Zajímáte se o téma ZÁSADITÁ MINERÁLKA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Kamélie je jednou z nejkrásněji kvetoucích rostlin. Pochází z Východu a její rozšíření na našem kontinentu bylo přijímáno s velikým nadšením. Botanika eviduje přes 100 druhů kamélií a neustále je objevováno mnoho mezidruhových hybridů. Kamélie je stálezelená rostlina s tmavozelenými, lesklými listy. Největší radost vám však budou přinášet krásné květy, které jsou podobné čajovým růžím a vyskytují se v široké škále barev, od bílé přes růžovou až po temně červenou, výjimkou nejsou ani květy dvoubarevné. Květy kamélie jsou buď prosté, nebo plnokvěté, malým zklamáním možná pro někoho bude, že tyto květy nevoní, jejich krása však tento drobný nedostatek zastíní.
Hnědnutí listů kamélie
Hnědnutí listů kamélie může být způsobeno řadou faktorů, včetně spálení sluncem, poškození mrazem, problémů se zálivkou (příliš mnoho nebo příliš málo) a plísňových onemocnění, jako je plíseň listů kamélie. K tomuto problému mohou dále přispívat škůdci, půdní podmínky a dokonce i šok z přesazení.
Faktory prostředí
Spálení sluncem
Kamélie preferují polostín a nadměrné sluneční záření může listy spálit, což způsobí jejich hnědnutí.
Poškození mrazem
Chladné zimní počasí může poškodit listy, zejména špičky a okraje, což vede k hnědnutí.
Vítr
Silný vítr může také způsobit dehydrataci a hnědnutí listů, zejména v zimě.
Problémy se zálivkou
Nedostatek vody: Nedostatek vody může způsobit vadnutí listů, jejich žloutnutí a nakonec hnědnutí.
Přelévání: Příliš mnoho vody může vést k hnilobě kořenů a hnědnutí listů, protože kořeny se potýkají s vstřebáváním živin.
Špatný odtok vody: Podmáčená půda může také způsobit hnilobu kořenů, což má za následek hnědnutí listů.
Nemoci a škůdci
Plíseň listů kamélie
Toto houbové onemocnění, kterému prospívá vlhké prostředí, může způsobit hnědé skvrny a léze na listech.
Černá plíseň
I když není přímo škodlivá, černá plíseň může růst na medovici vylučované škůdci, jako jsou mšice, což způsobuje, že listy vypadají tmavě, jako ušpiněné od sazí.
Mšice
Tito škůdci mohou sát mízu z listů, což způsobuje jejich žloutnutí a následně hnědnutí.
Šok z přesazení
Když je kamélie přesazena, může zažívat stres, který vede k hnědnutí listů.
Problémy s hnojivem
Přehnané hnojení nebo použití nesprávného typu hnojiva může také způsobit spálení a hnědnutí listů.
Půdní podmínky
Kamélie preferují kyselou půdu a pokud je půda příliš zásaditá, může to vést k nedostatku živin a hnědnutí.
Řešení problémů
Posouzení vlivu prostředí: Zkontrolujte nadměrné sluneční záření, poškození mrazem nebo silný vítr.
Prověřte zavlažování: Ujistěte se, že je půda vlhká, ale ne přemokřená, a že rostlina neroste v podmáčené půdě.
Kontrolujte škůdce a choroby: Hledejte známky mšic, černé plísně nebo listové plísně kamélií.
Prověřte stav půdy: Otestujte pH půdy a v případě potřeby jej upravte.
Sledujte šok z přesazení: Pokud byla rostlina nedávno přesazena, poskytněte jí řádnou péči a nechte jí čas na adaptaci.
Identifikací konkrétní příčiny hnědnutí listů můžete podniknout vhodné kroky k nápravě situace a pomoci vaší kamélii prospívat.
Pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř. Borka tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Tis kvete v březnu až dubnu a dožívá se stáří okolo 300 let, jen zřídka více.
