ZLOMENÉ ŽEBRO je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Hlavním pravidlem pro úspěch pěstování orchidejí je, co nejvíce se přiblížit přírodním podmínkám. Většina orchidejí v přírodě jsou epifyty, což znamená, že rostou na jiných stromech, lpí na drsné kůře nebo dokonce na kamenech. Nejoblíbenější odrůdou jsou obvykle Phalaenopsis hybridy (jinak také nazývaná jako orchidej noční motýl) nebo Dendrobium hybridy. Chcete-li orchideje pěstovat, musíte jako orchidej přemýšlet.
Co dělat, když se zlomí u orchideje část stvolu
Pokud se vám stonek orchideje zlomí, nejlepší postup závisí na rozsahu zlomu a druhu orchideje. Pro úplné zlomení můžete zkusit stonek jemně znovu připevnit páskou nebo dlahou. U zlomených květních stonků je můžete čistě odříznout sterilními nástroji a ustřižený konec umístit do vody, abyste si mohli užívat květy jako řezané květiny. Pokud je zlomení vážné nebo stonek hnije, je nejlepší jej čistě odříznout a nechat rostlinu soustředit se na nový růst.
Posouzení poškození:
Čisté zlomení: Pokud je stonek čistě zlomený, můžete ho zkusit znovu připevnit páskou nebo dlahou a nechat ho, zda se zahojí.
Zubaté zlomení: Pokud je zlomení zubaté, je nejlepší provést čistý řez sterilními nástroji, abyste zabránili infekci.
Zlomený květní stonek: Zlomené květní stonky lze odříznout a užívat si je jako řezané květiny ve váze.
Při opětovném připevňování
Opatrně vraťte zlomené kousky do původní polohy: Zarovnejte zlomený stonek co nejblíže do původní polohy.
Zajistěte páskou: Použijte voděodolnou pásku nebo dlahu k udržení kusů pohromadě a ujistěte se, že nejsou příliš utažené.
Poskytněte oporu: V případě potřeby stonek podepřte, aby zůstal ve svislé poloze.
Sledujte hojení: Pozorujte oblast, zda se neobjevují známky nového růstu nebo zda zlomené místo usychá.
Při řezání
Když není možné zlomené kusy spojit, tak na řadu přichází odříznutí. Před tím ale sterilizujte své nástroje. Ke sterilizaci nůžek použijte líh nebo plamen.
Proveďte čistý řez: Stolek odřízněte v čistém, mírně šikmém bodě nad očkem (malý hrbol na stonku) nebo u okraje hlavního stonku.
Užijte si květy ve váze: Ulomený květní stonek umístěte do vázy s vodou a užijte si květy.
Nechte rostlinu růst: Pokud je stonek vážně poškozený nebo hnijící, jeho odříznutí umožní rostlině soustředit svou energii na tvorbu nového růstu.
Obecná péče
Zajistěte stabilní prostředí: Udržujte orchidej ve stabilním prostředí se stálou teplotou a vlhkostí.
Zabraňte přelévání: Nechte substrát mezi zálivkami mírně vyschnout.
Sledujte známky hniloby: Hlídejte známky hniloby nebo vadnutí, zejména pokud byl stonek poškozen.
Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
Výsadba maliníku probíhá nejčastěji na jaře (možné je ho vysadit i na podzim). Při výsadbě rostliny by se měly kořeny zakrýt vlhkou pytlovinou. Je potřeba také řádně zastřihnout všechny zlomené kořeny s roztřepenými konci.
Fíkus by se měl prořezávat poté, co se koncem léta a počátkem podzimu zastaví nový růst. Rostlina zažívá nový růst na jaře a na začátku letních měsíců. Ideální čas pro řez fíkusu je před přenesením do domu. Vzhledem k tomu, že je benjamin poměrně otužilý a odolný, lze řez provádět v případě potřeby po celý rok, nejen během optimálního období. Mrtvé nebo zlomené větve lze kdykoli ořezat.
