VYSOKONÁSTAVKOVÉ VČELAŘENÍ

Kombinované nástavkové včelaření

Se snaží spojit výhody jak vysokonástavkové, tak nízkonástavkové metodiky. Dvě rámkové míry v hospodářství mohou být považovány za nevýhodu, záleží však na úhlu pohledu. Pro plodiště je využit jeden nástavek o velikosti minimálně 27 cm, pro medníky a manipulační nástavek pod plodištěm několik nástavků zhruba poloviční velikosti.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Vysokonástavkové včelaření

Vysokonástavkovými úly máme na mysli úly, které mají nástavky větší než 20 cm. Výhodou je, že na jeden úl není potřeba mnoho nástavků a rámků, což usnadní práci při výrobě. Naopak při manipulaci s nástavky narazíme na značnou váhu nástavku.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Nízkonástavkové včelaření

Tyto úly mají výšku nástavku pod 20 cm. Při výrobě nástavků a rámků se sice zapotíme, ale při včelaření se nám to vrátí snadnou manipulací. Díky malé velikosti a většímu počtu nástavků můžeme dobře reagovat na potřeby včel a nástavky přidávat ve správnou chvíli. Dá se říct, že u nízkonástavkového včelaření se včelař řídí více podle včel a počasí a u vysokonástavkové metodiky podle období. Jeho předností proti vysokým nástavkům je méně násilné rozšiřování prostoru pro plodování celými nástavky a menší hmotnost plných nástavků. Nevýhodou je hlavně více rámků v úlu. Při použití jen nízkých nástavků je možných více postupů ošetřování včelstev.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Langstroth 3/4

Tento nástavek má výšku rámků 185 mm (výška nástavků je 192 mm). Používá se v nízkonástavkovém provozu v oblastech s bohatou snůškou (řepka, akát). Tento nástavek se dá považovat za střední typ. Lze říci, že je nejvyšší z nízkonástavkových a nejnižší z vysokonástavkových sestav. Považuje se za kompromis mezi těmito možnostmi. Je vhodný pro včelaření bez mateří mřížky při silnějších snůškách i na včelaření s mateří mřížkou na slabší snůšky. Matky bez problémů do této rámkové výšky kladou. Snadno se tvoří oddělky celým nástavkem. Můžeme ho použít též do kombinace s vysokým nástavkem, což je zejména vhodné v lokalitách s kratší vegetační dobou, kde včelstvo neklade takové nároky na prostor. Jeho předností je také nízká hmotnost.

Parametry tohoto úlu jsou: vnější rozměr 51,5 x 42,5 x 19,2 cm, vnitřní rozměr 46,5 x 37,5 x 19,2 cm, rozměry rámku 44,8 x 18,5 cm.

Úl lze pořídit v internetových obchodech nebo si ho nechte vyrobit u truhláře na zakázku.

Zdroj: Langstroth

Metodika

Pokud používáme nástavkový úl, máme možnost úlový prostor zvětšovat a zmenšovat, či přehazovat uspořádání nástavků nebo rámků. U nástavkového úlu se upřednostňuje zacházení s celými nástavky namísto s jednotlivými rámky, protože je to rychlejší a snazší.

Trochu sporným bodem provozní metody jsou prohlídky včelstev – otevřeme úl, ale nic v něm neděláme, pouze zkontrolujeme stav zásob, plození a podobně. V zásadě bychom toto nikdy neměli dělat zbytečně, protože každé otevírání a rozebírání úlu včely dost zásadním způsobem vyrušuje. Dobrou zásadou je nechodit se do včel nikdy jen tak dívat, ale otevírat úl jen tehdy, když v něm opravdu potřebujeme něco provést. A při té příležitosti si situaci v úlu můžeme zrovna prohlédnout. Takže na jaře otevřeme úl proto, abychom odebrali staré opuštěné plásty, ale současně při tom zkontrolujeme, jak jsou na tom včely se zásobami a jak přežily zimu.

Nízkými nástavky, které měl původně jen Dadantův úl (polonástavky), se dnes těží med skoro ve všech úlových systémech. Výhody jsou především: nízká hmotnost nástavků s medem, dokonale zavíčkovaný, tedy zralý, zejména květový med s nízkým obsahem vody, získávání druhových medů, možnost vyfukování včel, případně vytáčení celých nástavků, možnost nástavkového včelaření žen a také jedinců v pokročilejším věku. Větší počet rámků vyžaduje radiální (hvězdicový) medomet a je vyvážen možností nedrátkování rámků.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Včelaření v nástavkových úlech

Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.

Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.

Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování, a proto na nich zpočátku plodové hnízdo roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destructor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná první záměna horních nástavků (po odkvětu jívy) tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.

Podle Bretschka je za vznik rojové nálady zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.

Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.

Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.

Jako „nástavkový včelař“ máme ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty, na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou ty dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.

Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30–50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva pak sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) vzhledem k množství včel relativně větší plochu plástů.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Kdo to byl Langstroth

Jedná se o amerického pastora, učitele a včelaře, který se jmenoval celým svým jménem Lorenzo Lorraine Langstroth a žil v letech 1810 až 1895 v Pensylvánii. Jeho velkým objevem byla takzvaná včelí mezera, ke které navrhl včelí úl s rozebíratelným dílem. Díky svým objevům je považován za otce moderního amerického včelařství. O včelařství se zajímal během kazatelské a učitelské kariéry, kdy si tím kompenzoval deprese.

V roce 1852 získal patent na první rozebíratelný rámkový úl, který je tvořen odnímatelným dnem, nástavky a víkem. Nástavky byly na 10 rámků. Objevil také, že se dá matka uzavřít v nejnižší části úlu, a to mateří mřížkou. Zabýval se chovem vlašské včely (italská), která produkovala více medu. S těmito včelami začal obchodovat.

Ovlivnil včelaření na několika světových kontinentech.

Zdroj: Langstroth

Včelí úl 39 x 24 cm

Jedná se o nástavkový úl s rozměrem rámkové míry 39 x 24 cm. Jedná se o nejpoužívanější rámkovou míru v České republice. Nástavky 39 x 24 cm jsou využívány zejména ke včelaření vysokonástavkovému, při němž se používá mateří mřížka. Moderní nástavkové úly vynikají svými dobrými vlastnostmi, které využívají racionálně a ekonomicky myslící včelaři.

K hlavním přednostem nástavkového úlu patří jeho jednoduchost, včelstvu přizpůsobená konstrukce a bezproblémové ošetřování včelstev. Úly mají vysoký podmet a jsou oblíbené díky volnému rozestavení bez dodatečných ochranných zařízení. Úly jsou jednoduché a umožňují snadnou přepravu.

Konstrukce nástavkového úlu 39 x 24 cm je jednoduchá a je přizpůsobená potřebám včelstva. Dlouhodobé průzkumy potvrdily, že zimní chomáč je vytvářen zejména uprostřed nástavku o šířce 4 až 5 plástů. Včelstvo tak má na jaře dostatečný prostor k roztažení.

Nevýhodou je těžší práce při medobraní, kdy jsou medníky plné a jeden nástavek může vážit i 30 kg.

Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro další inspiraci se můžete podívat na tato videa.

Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena, ta se značně liší a záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 1 780 Kč.

Zdroj: Stavba včelího úlu

Rotace nástavků

Princip nízkonástavkového systému spočívá v každoroční rotaci jednoho nástavku z oblasti plodiště do medníku. Způsob rotace a pozice vkládaného nástavku se může lišit. Vždy by ale mělo dojít k takovému prohození nástavků, aby v plodišti nezůstával žádný déle než 3 roky. Ten nejstarší tak doputuje až do medárny. Po vytočení se tmavé plásty vyřadí a do včelstva již nevrací. Přidávané nástavky mohou být jak ze souší, tak i mezistěn, či z kombinace – podle toho, co má včelař k dispozici či zrovna zamýšlí. Přechodový můstek vytvořený plástem s plodem ve vkládaném nástavku mezistěn urychlí jeho vystavění. V plodištních nástavcích by měl být i prostor pro stavební rámky. Za plodiště lze považovat i více nástavků, například jeden navíc úplně dole dobře plní funkci polštáře pro nárazovou snůšku. Někteří včelaři nedají dopustit na mednou komoru (nástavek nad plodištěm) převážně se zásobami, které jim včelař trvale nechává. Taktéž je možné úl rozšiřovat pouze směrem dolů, pod plodiště. Včely zde nestaví tak ochotně jako nad plodem, ale je to pro ně přirozenější. Také je tento zákrok nemůže podtrhnout ve vývoji. Pro včelaře to ale znamená zvedání více nástavků.

Vysokonástavkový systém – opět se díky stejné výšce nástavků využívá jejich rotace až do medárny. Jen je zapotřebí více citu (pro odhad síly včelstva, nadcházející snůšky a počasí) pro rozšiřování mezistěnami – pro včelstvo je to přece jen větší zásah. Přechodový můstek v nástavku mezistěn je tak víc než vhodný. Stavební rámky zase přijdou do plodiště. A stejně může být i jeden vysoký nástavek celoročně navíc ve funkci polštáře pro nárazovou snůšku a podobně. Mateří mřížka pak vymezí matce prostor.

