Ceny za Hamamelis mollis se odvíjejí od velikosti prodávané rostliny. Prodejci uvádějí buď výšku vilínu, nebo velikost kontejneru, v níž rostlinu nabízejí. Hamamelis mollis o výšce 20–30 cm stojí cca 70 Kč; o výšce 30–40 cm (to je 2,5litrový kontejner) od 120 do 300 Kč; 40–60centimetrový vilín (třílitrový kontejner) okolo 300 Kč, 60centimetrový až metrový vilín měkký pak stojí přes 500 Kč. Zahradnictví nabízejí i vzrostlejší Hamamelis mollis v 50litrovém kontejneru cca za 1 500 Kč.
Hamamelis virginiana je nejdříve kvetoucí vilín. Pochází z jihovýchodu Kanady a východu USA. Vyžaduje vlhkou půdu, proto ho v jeho domovině najdeme především na březích řek a jezer. Do Evropy byl vilín virginský dovezen v roce 1879 a již o rok později ho pěstoval kníže Rohan v zámeckém parku na Sychrově. V našich krajích dorůstá až do 5metrové výšky. Kvete od listopadu do prosince krásnými žlutými, vonnými květy, někdy se květy mohou objevit už v září. Jako jediný z vilínů dobře snáší zásadité půdy. Občas se pro ozdobu pěstuje v parcích, je u nás zcela mrazuvzdorný.
Je to opadavý rozkladitý keř nebo malý strom, listy má krátce řapíkaté, obvejčité, na okraji mělce laločnaté. Květy se objevují na zkrácených postranních dvou- a víceletých větví, jsou čtyřčetné, korunní lístky cca 1 cm dlouhé a 1 mm široké, mírně zvlněné, žluté, vzácně i červené. Plodem je tobolka dozrávající na podzim dalšího roku.
Vilín virginský byl často využíván v domorodé medicíně severoamerických indiánů, kteří jej používali při ošetřování celé řady neduhů. Zjistili, že destilát z tohoto druhu může být užíván k léčbě řezných ran, podlitin, škrábnutí a dalších zranění, dále pak pro ulehčení při nachlazení a ledvinových obtížích. Indiáni považovali keř za kouzelný, protože kvete v chladné roční době a často při sněhu. Medicína znala hojivé účinky vilínu na rány dlouho před 19. stoletím, kdy byl vilín uznán v terapii západní orientace a objevil se v knize léků USA. V Evropě byla poprvé vyrobena mast z vilínu v roce 1864. Dodnes je tato rostlina součástí oficiálních léčiv, droga obsahuje 10% třísloviny hamamelitanu s antiseptickými a stahujícími účinky a užívá se při léčbě povrchových zranění a v kosmetice. Nálev proti průjmu se připravuje z listů, vilín se používá především zevně k ošetření lokálního zánětu, slunečních popálenin, opařené a popraskané kůže, ran, hemoroidů a křečových žil. Zdá se, že vilín pomáhá i při nervovém zánětu kůže. Vilínové masti a krémy lze koupit hotové. Pro obklady lze zředit vilínovou vodu z lékárny, homeopatie používá vilín také při křečových žilách, hemoroidech, při krvácení kůže a sliznic. Také některé kosmetické vody na obličej obsahují vilín.
Hamamelis mollis 'Pallida' je jednou z vyšlechtěných variet vilínu měkkého. Jde o středně velké rozkladité keře, které mají vystoupavé větve, dorůstá velikosti cca 3 x 4 m. Listy velké 12 x 9 cm mají chlupatý rub, jsou vejčitě okrouhlé, v horní polovině vroubkované, ve spodní mělce vroubkované, vrcholek špičatý. Mladé listy jsou středně žlutavě zelené, dospělé středně zelené, na podzim pak žluté. Nakvétá v lednu až únoru bohatými shluky žlutých květů. Jeho silně a sladce vonné květy jsou středně velké až velké, kadeřené a zvlněné, kalich je uvnitř vínově červený.
