Treska tmavá je tradičním produktem rybolovu. Loví se v moři pomocí vlečných sítí. Má tmavé maso velmi výrazné chuti, které tepelnou úpravou zesvětlá. Maso z tresky tmavé je poměrně dobré, nedosahuje však jakosti tresky obecné, přesto je jako ryba určená pro konzum velmi důležitá. Nejlépe chutná smažená v těstíčku.
Jak vypadá treskatmavá
Treskatmavá (Pollachius virens, angl. saithe), zvaná také pollack, žije ve velkých hejnech především ve vodách severního Atlantiku. Vyhovuje jí pobyt u dna i ve volné vodě v hloubce kolem 200 m. Tato dravá ryba se živí korýši a malými rybkami, velmi rychle roste a může se dožít až 25 let. Pohlavní dospělosti dosahuje po dvou letech, velmi dobře se množí. Její maso je chutné a pevné. Nejvýznamnějšími producenty jsou USA a Rusko. Většinou se zamrazuje na moři, ale část výlovu jde ve formě celých mražených ryb jako surovina do Číny, kde se znovu rozmrazí, filetuje a jako „double frozen“ (tedy dvakrát zmražená) se dováží mimo jiné i do EU.
Postavení ploutví tresky tmavé je podobné jako u tresky obecné a dalších treskovitých ryb. Má však poněkud vypouklejší břicho a tlamu s výraznou spodní čelistí na horní části tmavého čumáku. Je světlejší než její bělomasá příbuzná, stříbřité tělo přechází na hřbetě do hnědozelena, břicho má téměř bílé. Dorůstá 130 cm při hmotnosti zhruba 30 kg, na trhu se můžete nejčastěji setkat s exempláři 70 cm dlouhými a vážícími 3 až 4 kg.
Treskatmavá má velmi aromatické, pevné a libové maso, které je zasyrova šedočervené a bledne až po tepelné úpravě. Právě kvůli tmavé barvě masa nepatřil dříve tento druh tresky k oblíbeným rybám, ale příznivý poměr kvality k ceně a vynález konzervace při vysoké teplotě jí zajistil popularitu. Chuť masa vynikne především při smažení, lze ho však využít také na závitky, sekanou, rybí guláš, špízy a do rybích prstů, případně k solení, uzení či konzervování. Tudíž úprava tresky má mnohostranné využití. Vysoce kvalitní filé, zamražené na moři, je bílé, s nižším obsahem tuku. V USA je to nejprodávanější ryba. Veškerá produkce pochází z volného oceánu, není zatím znám způsob, jak ji chovat faremně. Na moři zamražená surovina se produkuje ve dvou základních druzích, a to jako filety nebo filety slisované do bloku. Kvalitativně mezi nimi není rozdíl. Jen celé filety mohou občas obsahovat, zejména v hlavové části, drobnou kost, značí se proto jako PBI (pin bone in – špendlíkové kosti uvnitř), může se z nich vyrábět i blok. Vyšší kategorií je filetový blok prakticky bez kosti, značený PBO (pin bone out – bez kostí), kde podle standardu nesmí být více než jedna drobná kůstka na 1 kg výrobku. Tato surovina se používá pro výrobu porcí označených jako bez kosti a vhodná je i pro děti.
Postup: Pokrájejte nahrubo rajčata. Do hrnce dejte olivový olej a česnek. Na středním plameni osmažte česnek do tmavohněda, poté jej vyjměte a vyhoďte. Přidejte rajčata, petrželku, sůl a pepř. Stáhněte plamen a povařte omáčku 15 až 20 minut, dokud nezhoustne a nezíská tmavší barvu. Mezitím nakrájejte rybu na kusy přibližně o velikosti 5 x 7,5 cm, obalte je v mouce, počkejte 5 až 10 minut, znovu je obalte v mouce a mouku na nich uhlaďte. Do pánve na smažení nalijte alespoň 2,5 cm rostlinného oleje a rozehřejte jej na 190 stupňů. Kusy ryb postupně osmažte vždy po několika do zlatohněda. Nechte je okapat na kuchyňských ubrouscích. Udržujte je v teple a je-li třeba, přihřejte omáčku. Osmažené ryby dejte na servírovací mísu, přelijte je omáčkou a podávejte.
