Amonium se používá do nízkých těst, jako jsou perníčky, linecké pečivo, rakvičky a podobně.
Křehké hvězdičky
Suroviny: 90 g másla, 90 g cukru, 90 g mandlí, ½ vajíčka, 20 g čokolády, 1 lžíce medu, ¼ kávové lžičky skořice, 1 hřebíček, na špičku nože muškátový květ, na špičku nože amonium, kůra z ¼ citronu, 170 g hladké mouky, ½ vajíčka na potření, 30 g mandlí na ozdobu
Technologický postup: V míse umícháme máslo s cukrem a vajíčkem. Pak přidáme med, mleté neloupané mandle, strouhanou čokoládu, tlučenou skořici a hřebíček, muškátový květ, citronovou kůru a amonium. Umíchané těsto zahustíme moukou, dáme na vál, vyválíme na půlcentimetrovou výšku, vykrájíme hvězdičky, které pokládáme na dobře vymazaný plech, případně na pečicí papír. Povrch hvězdiček potřeme vajíčkem, ozdobíme loupanými mandlemi a v prostředně horké troubě upečeme do červena.
Zázvorky
Suroviny: 180 g moučkového cukru, 2 žloutky, 30 g hladké mouky, na špičku nože amonium, 10 g čerstvého zázvoru, 3 g sušeného zázvoru
Technologický postup: 1. den čerstvý zázvor oloupeme, nastrouháme na jemno a vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu. Zázvor, žloutky, pospěšnou sůl a 100 g prosátého moučkového cukru třeme 15 minut v elektrickém šlehači. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme ji stát na chladnějším místě do druhého dne. 2. den do mísy přidáme zbývající prosátý cukr a hladkou mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme na placku silnou 3 mm. Tvořítkem vykrajujeme požadované tvary. Klademe na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 10 minut bez odležení při 160 °C s ventilátorem. Během pečení troubu neotevíráme, aby zázvorky nesplaskly. Po upečení necháme vychladnout na roštu.
Keksy
Suroviny: 500 g hladké mouky, 150 g umělého tuku, 30 g práškového cukru, 20 g amonia, 1 vejce, 6 až 8 lžic mléka, rum
Technologický postup: V mouce rozdrobíme umělý tuk, přidáme cukr, vejce, amonium, 6 lžic mléka a vypracujeme těsto, které rozválíme a vykrajujeme z něj keksy. Plech slabě vymastíme, uložíme na něj keksy a pečeme je ve vyhřáté troubě. Upečené keksy namáčíme v rumu a v práškovém cukru.
Levné řezy
Suroviny: 350 g hladké mouky, 80 g práškového cukru, 50 g sádla, 1 vejce, 2 lžíce černé kávy, ½ dl mléka, 10 g amonia
Technologický postup: K mouce přidáme práškový cukr, sádlo, celá vejce, černou kávu a ve vlažném mléce rozpuštěné amonium. Všechno dobře smícháme a rozdělíme na tři díly. Každý díl upečeme na pomaštěném plechu. Upečený a vychladlý moučník spojíme nádivkou, povrch posypeme práškovým cukrem, necháme stát a potom k
V naší poradně s názvem RAJČATA A JEJICH CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
u balkonových rajčat mě opadali listy.nevím čím to je. děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejčastější příčinou, kdy rostlina rajčete ztratí naráz všechny listy, je stres ze sucha. Existuje postup, jak přimět rajče, aby se znovu olistilo pomocí postřiku dusičnanu amonného, ale zdržení, které to pro rostlinu znamená, je tak velké, že již prakticky nestihne začít rodit, tedy v našich podnebných podmínkách. Je tedy rozumnější tyto bezlisté rostliny nahradit rostlinami novými - zdravými a bedlivě dodržovat pěstební nároky rajčete, aby nedošlo k dalšímu vystresování rostlin.