Tis červený roste jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých), stanoviště stinné (špatně snáší náhlé změny intenzity světla).
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 % do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trocha efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharóza, rafinóza, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Dříve byl tis používán proti vzteklině, střevním parazitům, proti hadímu uštknutí a zejména jako prostředek vyvolávající potrat. V současnosti jsou však tisové drogy považovány za zastaralé a značně nebezpečné. Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.
Tisové dřevo je tvrdé, pružné a trvanlivé, takže bylo v minulosti užíváno k výrobě luků, kuší, nožů a hřebenů. Napuštěné černou barvou bylo pod názvem německý eben užíváno při výrobě nábytku, kořenovými dýhami se vykládaly truhlářské výrobky, používalo se na výrobu příborů, některých dechových hudebních nástrojů, píp a podobně. Protože v současnosti již není tis ani zdaleka tak běžný, jako býval v&nb
Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.
Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).
Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.
Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.
Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.
Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.
Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.
Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.
Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.
Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléh
Bobkovišeň může postihnout žloutnutí listů a může to být příznak několika problémů, nejčastěji souvisejících se zálivkou, půdními podmínkami nebo nedostatkem živin. Přelévání, nedostatečné zalévání, špatný odtok vody, zhutněná půda a nedostatek živin (zejména chloróza z nedostatku železa) mohou vést ke žloutnutí listů.
Problémy se zálivkou
Přelévání
Vavříny nemají rády podmáčenou půdu, což může vést k hnilobě kořenů a žloutnutí listů.
Nedostatečné zalévání
Nedostatek vody může také způsobit žloutnutí a vadnutí, zejména v písčitých půdách.
Řešení
Zajistěte dobrý odtok vody z půdy a zalévejte pouze tehdy, když je horních 2,5 cm suchých na dotek.
Půdní podmínky
Zhutněná půda: Zhutněná půda omezuje růst kořenů a přístup kyslíku, což způsobuje žloutnutí.
Špatný odtok vody: Stojatá voda může vést k hnilobě kořenů a žloutnutí listů.
Vápenatá nebo zásaditá půda: Vysoký obsah vápna může způsobit nedostatek železa (chloróza vyvolaná vápnem), což má za následek žloutnutí listů.
Řešení: Zlepšete odvodnění přidáním organické hmoty nebo úpravou půdy. Zvažte provedení testu půdy k posouzení pH a hladiny živin.
Nedostatek živin
Nedostatek železa: Žloutnutí mezi žilkami (chloróza) může ukazovat na nedostatek železa, zejména v zásaditých půdách.
Nedostatek dusíku: Může také způsobit žloutnutí, zejména u starších listů.
Řešení: V případě potřeby aplikujte vyvážené hnojivo nebo specifický doplněk železa.
Další příčiny
Spálení sluncem
Mladé rostliny nebo rostliny přemístěné na slunnější místo mohou zaznamenat spálení sluncem, které způsobí žloutnutí.
Škůdci a choroby
Plísňové infekce, jako je suchá skvrnitost listů, mohou způsobit žloutnutí a skvrnitost listů.
Řešení
Identifikujte a ošetřete škůdce nebo choroby včas. Zvažte ořezání postižených listů a zlepšení cirkulace vzduchu.
Pamatujte si, že žloutnutí listů bobkovišně jsou běžným problémem s několika možnými příčinami. Řešením potenciálních problémů se zálivkou, zlepšením půdních podmínek a zajištěním dostatečné hladiny živin můžete pomoci obnovit zářivě zelenou barvu vaší bobkovišně.
Tis se objevuje jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých) a na stinných stanovištích (špatně snáší rychlé změny intenzity světla).
Velmi často se pěstuje v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve a podobně), délkou jehlic či barvou míšek. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Množí se semeny nebo koncem léta stonkovými řízky, což je u okrasných forem jediný možný způsob množení.
Protože velice dobře regeneruje i na starém dřevě (hluboký zmlazovací řez), je vhodný pro stříhané živé ploty, pěstované v zástinu.