Ingredience: 1 kelímek rajčatového pyré, 2 lžíce olivového oleje, 1 plátek másla, 4 hrsti cibulky s natí, 4 plátky tmavé tresky, 300 g cherry rajčat, 1/2 citronu; podle potřeby voda na podlití a směs koření na ryby
Postup: Pláty tresky dobře omyjeme, osušíme a výrazně pokapeme citronem. Necháme odležet a potom tresku po obou stranách posypeme kvalitním kořením na ryby (nejlépe s kousky sušené zeleniny). Nepoužíváme levné koření ze supermarketů. Cherry rajčátka omyjeme a rozkrájíme na poloviny. Zelenou cibulku nakrájíme na kolečka. Na velké pánvi rozehřejeme olej s máslem a tresku zprudka osmahneme, stačí 1–2 minuty. Do pekáčku vsypeme 3 hrsti cibulky a půlku celkového množství cherry rajčátek. Posypeme kořením na ryby, poklademe tresku a zasypeme zbytkem zeleniny. Nakonec přelijeme rajčatovým pyré a znovu posypeme kořením. Jen mírně podlijeme vodou a dáme péct do vyhřáté trouby. Pečeme okolo 30 minut, řídíme se hlavně pohledem. Šťávy nesmí být moc a zelenina by měla vypadat propečeně.
Květákové placičky se rozpadají nejčastěji kvůli příliš mokrému květáku, nedostatku pojiva nebo nedostatečně rozpálené pánvi.
Květák obsahuje velké množství vody a po uvaření ji ve své struktuře drží ještě více. Pokud se tato voda před přípravou směsi neodstraní, začne se při smažení uvolňovat. Směs se rozvolní a placičky ztratí tvar. Proto je zásadní květák důkladně vymačkat. Pomáhá také použít vejce jako pojivo a smažit placičky na opravdu rozpálené pánvi, aby se rychle vytvořila křupavá kůrka.
Jak udělat křupavé květákové placičky
Křupavé květákové placičky vzniknou díky dobře vymačkanému květáku, správné teplotě oleje a menší velikosti placiček.
Křupavost vzniká ve chvíli, kdy se povrch placičky rychle zatáhne v horkém oleji. Pokud je pánev málo rozpálená, směs začne spíš pomalu nasávat tuk. Placičky pak zůstávají měkké. Důležité je také dělat menší placičky, které se rychleji prohřejí. Když je květák dobře vymačkaný a směs není vodnatá, vznikne na povrchu přirozeně zlatavá křupavá kůrka.
Kolik mouky do květákových placiček
Do květákových placiček obvykle stačí přibližně dvě lžíce mouky na jeden střední květák.
Mouka by měla fungovat pouze jako lehké pojivo. Pokud jí přidáte příliš, směs začne připomínat těsto a placičky budou těžké a moučné. Klíčem není více mouky, ale správně připravený květák. Pokud je květák důkladně vymačkaný, drží směs pohromadě i s minimem mouky. Přidání většího množství mouky většinou jen maskuje problém s vodou v zelenině.
Jak poznat správnou konzistenci směsi na květákové placičky
Správná směs na květákové placičky by měla být měkká, ale zároveň držet tvar při tvarování v ruce.
Pokud směs teče nebo se rozpadá ještě před smažením, znamená to, že obsahuje příliš vody. Naopak velmi tuhá směs signalizuje příliš mouky. Ideální konzistence je taková, kdy lze ze směsi snadno vytvořit placičku, která drží tvar. Když ji položíte na pánev, měla by zůstat kompaktní a nezačít se okamžitě rozpadat. Správná konzistence směsi je jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu.
Co dělat, když je směs na květákové placičky moc řídká
Pokud je směs na květákové placičky příliš řídká, je potřeba odstranit přebytečnou vodu nebo přidat malé množství pojiva.
