Špekáčky v kyselém nálevu patří k českým specialitám, na které nedáme dopustit. Můžete je naložit se zeleninou, do piva nebo i jinak. Inspirujte se níže uvedenými recepty.
Utopenci se zelím
Ingredience nálev: 350 ml vody, 200 ml octa, 100 ml balsamikového octa, 7 kuliček nového koření, 10 kuliček černého pepře, 4 bobkové listy, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli
Technologický postup: Vodu a oba druhy octů přivedeme k varu, přihodíme koření včetně soli a cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a podle vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky, chilli papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme asi tak do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika plátky cibule, česneku a kolečky paprik. Zbylou zeleninu promícháme se zelím, část dáme na dno sklenice, na to poklademe několik špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec utopence přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na velikosti sklenice a jak natěsno jsou v ní utopenci naskládaní), uzavřeme sklenici a dáme ji na tmavé místo do chladna odležet, tak 7 dní. Místo papriky můžeme potřít špekáčky plnotučnou hořčicí.
Pomalu by se dalo říci, že co česká rodina, to originální recept na utopence. Základem všech by ale měly být kvalitní špekáčky. Při nákupu musíme být obezřetní, abychom špekáček nezaměnili s buřty či opékáčky.
V případě špekáčku totiž máme jistotu, že obsahuje minimálně 40 % masa (samozřejmě že čím víc masa, tím líp) a obsah tuku by v něm neměl být vyšší než 45 %. Oproti tomu u buřtů, vuřtů, uzenek či opékáčků množství masa není regulováno, a tak jsou plné laciných náhražek včetně sójové mouky.
Utopenci mají i svého vynálezce, údajně to byl hostinský a mlynář Šamánek z Berounska. Před sto lety začal konzervovat špekáčky do kyselého nálevu. Postupně začal svůj recept rozšiřovat přidáváním cibule a dalších přísad. Jeho hospůdka se stala velmi populární, a to právě díky nakládaným špekáčkům. Hostinský se prý utopil při opravě mlýnského kola a od té doby začali lidé říkat takto připraveným špekáčkům utopenci.
Ingredience nálev: 400 ml octa, 400 ml vody, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli, 7 kuliček nového koření, 12 černého pepře, 4 bobkové listy
Ingredience utopenci: 10 malých růžiček květáku, 2 červené kapie, 1 zelená kapie, 1 paprika, 3 stonky řapíkatého celeru, 1 menší křen, 3 mrkve, 1/2 hlávkového zelí, 10 špekáčků
Technologický postup: Ocet s vodou přivedeme k varu, přidáme koření a necháme několik minut vařit. Podle svého gusta dochutíme. Růžičky květáku uvaříme do poloměkka, necháme okapat. Kapie a papriku nakrájíme na tenké proužky, celer na centimetrové špalíčky, křen na tenká kolečka, mrkev na trochu silnější. Zelí pokrájíme na menší kousky. Špekáčky oloupeme, rozřízneme a vložíme do nich trochu zelí, pár kousků kapie a papriky. Veškerou zeleninu promícháme. Částí směsí poklademe dno, jako další vrstvu dáme několik špekáčků, pak znovu zeleninu, špekáčky a tak dále. Když je sklenice plná, zalijeme utopence nálevem až po horní vrstvu. Uzavřeme a necháme odpočívat 5–7 dní v tmavém a chladném místě.
