Absorpční tepelná čerpadla jsou v podstatě vzduchová tepelná čerpadla, která nejsou poháněna elektřinou, ale zdroj tepla tvoří zemní plyn, propan, solární teplá voda nebo geotermální teplá voda. Vzhledem k tomu, že zemní plyn je nejčastějším zdrojem tepla pro absorpční tepelná čerpadla, jsou také označována jako plynová tepelná čerpadla. K dispozici jsou také absorpční (neboli plynové) chladiče, které pracují na stejném principu. Na rozdíl od některých absorpčních tepelných čerpadel však tyto nejsou reverzibilní a mohou sloužit jako zdroj tepla.
Princip
Rezidenční absorpční tepelná čerpadla používají k vytápění čpavek, který během cyklu vytápění a chlazení absorbují. Stejně jako u standardního tepelného čerpadla kondenzuje chladivo (v tomto případě amoniak) v jedné cívce a uvolňuje své teplo, jeho tlak je pak snížen a chladivo se odpaří s absorbujícím teplem. Pokud systém čerpá teplo z interiéru vašeho domu, zajišťuje tím ochlazování, pokud se uvolňuje teplo do interiéru, je tím zabezpečeno vytápění.
Rozdíl u absorpčních tepelných čerpadel je, že se amoniak odpaří a místo toho je včleněn do vody. Čerpadlo tak může čerpat za vyššího tlaku relativně nízkou spotřebou energie. Problém je v odstraňování amoniaku z vody, a to v místě, ve kterém zdroj tepla přichází dovnitř – teplo se v podstatě váže na amoniak z vody a cyklus začíná znovu.
Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují, ale plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny dusíkatými hnojivy, poznáme podle velkého vzrůstu, velkých listů, ale takovéto rostliny se lehce ve větru lámou a jsou málo celkově odolné.
Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Vyrábí se přímou syntézou z plynů, takzvaným Haberovým procesem. Plynný amoniak v poslední době nahrazuje freony v chladírenství.
Dusičnan amonný NH4NO3 je další často používané hnojivo bohaté na obsah dusíku. Dnes se však stejně jako síran amonný (NH4)2SO4 a dusíkaté vápno neboli kyanamid vápenatý CaCN2 využívá méně. Dusičnan amonný se také používá k výrobě výbušnin, bengálských ohňů a samozápalných směsí.
Močovina (NH2)2CO neboli diamid kyseliny uhličité se jako hnojivo v poslední době využívá stále více. Její výroba je nenáročná a velmi levná. Močovina se také používá k výrobě kopolymerů, jako jsou například močovinoformaldehydové pryskyřice.
Ostatní dusičnany využívané jako hnojiva nejsou samy o sobě významné. Používají se hlavně ve směsi s dalšími látkami a vytvářejí tak komplexní hnojiva. Například dusičnan sodný NaNO3 a dusičnan draselný KNO3.
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
Jedná se o kypřicí prostředek zvaný také cukrářské droždí nebo dříve sůl z jeleního rohu, či jelení sůl. Preparát prodávaný nyní v obchodech je směs kyselého uhličitanu amonného a karbamidu amonného. Dříve býval připravován suchou destilací zvířecích odpadků, jako jsou kůže, kopyta, rohy (odtud také pochází jeho starší název). Později se začal připravovat sublimací síranu amonného s uhličitanem vápenatým. Je to jemný bílý prášek zapáchající po čpavku, poněvadž teplem disociuje na vodní páru, plynný amoniak a kysličník uhličitý, čímž těsto kypří. Do těsta se přidává rozmíchaný v tekutině nebo se rozválí válečkem mezi dvěma papíry a nasype přes jemné sítko do mouky. Hrubé amonium zanechává v pečivu nepravidelné póry a povrch pečiva není hladký. Na ½ kg mouky stačí 10 g. Používá se do pečiva nízkých tvarů (perníčky, nízké linecké), protože ve vyšších těstech zanechává nepříjemný pach po čpavku. Uchováváme ho ve sklenicích se zabroušenou zátkou, neboť se působením vlhkostí a kyslíku rozkládá. Dnes je k dostání v řadě drogerií a prodejnách potravin.