Nejlepší řešení je vrátit se o krok zpět a květák znovu vymačkat. Často totiž zůstane voda uvnitř směsi. Pomoci může také přidání trochy strouhanky nebo mouky, ale jen v malém množství. Příliš mnoho mouky by změnilo chuť i strukturu placiček. Ideální postup je nejprve odstranit vodu a teprve poté případně lehce upravit konzistenci směsi.
Postup: Filety tresky naporcujeme. Ideálně na porce tvaru kostky. Každou porci z obou stran osolíme a opepříme a jen velmi lehce pokapeme olivovým olejem. Rozehřejeme troubu na maximální teplotu a na plech položíme pečicí papír, na který naskládáme jednotlivé porce tresky, které velmi opatrně a minimálně poprášíme hladkou moukou a na každou porci položíme kousek másla. Jelikož filety jsou bez kůže, není nutno porce při pečení obracet. Jakmile bude ryba lehce zlatavá a začne se na dotek rozpadat na „masové lupínky“, je hotová. Vhodnou přílohou je bramborová kaše obohacená vmíchanou hrstí najemno nasekané čerstvé pažitky.
Ingredience: 1 kg mražené tmavé tresky, koření na ryby, česnek, 250 ml smetany na šlehání, 1 tavený sýr, citronová šťáva, olivový olej
Postup: Rozmrazenou, omytou a osušenou rybu pokapeme olejem a posypeme kořením na ryby. Necháme chvíli odstát a poté ogrilujeme. Smetanu zahřejeme a přidáme tavený sýr a rozetřený česnek. Směs necháme projít varem a přelijeme jí ogrilovaný plátek tmavé tresky. Podáváme s bramborem.
Proč se mi palačinky na celestýnské nudle trhají hned po nalití na pánev?
Palačinky se trhají hlavně proto, že těsto je příliš husté nebo je pánev nedostatečně rozehřátá. Těsto se musí po pánvi samo rozlévat, jinak se vrstva nedokáže rovnoměrně zatáhnout.
Začátečníci často přidají mouku, aby se jim s těstem lépe pracovalo, tím si ale problém zhorší. Husté těsto vytvoří nerovnoměrnou vrstvu, která se při prvním pohybu roztrhne. Řešením je řidší těsto a klid při nalévání.
Musí být těsto opravdu tak řídké, jak se říká?
Ano, řidké těsto je základ úspěchu. Pokud těsto teče z naběračky bez zastavení, je správně. Pocit nejistoty je normální.
Řidkost umožní vytvořit extrémně tenkou palačinku, která se rychle zatáhne a později se dobře krájí. Hustší těsto sice působí bezpečně, ale vede k silným palačinkám, které v polévce měknou a lámou se.
Proč musí palačinky zůstat světlé a nesmí zhnědnout?
Tmavá palačinka znamená přepálený povrch. Taková palačinka je tužší a v polévce se chová nepředvídatelně.
Celestýnské nudle nemají být opečené, ale jen zatáhnuté. Světlá palačinka zůstane poddajná, dobře se krájí a v horkém vývaru změkne rovnoměrně bez zakalení.
Kdy přesně mám palačinku otočit?
Palačinku otáčejte ve chvíli, kdy povrch zmatní a okraje se začnou samy odlepovat. Barva není vodítko.
Pokud palačinku otočíte příliš brzy, roztrhne se. Pokud čekáte příliš dlouho, začne hnědnout. Správný okamžik je krátký, ale dobře čitelný, když se na něj soustředíte.
Proč se celestýnské nudle krájí až po vychladnutí?
Teplé palačinky jsou měkké a lepí se. Po vychladnutí se struktura stabilizuje a řezy jsou čisté.
Krájení teplých palačinek vede k mačkání, trhání a slepování nudlí. Vychladnutí není zdržování, ale technologický krok, který ovlivní celý výsledek.
Jak tenké mají celestýnské nudle být?
Celestýnské nudle mají být jemné a rovné, ne široké proužky. Tloušťka palačinky určuje šířku nudlí.