Ingredience nálev: ½ lžičky mletého pepře, 6 kuliček nového koření, 1 dl octa, 4 lžíce plnotučné hořčice, 4 ks bobkového listu, 100 g sladkého kečupu, 2 dl vody, 6 lžic worcesterské omáčky, 3 špetky chilli koření, sůl, 6 lžic oleje
Ingredience utopenci: 10 špekáčků, 4 cibule
Technologický postup: Suroviny na nálev smícháme v kastrůlku. Nálev přivedeme k varu a povaříme asi 5 minut. Pak jej necháme vychladnout. Studený nálev scedíme a vmícháme kečup. Zatím si můžeme připravit špekáčky a cibuli tak, že obojí oloupeme a pak nakrájíme na kolečka, cibuli na tenká, špekáčky na širší. Kolečka střídavě skládáme do sklenice a postupně zaléváme nálevem. Je lepší dávat nálev postupně, protože se pak méně tvoří vzduchové bubliny. Rychlé pikantní utopence dolijeme nálevem po okraj sklenice, utěsníme a necháme 3–7 dní uležet v chladničce. Podáváme s přílohou podle chuti. Nejlepší je samozřejmě čerstvý chléb.
Technologický postup: Vodu smícháme s octem, worcesterem, olejem a hořčicí. Přidáme bobkový list, mletý pepř, kuličky nové koření, chilli koření a sůl. Povaříme 5 minut, necháme vychladnout. Pak přimícháme kečup. Podle vlastní chuti můžeme poměr ingrediencí upravit. Nyní si nakrájíme cibule na poloviny a pak na slabé proužky a česnek na plátky. Špekáčky oloupeme, nařízneme podélně a vložíme do nich cibuli. Poté je nařízneme po obvodu, aby se nálev do nich lépe dostal. Do sklenice střídavě vrstvíme špekáčky s cibulí a česnekem a nakonec zalijeme nálevem. Dáme do studena uležet na 10 dní.
Technologický postup: Pivo s vodou a octem přivedeme k varu, přidáme koření a necháme okolo pěti minut povařit. Ochutnáme a dochutíme. Špekáčky oloupeme, nařízneme, vymažeme hořčicí, vyklademe několika plátky cibule. Papriku pokrájíme na plátky a spolu s cibulí jí vyskládáme dno, pak přidáme špekáčky a vrstvy střídáme. Nakonec zalijeme teplým nálevem a necháme 4–5 dní uležet v chladu a temnu.
Ingredience nálev: 0,75 l vody, 0,5 l octa, špetka soli, 2 lžíce cukru, 16 kuliček nového koření, 16 kuliček pepře, 8 feferonek
Ingredience utopenci: 2 kg špekáčků, 800 g cibule
Technologický postup: Cibuli a špekáčky dle zvyklostí rozkrájíme a vložíme střídavě do sklenice (cibule, špekáčky). Vodu s octem, cukrem, feferonkami a kořením povaříme cca 10 minut, necháme vychladnout a zalijeme špekáčky s cibulí. Necháme odležet asi týden.
Ingredience: 5 špekáčků, 0,2 l octa, 1 l vody, 4 cibule, 4 kyselé okurky, 1 lžíce soli, 2 lžíce cukru, 1 lžíce vegety – Podravky, 4 bobkové listy, 8 kuliček nové koření, 8 kuliček černého pepře, 2 sáčky želatiny
Technologický postup: Ocet, litr vody, sůl, cukr, celý pepř, bobkový list, nové koření a vegetu svaříme. Necháme povařit ještě asi 3 minuty, pak koření scedíme a do láku dáme na 3 minuty vařit oloupanou a na proužky nakrájenou cibuli. Špekáčky „svlékneme z kůže“ a nakrájíme na centimetrová kolečka (případně kostičky). Kyselé okurky nakrájíme na tenká kolečka. Špekáčky, okurku a cibuli zalijeme teplým nálevem a necháme 3 dny marinovat. Po uplynutí této doby si připravíme aspik. Slijeme nálev z utopenců, dolijeme vodou na požadované množství pro 2 sáčky želatiny, ohřejeme na 80 °C – nesmí se vařit! Obdélníkovou formu na pečení (žebro) vložíme do většího mikrotenového sáčku, upravíme podle formy a nalijeme sběračkou asi 2 cm nálevu. Necháme chvíli v chladu ztuhnout a pak střídavě dodáváme po vrstvách směs špekáčků s cibulí a zaléváme nálevem aspiku. Špekáčky mají tendenci vyplavávat nahoru, tak vždy chvíli počkáme a necháme maličko zatuhnout. Utopencový aspik můžeme připravit i tak, že špekáčky nakrájíme na kostičky a spolu s cibulí a okurkami nasypeme do obalu na tlačenku, zalijeme aspikem, zavážeme a necháme ztuhnout.
