Informace od profesionálů
 |
MENU
CHOROBY
PĚSTOVÁNÍ
ŠKŮDCI
RECEPTY
Očištěnou a nastrouhanou mrkev poduste na oleji, přidejte kari, pepř a sůl, podlijte trochou vody a duste doměkka. Nakonec vmíchejte smetanu a prohřejte. Takto připravená dušená mrkev se skvěle hodí jako omáčka na špagety.
Zdroj: Dušená mrkev
V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Suroviny:
Postup:
Na oleji osmahneme pokrájenou cibuli a na nudličky pokrájené maso, osolíme, okořeníme a podusíme. Přidáme očištěnou, na kostičky nakrájenou (nebo nahrubo nastrouhanou) mrkev, podlijeme a dusíme doměkka. Podáváme s vařeným bramborem.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Suroviny:
Postup:
Do kastrolku dáme kousek másla, drobně nakrájenou cibulku, zpěníme, vložíme na malé kostičky nakrájené vepřové maso, osolíme a dusíme, až je maso poloměkké. Potom přidáme na hrubo nastrouhanou mrkev, podlijeme vodou a dusíme. Když jsou maso i mrkev měkké, zahustíme šťávu troškou zásmažky. Podáváme s dušenou rýží, vařeným bramborem či bramborovou kaší, nebo s těstovinami.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Dušená mrkev patří mezi jídla, která znají snad všichni ze svého dětství. Bohužel pro mnohé z nás nepředstavuje oblíbenou pochoutku, což je určitě škoda. Přitom dobře a zajímavě připravená dušená mrkev se ničím nepodobá námi neoblíbenému „zdravému obědu“ ze školních jídelen. Vyzkoušejte tedy některý z našich receptů a zařaďte dušenou mrkev do svého jídelníčku. Pokud je například podávána s masem, představuje pokrm, který obstojí před všemi nároky nutričních odborníků – obsahuje vlákninu, bílkoviny, vitamíny, sacharidy i minerální látky v dobré kombinaci.
Zdroj: Dušená mrkev
Mrkev očistěte a nakrájejte na tenká kolečka. V kastrolu rozehřejte máslo, přisypte do něj 2 lžičky cukru a nechte ho zkaramelizovat. Poté vmíchejte mrkev a za stálého míchání ji osmahněte. Podlijte vývarem či vodou. Pod pokličkou duste mrkev zvolna do měkka. Mezitím si v hrnku rozmíchejte smetanu s moukou a přilijte ji k mrkvi, již jen krátce povařte. Hotovou mrkev dle chuti osolte, opepřete a dochuťte cukrem. Nakonec vmíchejte pažitku. Dušenou mrkev se smetanou můžete podávat s vařenými bramborami nebo dušenou rýží.
Zdroj: Dušená mrkev
Suroviny:
Postup:
Mrkev očistíme a nastrouháme nahrubo nebo nakrájíme na kolečka. Cibuli oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Nadrobno nakrájenou cibulku necháme v hrnci zpěnit na másle. Až trochu změkne, přidáme mrkev, vodu, bujón i masox, koření a kostičku másla. Promícháme a necháme vařit zhruba 20 minut, záleží na druhu mrkve. Nakonec zahustíme zápražkou z hladké mouky, kterou přecedíme přes sítko, abychom v mrkvičce neměli hrudky. Dušenou mrkev podáváme s vařenými brambory.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Očištěnou mrkev oloupejte a dejte ji celou nebo rozkrojenou na půlky vařit v malém množství mírně osolené vody. Vařte cca 10 až 15 minut, než mrkev mírně změkne. Měli byste do ní snadno píchnout vidličkou, ale pozor, nesmí být příliš měkká.
Mrkev nechte vychladnout, poté ji nastrouhejte na hrubém struhadle nebo nakrájejte na nudličky. Vložte opět do kastrolku, v němž zůstala trocha vody, ve které jsme mrkev vařili. Mrkev opět prohřejte, přidejte lžičku olivového oleje a můžete přidat i lžičku cukru.
Nakonec dušenou mrkev můžete dochutit nadrobno nakrájenými 2 plátky šunky, které necháte s mrkví chvilku prohřát. Podávejte s brambory nebo jako zdravou přílohu k masu.
Zdroj: Dušená mrkev
Podle potřeby:
Očištěnou a oloupanou mrkev nakrájejte na kolečka nebo na kostičky. Kuřecí maso nakrájejte na nudličky, osolte, opepřete a osmažte zprudka na oleji. Mrkev uvařte, přidejte k ní opečené kuřecí nudličky, znovu vše jemně osolte a opepřete. Můžete přidat kostku slepičího nebo zeleninového vývaru. Podle chuti můžete směs zahustit a pro zjemnění přidejte nakonec kousek másla. Dušenou mrkev s kuřecím masem podávejte nejlépe s vařenými brambory.
Zdroj: Dušená mrkev
Mrkev zřejmě patří mezi nejstarší zeleninu v Evropě, Římané ji dokonce nazývali královnou. Představuje totiž jakousi zásobárnu cenných bio látek. K těm nejvíce ceněným náleží určitě beta-karoten, který je startérem životně důležitého vitamínu A. Zázračná mrkev má také nezvykle vysoký obsah selenu, který je nejdůležitějším stopovým prvkem v imunitním systému, dále obsahuje vitamíny řady D, E a K, éterické oleje, vlákninu, sacharidy v podobě lehce stravitelné glukózy, lecitin, draslík, vápník, železo, měď, fosfor, jód a kobalt.
