Ingredience: 1 kg tolstolobika, sůl, mletý pepř, 50 g másla, 20 g hladké mouky, 1 citron, zelená petrželka
Technologický postup: Naporcovaného tolstolobika osolíme, opepříme, obalíme v mouce a dáme péct na pánev s rozpáleným máslem. Během pečení pokapáváme citronem a potíráme máslem. Dočervena opečeného tolstolobika podáváme s vařeným bramborem nebo opečeným pečivem a posypaného sekanou petrželkou.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 3 kg tolstolobika, 8 stroužků česneku, sůl
Technologický postup: Tolstolobika nakrájíme na podkovy, pak ho důkladně nasolíme, potřeme rozetřeným česnekem a necháme 2 hodiny marinovat. Udírnu rozehřejeme na 50 °C, porce ryby zavěsíme na provázky tak, aby provázek byl veden pod žeberními kostmi, a dáme do udírny. Udíme, přičemž zvedáme teplotu velmi pomalu na 70–80 °C, což by mělo trvat zhruba 1 hodinu, po hodině držíme teplotu udírny na 80 °C a rybí maso udíme dalších 20 minut.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 600 g tolstolobika, 120 g žluté papriky, 120 g sušených rajčat, 100 g cherry rajčat, 100 g cibule, 40 g škrábaného parmazánu, 2 g bazalky, 2 g oregana, 2 g rybího koření, 3 lžíce červeného vína, 2 lžíce balzamikového octa, olivový olej, cukr, sůl
Technologický postup: Tolstolobika očistíme a nakrájíme na kostky 2 x 2 cm, okořeníme, osolíme a zprudka opečeme na oleji, pak rybí maso vytáhneme a uchováme v teple. Do výpeku přidáme proužky papriky, kolečka cibule, rajčata a zeleninu, mírně osolenou ji orestujeme, zalijeme vínem, balzamikovým octem, osolíme a dle chuti osladíme. Rybí kostky poklademe na zeleninu posypanou parmazánem a krátce zapečeme v troubě vyhřáté na 200 °C. Tolstolobika se zeleninou můžeme dozdobit čerstvými bylinkami.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 800 g tolstolobika, 4 stroužky česneku, hladká mouka, strouhanka, 1 vejce, olej, sůl, mléko
Technologický postup: Z rybích porcí odstraníme břišní část těsně pod žebry, neboť zde se u tolstolobika usazuje tuk. Upravené porce ryby osolíme trochu víc, než je obvyklé u jiného masa, potřeme lisovaným česnekem a necháme hodinu odpočinout. Odleželého tolstolobika obalíme v hladké mouce, ve vejci rozšlehaném s trochou mléka a ve strouhance, kterou podle chuti můžeme smíchat v poměru 1 : 1 s drcenými kukuřičnými lupínky. Na pánvi mírně rozehřejeme vyšší vrstvu oleje a rybí porce zvolna z obou stran osmažíme do zlatova. Hotové rybí řízky podáváme s jakoukoliv úpravou brambor.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 1 kg tolstolobika, himálajská sůl, pepř, rozmarýn, citron, 50 g cherry rajčátek, 5 g kremžské hořčice
Technologický postup: Naporcované řízky čerstvého tolstolobika osolíme, opepříme, pokapeme čerstvou citronovou šťávou, nezapomeneme na nezbytný mletý rozmarýn a na grilu osmahneme z každé strany (po dvou minutách). Servírujeme rychle za tepla s cherry rajčátky, které rybě dodají dostatek šťávy. Pro zvýšení chuti i ohřívajících účinků přidáme ještě kremžskou hořčici. S jejím množstvím to ale nepřeháníme, byla by škoda přebít přirozeně jemnou a lahodnou chuť masa.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 800 g tolstolobika, 80 g oleje, 40 g rajského protlaku, tymián, saturejka, pepř, sůl, lžička cukru, červené víno
Technologický postup: Porce ryby osolíme, opepříme, posypeme jemně tymiánem a saturejkou a opečeme na oleji. Hotové vyjmeme, do základu přidáme protlak, trochu cukru a nakonec zastříkneme červeným vínem, krátce povaříme. Omáčku přelijeme na porce ryby.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Ingredience: 1 kg tolstolobika, 100 g másla, 80 g strouhanky, majoránka, pepř, petrželová nať, sůl, 1 l vývaru
Technologický postup: Osolenou rybu necháme odležet, pak ji v okořeněné vodě uvaříme. Na másle opražíme strouhanku, posypeme pepřem, majoránkou a sekanou petrželkou. Zalijeme masovým vývarem a vaříme tak dlouho, dokud nevznikne omáčková konzistence. Pak jí polijeme rybu a na povrchu zdobíme petrželovou natí. Jako příloha jsou vhodné vařené brambory.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Oba výše zmiňované druhy patří k chutným rybám z čeledi kaprovitých. Jemné bílé maso tolstolobika najdete v prodeji chlazené (kuchaná ryba, podkovy či filety) i mražené. Má více tuku než maso jeho příbuzných, díky tomu výborně chutná uzené, jinak se dá upravit podobně jako kapr či amur – je vhodné k dušení, vaření, pečení, grilování, smažení a fritování. Lze ho použít na rybí ragú, do rybích karbanátků nebo do salátů se zeleninou, dále dusit na zelenině, na paprice, s bylinkami či na víně. Nejchutnější jsou menší ryby, jimž není potřeba stahovat kůži.
