ANTHURIE JEDOVATOST, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Dostali jste jako dárek anthurii a nevíte, jak se o ni starat? Nebo se vám snad líbila v obchodě, protože by mohla ozdobit vaše obydlí, a teď váháte, pro jaký typ se rozhodnout, aby vám dělala radost hodně dlouho? Mám tu pro vás pár rad, které by vám mohly pomoci.
Je anthurie jedovatá?
Chcete-li slyšet jasnou odpověď, pak ano, anthurie se řadí mezi jedovaté rostliny a obsahuje jedovatý toxin. Asi vás nenapadne anthurii jíst, ale i kdyby se tak stalo, neznamená to, že po její konzumaci zemřete, pravděpodobně vám jen bude pěkně špatně. Před kým byste ale měli tuto rostlinu raději chránit, jsou malé děti a domácí zvířata, které neumí samy zvážit, co je konzumovatelné a co ne, a mohlo by jim to způsobit zbytečné zdravotní problémy. Anthurie vám může dokonce ublížit i při doteku pokožky, například při manipulaci nebo přesazování může být vaše kůže podrážděná, ale i popálená, případně se objeví vyrážka.
V naší poradně s názvem PASTINÁKOVÁ NAŤ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Zajímalo by mě, jak je to s tou pastinákovou natí. V nějakém článku jsem našla, že ji pán kompostuje, protože je mírně jedovatá. Může se tedy dávat do pokrmů, třeba i za syrova, nebo ne??? Smí se nať pastináku používat běžně jako petrželová nať? Nikde v článcích jsem zmínku o použití nati nenašla, tedy ani upozornění, že by jedovatá byla...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Nať pstyňáku je možné použít jako nať petržele, takže i za syrova. Nať pastyňáku není tak aromatická jako je nať petrželová. Žádná jedovatost není známa.
Anthurie je svým původem venkovní trvalka pocházející z Jižní Ameriky, kde je schopna ve volné přírodě vyrůstat například i na kmenech stromů. Anthurií je více než 600 druhů a nejčastěji bývají děleny do dvou skupin, a to na velké a malé. V našem kraji a v našich podmínkách není schopna přečkat zimu, kdy teploty klesají k nule a mnohdy i hluboko pod ní, proto pokud se s anthurií u nás setkáte, vždy se bude jednat o pokojovou rostlinu nebo bude mít své místo ve vyhřívané zimní zahradě. Co vás na této květině zaujme asi nejvíce, je její výrazný, netradiční, exoticky vypadající květ, zpravidla kapkovitého tvaru, odborně nazýván toulec, proto se této květině u nás říká také toulitka. Květ mívá jasně červenou, oranžovou, růžovou, zelenou či bílou barvu, záleží na odrůdě, a není zvláštní jen svým vzhledem, ale i voskovým pokrytím, které zajistí, že rostlina vydrží opravdu dlouho. Listy jednotlivých druhů anthurií už si nejsou tak podobné jako květy, liší se nejen různými tvary, ale i odlišnými odstíny zelené barvy, délkou stonku a matným či vysoce lesklým vzhledem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Anthurium andreanum se česky nazývá toulitka Andréova a prohlédnout si ji můžete na těchto fotografiích. Anthurium andreanum pochází z Kolumbie a spousta šlechtitelů se předhání, kdo vyšlechtí nový a zajímavější druh. Toulitka Andréova je odolná hrnková rostlina s mnoha listy a menšími barevnými květy (může být bílá, žlutá, zelená, růžová a červená barva), některé květy jsou i vícebarevné, například červenozelené nebo růžovozelené.
Pěstování
Anthurium andreanum stejně jako Anthurium scherzerianum vyžaduje světlo nebo polostín, ale ne přímé sluneční záření. Další potřebou rostliny je teplé místo mimo průvan, pokojová teplota by měla dosahovat minimálně 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.