Ingredience: 250 g hladké mouky, 2 vejce, 100 g majonézy, 1/2 vinného kypřicího prášku do pečiva, 40 g kakaa, 150–180 ml mléka, 200 g mletého cukru, 1 lžíce rumu, špetka skořice, pikantní marmeláda na pomazání, 100 g bílé čokolády, 200 g husté zakysané smetany, tenký plátek másla
Technologický postup: Majonézu, cukr a vejce prošleháme metličkou. Přidáme mléko, prosátou mouku a zbytek surovin. Všechno spojíme do hladkého těsta. Pekáček o velikosti cca 25 x 35 cm vyložíme pečicím papírem a nalijeme těsto. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 C cca 30–40 minut. Vyzkoušíme špejlí. Na krém rozpustíme ve vodní lázni čokoládu s máslem. Do rozpuštěné čokolády vmícháme smetanu. Na ještě teplý koláč namažeme tenčí vrstvu marmelády a necháme zchladnout. Poté nahoru mažeme krém z čokolády a smetany. Necháme ztuhnout.
Trojúhelníky s brusinkami, čokoládou a ořechy
Ingredience: 500 g hladké mouky, 50 g hnědého cukru, 1 lžička vinného kypřicího prášku do pečiva, špetka soli, 75 g másla, 65 ml mléka, 65 ml smetany, 1 vejce, 100 g sušených brusinek, 100 g hrubě sekaných vlašských ořechů, 50 g čokolády nasekané na kousky
Technologický postup: V míse smícháme mouku, cukr, vinný prášek, sůl, pak přimícháme máslo, až se udělá drobenka. Odděleně smícháme mléko, smetanu a vejce, dáme si 2 lžíce stranou, zbytek vlijeme do mouky, přidáme ořechy, brusinky a čokoládu a vypracujeme hladké těsto. Těsto rozválíme na placku tlustou asi 1 cm a rádýlkem nařežeme na trojúhelníky. Trojúhelníky naskládáme na plech vyložený papírem na pečení, potřeme je odloženou mléčno-vaječnou směsí a pečeme při teplotě 180 °C asi 15–20 minut.
Rychlé muffiny s kousky čokolády
Ingredience: 250 g hladké mouky, 100 g cukru, 2 lžičky vinného kypřicího prášku do pečiva, špetka soli, 1 vanilkový cukr, 2 vejce, 200 ml mléka, 85 g másla, malé kousky čokolády
Technologický postup: Vyšleháme vejce s cukrem. Přidáme mouku, prášek do pečiva, sůl, vanilkový cukr, mléko a rozpuštěné máslo. Vše dohromady vyšleháme. Těsto nalijeme rovnoměrně do 12 košíčků a posypeme kousky čokolády. Pečeme na 180 °C asi 20–25 minut.
Technologický postup: Jablka očistíme a nastrouháme je nahrubo. Přidáme k nim mouku, mléko, vejce, vinný prášek do pečiva a skořici. Pokud máte raději sladké lívance, můžete přidat třtinový cukr. Všechny suroviny pořádně promícháme a těsto necháme přibližně 5 minut odpočinout. Na pánvi rozehřejeme přepuštěné máslo a zlehka na něm smažíme dozlatova malé lívance. Před podáváním je ozdobíme řeckým jogurtem, ovocem nebo domácí marmeládou a můžeme mlsat.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
Když používáme chemii na bázi chloru za účelem dezinfekce vody v bazénu, tak musíme hlídat zejména pH ve vodě. 100% účinek je ve vodě mezi pH 4–5,5, s jinými hodnotami pH účinek klesá.
