Zantedeschia
Zantedeschia neboli kala je vytrvalá bezlodyžná bylina se silným oddenkem, která obvykle dorůstá výšky 0,6–1,4 m. Listy jsou přízemní, dlouze řapíkaté, se střelovitou čepelí, až 45 cm dlouhou a 25 cm širokou. Květenství je palice na dlouhém stvolu, podepřená bílým, nálevkovitým, až 25 cm dlouhým toulcem, jehož dolní část se překrývá; palice je téměř 9 cm dlouhá; květy jsou jednopohlavné, velmi drobné, postrádají květní obaly; na bázi palice jsou květy samičí, tvořené 3pouzdrým semeníkem; výše jsou květy samčí s přisedlými prašníky. Plody jsou bobule, v době zralosti zelené až oranžové. Zahradnicky velmi oblíbená rostlina, v subtropech a tropech často pěstovaná ve venkovních kulturách, odkud pomístně uniká do přírody; v chladnějších územích se obvykle pěstuje v květináčích. Barevné kultivary vznikly křížením s dalšími druhy rodu Zantedeschia. V lidovém léčitelství byly listy po uvaření aplikovány jako obklady, například při léčbě revmatismu.
Zde můžete vidět fotografie rostliny Zantedeschia.
Zdroj: Kala
Kala pěstování doma v bytě
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
Zdroj: Kala