Zálivka a hnojení
Při pěstování této toulitky dodržujte pravidelnou a dostatečnou zálivku, v letních měsících a v době květenství alespoň 2krát týdně, v zimě můžete zálivku omezit na jednou týdně. Společně se zálivkou můžete pravidelně, klidně i každodenně, rosit listy. Při zalévání a rosení si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně, to je u všech anthurií stejné.
Anthurium andreanum potřebuje dostatek výživy, proto se doporučuje ji v době vegetace hnojit jedenkrát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak hnojení omezte na jednou za měsíc.
Přesazování a množení
Mladé rostliny této anthurie přesazujte každý rok vždy na jaře, starší rostliny postačí jedenkrát za 2 roky. Přesazujte vždy do hrubozrnného rašelinového substrátu.
Chcete-li se o Anthurium andreanum podělit s někým blízkým, pak není problém tuto rostlinu namnožit. Nejčastější a nejúspěšnější způsob množení je dělení při přesazování – oddělte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Rostlinu lze množit i řízkováním, kdy odříznete stonek nebo list a ten buď rovnou zapíchnete do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování ale nebývá u toulitek příliš úspěšné.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:
svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.
V naší poradně s názvem POSTUP PŘI POŽITÍ BOBULE MAHONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Jezdinská.
Potřebujeme radu, vnučka požila neznámé množství bobulí mahonu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není třeba se příliš obávat. Plody Mahónie cesmínolisté sice jsou ve větším množství jedovaté, ale až při počtu více jak 20 bobulí. Ovšem sníst takové množství letních bobulí z Mahónie není jednoduché, protože jsou velmi nechutné. Snesitelnou chuť získávají až po prvním přemrznutí, kdy rovněž ztrácí i svou jedovatost. V případě požití více než 20 bobulí Mahónie cesmínolisté se podává medicinální (živočišné) uhlí v jednorázovém množství 1 gram.
Ano, rostliny kalanchoe jsou jedovaté, zejména pro zvířata. Primárními toxiny jsou kardiotoxické bufadienolidy, které mohou ovlivnit srdce a způsobit různé příznaky. I když obvykle nejsou pro člověka smrtelné, mohou způsobit nevolnost a zvracení.
Jedovatost pro zvířata
Zvířata jsou obzvláště náchylná. Kalanchoe jsou známé tím, že jsou jedovaté pro psy, králíky, kuřata, hospodářská zvířata a dokonce i plazy.
Příznaky otravy
Mezi příznaky může patřit deprese, zrychlené dýchání, potíže s chůzí, paralýza a v závažných případech zástava srdce.
Účinky na srdce
Bufadienolidy mohou způsobit arytmie, bradykardii (pomalý srdeční tep) a srdeční blok.
Gastrointestinální problémy
Mezi toxické účinky může patřit také hemoragická enteritida, bolesti břicha a průjem.
Jedovatost pro lidi
Otrava kalanchoe u lidí obvykle není smrtelná, ale může způsobit gastrointestinální problémy, jako je nevolnost a zvracení.
Kontakt s kalanchoe
Míza může dráždit kůži a oči, proto je nejlepší se přímému kontaktu vyhnout.
Ochranná opatření
Pěstujte mimo dosah
Vzhledem k jejich toxicitě by měly být kalanchoe pěstovány mimo dosah domácích mazlíčků a dětí.
Nahlaste podezření na požití
Pokud máte podezření, že váš mazlíček kalanchoe požil, je nejlepší okamžitě kontaktovat veterináře nebo toxikologické centrum pro zvířata.
Ochranné pomůcky
Při manipulaci s kalanchoe je vhodné nosit rukavice a zabránit kontaktu mízy s očima nebo kůží.
Ve svém příspěvku PSÍ VÍNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Sádlo.
Soráč, že Vás opravuju.
