydrží několik týdnů až 2 měsíce, pokud potřebujeme rostliny udržet v kontejnerech déle, je třeba začít s přihnojováním. Pak mohou rostliny v kontejnerech růst další půl až jeden rok, záleží na tom, kdy byly naposledy přesazeny.

Podle velikosti a druhu rostlin se k balení kořenového balu používají rozličné materiály. Nejčastější je jutová nebo látková plachetka, kterou je bal ovázán. Tato plachetka se vlivem prostředí po nějakém čase sama rozpadne. Stejně tak gumové pásky, kterými se někdy stahují menší kořenové baly. Občas se pro zpevnění kořenového balu používá navíc ještě drátěný koš. Ten je vyrobený z pletiva a uzpůsobený tvaru kořenového balu. I tento koš se postupem času v zemi rozpadne. Rostlinám tedy nehrozí žádné nebezpečí při prorůstání kořenů z balu ven. Nebezpečím by pro ně bylo kořenový bal rozebírat ještě před vlastní výsadbou. Důležité je tedy zacházet s těmito rostlinami opatrně, zbytečně s nimi nepohazovat a chránit je před vysušením. Každá hrubá manipulace může kořenový bal poškodit. Pokud si přivezete rostliny domů a nemůžete je ihned sázet, je důležité dobře rostliny uskladnit. Na kořenový bal by nemělo svítit slunce, proto je nutné baly rostlin schovat do stínu, nebo je alespoň překrýt prodyšným materiálem a udržovat je ve vlhku.

Samotnou výsadbu provádíme do připravených jamek, které by měly být širší a hlubší, než je kořenový bal rostliny. Pokud rostliny vysazujeme do méně kvalitní půdy, jamku ještě zvětšíme a vzniklý prostor vyplníme kvalitní zeminou nebo zahradnickým substrátem. Nikdy nepoužívejte při výsadbě čerstvý hnůj nebo nevyzrálý kompost, stejně tak se vyvarujte přímému hnojení nezakořenělých rostlin rychle rozpustnými hnojivy. Rostlinu vložíme do jamky i s neporušeným balem a usadíme ji. Teprve nyní můžeme povolit úvazky, jsou-li baly ovázané provázkem, eventuálně povolit drátěný koš u kmínku rostliny.

Důležitá je také zálivka. Ihned po výsadbě nově vysazené rostliny zalijeme. Další zálivka se řídí druhem a velikostí rostliny a samotným průběhem počasí. Pokud to rostliny nebo stanoviště vyžadují, ukotvíme vysazené rostliny opěrnými kůly. Nakonec doporučuji vysazené rostliny, nebo celé skupinky, zamulčovat drcenou borkou, která chrání rostliny před nadměrným vysycháním a slouží i jako ochrana před zimními mrazíky.

Detail odstavce: Co je to kořenový bal
Zdroj: Kořenový bal
Zveřejněno: 14.11.2015

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Odrůdy a pěstování

Možná vás překvapí, že jíme stále méně brambor. Zatímco v roce 1850 připadlo na jednoho člověka ročně 170 kg, dnes už je to jen 77 kg. Mohou za to určitě i brambory z velkovýroby, často poškozené a nevalné chuti. Kdo pěstuje vlastní, ví, že není brambor jako brambor! Jaká sadba je tedy ta nejvhodnější? A jak na pěstování?

Brambory z velkých lánů a vlastní brambůrky ze záhonu – obrovský rozdíl v chuti a kvalitě zná každý, kdo okusil. Brambory z velkovýroby se navíc prodávají v době, kdy už pro konzumaci nejsou vůbec vhodné, odrůdy určené pro letní a podzimní spotřebu jsou nabízeny i po Vánocích. Důvodem jsou přebytky. Jenže vodnaté brambory kuchaře ani strávníky nepotěší.

Vlastní brambory naštěstí nepěstujeme pro co nejvyšší produkci, ale proto, abychom si pochutnali.