Amonium má odborný název hydrogenuhličitan amonný, v receptech se setkáte spíše s výrazem cukrářské droždí. Amonium je buď ve formě bílého prášku, nebo bezbarvých krystalů, ale vždy jde o stejnou látku se stejnými účinky, se zápachem po čpavku. Svými schopnostmi a vlastnostmi ho můžete přirovnat ke kypřicímu prášku či jedlé sodě, i cukrářské droždí kypří těsto, a to tím způsobem, že se při dosažení vyšších teplot, ve vašem případě při pečení, mění v plyn a vytváří v pečivu póry. Možná vás napadá, že když se mu říká droždí, je potřeba vypracované těsto nechat nějaký čas kynout, v tomto případě to tak není, při použití amonia se těsto zpracovává hned, chcete-li ho uchovávat, je potřeba, aby všechny použité ingredience byly dostatečně vychlazené a i samotné těsto musí být poté uchováváno v chladu. Hydrogenuhličitan amonný se nepoužívá jen v potravinářském, ale i ve farmaceutickém průmyslu a můžete ho zakoupit buď v prodejně s potravinami, nebo v drogérii. Aktuální nejlevnější cenu můžete vidět zde: amonium cena.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Ahoj,
právě jsem zasadila túje cca 50 cm vysoké v řadě po 30 cm od sebe. Máte někdo zkušenosti, zda mezi ně mohu zatím zasadit letničky ať to je trochu pestřejší, nebo jsou túje agresivní na další rostliny. Jak daleko od zeleninové zahrádky je mohu mít, aby úroda aspoň nějaká byla ?
Dík všem za odpověď.
Renata
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Myslíte si že učinky tohoto jsou vždy pozitivní a že nemužou vyvolat vedlejší učinky
V míse vyšlehejte cukr, žloutky a vejce do husté pěny, pak přidejte amonium, mletý zázvor a nastrouhanou citronovou kůru a znovu šlehejte. Na závěr přimíchejte hladkou mouku, už vám určitě nepůjde důkladně propracovat za použití ručního mixéru, tak abyste si ho nezničili, jen krátce promíchejte, aby těsto nebylo řídké a tekuté, a pak ho přendejte na vál a důkladně propracujte rukama. Z vypracovaného těsta vyválejte plát silný asi 4 mm a formičkou vykrajujte zázvorky, které přendejte na vymaštěný plech. Takto na plechu připravené zázvorky nechte asi 24 hodin odpočinout, nenechávejte je v pokojové teplotě, děláte-li je v zimě a máte balkon, pak použijte ten, případně chladnější chodbu. Po odležení upečte v troubě předehřáté na 180 °C do zlatova, nechte rozležet asi 3 týdny.
Ze všech surovin vypracujte na vále těsto, které rozdělte na 3 díly, z nich vyválejte 3 stejně velké pláty, každý zvlášť upečte na plechu vyloženém pečicím papírem v troubě předehřáté na 180 °C. Upečené pláty nechte vychladnout.
Ingredience krém:
250 g Hery
250 g měkkého tvarohu
1 balíček vanilkového cukru
1 litr mléka
3 balíčky vanilkového pudinku
150 g moučkového cukru
Postup:
Mléko a pudink uvařte do husta a nechte za občasného promíchání úplně vychladnout. Když je pudink studený, můžete vyšlehat Heru s moučkovým cukrem, přidat tvaroh, studený pudink a vanilkový cukr a ze všeho vyšlehat jemný krém. Všechny tři pláty postupně spojte krémem, hotové řezy nechte v lednici rozležet do druhého dne.
Ze všech surovin vypracujte na vále těsto, které nechte alespoň 6 hodin odležet, nejlépe však do druhého dne. Poté vyválejte plát o síle asi 4 až 5 mm, vykrajujte vámi požadované tvary sušenek a ty přendejte na máslem vymazaný plech. Pečte v předehřáté troubě na teplotu 180 °C do růžova.