Technologický postup: Špekáčky oloupeme a z každé strany podélně nakrojíme. Hořčici smícháme s mletým pepřem a potřeme jí nakrojenou část špekáčků. Do průřezu vložíme plátky cibule, špekáčky spíchneme párátky a vložíme natěsno do větší sklenice. Zálivku připravíme z piva, soli, cukru a koření, přivedeme k varu, krátce vaříme, necháme zchladnout a přidáme ocet. Ještě vlažný nálev nalijeme na špekáčky. Uzavřeme a necháme při pokojové teplotě vychladnout, potom umístíme na týden do chladna.
Technologický postup: Svaříme vodu s octem a solí, vsypeme celý (nikdy nedělit na několik nálevů!) obsah 100g balíčku Deka, povaříme asi 4 minuty a necháme chladnout. Špekáčky oloupeme, nakrojíme napůl, ale nedokrojíme (můžeme nechat i vcelku) a do hrnce či sklenice je vkládáme do vrstev rozevřeným řezem dolů, střídavě s cibulí nakrájenou na kolečka. Prosypeme cukrem, pokud jsme zvolili umělé sladidlo, necháme ho rozpustit ve vařícím nálevu, přidáme další koření a zalijeme téměř chladným nálevem. Necháme zrát v chladnu a temnu 10 dní.
Buřty alias špekáčky se nejlépe loupu, když jsou čerstvé, maximálně dva dny po vyuzení. Čím jsou buřty starší, tím ztrácejí vlhkost a jejich kůžička se stává tvrdá a nepoddajná. Abyste mohli oloupat i starší buřty, tak je namočte do octové vody. Nechte chvíli (hodinu) koupat a pak oloupejte. Nařízněte je u špičky a stáhněte kůži nejdříve z jedné poloviny a potom z té druhé.
Cena přezkoušení podle§6 NV 194/2022 v Brně se obvykle pohybuje mezi 1 700 a 3 200 Kč.
Rozdíl závisí na rozsahu výuky, zkušenosti lektora a tom, zda je součástí ceny i opravný termín. Levnější kurz nemusí zahrnovat plnohodnotnou přípravu ani možnost konzultace. Před přihlášením si vždy ověřte, že cena obsahuje oficiální zkoušku a vydání dokladu. Bez úspěšného přezkoušení nemáte platnou odbornou způsobilost.
Je online kurz NV 194/2022 v Brně uznatelný?
Online výuka může být uznatelná, pokud je zakončena oficiálním přezkoušením.
Samotné absolvování online prezentace nestačí. Rozhodující je zkouška podle NV 194/2022 a vydání dokladu o odborné způsobilosti. Většina seriózních poskytovatelů kombinuje online přípravu s prezenčním testem. Pokud kurz nabízí pouze potvrzení o účasti, nejedná se o plnohodnotné přezkoušení. Pokud někdo nabízí plně online získání paragrafu bez fyzického ověření totožnosti a znalostí, je na místě zvýšená opatrnost. Zodpovědnost za odbornou způsobilost nese vždy držitel paragrafu, nikoli poskytovatel kurzu.
Jak dlouho platí osvědčení §6 nebo §7?
Platnost osvědčení je zpravidla 3 roky, pokud interní předpis nestanoví jinak.
Po uplynutí této doby je nutné absolvovat opakované přezkoušení. Práce s propadlým osvědčením je riziková a může mít právní následky. Doporučuje se sledovat datum platnosti a objednat se na kurz s předstihem, aby nedošlo k přerušení činnosti.
