ÚPRAVA JEHNECIHO je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jehněčí maso se vyznačuje řídkou, vodnatelnou, narůžovělou svalovinou s nažloutlým tukem.
Části jehněčího masa
Jehněčí maso se získává ze savých nebo dokrmovaných mladých kusů ovcí a beranů. Jde o kvalitní bílé maso, které je velmi jemné a dobře stravitelné, čímž splňuje dnešní požadavky na zdravou a plnohodnotnou výživu. Vzhledem k vysokým biologickým a přitom dietetickým hodnotám patří jehněčí maso k dietnímu stravování. Vedle své typické vůně, chuti a dobré stravitelnosti se jehněčí maso vyznačuje vysokým obsahem důležitých aminokyselin, vitamínů a minerálních látek. Díky svému složení příznivě působí na metabolismus cholesterolu a je vhodné i pro bezlepkovou dietu.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu jehněčího masa se používá pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstranit případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach. Tím, že je jehněčí maso jemné, hodí se i k rychlé úpravě.
Tuk, který maso obsahuje, se nazývá lůj, jde o dost tuhý tuk, který po zahřátí a rozpuštění opět velmi rychle tuhne, a proto se musí pokrmy z jehněčího masa podávat horké.
Maso obsahuje 54–74 % vody, kolem 18 % bílkovin, 5–25 % tuku, 0,2 % sacharidů, dále železo, vápník, draslík a sodík. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku, sodíku a železa se toto maso doporučuje podávat chudokrevným pacientům.
Jehněčí maso dělíme do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Druhou jakostní třídu tvoří plecko, hrudí a krk.
Koriandr se využívá nejen v léčitelství, ale i v gastronomii jako koření, v podstatě představuje jednu z mála kulturních plodin, které lze v kuchyni zužitkovat úplně celé. Kromě semen koriandru se totiž používají i koriandrové listy a kořen. Rostlina sice jako celek páchne, ale listy koriandru mají chuť anýzu, kořen je pak intenzivnější a semínka koriandru mají nasládlou až ostře kořenitou palčivou chuť připomínající pomerančovou kůru a skořici. Pokrmům dodají příjemnou vůni a lehce nasládlou chuť, proto koriandr velmi často tvoří součást směsí kari koření.
Koriandr je velmi oblíbený v indické kuchyni, a to jak v mletém stavu, tak i celý nebo drcený. Často bývá i součástí arabské kuchyně. Nejčastěji ho najdete v marockých specialitách z jehněčího nebo kuřecího masa. V Evropě se pak koriandr nejčastěji používá při pečení chleba nebo pečiva, často v kombinaci s kmínem. Aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je například oblíbená kombinace koriandru a hub, najdeme jej tedy i v receptech na houbovou omáčku, polévku. Používá se i k nakládání hub a jiné zeleniny (červená řepa a okurky), přidává se do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, při přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází rovněž ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín.
V léčitelství se využívají listy a plody koriandru. Tato bylina obsahuje silice, třísloviny, linalon, mastné oleje, kumariny (proto ho nesmí užívat lidé s poruchami srážlivosti krve), vitamin C, geraniol, geranylacetát, gamma-terpinen. Linalon, obsažený v koriandru, omezuje růst bakterií a hub, tedy původců mnohých onemocnění u člověka. Hlavní využití koriandru spočívá v jeho vlivu na trávicí trubici, látky v něm obsažené ulevují při nadýmání a pocitu plného žaludku, mírní žaludeční nevolnost a křeče, povzbuzují chuť k jídlu. Při nemocech dýchacích cest podporuje vykašlávání. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu.
Na vnitřní použití je tedy čaj z koriandru, často spolu s kmínem, který by vám měl pomoci při bolestech břicha a pocitu plnosti či nadýmání. Zevně se koriandr používá ve formě obkladů k ošetřování vředů nebo jako mazání při onemocněních kloubů. V takzvaném karmelitském lihu pak při revmatismu a bolestech v kloubech. Inhalace výparů z vařícího se drceného koriandru užíváme při chronické rýmě, spojené s chronickým katarem horních cest dýchacích. Dle potřeby se inhaluje jednou až dvakrát denně po 5 až 10 minutách.