Na mírném ohni rozpusťte v hrnci máslo, přidejte med, vejce, cukr a přiveďte k varu, poté odstavte z ohně a nechte vychladnout. Na vál si prosejte mouku, do které zamíchejte amonium, kakao, perníkové koření a skořici. Udělejte do sypké směsi větší důlek, do kterého přelijte vystydlé svařené suroviny. Vypracujte těsto, vložte ho do igelitového sáčku a nechte v lednici odležet nejlépe do druhého dne. Druhý den těsto vyndejte, nechte chvíli v pokojové teplotě, aby nebylo příliš tuhé a dobře se vám válelo. Na pomoučeném vále vyválejte placku o síle asi 5 mm a vykrajujte libovolné tvary vánoční tematiky. Přendejte na plech vyložený pečicím papírem a pečte v předem vyhřáté troubě na 175 °C asi 5 až 7 minut. Nemáte-li pečicí papír, nezapomeňte plech vymazat například máslem. Po upečení vyndejte z trouby, a chcete-li mít perníčky lesklé, tak je ještě teplé potřete rozšlehaným vajíčkem. Nechte vychladnout na kuchyňské mřížce, nedávejte je na sebe teplé, aby se vám neslepily. Po vychladnutí můžete perníčky začít zdobit.
Utřete 250 g moučkového cukru, žloutky a amonium, zakryjte potravinářskou fólií a dejte na 24 hodin do lednice. Druhý den přidejte do těsta znovu 250 g moučkového cukru a hladkou mouku a vypracujte těsto, které dejte vychladit. Pak těsto rozdělte na menší díly, vyválejte placky (lépe to půjde mezi dvěma igelitovými sáčky) a vykrájejte vámi zvolené tvary, ty přendejte na plech vyložený pečicím papírem a pečte v předehřáté troubě na 180 °C po dobu asi 3 minut, pak teplotu snižte na 160 °C a pečte ještě asi 8 minut, záleží na velikosti cukrátek a pečení vaší trouby. Upečené kousky nechte vychladnout a můžete ozdobit šlehačkou, nebo ještě lépe pařížskou šlehačkou.
V tomto měsíci můžeme vidět horlivé pěstitele, jak běhají po svých zahrádkách se zádovým postřikovačem a postřikují stromy. Jak je tomu u révy?
Problematika ochrany vinice před chorobami a škůdci je velmi komplikovaná a vinaři zabírá čtvrtinu až třetinu veškeré jeho práce. A navíc, jsou možné různé způsoby ochrany révy podle toho filozofického náhledu pěstitele na životní prostředí: klasická ochrana, integrovaná ochrana a bioochrana. Podrobněji to vysvětlím později, teď zpět k zimnímu nebo lépe: předjarnímu postřiku. U révy má smysl ho provádět jen na ochranu proti škůdcům, kteří škodí hned na začátku vegetace, především roztoči. Většinou přezimují na jednoletém dřevě v okolí oček nebo v očkách. Takovýto postřik se provádí v předjaří, na konci února nebo spíše na začátku března, v době, kdy je réva ještě v postdormanci. Nejčastěji se používají přípravky na bázi síry, v poměrně vysokých koncentracích – asi 3% roztok, (např. Sulka, Kumulus). Také je možné použít přípravky na olejové bázi (např. Oleoekol, Aliekol). Ošetření révy lze spojit s předjarním ošetřením ovocných stromů, jak se lidově říká: „z jedné vody načisto“ lze jedním přípravkem ošetřit obojí.
A nějaký ekologicky šetrnější způsob ochrany?
Je možné nasadit do vinice predátora těchto a podobných škůdců – dravého roztoče jménem Typhlodromus pyri, který je v přípravku Biolaagens – TP. Predátor se živí škůdci a zároveň s nimi vytváří rovnováhu, protože si jich část vždy ponechá, aby se mu potrava domnožila. Přežívá za suchého a chladného počasí. Jediné, na co je citlivý, je používání některých přípravků proti houbovým chorobám, především na bázi mankozebu (např. Dithane). Protože se také používá k likvidaci škůdců ovocných stromů, výrobci postřiků vždy na obalech uvádějí způsoby využití přípravku, aby nedošlo k poškození populace tohoto užitečného dravého roztoče. Predátor umí zcela nahradit aplikaci přípravků proti roztočům.