Čím tenčí palačinka, tím jemnější nudle a lepší chování v polévce. Příliš široké nudle působí těžce a rychle měknou.
Mohu nudle připravit dopředu?
Ano, celestýnské nudle lze připravit předem. Skladujte je suché a oddělené.
Ideální je uchovat je při pokojové teplotě v zakryté nádobě. Do polévky je přidávejte vždy až při servírování, aby si zachovaly strukturu.
Mohu těsto na celestýnské nudle zachránit, když je příliš husté?
Ano, husté těsto lze zachránit přidáním mléka. Ředění je vždy lepší než přisypávání mouky.
Přilévejte mléko postupně a po každém přidání těsto promíchejte. Správná konzistence je dosažená ve chvíli, kdy těsto teče z naběračky plynule.
Postup: Tresku naporcujte, osolte, opepřete a pokapejte limetovou šťávou. Potřete olivovým olejem a vložte na gril.
Připravte si pesto: V hmoždíři smíchejte bazalku, petrželku, nakrájený česnek, oříšky, olivový olej a kapku octa a rozmělněte. Pak přimíchejte nastrouhaný parmazán a promíchejte. Pečenou tresku nandejte na talíř a podávejte s pestem a nakrájenými cherry rajčátky, které jste osolili a opepřili.
Proč se mi květákové placičky pečené v troubě rozpadají, i když dávám vejce?
Květákové placičky se rozpadají proto, že hlavní problém není v množství vajec, ale v přebytečné vodě v květáku.
Vejce fungují jen jako pojivo, ne jako záchrana vodnaté směsi. Pokud květák po uvaření a vymačkání stále pouští vodu, vejce ji jen rozředí a placičky se v troubě rozjedou. Správně má směs držet tvar už před pečením, jinak troubu nepřesvědčíte.
Kolik vajec je do květákových placiček pečených v troubě správně?
Většinou stačí dvě až tři vejce na jeden střední květák, podle jeho velikosti a vlhkosti.
Jakmile máte pocit, že musíte přidávat další vejce, je to signál, že květák není dost vymačkaný. Příliš mnoho vajec způsobí, že placičky budou po upečení gumové a po vychladnutí se začnou lámat. Vejce mají spojovat, ne nahrazovat správnou přípravu.
Jak správně vymačkat květák, aby placičky držely pohromadě?
Květák je potřeba vymačkat ještě teplý, ideálně rukama nebo přes čistou utěrku.
Pokud ho necháte úplně vychladnout, část vody se v něm znovu „uzamkne“ a dostanete ji ven mnohem hůř. Vymačkání je nejdůležitější krok celého receptu. Když ho odbydete, žádný další trik už placičky nezachrání.
Proč se placičky v troubě nejdřív rozjíždějí a až potom drží?
Je to normální chování při pečení v troubě. Placičky nejdřív povolí a teprve potom zpevní.
V troubě se směs zahřívá postupně celá, nevytvoří se okamžitá krusta jako na pánvi. Pokud s placičkami začnete hýbat příliš brzy, rozpadnou se. Je potřeba vyčkat na bod zlomu, kdy povrch začne tuhnout.
Kdy je správný čas květákové placičky otočit?
Placičky otáčejte až ve chvíli, kdy samotné povolí od plechu a nerozpadají se.
Pokud při nadzvednutí cítíte odpor nebo se placička láme, ještě není hotovo. V troubě je trpělivost důležitější než přesné minuty. Kdo otáčí příliš brzy, většinou placičky zničí.
Jaký květák je na pečené placičky nejlepší?
Nejlépe funguje čerstvý, pevný a hutný květák bez známek měknutí.
Velké, přezrálé nebo dlouho skladované květáky bývají vodnaté a po uvaření se rozpadají. U takového květáku je lepší zvolit jiný recept, než se snažit zachraňovat placičky, které nebudou držet.
Dají se květákové placičky dělat z mraženého květáku?
Ano, ale je potřeba počítat s tím, že mražený květák obsahuje výrazně víc vody.