Hvozdík čínský, latinským názvem Dianthus chinensis, si můžete pro představu prohlédnout na fotografiích. Hvozdík čínský je letnička, které se bude líbit na slunci i v polostínu, ale ne na dešti, proto byste ho před ním měli chránit, nevyhovuje ani rostlině, ani květům. Stejně jako déšť nemá tento hvozdík rád ani přílišnou zálivku, měla by být pravidelná, ale střídmá. Společně se zálivkou nezapomínejte jedenkrát až dvakrát v měsíci rostlinu přihnojit. Tato odrůda se vám hodí jak na záhon, tak do truhlíku, sice nejde o převislou rostlinu, ale dorůstá do výšky jen kolem 20 až 30 cm. V době květenství vám budou dělat radost květy bílé, růžové, červené, fialové či vícebarevné květy.
Zvláštnosti:
Hvozdík čínský vás potěší tím, že jeho různobarevné květy jsou vhodné i k řezu, a tím mohou dozdobit různé květinové vazby nebo dozdobit váš prostřený stůl čerstvými květy a co vás zaujme ještě více je příjemná vůně těchto květů.
Vilíny jsou vcelku odolné a vitální keře, pokud jim zajistíte hlubší, lehce kyselou, humózní a dobře propustnou zem a slunné nebo jen lehce zastíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. V létě jsou citlivé na prosychání půdy, v zimním období pak na přemokření, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou.
Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih omezte na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Vilíny vždy kvetou na loňských větévkách. Abyste dosáhli kompaktního vzrůstu, můžete je zastřihovat o 2 až 3 pupence od konce letorostů až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů.
K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stagnují a růst započnou až v následujícím roce. Vilíny se mohou dožít až 50 let.
Vilín měkký potřebuje kyselejší půdu, vápno absolutně nesnáší. Také potřebuje mít kolem sebe dost prostoru, takže na to nezapomeňte při jeho výsadbě. Zpočátku sice roste pomalu, ale později se hodně roztahuje do šířky. Když je vysazen do dobrých podmínek, netrpí žádnými chorobami. Ideálním stanovištěm pro vilín je například prostorné místo před okny nebo poblíž cestičky, kde si nejlépe vychutnáte jeho časnou krásu. Dobře roste v humózních a stále mírně vlhkých půdách. Půdu vylepšete přidáním kompostu. Nesázejte ho na příliš suchá stanoviště. V létě, zvláště je-li dlouho sucho, jej raději pravidelně zalévejte. Vyžaduje dostatek světla, ale snese i mírné zastínění. V našich podmínkách je vilín otužilý a zimní mrazy ho poškodí opravdu jen zřídka (mladé rostliny mohou být poškozeny mrazem, ale starší exempláře jsou již odolné a mrazuvzdornost je až do -20 °C). Špatně však snáší přesazování.
Pokud vilín chcete rozmnožit, zkuste hřížení větví v dubnu. Vilín lze koupit zpravidla v kontejneru, tudíž je jeho výsadba možná po větší část roku. Vysazuje se vždy s kořenovým balem. Přes zimu povrch půdy nad mladými rostlinami pro jistotu namulčujte. Ideální je zetlelý hnůj, ale bohatě postačí kvalitní kompost.
Ibišek čínský má listy nejčastěji tmavě zelené, lesklé, podlouhle oválné nebo podlouhle vejčité, na konci roztřepené. Velikost listů je cca do 15 cm, jsou umístěny na stéble jeden za druhým. Největší ozdobou, pro kterou se tento ibišek pěstuje, jsou rozmanité zvonovité květy, které mohou být jednoduché či plné, v barevných odstínech od bílé přes žlutou, oranžovou, růžovou až po sytě červenou. V našich zeměpisných šířkách kvetou od jara do podzimu, jsou mnoha barev a barevných kombinací, jednoduché i plnokvěté, jejich počet závisí na velikosti rostliny. Květy vydrží zpravidla jeden den a prakticky nevoní. Střídají je nově se rozvíjející poupata. Čínská růže je na pěstování nenáročná.