Pokud jsem ryzí amatér a troufám si spíše jen na okopávání a sklizeň, mohu se obrátit na odborníky, aby mi v předjaří pomohli révu ostříhat?
Na Moravě, v polohách, kde se révě daří, má alespoň malou viničku každý a neví-li, jak na řez, tak mu soused poradí, takže firma není potřeba. V Čechách je ve srovnání s Moravou velice málo vinic, takže by se řezem žádná firma neuživila. A pokud by se nějaká firma na řez révy specializovala a prováděla jej takříkajíc „na klíč“, tak bude jistě nabízet své služby těm, kteří obhospodařují tak mnoho hektarů, že sami na řez nestačí. Ale poradit se můžete u majitele nejbližší vinice, jistě Vám tuto činnost na několika keřích rád předvede. Zkušenost však člověk získá vlastním prováděním této práce.
V březnu nebudeme sedět za kamny, ale prozkoumáme klimatické podmínky, zeměpisné a místopisné podmínky a také se blíže seznámíme s půdou.
Jde o postřikový insekticidní přípravek ve formě suspenzního koncentrátu pro ředění vodou primárně určený k ochraně řepky olejky, jabloní, třešní, višní, slivoní a brambor proti žravým a savým škůdcům. Využití ale najde všude tam, kde potřebujete na dlouhou dobu rostliny ochránit před těmito predátory. 30 dní je ochranná doba, kdy se nesmí konzumovat žádné části z ošetřených rostlin. Což například při ošetřování okrasných rostlin není podstatné.
Calypso přichází do boje nejen proti puklicím s účinnou látkou thiacloprid, což je insekticid ze třídy neonikotinoidů. Jeho mechanismus účinku zahrnuje narušení nervového systému hmyzu stimulací nikotinových acetylcholinových receptorů. Thiacloprid byl vyvinut společností Bayer CropScience pro použití na zemědělských plodinách k hubení různého savého a žravého hmyzu, především mšic a molic.
Doufejme, že jako náhradu za zakázanou Actaru, budeme moci Calypso používat ještě dlouho, protože už se v Evropě objevují tendence na zakázání většiny neonikotinoidů. Například ve Francii je již zákaz platný od roku 2018.
Čím nahradit Calypso
Tak netrvalo dlouho a přípravek Calypso je již také zakázaný. Ze stejných důvodů, jako Actara.
Zbývá tedy vyřešit čím tyto účinné zbraně v boji proti sviluškám a puklicím nahradit. Musíme si vystačit s dostupným systémovým insekticidem acetamiprid, který obsahuje přípravek Mospilan 20 SP.
Actara 25 WG je širokospektrální insekticid pro listovou (foliární), ale i půdní (soliar) aplikaci. Actara 25 WG ovlivňuje nikotinový acetylcholin receptor v nervovém systému hmyzu a následně dochází k rychlému úhynu škůdců. Přípravek má rychlý kontaktní a požerový účinek, neboť se rychle a dobře vstřebává do těla hmyzu již při slabém kontaktu hmyzu s ošetřenou rostlinou. Přípravek se ihned dostává do nervového systému hmyzu a účinkuje okamžitě. Výhodou přípravku je jeho vynikající systémový účinek, díky kterému se rychle dostane i do těch částí rostliny, které nebyly přímo zasaženy postřikem. Proto působí nejen na listech a stéblech (stoncích), ale i v kořenech rostlin. Přípravek Actara 25 WG je vysoce účinný proti mandelince bramborové.
Actara 25 WG patří do nejnovější skupiny insekticidů – neonicotinoida. Způsobem aplikace (foliární, zálivkou, aplikace do půdy před výsadbou) jakož i systémovostí a silou účinku se přípravek Actara 25 WG řadí k nejlepším přípravkům z této skupiny. Úspěšně a především účinněji může nahradit přípravky ze skupiny organofosfátů, karbamátů nebo pyrethroidů, které jsou obvykle toxičtější a méně účinné.