Píšete: "rostliny, které chránily zdi panství před povětrnostními podmínkami, byly označovány jako psí. Patří mezi ně například psí víno, psí víno tříprsté, šípková růže"
Ale ne, to je tedy nápad. Psí zde přeci znamená nepravý, planý, bez užitku, zparchantělý (co byste si počala s kytkama apo. do 30 cm - violkou psí, krtičníkem psím, hávnatkou psí?). Vždy je tam ve dvojici něco léčivého, okrasného apod. Jedovatost - ok, internet tím straší, ale praxe je jiná - je to nedobré, nikdo to nejí, ani různě postižené děti to nenapadne, natož třeba psy. Probatum est.
Nenápadné květy - jo, a hlavně je to intenzivně medonosné v pozdním létě, kdy nic moc nemeduje.
Já vím, popularizovat je těžké.
S.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ano, hosty jsou toxické pro psy a kočky, ale obecně ne pro lidi. I když jsou hosty považovány za jedlé pro lidi a dokonce se používají v některých asijských kuchyních, obsahují saponiny, které mohou u zvířat při požití způsobit gastrointestinální potíže.
Jedovatost pro zvířata
Hosty obsahují saponiny, což jsou přírodní sloučeniny, které mohou být pro zvířata toxické.
Příznaky otravy u domácích mazlíčků
Pokud psi nebo kočky bohyšku pozřou, mohou se u nich objevit příznaky, jako je zvracení, průjem, letargie a deprese.
Jedovatost pro lidi
Hosty jsou obecně považovány za bezpečné pro lidskou spotřebu a některé druhy se v Asii dokonce pěstují pro kulinářské účely.
Prevence
Pokud máte domácí mazlíčky a obáváte se, že hosty pozřou, můžete je zkusit odradit postřikem rostlin směsí vody a citronové šťávy (protože zvířata nemají ráda citrusové vůně) nebo vytvořením fyzických bariér.
Poraďte se s veterinářem
Pokud máte podezření, že váš mazlíček pozřel hostu a vykazuje příznaky, je vždy nejlepší poradit se s veterinářem, aby stanovil správnou diagnózu a nabídl léčbu.
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Surfinie i petúnie jsou obecně považovány za netoxické pro lidi a domácí zvířata, ale nejsou určeny ke konzumaci a u některých jedinců mohou způsobit mírné alergické reakce. I když surfinie nejsou jedovaté, je rozumné dohlížet na děti a domácí zvířata, aby se zabránilo náhodnému požití a potenciálním alergickým reakcím.
Jedovatost pro člověka
Surfinie nejsou pro člověka jedovaté.
U některých jedinců se mohou vyskytnout mírné alergické reakce, jako je podráždění kůže nebo žaludeční nevolnost, pokud požijí nebo přijdou do kontaktu se surfiniemi.
Pokud dítě požije malé množství petúnie, vyjměte mu z úst veškerý rostlinný materiál, nabídněte mu vodu a sledujte příznaky. Pokud se příznaky zhorší, poraďte se s lékařem.
Jedovatost pro domácí zvířata
Surfinie jsou obecně považovány za netoxické pro kočky a psy.
I tak je však vhodné dohlížet na domácí zvířata v blízkosti surfinií, aby se zabránilo okusování rostlin a potenciálním mírným zažívacím potížím.
Bezpečnostní opatření při pěstování surfinií
Surfinie jsou sice bezpečné pro lidi i domácí mazlíčky, ale je důležité nekonzumovat jejich květy nebo listy.
Pokud máte obavy z alergických reakcí nebo máte domácího mazlíčka, který má tendenci okusovat rostliny, můžete zvážit umístění surfinií mimo jejich dosah nebo zvolit alternativy vhodné pro domácí mazlíčky.