Hamamelis mollis neboli vilín měkký je jeden z druhů vilínu. Jméno tohoto rodu má dvojí výklad: je odvozeno od slova homoios (stejný) a mellon (plod, jablko), protože u něj současně vyrůstají květy a dozrávají loňské plody, nebo od slov hamatus (hákovitý) a mellon, protože jsou plodní stopky hákovitě zahnuté.
Vilíny jsou opadavé keře či malé stromy, v našich podmínkách různě mohutné, s jednoduchými střídavými listy. Podle druhu a odrůdy dosahují výšky 3 až 5 metrů. Svým vzhledem částečně připomínají lísku. Základní druhy pocházejí ze Severní Ameriky a východní Asie. Štíhlé kmínky mají šedavou nebo nahnědlou kůru. Na neolistěných větvích se velmi časně objevují nápadné a neobvyklé klubíčkovité květy. V době silných mrazů se stočí a po oteplení se opět neporušené rozvíjejí. Některé vilíny příjemně voní (dokonce se využívají v parfumerii). Teprve později se objevují jednoduché, nesouměrné a nepravidelně zubaté listy. Semena, připomínající drobný oříšek se zobáčkem, dozrávají až v následující zimě, často v době květu. Při dozrání se tobolky s puknutím otevřou a vystřelí semeno až několik metrů daleko. Větvičky, květní poupata a mladé listy jsou hvězdovitě chlupaté. Listy jsou tenké, nebo poněkud tužší, řapíkaté, asymetrické, široce eliptické, celokrajné nebo na okraji zvlněně zubaté, na bázi klínovité až mělce srdčité. Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné, v chudokvětých hlávkovitých nebo krátce klasovitých květenstvích.
Hamamelis mollis pochází z Číny, kde roste ve výškách 1 300–2 500 metrů nad mořem. Tvoří 3 až 5 metrů vysoké, řídké keře se široce trychtýřovitou korunou. Stejně jako Hamamelis intermedia roste pomalu. Jeho mladé výhony jsou hustě šedě až stříbřitě plstnaté. Líc listu je tmavozelený, lesklý a rub šedě plstnatý. Na podzim se listy barví zlatožlutě. Květy jsou intenzivně žluté, korunní plátky 2 cm dlouhé a 2 mm široké, zvlněné.
Můžeme se setkat i s jeho synonymem Thea sinensis. Zajímavostí je, že název celého rodu Camellia (čajovníkovité) je odvozen od příjmení českého jezuitského misionáře, botanika a lékárníka Jiřího Josefa Kamela, který působil na Filipínách. Systematika celého rodu není ale zcela ustálená. V poslední době je jako jediný druh celého rodu uváděn čajovník čínský (camellia sinensis). Je menšího vzrůstu (kolem 2 – 3 m) a s menšími lístky, který je vhodnější pro pěstování ve vyšších subtropických pásmech. Je mrazuvzdorný, snese i teploty minus 10 stupňů. Údajně pod sněhovou pokrývkou vydrží i mínus 24 stupňů! Někdy ale může být samostatně vyčleněn i čajovník assamský (camellia assamica). Ten je naopak vyšší (může dorůst i 20 – 30 m), s většími a světlejšími listy. Pěstuje se ve všech nadmořských výškách tropického pásma. Na rozdíl od varianty sinensis je nutno ho před poklesem teploty pod bod mrazu chránit. Někdy se můžeme setkat ještě s další variantou, kterou je čajovník indonéský (ceylonský), typický pro hornaté oblasti tropů.
Pokojové ibišky jsou stálezelené keře a byliny se střídavými listy. Listy jsou celistvé nebo dlanitě laločnaté, s dlanitou žilnatinou, skládající se ze tří nebo více hlavních žilek.
Květy jsou pravidelné, oboupohlavní. Kalich je zvonkovitý nebo miskovitý, vytrvalý, s pěti cípy nebo zuby. Na bázi kalicha je většinou vyvinut kalíšek s pěti až mnoha cípy, jen zřídka chybí. Pokojový ibišek má květy krátkověké, většinou vydrží jediný den a poté koruna opadává. Tyčinky jsou srostlé v trubičku a spojeny na bázi s korunními lístky. Plodem je mnohosemenná tobolka.