Actara 25 WG je insekticid vhodný do integrované ochrany rostlin, je to přípravek bezpečný pro predátory svilušek.
Od roku 2021 již není možné Actaru běžně koupit a dostanou se k ní pouze pěstitelé chmele. Ukázalo se že může poškodit reprodukční schopnosti, konkrétně existuje podezření na poškození plodu v těle matky. Evropská agentura pro bezpečnost potravin zveřejněných v lednu 2019 zdůraznila obavy z toho, že účinná látka Actary je toxická pro člověka a je přítomna v příliš vysoké koncentraci v podzemní vodě.
Mimo to je Actara vysoce toxická pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky.
Účinná látka
Thiamethoxam 250 g/kg
Čím nahradit ACTARU
Přípravek CALYPSO 480 SC obsahuje účinnou látku thiacloprid ze skupiny chloronicotinylů. Působí jako kontaktní a požerový jed, má vynikající systémové vlastnosti jako Actara - šíří se celou rostlinou a zůstane v ní účinný 30 dní.
„Koupit a pěstovat můžete leccos, pokud
s tím ovšem nechcete obchodovat. Pokud byste víno chtěla prodávat, musíte
zvolit odrůdu, která je státem uznána a zapsána v Odrůdové knize. V ní
jsou uvedeny nejen bílé a modré odrůdy moštové, ale i odrůdy podnožové a také
odrůdy stolní, o které je u drobných pěstitelů zájem především.“
Odrůdy stolní - znamená to, že z nich
jdou hrozny na stůl, tak jak jsou?
„Ano. Stolní
odrůdy mají trochu jiné vlastnosti než odrůdy moštové. Mají větší a řidší hrozen
a velké bobule. Jejich dužnina není tekutá jako u odrůd moštových, ale
chruplavá. No, a měly by mít atraktivní vzhled. Neznamená to ovšem, že si na stůl nemůžeme dát krásný hrozen třeba odrůdy Modrý Portugal nebo Moravský
muškát. Ten dokonce bude výjimečný svou celkem intenzivní vůní, což u ostatních
stolních odrůd nebývá.“
Odrůdy podnožové - na ně nejspíš roubujeme
ty moštové. A z nich pak získáme mošty odlišné kvality. Pochopitelně i vína z nich se pak liší kvalitou a cenou. Co stojí na pomyslném žebříčku
nejníž a co nejvýš?
„Nejníž jsou kategorie víno a zemské víno,
nejvýš tzv. vína s přívlastky, např. pozdní
sběr, výběr z bobulí, ledové a slámové víno.“
Paní
profesorko, máte takové příznačné jméno pro své povolání - Ludmila. Do jaké
kategorie byste zařadila svou jmenovkyni?
„Pokud máte na mysli známkové víno Ludmila,
tak by se hodilo říct, že jde o cuveé, které jediné bylo v minulosti známo
nejen v Čechách, ale i na Moravě, a to především tím, že se plnilo do zvláštních typů lahví, zvaných kalamáře. Vyrábí se stále, ale dnes již na českém trhu konkuruje celé řadě vín jak u podoblasti mělnické, tak litoměřické.
Ovšem vín z Čech je málo, protože v Čechách je výměra jen okolo sedmi set
hektarů, proto se prodávají spíše přímo u výrobců nebo ve vinotékách“
I když jste
odbornice na víno a z Mělníka, jméno asi nemá po vás? :-)
Tipuji na svatou Ludmilu?
„No samozřejmě,
jména známkových vín si každý výrobce stanovuje podle svého uvážení. Dokonce se myslím, že víno Ludmila je starší nežli já. Takže proč by se mělo jmenovat po mně?“
Pavouci dýchají kyslík, někteří se mohou i ponořit pod vodu. Jejich etologie, diverzita, způsob života a v neposlední řadě jedinečné techniky lovení za pomoci dokonalých sítí, důmyslných pastí či nevídané rychlosti, to všechno z nich dělá jednu z nejzajímavějších recentních skupin živočichů.