Stačí mi rekvalifikace místo přezkoušení podle NV 194/2022?
Ne, samotná rekvalifikace nenahrazuje paragraf podle NV 194/2022.
Rekvalifikační kurz vám může dát odborný základ, ale pro výkon samostatné práce potřebujete konkrétní paragraf, například §6. Bez oficiální zkoušky nemáte právně platnou odbornou způsobilost. Mnoho lidí tuto chybu podceňuje a následně musí absolvovat další kurz.
Musím jako OSVČ absolvovat přezkoušení stejně jako zaměstnanec?
Ano, OSVČ i zaměstnanec musí mít platné osvědčení, pokud vykonávají činnost vyžadující paragraf.
Rozdíl spočívá v odpovědnosti. Zaměstnavatel obvykle organizuje školení pro zaměstnance, zatímco OSVČ si vše zajišťuje sama. Absence platného paragrafu může znamenat sankci při kontrole nebo problém při řešení škodní události.
Co když kurz v Brně neobsahuje zkoušku?
Pokud kurz neobsahuje zkoušku, nejde o plnohodnotné přezkoušení.
Takový kurz může být užitečný jako příprava, ale bez testu a vydání dokladu nemáte paragraf. Potvrzení o účasti nenahrazuje osvědčení o odborné způsobilosti. Před přihlášením si vždy ověřte, zda kurz zahrnuje oficiální přezkoušení.
Cena školení a přezkoušení podle§6 NV 194/2022 se v Praze obvykle pohybuje mezi 1 800 a 3 500 Kč.
Rozpětí závisí na tom, zda je součástí pouze samotná zkouška, nebo i celodenní přípravné školení. Důležité je ověřit, že cena zahrnuje přezkoušení i vydání dokladu. Některé nabídky uvádějí jen výuku bez testu, což nestačí pro získání odborné způsobilosti. Před přihlášením si vždy nechte potvrdit, co je součástí ceny.
Jaký je rozdíl mezi §6 a §7 z hlediska kurzu?
§6 je určen pro samostatnou práci, zatímco §7 je pro vedoucí pracovníky s odpovědností za ostatní.
Kurz §7 obvykle klade větší důraz na organizaci práce, odpovědnost a dohled nad dalšími osobami. Cena může být vyšší a zkouška náročnější. Pokud řídíte tým nebo odpovídáte za bezpečnost provozu, je §7 správná volba. Volba nižšího paragrafu může znamenat nesoulad s reálnou odpovědností.
Mohu absolvovat školení §4, §6 nebo §7 během jednoho dne?
Ano, většina přezkoušení v Praze probíhá jako jednodenní kurz zakončený zkouškou.
Jednodenní forma je běžná zejména pro osoby s praxí. Dopoledne probíhá výklad nebo opakování legislativy, odpoledne test. Samotné absolvování dne nestačí – rozhodující je úspěšné složení zkoušky. Pokud neuspějete, je nutné absolvovat opravný termín.
Je rekvalifikace elektrikáře povinná pro získání §6?
Rekvalifikace není automaticky povinná pro získání §6 NV 194/2022, pokud splňujete vzdělání a praxi.
Pokud již máte odpovídající odborné vzdělání nebo dlouhodobou praxi, obvykle stačí přezkoušení. Rekvalifikace je určena spíše pro osoby bez předchozí kvalifikace. Záměna rekvalifikace a paragrafu je častá chyba, která vede ke zbytečným nákladům.
Stačí mi rekvalifikační kurz místo přezkoušení podle NV 194/2022?
Ne, samotná rekvalifikace elektrikáře nenahrazuje přezkoušení dle NV 194/2022 pro konkrétní paragraf.