Kombinovaný systém je takový, kde plodiště tvoří dva vysoké nástavky. Nízké jsou určeny jen pro med – plásty v nich bývají panenské. Někdo také využívá jeden nízký nástavek pod plodištěm jako nárazníkový polštář. Obměna díla se děje nejčastěji po jednotlivých plástech v malém počtu. Taktéž je možné vynechat jarní rotaci vysokých nástavků.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Rozšiřování včelstev na jaře

Nerušené včelstvo zajištěné na zimu dostatkem krmiva začne podle počasí od poloviny do konce ledna plodovat. Koncem února někdy dosahují denní teploty kolem 12–15 °C a takové počasí dovolí včelám opustit úl a vyprázdnit výkalový vak (takzvané vyprášení), tím se odstraní možní původci nemocí ze střeva včel. V opačném případě bychom se museli obávat přeplnění výkalového vaku nestravitelnými látkami, možného rozšíření nemocí a s tím spojených komplikací. Na konci zimy zvolna nastává vzestupný rozvoj, zvyšuje se počet dělnic a včelstvo sílí. Výživu prvního plodu a matky zajišťují zimní včely z vlastních tělesných rezerv.

Květy jívy, trnek a angreštu poskytují včelám první pyl a nektar. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Při dlouhodobě teplém počasí a pylové snůšce začínáme rozšiřovat úl mezistěnami. Na podzim jsme sice zazimovali silná včelstva, která měla z hlediska síly, zásob a kvality matky ty nejlepší předpoklady, ale nedá se vyloučit, že některé včelstvo zklamalo.

Zrušení nebo spojení je nejlepším řešením pro slabá nebo osiřelá včelstva. Na jaře není spojování problém – měla by však platit zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Spojení se silným včelstvem, které je nejméně na 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji. Při spojování vždy slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června a července je lepší, když slabší matku odstraníme a mezi spojované nástavky dáme proděrovaný novinový papír. Provedeme to v podvečer, aby se včelstva nespařila omezeným odvodem tepla.

Zdroj: Včelaření v nástavcích

Význam včelího úlu

Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.

Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.

Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.

Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.

Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové). Nástavky jsou multifunkční, jsou využívány také k úschově plástů a pro jejich transport. Plné nástavky s 10 až 11 plásty jsou těžké (až 30 kg). U nástavkových úlů se vespodu používá drátěné dno, které zaručuje cirkulaci vzduchu, nezadržuje uvnitř vlhkost a nedochází k plesnivění.

Společně s příchodem rámků v dnešní podobě se objevily i mezistěny, které bylo nutno nějakým způsobem upevnit. K tomuto účelu slouží drátkování rámků. Vzdálenost jednotlivých rámků byla zajištěna a udržována pomocí různých vymezovačů, takzvaných mezerníků, které jsou i v dnešní době prakticky nepostradatelným zařízením. Při výrobě rámků se používají lišty silné 8–10 a široké 20–25 mm. Nejčastěji se pro nástavky používají lišty ze dřeva lipového, olšového, topolového nebo smrkového. Vždy bez suků. Po důkladném očistění nástavky můžeme vícekrát znova zadrátovat a použít. Úly i včelaření se neustále vyvíjejí, a tak postupem času vznikaly mnohé druhy a velikosti rámků. Vývoj byl hnán názory, přesvědčením a zkušenostmi jednotlivých včelařů a samozřejmě i různými snůškovými podmínkami a kulturním pozadím. Některé rámky se naplno osvědčily, jiné padly v zapomnění pro svou nepoužitelnost. Dnes se používají hlavně rámky pravoúhlé o větších rozměrech, jelikož se při přístupu shora snáze a lépe usazují.

Každý úl je tvořen dnem (varoadno), nástavky, víkem, stropní fólií, mateří mřížkou, rámky s mezistěnou.

Zdroj: Stavba včelího úlu

Langstrothův úl – metodika

Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.

Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.

Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.

Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.

Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.

Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.