Kuskus, couscous nebo cous cous je slovo převzaté z berberského suksu a kseksou z arabštiny. Kuskus je vyroben z tvrdozrnné pšenice. Je hlavní složkou nebo přílohou mnoha jídel z rozličné zeleniny, například z rajčat, mrkve, dýně, cukety, zelí, a většinou i masa, ať už drůbežího, hovězího, jehněčího, nebo také ryb. Typickým kořením na kuskus je Ras el-Hanout a pro ostřejší chuť se používá Harissa. Studený se kuskus podává hlavně jako salát s mořskými plody nebo se používá pro přípravu taboulé. Hodí se také k přípravě sladkých jídel, například s mlékem, rozinkami nebo mandlemi. Studený kuskus není moc dobrý. Při výrobě kuskusu tradiční cestou se krupice nejprve rozprostře, případně se přidá trocha mouky, a postříká slanou vodou, aby nebyla příliš vlhká, ale šly z ní tvořit hrudky. Pak se hrudky lehce dlaněmi rozdrobí asi na milimetrové kuličky. Příliš malé hrudky se vytřídí a postup se opakuje, dokud není krupice připravená. Časem se schnoucí krupice spojí a utvoří zrníčka. Nakonec se kuskus suší na slunci a pak vydrží i dlouhé skladování. Někdy se kuskus barví pomocí dýně na oranžovo (v Tunisku) nebo pomocí šafránu na žluto (v Alžírsku). Dnes se kuskus z větší části vyrábí průmyslově jako sušený instantní produkt, který nabobtná jen v horké vodě. V severní Africe je ještě často připravován ručně.
Pörkölt se v Maďarsku připravuje na mnoho způsobů, tak jako u nás guláš. Na maďarských gastronomických webech se o perkeltu diskutuje právě tak, jako na našich stránkách o guláši (jen jsou Maďaři k sobě vlídnější a tolerantnější). V zásadě ale musí perkelt splňovat to, že se jedná o směs masa, cibule, paprik a rajčat, dušenou ve vlastní šťávě. Perkelt má hustší konzistenci, neplave v omáčce. Vůbec se nezahušťuje moukou.
Perkelt je možné připravit z vepřového, hovězího, skopového, jehněčího a drůbežího masa.
V Maďarsku se perkelt nejčastěji podává s tarhoňou, což je těstovinová rýže – speciální maďarská těstovina. České hospodyně znají pouze průmyslově vyráběnou obměnu této výborné těstoviny. Pravá tarhoňa se v Maďarsku i dodnes ještě připravuje většinou podomácku a jejím domovem je segedínský kraj. Její název svědčí o tom, že se tarhoňu Maďaři naučili připravovat od Turků.
Tarhoňa recept
Ingredience: 300 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, voda, olej
Technologický postup: Nasypeme do mísy mouku, přidáme vejce, špetku soli a studenou vodu. Vypracujeme tuhé těsto – vody dáme jen tolik, abychom mohli vypracovat tuhou hroudu z těsta. Poté připravené těsto nastrouháme najemno, tarhoňu rozložíme na čistou utěrku a necháme usušit. V hrnci na rozehřátém oleji za stále míchání tarhoňu pražíme, dokud nezačne hnědnout. Poté zalijeme vodou (jako rýži), osolíme a přikryté dusíme asi 10 minut. Vypneme a necháme dojít.
Jehněčí maso se dá zakoupit v řeznictví nebo je v dnešní době velmi oblíbený nákup přímo od farmáře. Cena se odvíjí od toho, zda se jedná o běžný chov, nebo o takzvaný bio chov. Cena je samozřejmě závislá i na druhu masa: krk s kostí stojí kolem 200 korun za 1 kg, hřbet s kostí 360 korun za 1 kg, plecko 240 korun za 1 kg, žebra 180 korun za 1 kg, kýta s kostí 300 korun za 1 kg a za kolínko zaplatíte 410 korun za 1 kg.