HClO a ClO se označují jako volný chlor. Při teplotě 25 °C a pH 7,5 je polovina chloru přítomna jako HClO a druhá polovina jako ClO. Při hodnotách pH pod 7,5, je HClO dominantní. Při hodnotách pH nad 7,5 převažuje OCl. Hodnota pH bazénové vody ovlivňuje účinnost chloru ještě jedním způsobem. Při pH blížícímu se osmi a více se začíná daleko rychleji tvořit vázaný chlor. To je také důvod, proč je při vyšším pH voda daleko dráždivější a více zapáchá po chloru.
Doporučuje se proto udržovat pH spíše v dolní polovině rozmezí daného vyhláškou č. 135/2004 Sb., a to konkrétně mezi 6,5–7,0. Mnoho lidí však tento údaj podceňuje a tablety pořád přidává, čímž vyrábí doslova jedovatý koktejl. Vysoká koncentrace chloru může poškodit nejen zdraví, ale i vlastní technologii. V případě dlouhodobějšího „přechlorování“ může dojít k neočekáváním změnám barevnosti bazénu, případně folie. Přechlorováním se podporuje i případný vznik koroze na kovových součástech technologie bazénu, popřípadě zastřešení. A to hlavní: opakovaná expozice chloru v ovzduší může vést k nevratnému poškození imunitního systému, krve, srdce a dýchacího ústrojí živočichů.
Pokud používáte chlorové tablety, pamatujte, že tablety nesmějí být umístěny delší dobu ve skimmeru, hlavně při vypnutém čerpadle. A měřte celkový i volný chlor.
Co je volný a vázaný chlor
Volný chlor – je dán koncentrací kyseliny chlorné a chlornanu, tedy jejího aniontu. Poměrné zastoupení těchto dvou látek hodně závisí na pH. Vodu dezinfikuje a oxiduje nečistoty, nezapáchá ani nedráždí a nemá na nás škodlivý účinek (v přírodě se volný chlor nevyskytuje). To je to, co potřebujeme mít ve vodě.
Vázaný chlor – je dán koncentrací chloraminů, z nichž při hodnotách pH bazénové vody převažuje monochloramin. Chloraminy mají mezi vedlejšími produkty chlorace největší podíl. Mají sice také dezinfekční účinky, ale ty jsou 80–100krát méně účinné než volný chlor. Protože se jedná o toxické a dráždivé látky, je jejich přítomnost v bazénové vodě nežádoucí (monochloramin, dichloramin, trichloramin). Chloraminy jsou také hlavní příčinou takzvaného chlorového zápachu bazénové vody.
Přeměna listů koky na kokovou pastu, základ pro kokain a hydrochlorid kokainu, se vyskytuje především v Bolívii, Kolumbii a v Peru. Primární místa pro přeměnu listů na pastu z koky
a kokainové základny jsou hlavně v Peru a v Bolívii, zatímco Kolumbie je primární lokalitou pro konečnou konverzi na hydrochlorid kokainu. Existuje celá řada chemikálií a rozpouštědel, které
hrají zásadní roli při zpracování listů koky na pastu. Mnohé z těchto chemikálií jsou zcela běžné; všechny jsou teoreticky zastupitelné a všechny mají legitimní použití, což ztěžuje jejich kontrolu. Tyto
chemikálie a rozpouštědla spolu s jejich náhražkami jsou:
Zpracování koky lze rozdělit do tří fází. První je přeměna listu koky na pastu koky; to se téměř vždy provádí v blízkosti polí koky kvůli omezení přepravy listů koky. Druhá fáze je přeměna kokové pasty na kokainový základ. Tento krok se v Kolumbii obvykle vynechává a přebíhá se přímo z pasty do kokainu HCl. Konečným stupněm je konverze báze na HCl.
Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra
Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.
Syrová rebarbora
Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.
Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.
Marmeláda
Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice
Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.
Rebarbora na slano
Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku
Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.