Na záhoně získáme nejlepší brambory ekologickým pěstováním. Žádná minerální hnojiva, pouze chlévský hnůj a zelené hnojení. Vhodné jsou odrůdy méně citlivé na plíseň bramborovou, což je pro zdravé pěstování bez přemíry chemie důležité. Mandelinku bramborovou snadno vysbíráte ručně.

Kromě skvělé chuti budou vlastní brambory výrazně zdravější než ty z velkovýroby, které prošly postřiky proti plevelům před i po vzejití sadby, mořením, nejméně třemi postřiky proti plísni, následují postřiky proti mandelince a mšicím či chemická likvidace porostu před sklizní.

Rozhodnutí, jakou odrůdu brambor budete na své zahrádce pěstovat, již dnes není snadnou záležitostí. K ranosti, barvy dužniny, barvy slupky, rezistence vůči háďátku přibyl v posledních letech další podstatný parametr, a to varný typ. Navíc počet odrůd je stále větší.

Varný typ udává vlastnosti hlíz po uvaření a tím i konzumní použitelnost brambor.

Rozlišujeme tři základní varné typy:

  • Varný typ A: pevné lojovité brambory, které jsou nerozvářivé, příjemně vlhké, velmi slabě až slabě moučnaté, vhodné pro přípravu bramborového salátu i ke konzumu jako vařené.
  • Varný typ B: polopevné, polomoučné brambory s jemnou až hrubší strukturou, příjemně vlhké až sušší, vhodné jako příloha k jídlu.
  • Varný typ C: měkké, moučnaté brambory s jemnou až středně hrubou strukturou, středně vlhké až suché, vhodné k přípravě kaší a těst.
  • Varný typ D: není pro zahrádkáře významný – jde o odrůdy pro průmyslové zpracování.

Některé odrůdy jsou přechodem mezi uvedenými varnými typy. Například u označení AB, BA či BC vždy první písmeno značí převahu k varnému typu.

Pro zahrádkáře mají význam odrůdy velmi rané, rané, méně už polorané. Polopozdní až pozdní odrůdy, které se sklízejí až v polovině září, se na zahrádce nevyplatí. A pozor na to, že velmi rané odrůdy bychom měli zkonzumovat co nejdříve, nejdéle do Vánoc.

Odrůdy brambor se tedy rozdělují i podle toho, kolik potřebují dnů od výsadby do sklizně: velmi rané (90–100 dní), rané (100–110 dní), polorané (110–120 dní), polopozdní a pozdní (nad 120 dní).

Každý, kdo pěstuje brambory, byť na malém záhonku, si zaslouží kvalitní certifikovanou sadbu. Tu poznáte podle toho, že je označená návěskou (do 10 kg podnikovou, nad 10 kg úřední, tj. s hlavičkou ÚKZÚZ). Množství odrůd je skutečně téměř nepřeberné, vždyť například Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský měl v roce 2013 přihlášeno k uznávacímu řízení 180 odrůd sadbových brambor.

Brambory nemají zvláštní nároky na půdní podmínky, i jílovitohlinité půdy přinesou dobré výsledky. Nevhodné však jsou zamokřené pozemky a pěstování ve stínu pod stromy. Půdu je třeba na podzim hluboce zorat nebo zrýt, zjara řádně nakypřit – nejlépe rotačním kypřičem, aby byla jemná, bez hrudek. Brambory je třeba sázet do teplé půdy.

To, že byste si měli každý rok pořídit sadbu novou, uznanou není třeba nijak obhajovat. Brambory snadno onemocní virovými chorobami, které snižují výnos až o 50 %. Virózy se přenášejí sadbou a v porostu je rozšiřují především mšice, proto i poměrně pěkně vypadající sadba od známého není zárukou jejího dobrého zdravotního stavu, ten zaručuje jen sadba uznaná. Při nákupu sadby dbejte na to, aby hlízy byly ve velikosti kolem 4,5 cm, zdravé a vždy s označením názvu odrůdy a množitele. Sadba by měla mít velikost minimálně 25 x 25 mm a maximálně 60 x 60 mm. Brambory sázíme cca 30 cm od sebe. Při velké sadbě může být vzdálenost větší, při malé menší.