Ingredience: 1,5 kg jehněčího hřbetu, olivový olej, pasta z černých oliv, 2 stroužky česneku, 2 snítky tymiánu, 2 snítky rozmarýnu, 2 lžíce panenského olivového oleje, 1 láhev červeného vína
Technologický postup: Vykostěné maso položíme na prkénko a vodorovně rozřízneme od kapsy vzniklé odstraněním kosti. Nedořízneme však až do konce, aby bylo možné maso naplocho rozložit na velký plát. Česnek očistíme a nakrájíme na nudličky nebo plátky. Maso dáme do mísy a přidáme všechny suroviny na přípravu marinády (červené víno, česnek, panenský olej, snítku rozmarýny a tymiánu). Přikryjeme potravinářskou fólií a takto připravené maso necháme alespoň 6 hodin, raději však až 24 hodin, v marinádě odležet. Během marinování maso několikrát obrátíme. Před grilováním maso vyjmeme z marinády a osušíme. Rozložíme je naplocho a propícháme vodorovně 2–3 grilovacími jehlami, aby se při grilování nekroutilo. Maso potřeme po obou stranách olivovou pastou Tapenade. Grilovací rošt potřeme olejem a položíme na něj maso. Rošt postavíme 10 cm nad žhavé uhlí a maso grilujeme cca 5 minut. Obrátíme a grilujeme přibližně 5 minut i z druhé strany. Obrátíme ještě dvakrát v pětiminutových intervalech a vždy maso potřeme olivovou pastou (možno nahradit marinádou). Pokud se maso začíná připalovat, zvětšíme vzdálenost od uhlí na 15 cm. Po 20–25 minutách bude maso středně propečené. Nakonec odstavíme a necháme 10 minut odpočinout. Nakrájíme na tenké plátky, ozdobíme snítkami rozmarýny a tymiánu a podáváme.
Technologický postup: Nejdříve si připravíme krustu – petržel, mátu a rozmarýn nasekáme, přikrájíme k nim změklé máslo a smícháme dohromady. Přisypeme strouhanku, osolíme a prohněteme. Hotovou směs na krustu zabalíme do potravinové fólie a vypracujeme váleček, který dáme vychladit do ledničky. Jehněčí hřbet očistíme od šlach, osolíme a opepříme. Na pánvi rozehřejeme olej a opečeme na něm hřbet. Nejdříve z té strany, kde je tuk, pak i z druhé strany. Ke hřbetu přidáme ještě okrájené šlachy, aby pustily šťávu. Nakonec přisypeme čerstvý tymián. Jakmile hřbet začne pouštět šťávu, přesuneme pánev do trouby a necháme při 175 °C dopéct. Po 10 minutách vyndáme maso z trouby, potřeme ho hořčicí a navrch dáme vychlazenou krustu. Necháme zapéct v grilu na 200 °C. Přidáme kousek másla a jeden rozmáčknutý stroužek česneku. Jehněčí vyndáme z trouby, přendáme na talíř, přikryjeme alobalem a necháme chvíli odpočívat. Tuk z pánve odlijeme stranou, na pánvi necháme výpek, zalijeme ho asi 1 dl červeného vína a necháme odpařit. Pak přilijeme vývar, osolíme, opepříme a přecedíme.
Ingredience: 800 g jehněčího hřbetu, 60 g česneku, 60 g cibule, 40 g sádla, 1 lžíce hladké mouky, sůl
Technologický postup: Maso odblaníme, odstraníme lůj a osušíme. Oloupaný česnek utřeme se solí a potřeme jím maso ze všech stran. Najemno nakrájenou cibulku zpěníme na sádle a na ní opečeme maso. Podlijeme vodou a pečeme do měkka ve vyhřáté troubě. Při pečení občas obrátíme a polijeme vypečenou šťávou. Po upečení maso vyjmeme, šťávu zaprášíme moukou a v případě potřeby podlijeme vývarem nebo vodou. Provaříme a hotovou omáčku přecedíme a osolíme. Podáváme s bramborovým knedlíkem a špenátem.
Ingredience: 1 kg jehněčího hřbetu, 4 lžíce olivového oleje, 1 lžíce francouzské hořčice, 1 lžíce másla, 4 stroužky česneku, svazek rozmarýnu, šťáva z ½ citronu, mletý pepř, voda, sůl
Technologický postup: V misce promícháme většinu olivového oleje, citronovou šťávu, oloupané prolisované stroužky česneku a francouzskou hořčici. Jehněčí hřbet odblaníme, odřízneme lůj a očistíme vršky žeberních kostí. Osolíme, opepříme, potřeme připravenou směsí a povrch obalíme v nahrubo posekaném rozmarýnu, poté necháme 30 minut odležet. Maso vložíme do pekáčku se zbylým olejem a zprudka v troubě zapečeme v předehřáté troubě na 220 °C, pak snížíme teplotu na 180 °C, podlijeme trochou vody a přiklopené pečeme do měkka (asi 60 minut), podle potřeby za občasného podlévání vodou a přelévání vypečenou šťávou. Když je maso měkké, odklopíme a dopečeme na barvu. Pak měkké maso vyjmeme, necháme chvíli odpočinout a šťávu zjemníme máslem a dochutíme solí a pepřem. Při podávání maso porcujeme po 2 žebírkách, podáváme se šťávou a různě upravenými bramborami.