Nízkonástavkový úl s velikostí rámků výšky 159 nebo 185 mm v plodištních i medníkových nástavcích znamená menší hmotnost nástavků i plástů. Záměna nástavků v třínástavkovém plodišti probíhá v rozsahu plodového hnízda a nezpůsobuje tak velký zásah do tepelného režimu včelstva. Stavba mezistěn probíhá v předem připravených nástavcích (s možností přípravy mimo sezónu), které pak mohou být jak pro med, tak i pro plod. Samozřejmá je manipulace s jednotlivými plásty pouze při vytáčení medu, případně při chovu matek. Oddělky, jako prevence rojení a porušování rozvoje roztoče Varroa, se provádějí v celém nízkém nástavku spolu s chovem matek, oplodňováním a selekcí, včetně jednoduché výměny matek spojováním oddělků s produkčním včelstvem (zmlazování). S nízkými nástavky jste velice flexibilní. Prostor může být přizpůsoben na jakoukoliv sílu včelstva a snůškovou situaci. Nástavkové stěny se nemusí většinou slepovat. Svojí malou hmotností zpřístupňují nízké nástavky včelaření i našim něžným kolegyním a starším včelařům. Je možné včelařit bez mateří mřížky. Nedostatkem nízkých nástavků je vyšší počet rámků a nástavků při zakládání včelnice – více uložených plástů a nástavků, více mezistěn a jejich příprava do rámků a nástavků.

Smíšený provoz systémem Dadant – velký plást plodištního nástavku podporuje rychlejší jarní rozvoj. Zásoby jsou rozděleny uceleněji. Rovněž plodové hnízdo je kompaktnější. Matka nemá snahu klást v nízkých medníkových nástavcích, má-li k dispozici velký plást a relativně vytlačí všechen med z plodiště k vytáčení, za předpokladu, že je dostatečně plodná. Lze pracovat bez mateří mřížky. Zbytky medu jsou v případně zaplodovaných nízkých plástů relativně malé.

Nevýhodou tohoto typu jsou dvě velikosti rámků, v plodišti pak manipulace s jednotlivými těžkými rámky. Stavba mezistěn v plodišti je ztížená, maximálně 3 mezistěny za rok, protože plásty k výměně jsou neustále zaplodované. V létech s medovicovou snůškou může zůstat v plástech dost medu, který je pro přezimování včel nevhodný. Chov matek se musí provádět ve zvláštních chovných úlcích nebo v nástavku rozděleném přepážkami a speciálním dnem. Jarní a letní přehození vysokého nástavku je velmi obtížné pro velkou hmotnost plodištního nástavku. Rychlejší jarní rozvoj včelstva znamená také rychlejší rozmnožení roztoče Varroa, protože to souvisí s plodováním. Je tedy nutné dbát na dokonalé odstranění roztočů při ošetření.

Zdroj: Langstroth

Včelaření v květnu

Nabídka pylu ve volné přírodě vyvolá intenzivnější kladení vajíček, a tím také zvýšenou péči o plod. Zimní chomáč se již rozpustil. To opět vyžaduje větší spotřebu potravy ve formě glycidů. Pro včelstvo je v březnu/dubnu nejlepší potravou invertovaný cukr, který včely dostaly na podzim. Včelstvo si z těchto zimních zásob odebírá podle své síly, výkonnosti matky a počtu volných dělničích buněk použitelných k zakladení. Rozhodující vliv na vývoj má teplo, které si umí včelstvo vyprodukovat a udržet. I v tomto případě mají výhodu silná včelstva, která neutrpěla zimními ztrátami včel.

Abychom podnítili včelstvo a zvýšili teplo, proškrabeme část zásobních plástů, které jsou v blízkosti plodu, ostatní necháme být, aby nenavlhly. Rozpěrákem nebo odvíčkovací vidličkou poškrábeme zásobní víčka, obnažená potrava v buňkách včely dráždí k nasávání. Není přitom podstatné, když trocha zásob ukápne na rámky nebo teče po buňkách. Včelímu smyslu pro pořádek vadí i to, že u plodového hnízda jsou plásty poškozeny a snaží se je vyčistit a opravit.

Při těchto opatřeních nesmíme zapomenout na to, že v březnu či dubnu se mohou vyskytovat teplotní výkyvy 20 °C a více. Plodové hnízdo musíme proto nechat pohromadě. Vsunutí poškrábaného plástu mezi plásty s plodem je možné až v pokročilejším ročním období, kdy se již nedají očekávat příliš velké teplotní rozdíly. Tato doba nastane zpravidla v květnu. Opakované poškrábání zásobních plástů má ještě jednu další velkou výhodu: spotřebují se zimní zásoby, jež budou proměněny v mladé včely. Ty bude včelstvo potřebovat pro nastávající snůšku. Takto spotřebovaný invert (zimní zásoba cukru zpracovaného včelami) tak nemůže kazit kvalitu květového medu.