Smrky se stříhají, než začne nový růst na jaře nebo během semidormantního období v polovině léta. Při prořezávání dodržujte obecný vzor větvení, aby byl zachován přirozený tvar. Mrtvé, nemocné nebo zlomené větve můžete odstranit kdykoliv. Se stříháním začněte koncem jara nebo začátkem léta, kdy začíná nový růst. To umožňuje zahojení řezů a vytvoření nových pupenů pro příští rok. Ve většině případů je selektivní prořezávání (jedna větev najednou) lepší než stříhání. Stříhání vytváří formální, geometrický tvar, který v krajině vypadá nepřirozeně a jeho údržba je náročnější, protože rostlina stále roste. Chcete-li zmenšit velikost větve, ustřihněte ji na boční větev nebo za viditelným spícím pupenem. To lze provést kdykoli.
Barva na zakrytí ran není nutná, protože smola rychle zacelí všechny rány.
Zalévání: Poté, co se rostlina uchytí, je její potřeba vody minimální.
Stříhání: Prořezávejte odumřelé, zlomené nebo umírající větve, abyste zachovali velikost a zdraví rostliny.
Omezení: Jakožto plazivá půdopokryvná rostlina podobná mátě se může nežádoucím způsobem rozrůstat, a proto by měla být vysazena do květináče, závěsného koše nebo uzavřeného záhonu, aby se dal řídit její růst.
Ingredience: 5 špekáčků, 0,2 l octa, 1 l vody, 4 cibule, 4 kyselé okurky, 1 lžíce soli, 2 lžíce cukru, 1 lžíce vegety – Podravky, 4 bobkové listy, 8 kuliček nové koření, 8 kuliček černého pepře, 2 sáčky želatiny
Technologický postup: Ocet, litr vody, sůl, cukr, celý pepř, bobkový list, nové koření a vegetu svaříme. Necháme povařit ještě asi 3 minuty, pak koření scedíme a do láku dáme na 3 minuty vařit oloupanou a na proužky nakrájenou cibuli. Špekáčky „svlékneme z kůže“ a nakrájíme na centimetrová kolečka (případně kostičky). Kyselé okurky nakrájíme na tenká kolečka. Špekáčky, okurku a cibuli zalijeme teplým nálevem a necháme 3 dny marinovat. Po uplynutí této doby si připravíme aspik. Slijeme nálev z utopenců, dolijeme vodou na požadované množství pro 2 sáčky želatiny, ohřejeme na 80 °C – nesmí se vařit! Obdélníkovou formu na pečení (žebro) vložíme do většího mikrotenového sáčku, upravíme podle formy a nalijeme sběračkou asi 2 cm nálevu. Necháme chvíli v chladu ztuhnout a pak střídavě dodáváme po vrstvách směs špekáčků s cibulí a zaléváme nálevem aspiku. Špekáčky mají tendenci vyplavávat nahoru, tak vždy chvíli počkáme a necháme maličko zatuhnout. Utopencový aspik můžeme připravit i tak, že špekáčky nakrájíme na kostičky a spolu s cibulí a okurkami nasypeme do obalu na tlačenku, zalijeme aspikem, zavážeme a necháme ztuhnout.
Ve třicátých letech minulého století žil v Čechách řezník Hornoff. Zakládal si na uzených žebrech, neb pečeni z nich vykrajoval velkoryse, a když udil v ohromné skříni na zahradě, vůně kouře z bukového dřeva prý byla cítit až ve strojírně, co je za řekou. Pamětníci hovoří o záměru, protože do řeznictví chodívaly švarné děvečky až z okrajových vesnic a dělaly na pana mistra oči. To víte, že tu a tam nějaké žebro nechtěně ošidil, a protože si zakládal na jménu, nemohl takový nestandard někomu podstrčit, protože to se v živnosti nedělá. Řezník byl trochu ješita a tuze rád slýchal, když se mu říkalo pane mistr, a kdo oslovil živnostníka dokonce „pane von Hornoff”, marně hledal v žebrech kosti. Šlechtický rod Hornoff skutečně existoval, ale kde k němu starý Heinz přišel, už se nedovíme. Zkrátka ta řeznická firma zněla moc dobře. Tak tedy, ta ošizená žebra pan mistr vařil, maso si dával s křenem a vývar z nich byla věčná škoda vylít. Rozvařil v něm nakrouhané brambory, dohladka rozkvedlal, přidal česnek, majoránku a vařené kroupy, které jsou v řeznictví vždycky po ruce. Tak asi vznikla první uzená polévka.