Pokojové ibišky můžeme pěstovat v mnoha barvách. Kromě růžově červené, která patří původnímu divokému druhu, je to hlavně červená v různých tónech, ale také různé odstíny oranžové, žluté, růžové i barva bílá. Značná je rovněž rozmanitost velikostí a tvarů. Květy s nápadně vyčnívajícími tyčinkami mohou být rovné, zvlněné, stříhané, poloplné i plné. Rostlina nejvíce kvete od června do podzimu, ale ojedinělé květy se mohou objevit kdykoliv.
Mezi nejčastěji pěstované pokojové ibišky patří ibišek čínský a ibišek dřípený. Tyto ibišky jsou na trhu k dostání v mnoha barevných variacích. Nejčastěji pěstovaný ibišek čínský můžete znát pod názvem čínská růže.
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Jedná se o keř dorůstající pouze do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu slunce.
Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík s obloukovitě převislými měkkými větvičkami a malými čárkovitými, sytě zelenými listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Vhodný je do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin.
Keř má rád plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.
Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.
Jedná se pravděpodobně o nejlepší a nejoblíbenější druh jilmu pro bonsaje. Jilm čínský je strom, který ve své domovině dorůstá výšky až 20 metrů, má velmi jemné větvení, lístky jsou drobné, střídavě postavené, s vroubkovaným okrajem a malým řapíkem. Dobře snáší teplotní rozdíly a nevadí mu přílišné sucho nebo vlhko. Tento druh je normálně opadavý, pochází-li z teplejších klimatických podmínek, je ale stále zelený. U nás se pěstují rostliny stále zelené v interiérech a opadavé venku.
V zimě umisťujeme na jasném a slunném okně s teplotou mezi 6–22 °C. Při nedostatku světla listy žloutnou a opadávají. Od května do září mohou být jilmy při dostatečné zálivce venku na plném slunci.
Zaléváme po celé vegetační období denně, v horkém počasí i častěji, v zimě zálivku omezte, mezi zálivkami nenechte půdu vyschnout. Po rozvití listových pupenů na jaře hnojte první měsíc každý týden, pak jednou za 14 dní, v zimě při chladnějším zimování jednou po 4–6 týdnech.
Přesazujeme každoročně časně zjara do 10 let věku stromu, pak dle potřeby vývoje kořenů. Kořeny by se měly každé 2 roky kontrolovat. Vhodnou zeminou je substrát pro pokojové rostliny nebo hlína (akadama) – rašelina – písek v poměru 2 : 1 : 1.
Nové přírůstky prořezáváme stále, polodřevnaté výhonky za 2. až 3. listem. Větvičky je možno tvarovat drátem kdykoliv, správně založená koruna se snadno udržuje stříháním. Předlohou nám mohou být všechny známé styly. Čínský jilm lze díky jeho bujnému růstu a střídavě rostoucím listům tvarovat v požadovaném stylu pouze cíleným řezem. Drátování se zpravidla používá v případech, že se mění tvar starší rostliny nebo se rostlina zpracovává poprvé. Drátovat lze mladé výhony do tloušťky tužky. Silnější větve se napínají, aby se jim nepoškodila choulostivá kůra.
Redukční řez se provádí od délky výhonů 10 cm a více, lze prořezávat i mladší stromky, které jsou ještě ve vývoji. Již vyzrálé bonsaje prořezáváme dříve. Podle stupně vyzrálosti a postavení větve v koruně zkracujeme na jeden až pět listů. Mají-li být v průběhu nového tvarování odstraněny silnější větve, provádíme řez nejlépe v období od dubna do července. Dobře ošetřené rány v tomto období zarůstají zvlášť dobře.