Tolstolobik nebo tolstolobec se dají koupit v některých supermarketech nebo specializovaných rybích prodejnách, jejich cena se pohybuje od 80 korun za kilogram.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Tolstolobik bílý je velká kaprovitá ryba pocházející z řek od Amuru až po jižní hranici Číny. Jako hospodářsky významná ryba byl vysazen na mnoha místech světa včetně Evropy. K nám byl dovezen v roce 1965 a zpočátku chován v rybnících. Teprve později byl vysazen i do sportovních revírů. Očekávalo se od něj, že zvýší produkci našeho z velké části kaprového rybníkářství a případně se stane zajímavým objektem sportovního rybolovu. Bohužel jeho význam v žádném z těchto dvou bodů dodnes nedosahuje možností, jakých by mohl. V případě produkčního chovu není po této rybě na trhu dostatečná poptávka a z hlediska lovu udicí se jedná o obtížně lovitelný druh.
Poznat tolstolobika není těžké. Velká hlava s nízko posazenýma očima umožňuje záměnu pouze s tolstolobcem pestrým. Na rozdíl od této tmavě mramorované ryby je tělo tolstolobika stříbrné nebo šedé, s šedými nebo šedožlutými ploutvemi. Na břiše se nachází ostrý kýl táhnoucí se po celé délce břicha až k řitnímu otvoru. V přední části je tolstolobik pokryt šupinami, vzadu je holý. U tolstolobce je tento kýl kratší – pouze od břišních ploutví dozadu.
Tento druh roste pomaleji než amur nebo tolstolobec a 60 cm délku (cca 3 kg váhy) překračuje v 5. až 7. roce života. Vzhledem k tomu, že se může dožít až 20 let, má i tak možnost výrazně překročit délku 1 metru a hmotnost 20 kg. Úlovky stále větších ryb na mnoha našich vodách tomu nasvědčují. Jistým problémem je, že občas dochází právě k záměně s rychleji rostoucím tolstolobcem.
Způsobem výživy je tolstolobik jedinečnou rybou, která využívá nejdostupnější potravu ze samého základu potravní pyramidy a prakticky nekonkuruje jiným druhům. Díky tomu, že její potrava neprochází dalšími články potravního řetězce, vykazuje její maso nejnižší obsah škodlivin ze všech našich druhů ryb. Příjem potravy je u tolstolobika enormní, v teplém období může dosáhnout až 20 % hmotnosti těla. Naproti tomu v zimě, kdy je planktonu nedostatek, bývá příjem potravy zastaven.
Tolstolobika je možné připravit různými druhy tepelné úpravy, ať je to vaření, dušení, smažení, či uzení. Ryba má výborné jemné maso. Při tepelných úpravách se spotřebovává téměř celá, tedy filety i kosti.