Tato domácí, ve volné přírodě vzácná dřevina roste od nížin až do nižších horských poloh. Dokáže růst na silně zastíněných místech i na plném slunci, jen má-li tam alespoň trochu vlhkou půdu. Na živiny je nenáročná, upřednostňuje vápenaté půdy, ale nevyžaduje je. Výborně snáší znečištěné ovzduší.
V současnosti je tis oblíbeným keřem pro výsadbu v parcích i zahradách. Z našich jehličnanů má nejtmavší zbarvení, a tak dobře vyniká mezi jinými. Zvlášť pěkně tisy vypadají v podzimním období, kdy se kolem semen vytváří dužnatý červený obal – míšek (epimatium).
Výhodou tisu je i velká tolerance k zastínění. Z evropských dřevin snáší stín nejlépe. S oblibou se využívá pro stříhané živé ploty. Další výhodou je výborná regenerace i na starém dřevě (dobře snáší hluboký zmlazovací řez). Díky pomalým přírůstkům se z tisů úspěšně tvarují takzvané živé sochy (topiary). Tis se hodí také k výsadbě jako solitér či do skupinových výsadeb. Specializovaní prodejci nabízejí bohatý sortiment kultivarů. Zatímco některé se místo do výšky rozrůstají spíše do šířky; jiné vynikají světlejším zbarvením jehličí (ty je vhodné vysazovat na místa s dostatkem slunce) či velmi útlou siluetou.
Tis červený nejlépe roste v živných, dobře propustných půdách. Především mladé rostliny pravidelně zaléváme, aby nedošlo k přísušku. Pozor však na zamokření. Volíme stanoviště na slunci až v mírném polostínu. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Tisy velice dobře snáší řez. Brzy na jaře provádíme zmlazení rostlin, během vegetace pak zastřihujeme nové výhony. Je schopen obrážet i ze starého dřeva. Plně mrazuvzdorný do -27 °C.
Vzhledem k tomu, že myrta není mrazuvzdorná, je u nás nejčastěji pěstována jako nádobová rostlina, ať už pokojová nebo venkovní. Takto si ji můžete zakoupit přímo v zahradnických obchodech, ti trpělivější si ji mohou vypěstovat přímo ze semen. V květináči dorůstá výšky maximálně 60 centimetrů. Vyhovuje jí lehčí, málo zásaditá půda a slunné stanoviště, na kterém se vám během července a srpna odvděčí mnoha krásnými kvítky. Pokud zvolíte polostín, květů se sice většinou nedočkáte, zato lístky získají nádhernou sytě zelenou barvu. Ve vegetačním období vyžaduje myrta pravidelnou zálivku měkkou, nejlépe dešťovou vodou. Pokud ji nemáte, nechte kohoutkovou vodu určitě odstát. Zemina by neměla vyschnout, zároveň ale dejte pozor na přelití rostliny. Rozhodně by neměla stát v misce s vodou. Pokud se rostlině na zalévání něco nelíbí, začne shazovat listy. Od jara do léta přihnojujte myrtu tekutým hnojivem. V období klidu (v zimě) zálivku výrazně omezte a současně rostlinu umístěte do světlejší chladné místnosti (s optimem 6 až 8 stupňů Celsia). Od poloviny května, po odeznění mrazíků, až do podzimu prospívá myrtě letnění venku. Ať už na balkóně, terase nebo parapetu. K úspěchu při pěstování přispívá pravidelné sprchování nebo alespoň rosení rostliny. Stejně tak se na ní pozitivně projeví každoroční výměna svrchní vrstvy zeminy nebo pravidelné jarní přesazování. U mladých rostlin každoročně, u starších pak 1x za tři až pět let.