Osivo u nás v prodeji nenaleznete. Jilm lze však snadno množit řízkováním. V nabídce specializovaných obchodů se starší rostliny v různých věkových kategoriích a vývojových stadiích objevují pravidelně.
Rychlé obědy se pomalu, ale jistě stávají nedílnou součástí naší uspěchané doby. Známe to všichni: Je čas oběda a žaludek se točí na všechny strany, hlady padáme, a tak nepohrdneme rychlým obědem. I když vaření nechcete obětovat moře času, můžete v kuchyni vytvořit pravé skvosty a s rychlými a jednoduchými recepty pak slavit úspěch. Základem rychlého vaření je vybavená spíž a kvalitní suroviny. Zaměřte se na rýži a těstoviny. Na přípravu jedné z nejslavnějších italských specialit, „spaghetti aglio olio‟, potřebujete jen čtyři základní suroviny: špagety, česnek, olivový olej a chilli papričky. Vyplatí se mít doma také dva druhy rýže, a to kulatozrnnou, ze které uděláte jednoduché rizoto s hráškem i rýžový nákyp, a dlouhozrnnou basmati na pilaf a jako přílohu k omáčkám či ke směsím na čínský způsob. Kromě těstovin a rýže byste měli mít doma i luštěniny, sterilovanou kukuřici, fazole, hrách a loupaná rajčata. Tak by měla být vybavena i lednička a mrazák. Zvlášť v zimě se totiž nemůžete příliš spoléhat na čerstvou zeleninu, proti ji musíte nahradit zeleninou zamrazenou. Ke stálicím v mrazáku by měly patřit fazolky a listový špenát.
Ve své asijské domovině dorůstají tyto krásné stromy výšky až 20 metrů, nebo se naopak dle dlouholeté tradice tvarují do miniaturní podoby, tedy jako bonsaje. Mají velmi jemné rozvětvení, malé, svěže zelené, střídavě postavené oválné lístky s vroubkovaným okrajem a drobným řapíkem. Dobře snášejí teplotní rozdíly a respektují sucho i vlhko. Pro svůj zdárný růst ale potřebují dostatek světla. Pro správné pěstování je důležité vědět, odkud k nám byl daný druh jilmu dovezen. Rostliny z teplé jižní Číny a Tchai-wanu jsou pokojové, rostliny ze studeného severu a čínských hor jsou venkovní. Jakou rostlinu máme, poznáme nejlépe na podzim. U venkovních jilmů se všechny listy zbarví do červenohnědé barvy a opadají, u pokojových může část zežloutnout a opadat, ale na koncích jsou stále patrné zelené přírůstky.
Jilm dobře snáší řez, můžete proto tvarovat korunku, zmenšit nebo omezit velikost stromku. Pokud provedete takový úkon s citem v ruce a oku, bude zákrok jen ku prospěchu. Pro takovéto tvarování je nejvhodnější jilm holandský. Ten dobře snáší i hluboký řez. Velmi vhodné jsou však i popisované jilmy čínské. Chcete-li pěstovat jilm v truhlíku, pořiďte si kultivar Hokkaido. S droboučkými listy se uplatní i ve skalce a nadšeni z něj budou i bonsajisté. Má jedinou nevýhodu v tom, že bývá málokdy ke koupi.
Starat se o jilm nedá opravdu žádnou práci a pěstovat ho zvládne i úplný začátečník. Stromy i keřové formy rostou dobře v každé zahradní půdě, na slunci i ve stínu. Pestrolistým kultivarům pochopitelně vyhovuje slunná poloha, v zastínění se nevybarví listy a zůstávají spíše světle zelené.
Dobře kořenící jilmy snesou to, co málokterý strom. Díky bohatému kořenovému systému lze přesazovat i vzrostlé exempláře. Trochu potrápit vás mohou jedině kultivary roubované na jiné podnoži, pak musíte čas od času odstraňovat výhony původního druhu.
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Ty léčily neuvěřitelně rychle, měly i protizánětlivé účinky. Jilm je také jedním ze stromů keltského horoskopu, který připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha.
