Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Jedná se o středně velký keř o výšce 0,5–1,5 m a šířce 0,5 – 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou a rudou. Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonica ′Bonfire′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.
Bonfire je novinková odrůda, která určitě nadchne ty z vás, kteří nemáte rádi převislé hrozny květů na pierisech. Bonfire totiž roste vzpřímeně a takto nese i květy – stojí jako vojáci na vrcholech větviček. Zajímavostí je atraktivní vínová barva poupat, která zdobí rostlinu již od podzimu až do rozkvětu v březnu. Překvapením poté mohou být květy, které jsou čistě bílé. Po odkvětu nastupují nové listy v zářivém odstínu červeně vínové barvy.
Neopadavé listy jsou podlouhlé, přišpičatělé, středně zelené a lesklé. Bonfire roste středně pomalu a vytváří vcelku kompaktní keř, o něco málo vyšší než širší. Stříhání není potřeba. Pokud rostlinu chcete tvarovat, učiňte tak po odkvětu, přibližně v dubnu.
Nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě rostlina zapadá těžkým sněhem, jemně z ní sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.
Zatímco jsou vyzrálé výhony tohoto keře pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky dost náchylné a často namrzají někdy i při teplotě 0 C. Naštěstí se s tím rostlina obvykle dokáže vypořádat, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2–3 týdny, navíc dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru keře. Pokud by ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.
Zem pro výsadbu musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se pierisu dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat, mohou se objevit škůdci. Výsadbovou jámu připravte spíše širokou než hlubokou. Keř je mrazuvzdorný.
Po každém vbodnutí do kůže zůstává jedovatý aparát včely medonosné spojen se žihadlem a pumpuje dál jed do rány oběti, i když je již vytržen z těla včely.
K výrobě 1 kilogramu medu potřebují včely asi 3 kilogramy rostlinného nektaru, což představuje asi šedesát tisíc výletů z úlu.
Včela medonosná předává informaci o zdroji snůšky (vzdálenost, směr a množství) včelím tanečkem uvnitř úlu na plástech. I když je v úle úplná tma, tak díky vibracím, které vznikají na plástu, ostatní včely dle daného tance dostávají informaci o zdroji. Tuto informaci nám zaslal Jiří Sprostý z Košťálova, tou dobou student SOU VVC Nasavrky.
Rostlina pochází ze Střední Ameriky, konkrétněji z oblasti Taxco del Alarcon, aztékové ji nazývali „cuetlaxochitl“. Rostlina byla těmito lidmi využívána k výrobě barev používaných v kosmetice a k barvení látek, kromě toho z její mízy vyráběli léky proti horečce. I dnes se tam vánoční hvězdy s bělavými listeny používají k výrobě depilačních krémů, kromě jejich pěstování k tvorbě živých plotů.
Snad od 17. století začala mít rostlina vánoční význam, když ji františkánští bratři v tomto období začali používat v procesí zvaném „Festa de Santa Pesebre“. Červené listeny začaly být svým tvarem symbolicky spojovány s betlémskou hvězdou.
Zelené květy vánoční hvězdy, obklopené červenými listeny. Všimněte si žlázy připojené ke každé květině, je žlutá, když je zralá (uprostřed).
Pěstitelé květin, zejména ti ze Skandinávie a Kalifornie, byli zodpovědní za získání kultivarů více přizpůsobených domácí výzdobě, a to buď velikostí (protože tyto rostliny mohou tvořit rozvětvené keře, které dosahují výšky 3 m, zejména pokud jsou vysazeny venku), barvou a barevnými vzory přítomných v listenech. Existují tedy vánoční hvězdy oranžové, světle zelené, mramorované, skvrnité atd.
Vánoční hvězdě se též někdy říká poinsetie, což je její obvyklé jméno v amerických zemích a pochází ze jména Joela Robertse Poinsetta, který byl prvním velvyslancem Spojených států v Mexiku. Uchvácen barevností listenů poslal Poinsett v roce 1829 některé exempláře do svého domácího skleníku, kde se snadno uchytily. Poinsett nabídl mnoho z těchto rostlin přátelům, kteří se také zajímali o pěstování květin, jako byl John Bartram, který zase daroval některé rostliny Robertu Buistovi, majiteli školky. Ta, která nevěděla o již existujícím vědeckém názvu Euphorbia pulcherrima, který dal této rostlině německý taxonom Klotzsch v roce 1833, se rozhodla prodat ji pod názvem Euphorbia poinsettia. Američané mají vánoční hvězdu opravdu rádi a na důkaz své lásky a obdivu k ní ji uctívají v národním dni věnovaném této rostlině, který připadá na 12. prosince každého roku.
U nás se tato rostlina oficiálně jmenuje pryšec nádherný a jeho dřívější národní jména v češtině byla pryšec sličný, pryšec vznešený. Lidová jména pryšce nádherného pak zahrnují názvy poinsetie, vánoční hvězda a vánoční růže.