Celosvětově je zdokumentováno 40 462 druhů ve 109 čeledích, z toho v Evropě 4 113 druhů v 50 čeledích. Samozřejmě toto číslo není zdaleka konečné. Velký potenciál se předpokládá především v tropických pralesích všech kontinentů, jejichž rozmanitost je nepředstavitelná. V České republice je v současné době doloženo 855 druhů ve 38 čeledích.
Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají – na rozdíl od hmyzu – osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka jsou dvoučlánková a ústí do nich vývod jedové žlázy. Pavouci mají zpravidla osm očí, u některých druhů je zrak velmi dobrý.
Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách pak mají hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.
Pavouci jsou draví živočichové a aktivně loví svou kořist, která se skládá převážně z rozmanitého hmyzu a jiných bezobratlých, někteří pavouci si občas dopřejí k potravě nektar z květů. Trávení je u pavouků z důvodu velmi úzkého jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní, to znamená, že pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah.
Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.
Samičky jsou zpravidla větší než samečci. U některých druhů mohu samice po spáření svého partnera pozřít. Slouží tak jako poslední jistý přínos bílkovin pro budoucí potomstvo. Oplodněná samička naklade vajíčka. U některých druhů nosí samice kokony přichycené na těle, jiné je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stadia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.
Pavouci žijící na našem území se dají rozdělit na podřád sklípkani a dvouplicní. Dvouplicní se dále rozdělují na nadčeleď lepovky, třesavky, šestiočky, Palpimanoidea, stepníci, kruháči, křižáci, slíďáci, pokoutníci, šedivečky, zápředníci, listovníci, běžníci, skákavky.
Kdy se rozhodnout pro sklizeň už tedy víme. Řeknete nám něco ke sklizni samotné?
Mluvit o možných způsobech sklizně má význam především pro velké pěstitele. Malovinař to má mnohem jednodušší. Nicméně některé obecné zásady by měl znát také. Ještě se k nim vrátím. Nejprve tedy ke sklizni na zahrádkách. Tam mají pěstitelé několik keřů či několik desítek keřů. Do zahrádek většinou vybíráme stolní odrůdy, které budeme používat coby ovoce. V takovémto případě budeme sklízet probírkou, tedy sklidíme jen to, co v nejkratší době spotřebujeme. Když hrozny někomu nabídneme a některé bobule na nich ještě nebudou dostatečně vyzrálé, pokazíme si tím renomé vinařského pěstitele. Budeme tedy pečlivě vybírat hrozny nejvyzrálejší. Tím, že odebereme ty nejzralejší hrozny, dáváme šanci hroznům zbývajícím na keři, aby ještě nějakou dobu mohly dozrávat. Takže se stolními odrůdami asi nebude problém.
Pokud jsme si vysadili na zahrádce odrůdy moštové, problém při určení termínu sklizně nastat může. Například proto, že jsme zvolili příliš velké zatížení při řezu. (To znamená počet oček, které jsme nechali po řezu na keři, což určuje míru pravděpodobné budoucí sklizně.) Pokud tedy na keři ponecháme příliš mnoho hroznů, cukernatost neroste podle našich představ, a hlavně se nebudou přirozeně odbourávat kyseliny. Každému, kdo chce sázet révu, předem doporučuji, aby si rozmyslel, co s vypěstovanými hrozny moštových odrůd hodlá dělat, pokud z nich nechce vyrábět víno. Hrozny se samozřejmě dají prodat, avšak těmto obchodům se daří jen ve vinařských oblastech, kde sídlí také výrobci vín. Samozřejmě, že dobře vyzrálé hrozny moštových odrůd se také dají konzumovat. Ale takový hrozen už na stole tak dobře nevypadá. Také je možné dělat z hroznů kompoty, ale opět se zde lépe uplatní odrůdy stolní. Jednak takový kompot lépe vypadá, je-li vyroben z větších bobulí, a jednak stolní odrůdy mají dužninu chruplavější, mohli bychom říci „masitější“ (kdysi tento výraz používali pěstitelé třešní), a tak lépe snáší teploty při sterilizaci. Mimochodem, na pohled velmi dobře vypadají tzv. melanž kompoty – jsou z více odrůd či dokonce kombinované s jiným ovocem. Je však potřeba ohlídat, aby šlo o velmi šetrnou sterilizaci.