Překvapivě je pro naše tělo důležitější mrkev vařená (dušená) než syrová. Z vařené mrkve totiž tělo lépe vstřebá všechny látky, protože syrová má tuhé buněčné stěny, které se vařením naruší. Před použitím je dobré mrkev oškrábat a odkrojit vrchní část, která může obsahovat jedovaté látky z postřiků. Slupku nemusíte jen škrábat, můžete ji i celou oloupat. Slupka se snadněji stáhne, když mrkev přelijete horkou vodou. Mrkev nikdy nekrájejte a nestrouhejte dlouho dopředu, ale až těsně před samotným použitím. Vždy ji vařte a duste pouze v malém množství vody a vždy zakrytou. Aby se beta-karoten dobře přeměnil ve vitamín A, přidávejte do mrkve kapku oleje. Mladou a křehkou zelenou nať nevyhazujte, pokud je z vaší zahrádky nebo z biofarmy, můžete ji bez obav použít jako bylinku do jídla.
Zdroj: Dušená mrkev
Suroviny:
Postup:
Mrkve ostrouháme a dáme celé nebo rozkrojené na půlky vařit v malém množství mírně osolené vody. Vaříme asi 10 až 15 minut, než mrkev mírně změkne. Měl by do ní vjet nůž, ale nesmí být příliš měkká. Mrkev necháme vychladnout, nastrouháme na hrubém struhadle nebo nakrájíme na nudličky. Dáme opět do kastrolku, kde necháme trochu vody, ve které jsme mrkev vařili. Mrkev opět prohřejeme, přidáme lžičku olivového oleje a můžeme přidat lžičku cukru. Nakonec můžeme dochutit nadrobno nakrájenými 2 plátky šunky, které necháme s mrkví chvilku prohřát. Podáváme s bramborem nebo i jako přílohu k masu.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Suroviny:
Postup:
Mrkev očistíme a nakrájíme na tenká kolečka. V kastrolu rozehřejeme máslo, přidáme 2 lžičky cukru a necháme zkaramelizovat. Pak vmícháme mrkev a za stálého míchání osmahneme. Podlijeme vývarem či vodou. Pod pokličkou dusíme zvolna do měkka. V hrnku rozmícháme smetanu s moukou a vmícháme do mrkve, krátce povaříme. Hotovou mrkev osolíme, opepříme a dochutíme cukrem. Nakonec vmícháme pažitku. Podáváme s vařenými bramborami nebo dušenou rýží.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Na dochucení:
Omytou mrkev oloupejte, nastrouhejte na hrubém struhadle, vložte do kastrolu, přidejte šťávu a kůru (jen žlutou část!) z celého citronu, lžíci másla, cukr a dle chuti skořici, hřebíček nebo dřeň z vanilky. Duste doměkka, pokud je třeba, podlijte mrkev troškou vody.
Takto připravenou dušenou mrkev můžete použít jako náplň do palačinek společně s tvarohem nebo jako náplň kynutých buchet a koláčů s drobenkou či do tvarohových nebo smetanových pohárů. Výborná je i samotná nebo s těstovinami a zakysanou smetanou.
Zdroj: Dušená mrkev
Očištěnou a oloupanou mrkev nakrájejte na kolečka a vložte na rozehřátou pánev s dvěma lžícemi másla. Mrkev lehce osmahněte, aby při dušení pustila více šťávy. Osmahlou mrkev podlijte, aby byla většina mrkve pod vodou (lepší je dát vody jen tolik, aby nebyla mrkev ve vodě ponořena celá) a pánev přiklopte pokličkou. Za občasného promíchání a podlití vařte doměkka. Na pánvi rozpusťte máslo, přidejte trochu hladké mouky a vytvořte jíšku. Dušenou mrkev zahustíte pomalým vmícháváním jíšky do zbylé vody, která se během dušení nevypařila.
Brambory oloupejte, nakrájejte a vařte běžným způsobem. Do vařící vody nezapomeňte přidat sůl a kmín. K uvařeným bramborům můžete přidat trochu másla.
Dušenou mrkev a brambory můžete před servírováním posypat čerstvou petrželkou.
Zdroj: Dušená mrkev
Suroviny:
Postup:
Nastrouháme mrkve nahrubo, přidáme hrášek, sůl a cukr a dáme vařit. Do druhého kastrolu oloupeme brambory a dáme vařit. To samé uděláme také s vajíčky. Až je mrkev měkká, tak si připravíme zásmažku a přidáme ji k mrkvi. Na závěr přidáme přibližně 2 malé lžičky octa.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Suroviny:
Postup:
Mrkev očistíme, nakrájíme na malé kostičky nebo nahrubo nastrouháme. V hrnci na rozpáleném oleji orestujeme nadrobno pokrájenou cibuli, přidáme mrkev, osolíme, podlijeme vodou (do výše mrkve, musí být zalitá) a dusíme pod pokličkou. Po deseti minutách přidáme hrášek a dusíme doměkka. Nakonec vše zaprášíme hladkou moukou, dobře promícháme a provaříme. Dochutíme cukrem a citronovou šťávou a zjemníme máslem. Dušená mrkev se skvěle hodí k pečenému nebo dušenému vepřovému plecku, jako přílohu doporučujeme vařené brambory.
Zdroj: Recepty na dušenou mrkev
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.