Alfou a omegou při využití masa z tolstolobika je břicho. Dá se srovnat s naším pašíkem v chlívku, neboť břicho tolstolobika je přesně jako bůček u vepře. Už dvoukilový tolstolobik je pěkně tučný, natož tří- až čtyřkilogramové kusy, které jsou běžně v prodeji. Pokud si tolstolobika koupíme, nakrájíme z něj krásné řízky a usmažíme jako kapra, dočkáme se často nemilého překvapení. Při zakousnutí do břišní části nám po bradě začnou stékat pramínky tuku. Tolstolobik má velmi kvalitní, jemné a bílé maso, ale na smažení se hodí jedině tehdy, když celé břicho ryby odřízneme. Je to úplně čisté „sádlo“ bez svaloviny, potažené kůží, což je viditelné pouhým okem. Proto je vhodnější ho připravovat pečením, kdy se část rybího tuku vytaví do výpeku a nemusíme tedy používat tolik tuku při úpravě pokrmu. Pokud budeme chtít tolstolobika dusit, tak pouze opět po odříznutí břicha. Polévku raději zvolíme z jiných ryb.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Rhodiace, rhodiování, galvanické pokovení nebo antioxidační úprava jsou metody, jak můžete mít stříbrné šperky stále lesklé a bez zešednutí. Na šperky se nanese tenká vrstva rhodia (může se používat jak na stříbro, tak i na bílé zlato), barva tak zůstává dlouho stejná a šperk je lesklý. Na některé šperky si můžete dodatečně nechat dát vrstvu rhodia (1 g stojí 12–18 korun podle typu šperku). Tuto povrchovou úpravu vám udělají v klenotnictví.
Zdroj: článek Jak vyčistit stříbro
Tolstolobec pestrý je ryba vyskytující se původně v řekách střední a jižní Číny. Jako druh vhodný pro rybniční chov byl vysazen v mnoha oblastech světa. Na naše území byl dovezen v roce 1964 z území tehdejšího SSSR a v 70. letech byl chov doplněn jedinci pocházejícími z Maďarska. Dodnes je chován jako doplňková ryba v kaprových rybnících a místy i vysazován do sportovních vod.
Tolstolobce poznáme snadno podle jeho ohromné, někdy až neforemné hlavy s nízko posazenýma očima a velkým svrchním ústním otvorem. U dospělých kusů je obvyklé tmavé skvrnité zbarvení boků doplněné tmavými ploutvemi, které obvykle postačí k odlišení od příbuzného tolstolobika bílého. Dalším znakem je ostrý kýl na břiše mezi břišními ploutvemi a ploutví řitní.
Pro sportovní rybáře je tolstolobec díky svým rozměrům atraktivním druhem, úlovky ale nejsou příliš časté.
Tolstolobec pestrý je druh, který se přizpůsobil konzumaci hrubšího planktonu. Jeho filtrační aparát není tak jemný jako u tolstolobika bílého, a tak zachycuje jen rozměrnější objekty. Na prvním místě je to živočišný plankton, rostlinný plankton však konzumují tolstolobci také a v době nedostatku živočišného planktonu může rostlinná složka i převážit. V některých obdobích bývá v trávicím traktu tolstolobců nalezen i detrit. Na rybnících ochotně přijímají i předkládané krmivo, které nejraději sbírají z hladiny.
Pohlavně dospívají při délce kolem 70 cm, což je ve 3. až 8. roce života, u nás by se jednalo spíše o vyšší hodnoty z tohoto rozmezí. Výtěr probíhá v místech původního výskytu při teplotě 20–25 °C v proudící vodě u dna. Podle zeměpisné šířky k němu dochází buď jednou, nebo až třikrát do roka. Samice může mít až 1,5 milionu jiker. V našich podmínkách nebyl přirozený výtěr dosud zaznamenán a veškerá násada pochází z umělého výtěru, který se v případě rybničního chovu provádí koncem května nebo v červnu.
Tolstolobec pestrý je velmi rychle rostoucí ryba, jejíž přírůstky jsou do značné míry závislé na teplotě vody a množství potravy. Tříletá ryba odchovaná na našem území tak může vážit 0,6 kg, ale třeba i 3,5 kg. V tropických nebo subtropických vodách mají tří- až čtyřleté ryby roční přírůstky 4–6 kg a v osmém roce života překračuje jejich hmotnost 30 kg.
Tolstolobce je možné připravit různými druhy tepelné úpravy, ať už je to vaření, dušení, smažení, nebo uzení. Ryba má výborné jemné maso. Při tepelných úpravách se spotřebovává téměř celá.
Zdroj: článek Tolstolobik - recepty
Kuchyňská úprava vuřtů, či chcete-li buřtů, je možná ohříváním, opékáním, nakládáním i zastudena s dochucovadly. Ohřívaný vuřt je šťavnatý, poměrně mastný, zlatočervené barvy, na řezu soudržný. Obalové střívko se před podáváním nebo během jídla často loupe, přičemž na střívku může ulpět část díla. Opékání a grilování je jednou z nejčastějších úprav, vuřt se pro tyto účely nařezává, což jednak zlepšuje jeho chuť a urychluje prohřátí, jednak zmenšuje tučnost pokrmu. Opečený vuřt je sytě červenohnědý, s příjemným leskem střívka, bez stop vytváření takzvané chlebové kůrky. Na řezu je masově červený, s částečně průsvitnou mozaikou špekové vložky. Veškeré stopy chrupavčitých podílů a červené zbarvení šťávy jsou diskvalifikující.