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight'
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Do osmdesátých let minulého století byste tiramisu nenašli ani v Itálii, ani nikde jinde. Kombinace kávy a smetanového sýra si ale rychle našla své příznivce po celém světě. Dosud není jasné, kde se tento dezert prvně objevil, sami Italové mají o původu mnoho teorií. Nejspíš to bylo Treviso, restaurace Le Beccherie. Mohl to ale být i Piemont, odkud pocházejí piškoty savoiardi, anebo Lombardie, odkud pochází mascarpone.
I když „kluci v akci“ v televizních pořadech navařili spoustu zajímavých jídel, recept na hovězí líčka v originální podobě na internetu nenajdete, je zde jen množství modifikací. K použití uvádíme originál od Romana Pauluse.
Kluci v akci je zábavný seriál o vaření, který se vysílal od září 2005 a vůbec se za tu dobu neokoukal. Mezi televizními diváky byl velmi populární, a to hlavně díky jeho protagonistům, zručným kuchařům Filipu Sajlerovi a Ondřeji Slaninovi. Za těch 10 let jsme díky nim mohli u televizní obrazovky vidět spoustu zajímavostí, a nešlo vždy jen o kulinářské zážitky. Třeba při cestování po krásných místech naší země nebo při návštěvách mnoha exotických zemí. Tam všude vařili, předávali nám své kuchařské zkušenosti, nechali nás nahlédnout do chutí a vůní exotických jídel. Nebo jsme se mohli inspirovat monotematickými cykly z české kuchyně, například Domácí pečení, Česká klasika, Úsporné vaření, Vánoční sladkosti a mnoha dalšími.
Filip Sajler má za sebou kromě jiného praxi ve špičkových restauracích v České republice, USA, Německu a Singapuru. Získal řadu ocenění z mezinárodních kuchařských soutěží, v průběhu českého předsednictví EU v Bruselu vařil pro významné evropské politiky, evropské premiéry a v neposlední řadě vařil nebo připravoval catering pro známé hvězdy showbusinessu a sportu, jako je třeba Madonna, John Malkovich, Tiger Woods, David Copperfield a další.
Ondřej Slanina vystudoval Školu hotelnictví a gastronomie hotelu International, pracoval v prestižních restauracích jako šéfkuchař a od roku 2003 sbírá medaile a kuchařská ocenění u nás i ve světě. Oba jsou i přes své mládí v kulinářském světě velmi úspěšní. V soukromí jsou dnes již oba otcové rodin, ve volném čase sportují, věnují se golfu, automobilům.
Je vánoční hvězda jedovatá? Mléčná míza této rostliny je tvořená druhem dráždivého latexu, který při kontaktu s kůží a sliznicemi způsobuje zánět, bolest a svědění, může také způsobit podráždění očí, slzení, otoky očních víček a potíže se zrakem. Požití mízy nebo části rostliny může způsobit nevolnost, zvracení a průjem. Není však pravda, že by vánoční hvězda byla natolik jedovatá, že by způsobila smrt.
Přisuzování smrtících vlastností vánoční hvězdě mohlo pocházet z pověsti, která začala ve Spojených státech smrtí dvouletého dítěte v roce 1919 poté, co snědlo list vánoční hvězdy. Vědecké studie o toxicitě této rostliny naznačují, že pouze požití velkého množství (více než několik stovek jejích listů) může vést k ohrožení lidského života. Důvodem této víry může být skutečnost, že většina rostlin z čeledi euphorbiaceae, kam patří i vánoční hvězda, je prudce jedovatá.
Vánoční hvězda pochází z oblasti, kde neznají zimu. Je proto velmi náchylná na chlad. Ublíží ji cesta venkem z obchodu domů pokud není dostatečně chráněna obalem. Také, když si ji koupíte, dáte ji do auta a jdete si kupovat vánoční dárky, tak když auto prochladne, prochladne s ním i vánoční hvězda a uhyne. V obchodech si vybírejte rostliny, které nejsou přelité a nejsou umístěny u vchodu odkud můžou nachladnout.
Doma vánoční hvězdu umístěte dál od zdrojů sálavého tepla, ale na místo s dostatkem denního světla. Pokud nemáte místo dostatečně osvětlené, můžete rostlině svítit uměle, pomocí těchto svítidel: svítidla pro rostliny.
Zálivka
Zálivka je u vánoční hvězdy základ. Pokud nezvládnete zálivku, vánoční hvězda vám rychle odejde. Proč? Vánoční hvězda, když je v květináči, tak nesnáší zálivku shora. Jak co nejlépe zalévat vánoční hvězdu? Jednou za čtyři dny květináč s rostlinou dejte do misky, kterou jste před tím naplnili odstátou vodou a hladina dosahuje výšky 4 cm. Nechte rostlinu nasát vlhkost zespodu a po 15 minutách ji vytáhněte a umístěte na její místo. Pokud toto podceníte a budete zalévat rostlinu klasicky z vrchu, tak vám do pár týdnů zemře, protože její kořeny zachvátí plíseň šedá, na kterou je vánoční hvězda velmi choulostivá. Při nevhodné zálivce rostlina schne a uschne, jako by nebyla zalévána vůbec. Pěstitel, který to vidí, tak kvůli to mu ještě zvýší zálivku a tím zpečetí finální ortel nad svou rostlinou.