Anthurium scherzerianum se česky nazývá toulitka Scherzerova nebo toulitka chvostokvětá, pro lepší představu si můžete prohlédnout její fotografie. Určitě na fotografiích poznáváte rostlinu, kterou jste již někdy viděli prodávat jako řezanou květinu v květinářství. Vězte tedy, že Anthurium scherzerianum seženete nejen jako řezanou, ale i jako hrnkovou květinu ve většině zahradnictví či v supermarketech, protože jde o poměrně oblíbenou rostlinu. Tato odrůda pochází z Kostariky, kde ji objevil Karl von Scherzer, jehož jménem se také pyšní. Co vás na této květině zaujme asi nejvíce, je květ, který má zpravidla jasně červenou barvu.
Pěstování
Anthurium scherzerianum vyžaduje světlé místo, klidně i okenní parapet, co ale této toulitce vyhovovat nebude, je přímé sluneční záření. Dalším hodně důležitým požadavkem pro tuto květinu je teplo, ani v zimě by pokojová teplota neměla klesat pod 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.
Zálivka a hnojení
Aby vaše rostlina zdravě prospívala a kvetla, potřebuje společně s teplem a světlem pravidelnou a dostatečnou zálivku a živiny. Četnost zálivky přizpůsobte pokojové teplotě, v létě a v době květenství je lepší květinu zalévat dvakrát v týdnu, v zimě můžete zálivku omezit na jedenkrát za týden. Je lepší, necháte-li si vodu na zalévání nějaký čas odstát. Zdá-li se vám zemina hodně vyschlá, je dobré květináč asi na půl hodiny do vody ponořit, aby kořeny byly schopny pojmout tolik vláhy, kolik rostlina potřebuje. Při zalévání si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně a bylo by po kráse. Co naopak rostlina ocení, je rosení listů, ale znovu, pozor na květy.
To, že vám rostlina nepokvete nebo poroste hodně pomalu, může být zapříčiněno nedostatkem výživy, proto se doporučuje toulitku chvostokvětou v době vegetace hnojit 1krát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak postačí 1krát za měsíc.
Přesazování a množení
Jednou za 2 roky byste měli Anthurium scherzerianum přesadit do nové půdy. Nejlepší je přesazování provádět na jaře, a to do hrubozrnného rašelinového substrátu.
Chcete-li si Anthurium scherzerianum namnožit, pak nejlepší možný způsob je dělení při přesazování, přičemž oddělíte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Další možný způsob je řízkování, kdy odříznete stonek a ten buď rovnou zasadíte do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování u těchto rostlin však nebývá příliš úspěšné.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
Oleandr je považován za jednu z nejjedovatějších zahradních rostlin, neboť k usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Člověk se může otrávit dokonce i medem, který včely vyrobily z květů oleandru. Jeho jedovatost je způsobena glykosidy oleandrinem a neriinem, které působí přímo na srdce a zvyšují tonus srdeční svaloviny. Projevy otravy jsou podobné jako u jiných jedovatých rostlin, a to zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče, srdeční arytmie. Jako protijed se používají přípravky vyráběné z ovčích digoxin-specifických Fab fragmentů imunoglobulinu (například Digibind či DigiFab). Základní účinnou látkou je cyklopentanperhydrofenatren. Ačkoliv se jedná primárně o protijed digitoxinu a digoxinu (srdeční glykosidy obsažené v náprstnících), lze jej v omezené míře použít také při otravách oleandrem, adéniem a dipladénií. Otravu oleandrem si můžete přivodit i požitím potravin grilovaných na této rostliny.
Protože zamioculcas patří do čeledi áronovité, řadí se tato rostlina mezi jedovaté druhy. Pokud pěstujete zamioculcas v domácím prostředí, učiňte veškerá opatření, aby se k němu nedostalo ani vaše dítě, ani váš zvířecí mazlíček.
K otravě člověka (dítěte) postačí menší množství, které sní.
Některé druhy této čeledi totiž obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, který při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je pak svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což následně vede ke ztíženému polykání a potížím při dýchání, v nejhorším případě by mohlo dojít až k udušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, anebo rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být příčinou selhání ledvin.
Pokud zjistíte, že dítě nebo dospělý jedinec požil rostlinu, bezprostředně vyvolejte zvracení. Každopádně je důležitá lékařská pomoc.