Provensálské koření je směs bylinek, ať už čerstvých, nebo sušených, které běžně rostou v Provence. Tato asi nejznámější a nejoblíbenější bylinková směs obvykle obsahuje rozmarýn, bazalku a tymián, někdy také majoránku, dobromysl, saturejku, estragon, v americké variantě se přidává i levandule. Přesné složení provensálského koření bylo definováno v roce 1970 obchodníky s kořením (například firma Ducros). Koření může být pro větší trvanlivost naloženo v oleji nebo v octě. Používá se zejména pro ochucení dušené zeleniny, grilovaného masa (kuřecího, králičího, jehněčího a skopového), ryb, omáčky, těstovin, sýrů, do hořčic, jídel z rajčat a tak dále. Provensálské koření se hodí na veškeré úpravy masitých i bezmasých pokrmů. Provensálské bylinky zjemní a zvýrazní chuť pomazánek připravených na máslovém, sýrovém či tvarohovém základu.
Ingredience: 4 steaky z jehněčího hřbetu po 200 g, 4 snítky rozmarýnu, 60 g špeku, mletý pepř, sůl, olej na opečení, trocha piva
Technologický postup: Jehněčí hřbet rozdělíme na 4 kusy, prošpikujeme slaninou a snítkou rozmarýnu, do masa vpracujeme sůl a pepř. Steaky opékáme na rozpáleném oleji z obou stran, při pečení zastříkneme pivem.
Technologický postup: Na grilu necháme orestovat římský kmín a chilli papričky, aby se koření hezky rozvonělo. Mezitím k mletému masu přidáme sůl, pepř, mletý kmín, nasekanou šalotku a koriandr. Římský kmín a chilli papričky vložíme do hmoždíře a rozmělníme, pak přisypeme k masu. Směs promícháme a dáme na kovové jehly. Špízy vložíme na rozpálený gril a opékáme ze všech stran zhruba 10 minut. Teď si připravíme jogurtovou omáčku: do bílého jogurtu vmícháme citronovou šťávu, utřený česnek, sůl, nasekaný koriandr a mátu. Jehněčí kebab naservírujeme na talíř a podáváme spolu s jogurtovou omáčkou.
Recept na takzvané Merguez pochází z maghrebské kuchyně. To znamená Tunisko, Alžírsko a Maroko. Merguez se vyrábí z jehněčího masa. Jelikož je hmota silně kořeněná, chutná velmi pikantně a podle vašich preferencí může být i velmi pálivá. V receptu je použitá hotová harissa. Složení Harissy je chilli, česnek, paprika, sůl (9 %), rajčatový prášek, koriandr a římský kmín. V závěru je krátký návod, jak si Harissu můžete vyrobit sami.
Ingredience
Na 1 kg Merguez:
1kg jehněčí plec / jehněčí žebírka s minimálně 20% tuku (100g). Zde je velmi důležitý obsah tuku, jinak bude vaše klobása příliš suchá. Pokud vaše maso nemá dostatek tuku, můžete přidat i tuk navíc. Nejlepší je nechat si poradit od svého řezníka.
Koření na kg masa:
18 gramů soli;
25 g harissa pasty (pozor, mnohdy je pasta jemná a pikantní, v některých receptech se používá až 50 g harissa. Jemná nevadí, ale pikantní je pak klobása opravdu pekelná. Nejlepší je tedy začít s míň a ochutnat);
7 g česneku (asi 2 stroužky);
4 gramy papriky;
2 gramy černého pepře;
0,5 g nového koření;
0,5 g kmínu;
0,5 gramu koriandru.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Ovčí střeva.
Postup
Maso nakrájejte na kousky velikosti mlýnku.
K masu přidejte sůl a koření a vše promíchejte.