Koláč je druh kulatého pečiva, který se připravuje pečením. V závislosti na připravovaném druhu může být zhotoven z různých druhů těsta. Koláčem se nazývají buď menší drobné kousky pečiva s náplní či bez ní, nebo velký plát těsta s náplní, která může být sladká nebo slaná. V Čechách se nejčastěji jako koláč označuje menší kruhové pečivo, které má ve svém středu sladkou náplň (makovou, tvarohovou, ořechovou, marmeládovou a podobně). Tradiční české koláčky se používají na vesnicích během posvícení jako sváteční pohoštění anebo při významných událostech (například svatba). Jsou většinou malé, s průměrem nepřesahujícím 8 cm, a pouze s jedním druhem náplně a posypané sladkou drobenkou či cukrem. Pečou se z kynutého těsta. Na Moravě se nejčastěji podávají velké kruhové koláče. V některých oblastech mají krajové názvy, například na Valašsku se pečou takzvané frgály, o velikosti přibližně 25 centimetrů v průměru. Jsou z kynutého těsta a plní se nejčastěji povidly z jablek, hrušek či švestek.
Recept na tradiční český koláč
Ingredience: 500 g hladké mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 42 g droždí, 200 ml vlažného mléka, 4 žloutky, 1 vejce na potření, 1 balíček vanilkového cukru, kůra z 1 citronu, muškátový oříšek, rozinky na ozdobení
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g měkkého tvarohu, 100 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 1 vejce
Ingredience na povidlovou náplň: 200 g povidel, 50 ml rumu, 1 lžička mleté skořice
Postup: Droždí rozmícháme s polovinou vlažného mléka, lžící krupicového cukru, lžící hladké mouky a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Zbylý krupicový cukr, hladkou mouku, vlažné mléko, žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou citronovou kůru, špetku nastrouhaného muškátového oříšku i kvásek promícháme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme vláčné řidší těsto, které necháme na teplém místě 30 minut kynout. Těsto znovu zlehka propracujeme, necháme 30 minut kynout a pak ho rozdělíme na 20 dílků, ze kterých vyválíme kuličky, naskládáme je dostatečně daleko od sebe na plech a necháme opět kynout asi 15 minut, nakonec každou kuličku vytvarujeme na placičku s prohlubní uprostřed. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem i vanilkovým cukrem, povidla rozmícháme se skořicí i rumem a koláčky střídavě naplníme povidly, tvarohem, ozdobíme rozinkami, dáme do trouby a pečeme při 180 °C dozlatova asi 15 minut, hotové přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout.
Běžný prášek do pečiva obsahuje tzv. difosforečnany, které dnes najdete nejen v běžném pečivu, ale i v tavených sýrech, v uzeninách i v různých práškových směsích pro výrobu nápojů. Tyto látky jsou zdrojem fosforu, jehož nadbytek může narušit rovnováhu mezi vápníkem a fosforem a zapříčinit tak nedostatek vápníku v těle a úbytek kostní hmoty.
Bezlepkový a bezfosfátový kypřicí prášek do pečiva obsahuje vinný kámen (jehož krystalky najdete v sudech od vína), běžnou jedlou sodu a bio kukuřičný škrob. Používá se stejně jako běžný kypřicí prášek, oblíbený je i při přípravě bezlepkového pečiva. Na 500 g sypkých surovin se používají 3 lžičky (17 g) prášku. Kypřicí prášek z jedlé sody a vinného kamene má tendenci začít kypřit (rozkládat se) již při pokojové teplotě. Doporučuje se proto těsto vkládat do trouby a péct co nejdříve po zapracování tohoto kypřicího prášku. To se týká hlavně řidších třených těst.
V cukrářství se vinný kámen používá při šlehání bílků, které díky němu hodně nabydou a zůstanou tuhé. Používá se tedy zejména při pečení pěnového pečiva, pusinek a andělských dortů.