Žloutnutí listů levandule často naznačuje problémy se zálivkou, nedostatek živin nebo škůdce a choroby. Přemokření je častým viníkem, který vede k hnilobě kořenů a žloutnutí listů. Nedostatek živin, zejména dusíku nebo železa, může také způsobit žloutnutí, zejména u starších nebo nových listů. A konečně, škůdci, jako jsou svilušky, a choroby, jako jsou plísňové infekce, mohou rostlinu stresovat, což vede k žloutnutí.
Problémy se zálivkou
Přemokření: Levandule preferuje dobře propustnou půdu a nesnáší přemokřené podmínky. Přemokření může vést k hnilobě kořenů, což způsobuje žloutnutí listů a jejich potenciální vadnutí.
Nedostatek zálivky: Naopak, nedostatek zálivky může také způsobit žloutnutí listů, zejména se suchými a křupavými okraji. Zajistěte stálou vlhkost, zejména během růstu.
Nedostatek živin
Nedostatek dusíku: Žloutnutí, zejména od spodní části rostliny směrem nahoru, může naznačovat nedostatek dusíku.
Nedostatek železa: Pokud jsou nové listy žluté se zelenou žilnatinou, může se jednat o nedostatek železa.
Škůdci a choroby
Roztoči a mšice
Tito škůdci se mohou živit levandulí a způsobovat žloutnutí a potenciální poškození listů.
Plísňová onemocnění:
Skvrnitost listů a hniloba kořenů mohou také vést k žloutnutí, zejména v příliš vlhkých podmínkách.
Další faktory
Sluneční světlo Levandule potřebuje k prosperitě dostatek slunečního světla (alespoň šest hodin denně). Nedostatek slunečního světla může způsobit žloutnutí a vytáhlý růst.
pH půdy Levandule preferuje mírně zásaditou půdu. Nerovnováha může bránit vstřebávání živin, což vede k žloutnutí.
Teplotní stres Extrémní teploty, jak vysoké, tak nízké, mohou rostlinu stresovat a způsobit žloutnutí.
Řešení žloutnoucích listů
Posouzení zálivky: Zajistěte správný odtok a upravte frekvenci zálivky na základě vlhkosti půdy.
Zvažte nedostatek živin: V případě potřeby proveďte půdní test, abyste zjistili hladinu živin, a podle toho proveďte úpravy.
Kontrola škůdců a chorob: Hledejte známky napadení a podnikněte vhodná opatření.
Zajistěte dostatek slunečního světla: V případě potřeby přemístěte levanduli na slunnější místo.
Zkontrolujte pH půdy: Upravte pH půdy, pokud je příliš kyselá nebo zásaditá.
Venkovní pěstování rozmarýnu na zahradě s sebou nese riziko vymrznutí. Mírné zimy sice pod důkladnou přikrývkou rostlina přežít může, ale zaručit její mnohaleté prospívání nelze. Lepší je proto pěstovat rozmarýn v nádobách, ve kterých vypadá velmi pěkně, a v zimě jej přechovávat na světlém (je stálezelený), ale bezmrazém místě.
V létě je tedy pro rozmarýn ideální pobyt venku, na slunném, závětrném stanovišti, v zimě pak odpočinek při teplotě mezi 5–15 °C. Prospívá i celoročně v bytě, pokud mu zajistíme vyšší vzdušnou vlhkost například rosením. Rostlině svědčí velmi propustná půda, raději neutrální či mírně zásaditá. Nesnáší přelévání, ale nesmí ani zaschnout. Snadno se rozmnožuje vrcholovými řízky.
Bobkovišeň neklade na půdu téměř žádné nároky: preferuje humózní a na živiny bohatší hlinitou půdu, ale bez problémů prospívá i na mírně suché, písčité půdě. Zde je ještě o něco mrazuvzdornější, protože jednoleté výhony na podzim dříví lignifikují. Také zde nejsou téměř žádná omezení ohledně hodnoty pH – půda může být středně kyselá až zásaditá. Naproti tomu bobkovišeň nesnáší utuženou půdu a stojatou vodu. Nadměrné opadávání listů je prvním varovným signálem nepříznivých půdních podmínek.