Maso dejte do mrazáku zmrazit. Zvenku by měl být poměrně pevný. Podle množství masa cca 30 min - 90 min.
Česnek nasekáme a zpracujeme na pastu. K tomu přidejte trochu soli a česnek pevně přitlačte nožem na desku. Poté znovu odřízněte a znovu stiskněte. Tím se česnek změní na jemnou pastu.
Maso umelte přes nejmenší děrovaný kotouč ve vašem mlýnku na maso.
Nyní přidejte česnek a harissa pastu a hmotu prohněťte, aby vznikla pěkná, pevná hmota. Mělo by se lepit na ruce i na misku.
Směs naplníme do ovčích střívek. Dbejte na to, aby se do střev dostalo co nejméně vzduchu.
Klobásy nyní zakruťte. Můžete se rozhodnout, jak velký by měl být váš Merguez. Obvykle je dlouhý asi 20 - 30 cm. Je důležité, abyste je otočili vždy opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vaše párky Merguez jsou hotové! Ať už je budete připravovat na grilu nebo na pánvi, vychutnejte si je.
Merguez byste měli použít během 1 až 2 dnů. Pokud je uvaříte, můžete je uchovat v lednici asi 10 dní. Případně ho můžete zamrazit, vydrží tak déle.
Pljeskavica se podává ve většině restaurací a na rozích městských ulic, podobně jako prodejci prodávají párky v rohlíku v Severní Americe. Je to masový karbanátek, který se obvykle připravuje z kombinace hovězího, jehněčího a vepřového masa. Houska není typická houska na hamburger, ale něco mezi houskou a gruzínskou bagetou. Můžete ji samozřejmě ozdobit hořčicí a majonézou a nakrájená cibule je samozřejmostí. Nejlepší na tom je sýr zvaný kajmak, který má podobnou chuť jako feta, ale je krémovější – téměř jako pomazánka.
Když žijete ve městě a nemáte balkon, nemůžete si doma ogrilovat pravou pljeskavicu, ale můžete zkusit můj vlastní recept s libovým mletým krůtím masem. Ano, má sice méně tuku, ale i tak je karbanátek stále šťavnatý a chutná mi podobně jako pljeskavica. Karbanátky smažím na olejem vymazané litinové pánvi asi 20 minut. Zkoušel jsem je i péct, ale pak z nich vyteklo hodně šťávy a sýra.
Tento recept také vyžaduje něco s názvem Vegeta, kořenící směs na maso, polévky a zeleninu. Vyrábí se v Chorvatsku, ale každá evropská lahůdkářství ji nabízí. Je to velmi oblíbený produkt v celé Evropě. Je to volitelná ingredience, ale vylepšuje chuť. Obsahuje také hodně soli, takže pokud Vegetu vynecháte, budete muset přidat více soli, než je v tomto receptu uvedeno.
Z tohoto receptu připravíte 4 malé karbanátky. Pljeskavica je obvykle mnohem větší než běžný karbanátek, a je tenká.
Ingredience
1/2 kila libového mletého krůtího masa;
1 malá cibule, jemně nakrájená;
2 stroužky česneku, prolisované;
1/4 čajové lžičky černého pepře;
1/4 čajové lžičky soli;
1 lžička koření Vegeta;
170 g rozdrobeného sýra feta.
Postup
V míse smíchejte všechny ingredience kromě fety, dokud se dobře nespojí. Maso rozdělte na 8 kusů. Z jednoho kusu vyválejte kuličku a poté ji v dlani vytvarujte do tvaru placičky.
Přitlačte fetu na masový karbanátek. Vezměte další kus a vytvarujte z něj také karbanátek a poté přitlačte na karbanátek pokrytý fetou. Opakujte se zbytkem masa.
Smažte na středním plameni asi deset minut, dokud maso nezezlátne. Otočte a smažte dalších deset minut. Ujistěte se, že je maso dobře propečené. Pokud ho budete vařit na příliš vysokém plameni, může se zvenku připálit, ale zevnitř nemusí být hotové.
V restauracích se pljeskavica obvykle podává s řeckým salátem tzatziki. Také mi moc chutná se salátem z okurek v jogurtu. Krůtí burger se mi k oběma skvěle hodí. Jakmile si dáte tento krůtí burger plněný fetou, už nikdy nebudete chtít jiný!