Ingredience: 1 slepice, 1 zakysaná smetana, 1 smetana, jíška, 1 větší cibule, 4 čajové lžičky mleté sladké papriky, 6 kuliček nového koření, 6 kuliček jalovce, 3 větší bobkové listy, olej, sůl, citronka (může být i ocet) na dochucení
Postup: Na oleji osmahneme cibuli, přidáme koření, zasypeme mletou paprikou a zalijeme trochou vody. Necháme asi 5 minut povařit a přihodíme rozporcovanou slepici. Zalijeme ještě asi 1–1,5 l vody a pod pokličkou dusíme, dokud není maso měkké. Když je maso měkké, tak ho vyndáme na talířek, obereme, anebo kdo nechce přijít o obíračku, tak ho nechá tak, jak je. Mezitím si smícháme zakysanou smetanu se sladkou a s jednou sběračkou omáčky. Nalijeme do omáčky, chvilinku povaříme a pak zahustíme jíškou. Když je omáčka zahuštěná, tak do ní vrátíme maso a dochutíme ji solí a citronkou. Podáváme s máslovými noky.
Noky
Ingredience: 60 g másla, 1 vejce, 1 lžička soli, 500 g hrubé mouky, 300 ml mléka, 1/2 lžičky prášku do pečiva
Postup: Změklé máslo ušlehejte s vajíčkem a solí do pěny. Z mouky odeberte malou část, kterou promíchejte s práškem do pečiva a ponechte stranou. K máslu s vajíčkem střídavě zapracujte mléko a zbylou mouku. Těsto nechte cca 30 minut odpočívat při pokojové teplotě. Poté zapracujte poslední část mouky s práškem do pečiva. Připravte si velký hrnec s vroucí osolenou vodou. O stěnu misky odkrajujte z těsta lžící nočky. Vařte je přibližně 8 minut, poté ihned slijte nebo vylovte cedníkem. Uvařené nočky promastěte máslem, aby se příliš neslepily.
Na plech dáme pečicí papír, oloupeme jablka a nakrájíme je na plátky. Takto pokrájené naskládáme na plech s pečicím papírem, posypeme ořechy, rozinkami (kdo má rád) a trochou skořicového cukru. Těsto připravíme tak, že vyšleháme vejce společně s cukrem, přidáme olej, mouku a prášek do pečiva. Takto připravené těsto nalijeme na jablka a dáme péct do vyhřáté trouby. Když máme upečeno, necháme buchtu vychladnout. Studenou ji překlopíme na druhý plech a sundáme pečicí papír. A nakonec náplň. Uvaříme klasický pudink z půl litru mléka a jednoho balíčku pudinku. Necháme vystydnout. Tvaroh rozšleháme společně s pudinkem a trochou másla a osladíme dle potřeby. Takto připravený krém natřeme na jablka, ozdobíme dle chuti čokoládou, skořicovým cukrem nebo oříšky.
Strouhaný moučník s jablky a tvarohem
Suroviny:
Těsto:
15 dkg polohrubé mouky
50 dkg hladké mouky
1 lžíce kakaa
1/2 prášku do pečiva
2 lžíce mléka
1 lžíce rumu
1 vanilkový cukr
1/2 Hery
Náplň:
1 tvaroh ve vaničce
1 vanilkový cukr
3 lžíce rumu
70 g cukru krupice
1 vanilkový pudink (pokud nemáte, tak 1 lžičku Solamylu)
4 oloupaná jablka
Postup:
Na vále vypracujeme ze surovin na těsto hladkou hmotu, která nelepí. Vše pořádně ručně propracujeme. Jednu třetinu těsta oddělíme a dáme do mrazáku ztuhnout. Zbytek těsta vyválíme, dáme do pekáče nebo formy a na něj rozetřeme připravenou náplň. Suroviny na náplň smícháme dohromady v hladkou hmotu. Jablka přidáme až nakonec, nakrájená na plátky nebo nastrouhaná. Takto připravené postrouháme ztuhlým těstem z mrazáku. Pečeme zhruba 20 minut v předem vyhřáté troubě na 180 stupňů. Krájíme, až když koláč vychladne.