Po rozmrazení ho musíte vymačkat mnohem důkladněji než čerstvý. I tak budou placičky křehčí a po vychladnutí sušší. Z mraženého květáku se hodí spíš na okamžitou konzumaci než do krabičky.
Proč jsou květákové placičky po vytažení z trouby hezké, ale po vychladnutí se rozpadají?
Těsto z ovesných vloček se nejčastěji rozpadá, pokud vločky nestihnou nasáknout vodu nebo pokud je v těstě příliš málo tekutiny.
Ovesné vločky potřebují čas, aby změkly a vytvořily soudržnou strukturu. Pokud se těsto použije ihned po smíchání ingrediencí, vločky zůstávají tvrdé a těsto se při pečení drobí. Ideální je nechat těsto alespoň třicet minut odležet, aby vločky absorbovaly vodu. Pomoci může také krátké rozmixování vloček, které vytvoří jemnější strukturu a zlepší soudržnost těsta.
Lze použít jiné vločky než ovesné
V receptu lze použít i jiné druhy vloček, ale jejich struktura a chuť mohou výsledek výrazně ovlivnit.
Špaldové vločky mají podobnou strukturu jako ovesné a v těstě fungují poměrně dobře. Pohankové vločky mají výraznější chuť a jsou vhodné pro bezlepkovou variantu receptu. Někteří kuchaři používají také jemné pšeničné vločky. Při změně druhu vloček je však dobré sledovat množství vody, protože různé vločky absorbují tekutinu odlišně a těsto může být příliš suché nebo naopak příliš měkké.
Čím nahradit ječnou mouku
Ječnou mouku lze v květákových plackách nahradit několika druhy mouky, které mají podobnou schopnost zpevnit těsto.
Nejjednodušší náhradou je špaldová mouka, která zachovává podobnou strukturu i chuť. Použít lze také hladkou pšeničnou mouku, která vytvoří jemnější těsto. Pro bezlepkovou variantu je vhodná pohanková mouka nebo směs bezlepkových mouk. V takovém případě může být potřeba přidat o něco více tekutiny, protože některé bezlepkové mouky absorbují vodu jinak než ječná mouka.
Lze použít mražený květák
Mražený květák lze použít, ale je nutné ho nejprve rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Při rozmrazování květák uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohl by způsobit příliš vlhkou náplň, která by změkčila těsto. Nejlepší postup je květák po rozmrazení lehce vymačkat a krátce ho orestovat na pánvi, aby se odpařila přebytečná vlhkost. Díky tomu bude směs kompaktnější a při zapékání lépe držet tvar.
Jak správně nasekat květák na placky
Květák by měl být nasekaný na malé kousky, které vytvoří strukturu směsi, ale zároveň se rychle změkčí při restování.
Velké kusy květáku mohou způsobit, že náplň nebude držet pohromadě. Naopak příliš jemné rozmixování vytvoří kaši bez struktury. Ideální je květák nasekat nožem nebo krátce rozsekat v kuchyňském robotu. Kousky by měly být přibližně velikosti drobných zrnek rýže. Taková struktura zajistí, že směs bude rovnoměrná a zároveň si zachová přirozenou texturu.
Jak dlouho péct květákové placky
Květákové placky se pečou ve dvou fázích, nejprve se předpeče těsto a poté se dopéká s květákovou náplní.
Ingredience: 180 g másla, 330 g pískového cukru, 4 vejce, 330 g polohrubé mouky, 125 ml mléka, tuk a hrubá mouka na přípravu formy, 1 lžíce kakaového prášku
Postup: Nepřilnavý vnitřní povrch bábovkové formy vymažte zhruba jednou lžící oleje a vysypte třemi až čtyřmi lžícemi hrubé mouky. Zbytek mouky, který se nenalepí na vymaštěné stěny, vysypte. Dejte si při vymazávání záležet zejména ve všech temnějších zákoutích a na středovém kolíku, právě tam se bábovka při vyklápění často zákeřně přilepí. Troubu předehřejte na 160 stupňů, horkovzdušnou pouze na 140. Máslo třete za pomoci vařečky, ručního šlehacího mixéru nebo třecího nástavce kuchyňského robotu tak dlouho, až přestane klást původní odpor a změkne, zhruba jednu až dvě minuty. Přidejte od oka stanovené dvě třetiny cukru a ještě 10 minut třete (ručně třete ještě déle). Máslo musí zřetelně zesvětlat a nenápadně nabýt na objemu. Oddělte žloutky od bílků. Žloutky jeden po druhém zašlehejte do máslové pěny, další vždy až poté, co předchozí beze stopy zmizí.