Rekvalifikační kurz vám může dát širší odborné vzdělání, ale pokud potřebujete §6 nebo §7 pro samostatnou činnost, musíte absolvovat oficiální přezkoušení. Častá chyba je předpoklad, že po několikatýdenní rekvalifikaci máte automaticky i platný paragraf. Bez složené zkoušky a vydaného dokladu nemáte právní krytí výkonu práce, což může být problém při kontrole nebo úrazu.
Jak dlouho trvá platnost osvědčení po absolvování kurzu?
Platnost osvědčení je obvykle 3 roky, pokud není stanoveno jinak interními předpisy.
Po uplynutí této lhůty je nutné absolvovat opakované přezkoušení. Některé firmy mohou vyžadovat kratší interval podle charakteru práce. Vykonávání činnosti s propadlým osvědčením je rizikové a může mít právní následky.
Ingredience: 750 g mletého hovězího masa, 20 g zeleného pepře, 20 g nasekaného čerstvého tymiánu, 6 ml worcesterské omáčky, 15 g francouzské hořčice, mořská sůl, čerstvě namletý pepř, 6 housek na burger, 100 g listů rukoly, 1 cibule (nakrájená na plátky), 3 rajčata (nakrájená na plátky), kečup, majonéza, dip nebo prostě to, co máte rádi
Postup: Ve velké míse smíchejte ingredience na burgery a vše dobře promíchejte. Ze směsi vytvořte 6 plochých bochánků. Takto připravené je zakryjte mikrotenovou fólií a uložte do lednice. Připravte gril na přímé grilování. Burgery grilujte 3–5 minut z každé strany. Housky rozkrojte a dejte na gril. Bude jim stačit půl až jedna minuta. Na spodní půlku housky dejte nejprve list salátu, na něj burger, cibuli, plátek rajčete, omáčku dle chuti a přiklopte druhou půlkou housky.
Doporučení
Podle Pohlreicha je lepší si na gril vzít raději jeden druh masa a připravit ho opravdu dobře než se při každém grilování přejídat neuvěřitelnou kombinací špekáčků, kuřecího a klobás. Ideální je sehnat si maso správně odleželé, například z býka, kterého po porážce na tři týdny vyvěsí v chladu a teprve pak ho bourají. Maso tak má čas a podmínky, aby krásně změklo a zkřehlo. Při nákupu pamatujte na to, že ve vyzrálém mase, které je na gril naprosto ideální, vám otisk prstu zůstane. Kdežto do čerstvého masa prst neotisknete ani náhodou.
Maso na grilu zásadně obracejte kleštěmi, nepoužívejte vidličku. Když maso rozpícháte, šťáva vyteče. Hotový steak se má nechat po sejmutí z grilu chvilku odpočinout, aby se šťáva rozlila zpět do celého masa. Hrubá mořská sůl je podle Pohlreicha na dochucení hotového steaku ideální a dá mu chuťově rozměr navíc. Základem grilování jsou samozřejmě steaky, ale domácí burgery se stávají čím dál oblíbenějšími. Abychom skutečně věděli, co jíme, bude nejlepší, když si hovězí maso umeleme sami. Pokud koupíme maso kvalitní, libové, nepotřebujeme jako pojivo vejce ani strouhanku. Stačí čerstvé maso třeba z plecka, které si ochutíme hrubozrnnou francouzskou hořčicí, solí, zeleným pepřem, worcesterem – a máme skvělý materiál na hamburger. Maso si zaslouží dobře ručně promíchat a vytvořeným karbanátkům prospěje chvilka odpočinku v lednici. Maso si musí ale odpočinout i po tepelné úpravě před podáváním. Na začátku grilování je necháme v klidu zatáhnout, než jde samo lehce z roštu, pokud tuto zásadu dodržíme, čistě ho obrátíme. Pak už jen nahřejeme kvalitní bílé pečivo, před obložením potřeme rozříznutou housku majonézou a obložíme směsí listových salátů, rajčetem a kolečky čerstvé cibule.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