Ingredience: 150 g hladké mouky, 1/2 lžičky soli, 1 lžičku prášku do pečiva, 70 g másla, 70 g arašídového másla, 110 g krystalového cukru, 100 g přírodního krupicového cukru, 1 sáček vanilinového cukru, 1 vejce
Technologický postup: Do misky prosejeme mouku a sůl s práškem do pečiva. Ve větší míse smícháme arašídové máslo s máslem a všemi třemi druhy cukru; přidáme vejce. Pak ke směsi přisypeme mouku s práškem do pečiva a důkladně promícháme, až se všechny ingredience krásně spojí. Z těsta vytvoříme kuličky o velikosti vlašského ořechu a rozložíme je na vymazaný plech tak, aby mezi nimi byly alespoň pěticentimetrové mezery. Každou kuličku mírně stlačíme třeba pomoučeným dnem sklenice, ale opravdu jen trošku – pečením se totiž sama rozběhne na placičku. Troubu předehřejeme na 190 °C, horkovzdušnou na 170 °C. Sušenky pečeme deset až dvanáct minut, dokud nejsou zlatavé. Nenechme se mýlit tím, že jsou na omak ještě měkké. Stačí jim dát pár minut na vychladnutí – nejlépe chvíli na plechu na mřížce a pak ještě na samotné mřížce. Chladnutím se zpevní a budou vláčné a křehké.
Oddělte bílky od žloutků a z bílků ušlehejte sníh, do kterého pak po částech zašlehejte asi 100 g moučkového cukru (vše je potřeba vyšlehat do husta). Oddělené žloutky vyšlehejte se zbylým cukrem do husté pěny. Do ní poté pomalu vmíchejte prosátou mouku smíchanou s práškem do pečiva, olej, vodu a nakonec zlehka vmíchejte i tuhý sníh. Chcete-li mít korpus hnědý, je možné přidat asi 30 g kakaa a trochu mléka. Z této dávky ingrediencí vznikne asi 2 cm vysoký korpus o průměru cca 26 cm. Jestliže chcete mít dort vyšší, zdvojnásobte dávku. Připravené těsto rozetřete do dortové formy, kterou předtím vymažte máslem či olejem a vysypte hrubou moukou. Formu vložte do předem vyhřáté trouby na 180 °C a pečte asi 20 minut. Jestli je korpus hotový, poznáte pomocí špejle, na kterou se vám při zapíchnutí do korpusu nesmí těsto lepit. Hotový (upečený) korpus vyklopte z formy a nechte vystydnout na mřížce.
Ingredience – krém:
250 g tuku Hera
250 g měkkého tvarohu
1 sáček vanilkového cukru
1/2 l mléka
1 a 1/2 sáčku vanilkového pudinku
100 g moučkového cukru
Postup:
Hned po upečení korpusu si uvařte pudink z mléka a pudinku a za občasného promíchání ho nechte vychladnout. Až bude pudink studený, vyšlehejte si Heru, přidejte tvaroh, studený pudink, vanilkový a moučkový cukr a ze všeho ušlehejte jemný krém. Studený korpus podélně rozřízněte na dva stejné díly, na spodní díl naneste část krému a přiklopte. Nechte si krém i na vrchní díl, strany a zdobení dortu.