Hnojení
Vánoční hvězdu jako dekoraci na Vánoce není třeba hnojit. Rostlinu si ale můžete uchovat i po Vánocích a pěstovat ji dál. Ovšem ve dnech s prodlužujícím se dnem a v létě bude mít všechny listy zelené a bude se rozrůstat do své přirozené velikosti keře s výškou a průměrem až 3 metry. Pokud se rozhodnete pěstovat vánoční hvězdu celoročně, tak ji přihnojujte od dubna až do konce srpna vyváženým hnojivem N-P-K pro růst, například hnojivo Kristalon start.
Myrta byla v jižních zemích už od starověku také uznávanou léčivou rostlinou a využívala se i v kuchyni. V dobách, kdy ještě nebyl znám pepř, sloužila ke kořenění jídel, v Řecku a Římě se přidávala větévka myrty do piva a vína. Vyráběla se z ní tzv. Andělská voda, kterou ženy používaly k omývání pokožky pro její omlazení a navrácení ztraceného půvabu. V podstatě byla takovou pleťovou vodou své doby. Díky jejím desinfekčním účinkům se z ní vyráběly a i dnes vyrábějí tinktury, které je dobré užívat při problémech s močovými cestami. Čaj z myrty lze pak kloktat, pokud trpíte záněty dásní, dutin nebo při kašli. Užití myrty v jakékoli podobě by ale nemělo přesahovat dva až tři týdny, dlouhodobé užívání není vhodné. Její éterický olej myrtol se používá v aromaterapii k pročištění dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání, dále posiluje imunitu a celkové zklidňuje. Své místo našla myrta i v kosmetickém průmyslu a při výrobě parfémů.
V kuchyni má myrta své uplatnění především při grilování nebo pečení masa. V poslední fázi úpravy můžeme přidat snítku k vepřovému nebo jehněčímu, čímž mu dodáte specifickou, výraznou chuť. Je podobná chuti jalovce, ale o trochu méně aromatická.
Jedna mexická legenda se snaží vysvětlit souvislost mezi touto rostlinou a Vánocemi. Dívka jménem Pepita nevěděla, co nabídnout Ježíškovi na vánoční mši. Protože se jí nepodařilo získat nabídku hodnou její touhy, odhalila svůj problém svému bratranci Pedrovi, který ji doprovázel na cestě do kostela. Utěšuje ji a říká jí, že je to láska, se kterou se oběť podává, co ji oceňuje, zvláště v očích Boha. Pepita se nechá přesvědčit a sbírá běžné rostliny ze stran cesty, kterou míjí cestou v džungli. Když dorazí do kostela, uvědomí si lacinost své oběti a pláče smutkem. Zkusí však nabídnout bledé ratolesti se vší láskou v duši. Poté se před všemi shromážděnými lidmi v chrámu obarví listy na natrhaných větvičkách jasně červenou barvou. Lidé shromáždění k eucharistii jsou ohromeni a prohlašují událost za zázrak.
Podle jiné verze této legendy vzcházely vánoční hvězdy ze země smáčené dětskými slzami.
To krásné, co obdivujeme na vánoční hvězdě ve skutečnosti nejsou její květy. Když si vánoční hvězdu dobře prohlédneme, zjistíme, že barvami oplývají její horní čerstvě narostlé listy, které by byly normálně zelené. A proč nejsou zelené? Je to vlivem doby trvání denního světla a dobou tmy. Jakmile je tma v noci delší než světlo ve dne, tak rostlina neposílá do listů zelené barvivo chlorofil a díky tomu dostanou šanci další pigmenty, které jinak chlorofil přebije. Těmto barevným listům bez chlorofilu říkáme listeny a mohou mít různé barvy, nejčastěji jsou ale červené. Pravé květy vánoční hvězdy jsou nenápadná žlutá kvítka uspořádána do květenství uprostřed vrcholu rostliny. Samčí květy jsou uspořádány kolem samičího květu. Plodem je kulatá tobolka. Jak přesně vypadají skutečná květenství vánoční hvězdy se můžete podívat tady: květ vánoční hvězdy.
Je třeba vánoční hvězdu zakrývat, aby byla dále pěkně barevná?
Pokud si koupíte vánoční hvězdu v listopadu jako vánoční dekoraci, tak není třeba rostlinu přikrývat. Vánoční hvězdy jsou symbolem Vánoc a v době Vánoc máme na severní polokouli období zimy. V tomto období máme denního světla méně než 9 hodin, což je to, co rostlina potřebuje k vývoji barevných listů. Pokud nás ale čtete někde na jižní polokouli a chcete si dopřát vánoční hvězdu s krásně barevnými listy, je třeba ji uměle zkrátit den a zakrývat ji již od září, aby byla na poslední listopadový týden krásně barevná. Od září musí mít rostlina tmu v noci po dobu minimálně 12 hodin.