Vývoji rostlin pomůže opakované proorání či okopání. Kořenům tak zajistíme vzduch a zároveň se zničí plevele. Ani při okopávání však nesmí vznikat hroudy, půda nesmí být utužená, rozdroben musí být i nežádoucí půdní škraloup. Přihnojujeme hnojem v množství 3–4 kg na metr čtvereční, vyzrálého kompostu můžeme použít více. Pro zelené hnojení je vhodné použít například hořčici bílou, svazenku vratičolistou či lničku setou – sejeme je několik týdnů před podzimní orbou.

Dobrým předklíčením brambor na světle a použitím netkané textilie lze i v nadmořské výšce 520 m dosáhnout předčasné sklizně, tedy sklízet už za 66–69 dnů. Pro nejranější sklizně je vhodné vybírat odrůdy s rychlým nárůstem hlíz. V současné době tuto vlastnost splňují například odrůdy Everest, Flavia, Impala, Leoni, Magda, Solist a Vitesse.

Brambory v růstu potřebují denně v průměru 2–10 mm vody, což představuje cca 200–1 000 litrů vody za jeden den (podle plochy). V jiném přepočtu vychází, že jedna rostlina potřebuje 0,5–2,5 litru na jeden den. Zavlažování samozřejmě korigujte i s přírodním deštěm. V případě nedostatečného deště musíte vodu dodat jiným způsobem.

Po sklizni je třeba nechat brambory 2–3 týdny pod přístřeškem, kde se osuší a zhojí se poškozená místa. Chráníme je přitom před slunečním svitem. Aby nezezelenaly, přikryjeme je prodyšnou pytlovinou nebo kartonem. Nedostatečné „vydýchání“ brambor poznáme podle potní vrstvy – brambory jsou na povrchu vlhké. Před uložením do sklepa nebo jiné chladné a vlhké místnosti vyřadíme hlízy s hnilobou. Brambory se doporučuje skladovat při teplotách 2–6 °C, ve vrstvách do výše 1 metru. Brambory skladované při této teplotě však nelze konzumovat ihned. Škrob by se v nich totiž přeměnil na cukry a brambory by chutnaly nasládle. Necháme je proto 10–14 dnů v teplotě 12–15 °C.

Detail odstavce: Odrůdy a pěstování
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - PROSINEC

Rezistentní stolní odrůda

Myslím, že každého drobného pěstitele budou nejvíce zajímat odrůdy stolní. Existují také rezistentní stolní odrůdy?

Ve státní knize odrůd je zapsaná jen jediná. Jmenuje se Arkadia a pochází z Výzkumného ústavu v Oděse, kde vznikla křížením odrůd Moldova a Cardinal, a pojmenovali ji tam Nasťa. Pro přehlednost ještě jednou: u nás je to Arkadia, v Oděse Nasťa. Moldova je interspecifický kříženec mezi odrůdami Guzal Kara a Seyve Villard 12.375; Cardinal je kříženec původem z Kalifornie. Odrůda Arkadia byla k nám introdukována /uvedena jako nová/ a pochopitelně prošla státními odrůdovými zkouškami. Má velmi velký hrozen, poměrně hustý, s velkými bobulemi. Na nich je velmi zajímavý tvar: jsou trochu protáhlé do špičky, tento tvar se ampelograficky nazývá vejčitý. Barva slupky je zelenožlutá, v pěkných ročnících až zcela žlutá. Bohužel je náročná na podmínky, daří se jí v teplých a chráněných polohách s dostatkem vláhy – tedy je vhodná pro hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Sklízí se začátkem září. Velmi dobře odolává peronospoře, o něco hůře odolává padlí. Odolnost k plísni šedé je střední, stejně jako odolnost k mrazům. Velmi se doporučuje provádět redukci hroznů a to už ve fenofázi zavěšování (velikost hrášku – viz leden), nejlépe je ponechat na jednom letorostu jen jeden hrozen. Arkadia krásně vypadá na pergole, avšak zde bych důrazně doporučila jen malé zatížení a důsledně provádět zelené práce, i když se to ve výšce bude zdát obtížné. Tady je fotografie odrůdy Arkadia:

Odrůda Arkadia

Na trhu se sazenicemi stolních odrůd je možné se setkat s řadou dalších stolních odrůd, které se k nám dostaly z různých jiných zemí. Proto se o některých z nich zmíním. V dobách, kde se v Evropě objevili první mezidruhoví kříženci, se u nás tehdy rozšířila americká odrůda Isabella, která se u drobných pěstitelů udržela řadu desítek let. Předpokládá se, že je křížencem Vitis labrusca a Vitis vinifera. A právě druh Vitis labrusca této odrůdě předal typické chuťové vlastnosti – výrazné tóny jahod či malin, které se také tehdy označovaly jako „liščina“ („fox“). Naši předkové již velmi brzy po introdukci těchto typů kříženců došli k závěru, že takovéto přespříliš výrazné ovocné vůně a chuti do charakteru evropských vín nepatří, dokonce v některých zemích byly další výsadby těchto kříženců zakázány. Nicméně v současné době nastává u některých prodejců „vzkříšení“ slávy „labruskoidních“ vín a sem tam se na trhu můžete setkat s dovozy amerických vín s označením Labrusca. Můj skromný názor je ten, že tyto příchutě opravu do evropských vín nepatří. Z pěstitelského hlediska to však zajímavá odrůda je, protože není náročná na podmínky, a proto se hodí i do okrajových vinařských či nevinařských oblastí. Hrozen je středně velký a středně hustý, bobule jsou poměrně velké, šedomodré. Odrůda je velmi dobře odolná k peronospoře a plísni šedé, středně dobře odolává padlí a mrazům. Hodí se pro pěstování na pergolách a také vyžaduje dobré provedení zelených prací. Dozrává v druhé polovině září.

Na výstavách se můžeme setkat s několika odrůdami, pocházejícími z bývalého Sovětského Svazu, kde se mezidruhovým křížením výzkumníci zabývali už ve druhé polovině dvacátého století, avšak u nás se jejich sazenice prodávají až v posledních letech. Je to například odrůda Jaloveckij ustojčivij, z křížení mezidruhového křížence Seyve Villard 20.366 a odrůdy Královna vinic. Je to pozdní odrůda, dozrávající v říjnu, s velkým středně hustým hroznem a velkými oválnými bobulemi žlutozelené barvy. Jistě by našla uplatnění ve sklenících. Tato odrůda pochází z Oděsy. Občas se také prodává sadba odrůdy Krystal; ta zase pochází z Maďarska z Budapešti. Je to nenáročná odrůda s vysokou odolností k zimním mrazům, na jaře však někdy pomrzá. Hroznům i bobulím chybí velikost, typická pro stolní odrůdy, avšak dužnina bobulí je masitá, sladká a není v ní obsaženo příliš kyselin.

Abych nevynechala všechny barevné varianty: ano, existují i PIWI odrůdy s modrými bobulemi, například odrůda Kodrjanka, pocházející z Moldávie, která se vyznačuje středně velkým, rozvětveným hroznem a oválnými bobulemi s tmavě modrou barvou slupky. Tato odrůda také nemá velké nároky na pěstební podmínky. Jen se příliš nehodí do hlinitějších půd, na kterých často sprchává.

Tady svůj krátký přehled interspecifických odrůd skončím, protože jich existuje dlouhá řada, která se neustále prodlužuje. Každá země má svůj sortiment odrůd a na nejrůznějších výstavách můžete narazit na sazenice odrůd dovezených ze zahraničí, především na sazenice odrůd stolních. Koho to zajímá, tomu mohu doporučit studijní materiál: publikaci nazvanou Bio odrůdy révy vinné od autora Pavla Pavlouška, vydanou nakladatelstvím Grada v roce 2016.

Detail odstavce: Rezistentní stolní odrůda
Zdroj: Kalendář pro vinaře - prosinec
Zveřejněno: 19.9.2018