Ingredience – želatina a ovoce:
2 sáčky čiré želatiny
500 ml vody
5 lžic cukru
4–5 kusů čerstvého zralého kiwi
Postup:
Kiwi oloupejte a nakrájejte na plátky. Do menšího hrnce nalijte studenou vodu, přidejte cukr a želatinu a důkladně promíchejte. Za neustálého míchání začněte želatinu zahřívat, ale musíte dávat pozor, aby se nezačala vařit (želatina se nesmí vařit). Až bude dostatečně horká, zkuste, zda již želíruje: ponoříte do želatiny lžičku, a když ji vyndáte, želatina by měla po zchladnutí přestat stékat a měla by ztuhnout. Pakliže tomu tak je, můžete želatinu odstavit z plotny, jinak ji zahřívejte dále. Povrch korpusu potřete krémem a vraťte ho zpět do dortové formy, na krém naskládejte plátky kiwi tak, aby se jemně překrývaly (dobře bude vypadat, když kiwi naskládáte dokola, ne na přeskáčku). Ovoce pak po lžících polévejte mírně vychladlou želatinou, dokud nebude celé ponořené. Poté nechte želatinu úplně ztuhnout, odstraňte obvod dortové formy a dozdobte bok dortu zbylým krémem. Nechte vychladit a dort můžete podávat.
Uvařte půlku dýně dle návodu uvedeného výše. Zvlášť do hrnce dejte vařit asi litr a půl vody s nakrájenou zeleninou, bujónem a kořením. Po změknutí zeleniny, vyjměte koření a vše rozmixujte ponorným mixérem. Nechte nadále na mírném plameni. Z uvařené dýně opatrně odlupujte vlákna (špagetky) a vložte do polévky. Na talíři pak dozdobte lžící zakysané smetany.
Další variantou je, že z uvařené dýně vyberete i kompaktní dužinu, která je po okraji dýně. Nakrájejte ji na menší kousky a přidejte do polévky k ostatní uvařené zelenině. Pak společně umixujte. Nakonec přidejte špagetky. Polévka bude hustší a jemnější.
Zapečená špagetová dýně
½ špagetové dýně, 4 větší brambory, 10 dkg nivy, 10 dkg eidamu, 1 střední cibule, 1 větší rajče, 1 vejce, olivový olej, koření dle chuti (oregano, libeček, petrželka, rozmarýn...), sůl, pepř
Špagetovou dýní rozkrojíme, oloupeme a zbavíme semínek. Pak nakrájíme na tenké půlměsíčky. Oloupané brambory nakrájíme na slabé plátky. Zapékací mísu důkladně vymažeme olivovým olejem. Jako spodní vrstvu klademe do mísy brambory. Osolíme je a okořeníme. Další vrstvou budou rajčata s na kolečka nakrájenou cibulí. Na ně pak dejte nakrájenou dýni, kterou opět poklaďte cibulí a nastrouhanou nivou. Znovu okořeňte. Dejte do trouby, kterou jste předehřáli na 220 stupňů a pečte cca ¾ hodiny. Poté zalijte rozšlehaným vejcem a posypte nastrouhaným eidamem. Nechte zapéct ještě asi 10 minut. Hotový pokrm podávejte buď samostatně, nebo jako přílohu k masu.
Špagetová dýně s rajčatovo-smetanovou omáčkou
1 špagetová dýně, 500 ml rajčatového pyré, 1 malá cibule, 750 ml vývaru ze zeleninového bujónu, 100 ml smetany, 1,5 lžíce kukuřičné mouky, 2 bobkové listy, sůl, pepř
Špagetovou dýni rozkrojíme a dáme péct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Pečeme doměkka (čas záleží na velikosti a stáří dýně, cca 20 – 40 min). Z upečené dýně oddělujeme vidličkou „špagety“. Zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli a zalijeme připraveným vývarem. Dáme do něho rajčatové pyré s bobkovým listem, osolíme a opepříme. Povaříme asi 10 minut. Poté vyndáme bobkový list a zahustíme kukuřičnou moukou. Krátce ještě povaříme. Nakonec vlijeme smetanu, která omáčku zjemní. Podle chuti můžeme ještě dosolit, případně přidat i cukr. Takto připravenou omáčku nalijeme na dýňové špagety. Můžeme posypat zelenými bylinkami dle chuti.