Pod jménem jilm čínský se skrývají různé velmi si podobné dřeviny pocházející z Asie, jejichž domácí klima je subtropické. Všechny mají malé, tuhé, oválné, tmavě zelené listy rostoucí střídavě. Kmen má většinou tmavě šedou barvu a ve vyšším věku bývá více či méně strupovitý. Rostliny jsou vůči mrazu odolné jen v malé míře.
Díky jeho robustnosti a odolnosti můžeme jilm čínský pěstovat celoročně v bytě. Chyby při pěstování i napadení škůdci (hlavně roztoči) rostlina zpravidla přežívá, pokud včas podnikneme nápravu. Dobrou bonsaj však z jilmu vytvoříme v bytě pouze tehdy, když má rostlina možnost stát v zimním období na nevytápěném stanovišti a po celý rok má optimální světelné poměry a dostatek vzdušné vlhkosti.
Stanoviště by tedy mělo být po celý rok světlé a několik hodin denně by měl být jilm vystaven přímému slunečnímu záření. Silný vítr a deště se postarají o to, aby se jilmu vyvinulo odolné listoví. Na zimu jej umístíme do nevytápěné místnosti na co možná nejsvětlejší místo. Přes zimu by měl jilm růst co nejméně.
Jako substrát můžeme použít směs jílového granulátu, písku a zahradnické zeminy v poměru 2 : 1 : 1. Používají se i jiné substráty, které dobře propouštějí vodu. I ty rostlina snáší dobře. Každý rok až každé tři roky vyměníme dvě třetiny zeminy v misce. Současně můžeme provést větší zkrácení kořenového systému.
K zálivce lze použít i běžnou vodu. Rostlina snese dokonce velmi tvrdou vodu. Díky relativně vysoké odolnosti proti solím je možné k hnojení používat jak organická, tak i minerální bonsajová hnojiva. Hnojení se provádí mezi únorem a zářím dle přiloženého návodu. V zimě stačí hnojit jednou měsíčně.
Episcie je travnatá rostlina. Nejrozšířenější jsou tyto druhy:
Episcia dianthiflora - travnatá rostlina mající dva typy výhonků, a to krátká stébla s blízko posazenými listy a dlouhé vousy s dceřinými růžicemi vyrůstajícími v uzlech. Listy jsou malé, do 4cm délky, podlouhlého tvaru se zubatým okrajem. Povrch listu je plastický, žilkovaný, barva je tmavě zelená. Květy jsou trubkovité, bílé s purpurovou kresbou. Zvonek má v průměru velikost do 4 cm.
Episcia cupreata - mohutná travnatá rostlina s tlustými stébly. Listy jsou 10 cm dlouhé, mají elipsovitý tvar se zubatým okrajem. Povrch listu je vrásčitý, barva měděně zelená. Květy jsou trubkovité, v průměru do 3 cm, rostou jednotlivě nebo na stonku po dvou, mají červenooranžovou barvu. Je mnoho variet odlišujících se barvou listů.
Tato vytrvalá rostlina pochází z Kolumbie. Listy jsou obvykle kulaté, drobné, smaragdově zelené, sbíhají se do růžic rozmístěných po stonku. Květy jsou celkem velké (4,5 cm do délky, v průměru 3,5 cm), bílé, se zvětšenou trubičkou. Okraje kroužku (ohybu) připomínají čínský karafiát. Na rostlině vykvétá najednou 5-7 kvítků. Episcie kvete v létě, při správné péči může zdobit i interiér bytu, potřebuje však přiměřené osvětlení a rovnoměrnou, pravidelnou zálivku. V létě je potřeba zalévat více, vhodné je i přihnojování kompletním hnojivem. Půdní směs se připravuje z listové hlíny, humusu, rašeliny a písku, a to v poměru (3 : 1 : 1 : 0,5). Její tučnolisté listy opadávají v průvanu a vzácněji při změnách teploty. Episcia se rozmnožuje nejlépe růžicemi listů, seříznutými opatrně od stonků. Vysazuje se do písku, kde rychle zakoření.