První pyl a nektar poskytují včelám květy jívy, trnek a angreštu. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Při dlouhodobě teplém počasí a pylové snůšce začínáme rozšiřovat mezistěnami. Na podzim jsme sice zazimovali silná včelstva, která dávala z hlediska síly, zásob a kvality matky nejlepší předpoklady, ale nedá se vyloučit, že nás některé včelstvo zklamalo.

Zrušení nebo spojení je nejlepším řešením pro slabá nebo osiřelá včelstva. Na jaře není spojování problémem, měla by platit zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Spojení se silným včelstvem, které je nejméně na 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji. Při spojování slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června/července je lepší, když slabší matku odstraníme a mezi spojované nástavky dáme proděrovaný novinový papír, provedeme to v podvečer, aby se včelstva „nespařila“ omezeným odvodem tepla, pak se včelstva spojí bez konfliktu.

Koncem dubna a začátkem května je při normálním vývoji včelstva přírůstek mladušek větší než úhyn zimních včel. Ty jsou sice u některých včelstev až do konce května, ale nemají již takový význam jako v minulých týdnech. Objevuje se požadavek na zvětšení prostoru. Zaprvé musí mít matka dostatek místa na kladení, za druhé musí mít včelstvo místo na uložení nektaru a pylu. Včelstvo rozšiřujeme, jakmile jsou v horním nástavku všechny uličky mezi plásty vyplněny včelami. Takové včelstvo má na 5 až 7 středových plástech plod ve všech stadiích vývoje. Okrajové plásty jsou částečně zaplněny nektarem, medem a pylem. U dobrého včelstva ve dvou nástavcích s výkonnou matkou, najdeme plodové plásty i v dolním nástavku. Při příznivém počasí a dobré snůšce pylu z jívy, vrb a smetánky, která začíná kvést, je v plástech uložen převážně pyl. Pro rozšíření včelstva připravíme nástavek, do kterého zavěsíme po obou stranách 2 krycí, pokud možno od vytočeného medu vlhké plásty, a zbytek rámky s mezistěnami. Doprostřed mezi mezistěny přesuneme ze včelstva 2 zavíčkované plodové plásty i se včelami. Plodové plásty uprostřed druhého nástavku srazíme dohromady a doplníme prázdné plásty na okraj plodového tělesa. Nový nástavek postavíme jako třetí nahoru, přičemž plodové plásty necháme uprostřed. Při popsané rozšiřovací metodě dosáhneme toho, že plodové hnízdo zůstane dole i nahoře pohromadě, a navíc plod v třetím nástavku láká matku nahoru. Období špatného počasí nezpůsobí nachlazení plodu, při dobré snůšce má takové včelstvo dostatek prostoru. Přidávání mezistěn k plodovému tělesu a počet přidaných mezistěn závisí na síle včelstva. Stavbou mezistěn se obnovuje dílo, ze světlého díla se líhnou větší a silnější včely. Proto máme nechat vystavět 1/3 potřebných plástů, tím se za 3 roky obnoví všechny plásty. U nástavkového ošetřování včelstev lze použít několik různých způsobů.

V květnu nastává rojová aktivita a je zesílená snůška, plodování a stavební činnost. Pravidelná kontrola rojové nálady je do konce června každých 7–10 dnů. Pokud je varoáza, v síle vyřezáváme trubčí plod, protože je v něm nejvíce roztočů. V květnu je rovněž první medobraní (vytáčíme med, a to odstředivou silou v medometu).

Roj vzniká oddělením části včelstva se starou matkou. Ještě předtím nová vylíhlá matka provede průzkumný prolet a asi za týden provede snubní prolet, při kterém se spáří s 5–10 trubci, aby nedošlo k „rodinnému oplození“. Matka si uchová sperma od trubců po celý život, který trvá 3–5 let. Včelař si však matku uchovává jen 2–3 roky, protože to jsou nejlepší léta jejího kladení. V minulé době se odchytávaly roje ve větší míře, protože se ještě nevymyslel způsob množení včelstev. Dnes je rojivost nežádaným aspektem, protože se rojením sníží počet včel v úle a tím pádem i snůška, proto se rozšiřují včelstva pomocí oddělků.

Včelstvo je společenství včel o jedné matce, několika tisících dělnic a v určitém období i o několika stech trubců. V letních měsících jich je okolo 60 000. V zimních měsících okolo 20 000. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zdali mají včelstva silná, či slabá. Profesionálové používají takzvané úlové váhy, které mohou tuto informaci dovést do velké přesnosti.

Zdroj: Včely v květnu