Zdroj: článek Buřty na černém pivu
Divoká zvěř má maso, které je málo tučné a lehce stravitelné. Navíc obsahuje vysoké množství tělu prospěšných látek, jako například vitaminy skupiny B, minerální látky a stopové prvky. Zakoupíme-li maso čerstvě ulovené, je třeba ho dát minimálně na den, spíš na tři dny, odpočinout do chladu, aby se rozleželo. Toto pravidlo je poněkud v rozporu se skutečností, že divoké maso je hojně prokrvené, což mu sice dává onu tmavou barvu a charakteristickou chuť, ale zároveň ho činí náchylnějším ke zkažení. Takže pozor zejména na teplotu a cirkulaci vzduchu. Jedním z tipů, jak zvěřinu zhodnotit a zároveň donutit změknout, je naložení do nějaké marinády. Zmražené maso vysychá a zvěřina, která má málo tuku, je náchylná k vyschnutí ještě více.
Zdroj: článek Recepty na srnčí guláš
Křen můžete zakoupit v obchodě nebo si ho můžete pěstovat na zahradě. Aby byl kořen křenu dostatečně masivní, je potřeba mu dát také dost dlouhý čas k tomu, aby narostl. Není to žádná rychlovka, na jeho úrodu si počkáte docela dlouho. Pokud se přeci jen rozhodnete pro pěstování na zahradě, nemusíte se obávat, že by se vám někam zatoulal a vy si nebudete pamatovat, kam že jste ho zasadili. Má specifické, velké, jasně zelené listy, po obvodu zdobené drobnými zoubky.
Máte-li již kořen křenu buď vykopaný, nebo zakoupený, opomeneme nejprve to, že je potřeba ho nějak opracovat, protože to, co si musíte ujasnit jako první, je, co s křenem chcete dělat, zda ho chcete nechat syrový, nebo ho uchovat, připravit si jablečný křen, naložit ho s medem a podobně.
Zdroj: článek Strouhaný křen
Ingredience:
Postup přípravy:
Nejprve si omyjeme maso a pak ho nakrájíme na kostičky. Připravíme si cibuli, oloupeme ji a najemno nakrájíme. Pak je na řadě zelenina: celer, mrkev a petržel očistíme a nastrouháme najemno. Na pánvi si rozehřejeme olej, na němž osmahneme dorůžova cibulku. Pak přidáme maso a zprudka jej orestujeme, dokud se maso nezatáhne. Poté k němu přidáme nastrouhanou kořenovou zeleninu. Vše společně dvě minuty opečeme a posypeme kořením „Divočina“, osolíme a podlijeme vínem a připraveným vývarem. Pánvičku přikryjeme pokličkou a maso se zeleninou dusíme na mírném ohni. (Maso se dusí, dokud zcela nezměkne.) Pak na závěr omáčku zahustíme instantní jíškou podle potřeby. K srnčím kostkám na víně se hodí podávat bramborové knedlíky.
Zdroj: článek Úprava srnčího masa
Srnčí maso není potřeba vždy nakládat, sice by mělo srnčí maso jako každá zvěřina před zpracováním uzrát, ale obvykle jí stačí ta doba od zastřelení zvěře po čekání na povinný veterinární rozbor (ten trvá několik dní). Pokud ale pochází srnčí maso ze staršího zvířete, může krátké naložení masa pomoci v jeho zkřehnutí.
Maso, které lze vykostit, nakládáme vykostěné. Maso musíme před naložením řádně odblanit a omýt. Musíme si připravit dostatečně velkou nádobu, do níž maso vložíme. Připravíme si máslo, které necháme rozpustit a mírně vychladnout. Máslem pak maso potřeme a zbytek másla pak na maso nalijeme. Nádobu se srnčím masem uložíme do chladnější místnosti, kde ji necháme zhruba tři dny. Nemusíme se bát, že by maso začalo zapáchat, protože vychladlé máslo na mase vytvoří povlak, který k masu nepropustí vzduch. Srnčí maso se nenakládá osolené, solí se až pak před konečnou úpravou. Sůl by při naložení způsobila, že by srnčí maso ztratilo chuť.
Zdroj: článek Úprava srnčího masa