Takzvaná chloróza se u hortenzií vyskytuje poměrně často. V tomto případě se žilnatina listů zezelená a listy zežloutnou. Nejčastější příčinou poruch je nedostatek železa. Stává se však, že chlorózu způsobuje příliš zásaditá půda. Pokud jsou příznaky ignorovány, rostlina časem zeslábne a ztratí svou krásu.
Pro mírné okyselení substrátu můžete přidat trochu rašeliny nebo substrátu pro rododendrony. Dodatečně pomáhá hnojení zvýšenou dávkou železa. Stav rostlin by se měl po několika týdnech zlepšit. Pokud by to byla chloróza, listy se vrátí do původní barvy.
Zkontrolujte hladiny pH. Správné pH půdy pro pěstování rajčat má mít hodnoty 6 až 6,8, tedy půda by měla být trochu kyselá. Rajčata preferují mírně kyselou půdu, mohou ale prosperovat i v půdě s pH v rozmezí 5,5 a až 7,5 a stále úspěšně růst a plodit. Jakmile je ale kyselost nižší než 6, tak dochází ke sníženému příjmu vápníku.
Nebudete vědět, zda je pH vaší půdy příliš nízké nebo příliš vysoké, dokud to neotestujete. Nechcete přeci čekat, až vaše rostliny začnou bojovat s nesprávným pH.
Může být obtížné určit problém s pH, pokud neprovedete test. Proto je dobré otestovat pH půdy vždy, když sázíte nový zahradní záhon, stěhujete se na nové místo nebo pěstujete novou odrůdu rostlin, která má velmi specifické požadavky na pH.
Chcete-li otestovat pH půdy v domácích podmínkách, tak nejprve naberte trochu půdy z oblasti výsadby do dvou čistých nádob pomocí zednické lžíce. Vezměte půdu z několika centimetrů pod povrchem země. V každé nádobě budete potřebovat přibližně 1 hrneček zeminy. Rozdrobte všechny hrudky a odstraňte všechny kameny, klacky nebo jiné nečistoty.
Nejprve provedeme v první nádobě test na zásaditost. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do jedné nádoby na vzorek půdy a promíchejte ji lžící. Poté přidejte 1/2 hrnku bílého octa. Pokud směs vykazuje viditelné bublinky nebo šumění, pak má moc vysoké alkalické pH a je třeba ho snížit k hodnotám vhodným pro rajčata.
V druhé nádobě uděláme test na kyselost půdy. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do druhé nádoby na půdu a promíchejte ji. Poté přidejte 1/2 hrnku jedlé sody. Pokud půda bublá nebo šumí, znamená to, že má pH nízké, je kyselá. Pokud se reakce s jedlou sodou projevuje jen mírně, je vše v pořádku.
Jak snížit pH půdy
Pokud je vaše půda příliš zásaditá (s pH nad 7,0), existuje mnoho způsobů, jak přirozeně okyselit půdu, aby se vašim kyselomilným rajčatům dařilo. Zde je několik způsobů, jak snížit pH půdy:
Kompost Nejen, že kompost vyživuje vaši půdu a rostliny přidáním humusu a cenných živin, ale kompost také stabilizuje pH vaší půdy. To znamená, že vše vyrovná snížením pH, které je příliš vysoké, a snížením pH, které je příliš nízké. Přidejte do své zahrady každý rok spoustu kompostu nebo dobře shnilého hnoje a vaše rostliny vám poděkují.
Rašelinový mech Rašelinový mech je pomalu působící půdní doplněk, který také přidává organickou hmotu a zlepšuje zadržování vody a provzdušňování ve vaší půdě. Rašelinový mech má obecně pH 3,0 až 4,5. Před výsadbou přidejte 5 cm až 8 cm rašeliny a zapracujte ji do horních 30 cm půdy. Rašelinový mech by se neměl přidávat na povrch, protože když je suchý, od
Jen amazonská koka produkuje listy, ze kterých jde vyrábět kokain. Jde o druh koky Erythroxylum coca var. ipadu. Vyžaduje neustálou kultivaci, bez které nepřežije na rozdíl od své divoké příbuzné a všude po Andách rozšířené rostlině E. coca var. coca. Z obrázků první pohled vidíte, že běžným okem rozdíl nepoznáte. Bylo tedy navrženo, že kvůli nedostatku genetické izolace k odlišení amazonské koky od planého druhu E. coca var. coca, může být amazonská koka lépe definována jako odlišný kultivar než taxonomická odrůda.