Na co hlavně by měli dbát ti, kteří pěstují hrozny výhradně pro výrobu vína?
Zásadně se nesklízí za deště. Není to pouze z ohleduplnosti vůči sběračům neboli česačům, ale především proto, aby dešťová voda nenatekla do sběrných nádob, protože by tak nařeďovala mošt a tím bychom si snižovali cukernatost. Při sklizni je dobré s hrozny zacházet asi jako při sklizni jablek – ta se také musí opatrně ukládat, jinak by se mohla pomačka
Myslím, že každého drobného pěstitele budou nejvíce zajímat odrůdy stolní. Existují také rezistentní stolní odrůdy?
Ve státní knize odrůd je zapsaná jen jediná. Jmenuje se Arkadia a pochází z Výzkumného ústavu v Oděse, kde vznikla křížením odrůd Moldova a Cardinal, a pojmenovali ji tam Nasťa. Pro přehlednost ještě jednou: u nás je to Arkadia, v Oděse Nasťa. Moldova je interspecifický kříženec mezi odrůdami Guzal Kara a Seyve Villard 12.375; Cardinal je kříženec původem z Kalifornie. Odrůda Arkadia byla k nám introdukována /uvedena jako nová/ a pochopitelně prošla státními odrůdovými zkouškami. Má velmi velký hrozen, poměrně hustý, s velkými bobulemi. Na nich je velmi zajímavý tvar: jsou trochu protáhlé do špičky, tento tvar se ampelograficky nazývá vejčitý. Barva slupky je zelenožlutá, v pěkných ročnících až zcela žlutá. Bohužel je náročná na podmínky, daří se jí v teplých a chráněných polohách s dostatkem vláhy – tedy je vhodná pro hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Sklízí se začátkem září. Velmi dobře odolává peronospoře, o něco hůře odolává padlí. Odolnost k plísni šedé je střední, stejně jako odolnost k mrazům. Velmi se doporučuje provádět redukci hroznů a to už ve fenofázi zavěšování (velikost hrášku – viz leden), nejlépe je ponechat na jednom letorostu jen jeden hrozen. Arkadia krásně vypadá na pergole, avšak zde bych důrazně doporučila jen malé zatížení a důsledně provádět zelené práce, i když se to ve výšce bude zdát obtížné. Tady je fotografie odrůdy Arkadia:
Na trhu se sazenicemi stolních odrůd je možné se setkat s řadou dalších stolních odrůd, které se k nám dostaly z různých jiných zemí. Proto se o některých z nich zmíním. V dobách, kde se v Evropě objevili první mezidruhoví kříženci, se u nás tehdy rozšířila americká odrůda Isabella, která se u drobných pěstitelů udržela řadu desítek let. Předpokládá se, že je křížencem Vitis labrusca a Vitis vinifera. A právě druh Vitis labrusca této odrůdě předal typické chuťové vlastnosti – výrazné tóny jahod či malin, které se také tehdy označovaly jako „liščina“ („fox“). Naši předkové již velmi brzy po introdukci těchto typů kříženců došli k závěru, že takovéto přespříliš výrazné ovocné vůně a chuti do charakteru evropských vín nepatří, dokonce v některých zemích byly další výsadby těchto kříženců zakázány. Nicméně v současné době nastává u některých prodejců „vzkříšení“ slávy „labruskoidních“ vín a sem tam se na trhu můžete setkat s dovozy amerických vín s označením Labrusca. Můj skromný názor je ten, že tyto příchutě opravu do evropských vín nepatří. Z pěstitelského hlediska to však zajímavá odrůda je, protože není n