Mouku prosejte. Ve třech dávkách pak postupně, tentokrát už jen vařečkou, zapracujte vždy třetinu mouky a třetinu mléka. Chovejte se ke vznikajícímu těstu jemně, abyste se zbytečně nepřipravili o vzduchové bublinky, které jste do něj předtím pracně vetřeli. Nemíchejte těsto déle, než je nezbytně nutné ke vstřebání surovin. Z bílků a jedné malé špetky zbývajícího cukru ušlehejte ruční nebo elektrickou metličkou měkký a řídký sníh. Pak po lžících zašlehejte zbytek cukru a pokračujte dál ve šlehání, dokud nebude sníh lesklý a nezhoustne – při nadzvednutí metličky se na něm vytvoří špičky, které se jen pozvolna ohnou dolů. Teprve takto cukrem ztužený sníh opatrně vyklopte z misky k téměř hotovému těstu. Můžete ho šetrně vložit velkou lžící, zaboříte ji v polovině mísy skrz sníh a těsto až ke dnu, vše podeberete směrem k sobě a dolní část obsahu mísy vyzdvihnete nahoru. Pak mísu otočíte o devadesát stupňů proti směru hodinových ručiček a akci se stěrkou zopakujete. Pak znovu otočíte a znovu zaboříte, a znovu a znovu, až se těsto se sněhem rovnoměrně promíchá. Přestaňte co možná nejdříve.
Oddělte jednu třetinu těsta a prosejte na ni kakaový prášek. Vložte ho do těsta stejným způsobem jako sníh, až se těsto rovnoměrně obarví dohněda. Do bábovkové formy opatrně nalijte jednu třetinu světlého těsta. Při této akci budete muset formou otáčet (nejspíš svojí třetí rukou), aby se těsto rovnoměrně rozlilo dokola. Pokračujte první polovinou hnědého těsta, poté totéž zopakujte s druhou třetinou světlého, zbývající polovinou tmavého a na závěr se zbytkem světlého těsta.
Slimák popelavý patří do čeledi slimákovitých (Limacidae), řádu stopkookých (Stylommatophora), podtřídy plžů plicnatých (Pulmonata).
Tělo tohoto plže dosahuje délky 15 až 20 cm, ve vzácných případech prý dokonce 30 cm. Je silný, s napjatou pokožkou, výrazně vyniklý kýl zasahuje až do poloviny hřbetu. Pokožkové hrboly jsou na hřbetě dlouhé 8 až 10 mm, na bocích 5 až 7 mm. Zbarvení je velmi proměnlivé, někteří jedinci jsou antracitově černí, jiní nevýrazně bělaví nebo popelavě šedi. Kresba často bývá uspořádána do podélných pruhů, štít však zůstává jednobarevně šedý, černý nebo červený. Je popsána řada barevných forem – jednou z nejhezčích je L. cinereo-niger bielzi, která má masově červený hřbet s rudým kýlem a tmavě rudý až černý štít (vyskytuje se například na Křivoklátsku). Chodidlo je vždy výrazně rozčleněno na světlá střední a tmavá okrajová pole. Sliz je bezbarvý, hřbetní destička 8,5 mm dlouhá a 6 mm široká.