Na rozdíl od ostatních druhů koky, které se běžně množí semeny, amazonská koka zřídka produkuje semena a množí se pomocí stonkových řízků, které zůstávají životaschopné i několik týdnů, pokud jsou udržovány vlhké. Vzhledem k tomu, že amazonská koka se množí vegetativně, mohou být ze stejného klonu lehce osázeny celé plantáže. Amazonská koka je speciálně přizpůsobena proměnlivému zemědělství polokočovných amazonských národů. Řízky plané koky moc dobře nezakořeňují, ale tamními bohy byla lidem amazonská koka, která oplývá snadností vegetativního množení. Na rozdíl od plané koky je ta amazonská typicky slabší rostlina, o čemž svědčí skutečnost, že po několika letech rostliny ztrácejí svou vitalitu a snadno se stávají obětí nemocí nebo napadení hmyzem. Nadměrná sklizeň může tento proces urychlit.
Domorodci si amazonskou koku připravují jinak než ostatní tři pěstované koky. Po opékání na sucho si listy rozdrtí na prášek. Po prosátí prášek spojí s popelem z rostlin, který slouží jako nezbytná zásaditá příměs pro žvýkání koky. Takže žádná dobrota to asi nebude.
Je pravda, že hliník ovlivňuje barvu květu hortenzií. Bylo prokázáno, že pH půdy ovlivňuje barvu květů právě ovlivněním dostupnosti hliníku v půdě. Když je půda kyselá, pH 5,5 nebo nižší, je hliník obecně pro kořeny dostupnější. Když je půda neutrální nebo zásaditá, pH 7,0 nebo vyšší, hladiny hliníku jsou sníženy.
Chcete-li postupně změnit barvu květu z růžové na modrou, nasypte půl hrnku smáčitelné síry pod korunou rostliny, zalijte a nechte vsáknout do půdy. Naopak aby byly květy růžové, rozprostřete 1 hrnek dolomitického vápna pod korunou hortenzie a zalijte jej do půdy. Granulované produkty lze aplikovat kdykoliv v průběhu roku. Změna barev květů hortenzie však vyžaduje trpělivost, protože může trvat rok, než uvidíte znatelnou změnu.
Rychlejší způsob, jak změnit barvu květů, je pomocí tekuté kůry aplikované v březnu, dubnu a květnu. Aby květy zmodraly, rozpusťte 1 polévkovou lžíci síranu hlinitého ve 3 litrech vody. Aby květy zrůžověly, rozpusťte 1 lžíci hydroxidu vápenatého ve 3 litrech vody. Roztokem pak zalijte půdu kolem rostliny. Zabraňte tomu, aby se roztok dostal na listy.
Z uvedeného textu je patrné, že pro změnu barvy hortenzií se používá síran hlinitý a nikoliv octan hlinitý. Octan hlinitý ovšem vychází ve své podstatě z kyseliny octové, která je pro rostliny dobře známá a není pro ně toxická. Roztoky octanu je možné obecně likvidovat vylitím do půdy, protože jsou pro přírodu neškodné. Nic tedy nebrání tomu vyzkoušet pro změnu barvy hortenzií i octan hlinitý ve stejné koncentraci – 1 polévková lžíce na 3 litry vody.
Není těžké změnit barvu květu hortenzie; prostě se rozhodněte, která metoda vám nejlépe vyhovuje. Se správnou péčí a materiály můžete mít hortenzie dle vlastního výběru barvy.