K otravě u domácích mazlíčků postačí menší množství, které zvíře požije. Samozřejmě zaleží na druhu a velikosti zvířete.
Rostlina zamioculcas obsahuje jehličkovité krystaly oxalátu, které po požití způsobují ošklivé záněty sliznic u domácích mazlíčku.
Zjistíte-li, že váš domácí mazlíček konzumoval tuto rostlinu, či objevíte výše popsané příznaky, vyhledejte veterinárního lékaře, který si s otravou poradí.
Opadavý, až 4 m vysoký keř. Borka šedohnědá, rozpraskaná, mladé větve a pupeny žlutošedě plstnaté. Listy vstřícné, krátce stopkaté, vejčité, eliptické až obvejčité, na okraji pilovitě zubaté, na horní straně svraskalé, na spodní straně a na řapíku šedě plstnaté. Květy uspořádány v hustém chocholíku, 5četné, přisedlé nebo jen krátce stopkaté, drobné, do 8 mm v průměru, bělavé nebo žlutavé, v poupěti často načervenalé, tyčinek 5, čnělka trojcípá. Plodem je peckovice, zpočátku zelená, později červená, po dozrání leskle černá. Kalina kvete v dubnu až květnu.
Roste ve světlých lesích a na jejich okrajích, na křovinatých stráních, na půdách čerstvě vlhkých až suchých, humózních, výživných, vápnitých. Poloha slunná a teplá.
V léčitelství se sbírají zejména plody (Fructus viburni opuli), a to v době zralosti, ale i kůra (Cortex viburni opuli) nebo kůra z kořenů, obojí sbírané na počátku jara. Kůra obsahuje kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin), glykosid salicin, tanin, fytosterol, cukr, pryskyřici, organické kyseliny (například mravenčí, octovou, valerovou, kaprylovou), flavonoidy, třísloviny, steroly, arbutin, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin a další látky. V plodech jsou přítomny saponiny, cukry, pektin, červené barvivo, třísloviny, vitamín C a rovněž hořčina viburnin.
Kalina tušalaj se užívá zejména při léčení ženských potíží, jako jsou menstruační bolesti či křeče nebo nepravidelná menstruace (droga tlumí pohyby dělohy). Plody se osvědčily i při léčbě žaludečních vředů, zevně se kalina užívá na léčbu ekzémů a vyrážek. Z kůry se nejčastěji připravuje odvar (jednotlivá dávka max. 3 g drogy, denní dávka max. 8 g) nebo tinktura (2x až 4x denně 1 čajová lžička). Z plodů se připravuje nálev (1/2 polévkové lžíce drcených plodů na sklenici vroucí vody, luhuje se 15 minut, užívají se 4x denně 2 polévkové lžíce). Kůra z kořenů se užívá obvykle ve směsi s mléčným cukrem (usušená kůra se dobře pomele, rozetře se s mléčným cukrem v poměru 1 : 10 a bere se v dávkách „na špičku malého nože“) jako prostředek proti potratům nebo jako poměrně spolehlivý prostředek utišující menstruační bolesti a křeče. Droga je při nadměrném nebo dlouhodobém užívání mírně toxická (může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem a podobně). Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy. Toxická je nejen kůra, ale i čerstvé plody, které svou jedovatost ztrácejí teprve po tepelném zpracování.
Plody kaliny jsou po uvaření jedlé a lze z nich připravovat například marmeládu. Kalina je vhodnou dřevinou pro zpevňování břehů (má mělký kořenový systém, z něhož vyrůstá množství odmladků). Z tvrdého, pevného a žlutavě zbarveného kalinového dřeva se vyrábějí drobné dřevěné výrobky (hračky a podobně).
Jde o nenáročný druh, který se poměrně často pěstuje v parcích, zahradách či na sídlištích. Vyžaduje slunnou a teplou polohu, půda by měla být spíše suchá, vápnitá a výživná.
Bobkovišně včetně všech odrůd jsou jedovaté pro člověka i zvířata. Všechny části rostliny, včetně listů, stonků a semen (která se nacházejí v bobulích), obsahují kyanogenní glykosidy. Tyto sloučeniny mohou při žvýkání a trávení uvolňovat kyanid, což je při požití činí jedovatými.
Kyanogenní glykosidy
Jde o přirozeně se vyskytující sloučeniny, které se nacházejí v různých rostlinách, včetně bobkovišně.
Uvolňování kyanovodíku
Když je bobkovišeň poškozena (např. rozkousána, strávena), enzym rozkládá kyanogenní glykosidy a uvolňuje kyanovodík (HCN), známý také jako kyselina kyanovodíková.
Jedovatost
Kyanid je toxická látka, která může narušit buněčné dýchání a vést k různým zdravotním problémům, včetně dýchacích potíží, křečí a dokonce i smrti.
Nejjedovatější části rostliny
Všechny části bobkovišně obsahují kyanogenní glykosidy, semena a listy jsou obzvláště nebezpečné kvůli vyšším koncentracím.
Hořká chuť
Listy jsou obvykle hořké a často se vyplivují, což může snížit riziko otravy kyanidem.
Plody a semena
Plody, i když mohou být díky své sladké vůni potenciálně lákavější, stále obsahují kyanogenní glykosidy a neměly by se konzumovat.
Požití bobkovišně
Všechny části rostliny, zejména listy a semena, mohou při požití způsobit otravu.
Příznaky
Mezi příznaky otravy bobkovišní mohou patřit bolesti břicha, nevolnost, zvracení, zarudnutí obličeje, bolest hlavy, závratě, omezené dýchání, bezvědomí a dokonce i smrt.
Závažnost
Otrava bobkovišní závisí na požitém množství v poměru k tělesné hmotnosti. Schopnost těla zpracovávat a vylučovat toxiny se liší. Malé množství látky může být pro velkého člověka neškodné, ale pro menšího jedince může být jedovaté.
Zvířata
Bobkovišeň je také jedovatá pro domácí mazlíčky a divoká zvířata, s příznaky podobnými lidem.
Důležité informace
Děti a domácí mazlíčci: Při sázení bobkovišně buďte opatrní, zejména v oblastech, kde se pohybují děti nebo domácí mazlíčci, kteří by mohli listy okusovat.
Likvidace: Odřezky z bobkovišně zlikvidujte opatrně, protože jsou také toxické.
Ačkoli jsou rostliny difenbachie oblíbené a mohou zkrášlit prostor místností, nedoporučují se k umístění v ložnici kvůli jejich toxicitě a možnému podráždění. Jejich míza obsahuje krystaly, které mohou způsobit podráždění sliznic, a samotná rostlina je při požití toxická pro lidi i domácí zvířata.
Zde jsou důvody, proč difenbachie obecně není dobrou volbou do ložnice:
Jedovatost Difenbachie obsahuje oxaláty, které mohou při požití způsobit otoky, slintání a dokonce i ztrátu řeči. Může také způsobit podráždění kůže a očí.
Podráždění sliznice Míza, která obsahuje jehličkovité krystaly, může dráždit sliznice v ústech a krku.
Čištění vzduchu I když difenbachie může pomoci čistit vzduch, její přínosy v malé ložnici mohou být zanedbatelné ve srovnání s potenciálními riziky.
Pokud se rozhodnete rostlinu difenbachie pěstovat u sebe doma, tak ji umístěte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. Zacházejte s ní opatrně a po dotyku si důkladně umyjte ruce. Uvědomte si potenciální riziko jedovatosti a možného podráždění sliznic.
I když je lopatkovec skutečně krásná květina, je bohužel jedovatý. Konkrétně listy jsou pro lidi i zvířata velmi toxické, a proto je držte dál od dětí i domácích mazlíčků.