Slimák popelavý obývá převážně lesní porosty a dává přednost lesům podhorským a horským. Zdržuje se pod kůrou starých stromů, v trouchnivých pařezech a podobně. V místech výskytu bývá hojný, často najdeme více jedinců pohromadě. Živí se houbami, zelenými částmi rostlin, hlízami a různými živočišnými zbytky. Obývá téměř celou Evropu a od Skandinávie po středomořské ostrovy. Zaměnit jej můžeme za slimáka největšího, který má jednobarevné chodidlo a skvrnitý štít, nebo za podkornatkou žíhanou (mladé jedince). Od plzáka lesního ho rozeznáme podle umístění pneumostomu a kýlu na hřbetě.
Jde o velký druh slimáka – velikost těla 120–200 mm. Zbarvení je velmi variabilní, nejčastěji však tmavě šedomodré se světlým kýlem v zadní čísti nohy. Vyskytují se však i světle šedí až bílí jedinci s tmavými skvrnkami kolem kýlu. Známí jsou rovněž albinotičtí jedinci. Spodní strana těla je okolo okrajů tmavá, uprostřed světlá. V zadní části těla je vždy nápadný střední kýl. Patří mezi naše největší plže.
Slimák popelavý obývá především lesnaté oblasti, najdeme ho v různých typech lesů, zejména v listnatých, smíšených a lužních lesích. Vyhledává zastíněné a husté lesy. Vzácněji se objevuje také v okolí lidských sídel a v zahradách. Ukrývá se pod padlými kmeny, kameny nebo kůrou. Ze svého úkrytu vylézá až v noci, živí se zejména rostlinnou potravou a houbami.
Ingredience: 400 g polohrubé mouky, 250 g cukru krupice, 1 kypřicí prášek do perníku, 2 lžíce kakaa, 1 vejce, 250 ml mléka, 10 lžic oleje, marmeláda, poleva tmavá čokoládová, poleva bílá čokoládová
Postup: Ve dvou miskách smícháme sypké a tekuté ingredience. Ty poté smícháme dohromady a vše šleháme ručním šlehačem, než je těsto hladké. Nalijeme na plech s pečicím papírem a pečeme cca 30 minut, podle trouby. Upečený a vychladlý perník rozřízneme podélně a bohatě namažeme marmeládou. Na chvíli ho zatížíme, aby se obě poloviny perníku pěkně spojily. Mezitím si ve vodní lázni rozehřejeme polevy. Tmavou polevou natřeme celý perník, bílou polevou uděláme do tmavé polevy spirálu, a vidličkou ji od středu roztáhneme do krajů – tím nám na perníku vznikne krásný vzor. S polevami pracujeme rychle, aby tmavá poleva nestihla ztvrdnout, než na ní uděláme vzory.
Rukola je náchylná k několika chorobám a škůdcům. Mezi hlavní nemoci patří skvrnitost listů Alternaria, plíseň, hniloba stonku a kořenů a rakovina stonku (černá noha). Mezi běžné škůdce patří mšice, dřepčíci a různé houbové a bakteriální patogeny.
Nemoci
Skvrnitost listů Alternaria
Toto onemocnění, které způsobují Alternaria brassicae a A. brassicicola, má za následek tmavé skvrny na listech, řapících, stoncích a semenných luscích.
Plíseň
Toto onemocnění, které způsobuje Peronospora parasitica, se projevuje jako hnědé až černé skvrny na listech s šedavě bílým myceliem za vlhkých podmínek.
Hniloba stonku a kořenů
Toto onemocnění, které způsobuje Rhizoctonia solani, vede k vadnutí, rozkladu kořenů a odumírání rostlin, zejména za vlhkých podmínek.
Rakovina stonku (Leptosphaeria maculans):
Inokulum přenášené semeny může způsobit léze stonku, odumírání sazenic a tmavé, nepravidelné skvrny na listech.
Škůdci
Mšice
Tento hmyz sající mízu může způsobit deformaci listů a přitahovat mravence a černou plíseň.
Dřepčík
Tito brouci mohou přenášet Alternaria brassicicola na zelí a další brukvovité rostliny.
Houbové a bakteriální patogeny
Různé houbové a bakteriální patogeny mohou způsobovat skvrnitost listů, rakovinu stonků a hnilobu kořenů.
Mezi další škůdce a choroby, které mohou postihnout rukolu, patří:
