NEMOCI KLIVIE je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. S pokojovými rostlinami se cítíme lépe, to není domněnka, ale vědecky ověřená skutečnost. Rostliny čistí vzduch a zachytávají prach a další nečistoty. Zvyšují také vzdušnou vlhkost, zlepšují prostředí domova. Základním předpokladem ovšem je, že vaši „péči“ přežijí.
Klívie
Je to nevelký rod, který obsahuje všehovšudy tři druhy. Nejrozšířenější je klívie oranžová. Květenství klívie je vysoké 30 až 40 cm, s 20 kvítky. Listy jsou rovné, sytě zelené, dlouhé 40 až 50 cm. Jsou sestaveny do růžice a rozkládají se do zvláštního vějíře. Váš interiér tak může zdobit i v období, kdy nekvete. Klívie je poměrně nenáročná rostlina. Její listy se nemusí rosit. V létě jí poskytněte jasné a rozptýlené světlo. Zimní nedostatek světla snáší dobře, můžete ji tedy umístit v nevelké vzdálenosti od jižního okna, na jihovýchod nebo na západ. Při velkém nedostatku světla klívie sice přežívají, ale nekvetou a rostou pomaleji. Zálivka je vždy mírná. Aby klívie pravidelně kvetly, je pro ně důležité období klidu. U mladých rostlin je to období od září. Klívie se přesazují jen tehdy, pokud je to nutné, a květináč zvolíme raději s velkým průměrem. Musíme dávat pozor, aby nedošlo k poškození kořenů. Pokud postupujeme opatrně, mohou se oddělit dceřiné výhonky. Je důležité, aby mladé rostliny neměly méně než 4 listy. Kvůli dalšímu zakořenění se zasadí do písku nebo do směsi písku a rašeliny (v poměru 1 : 1). Klívie by se dala zařadit mezi kvetoucí pokojovky vhodné do chladu, protože celé léto může být venku někde ve stínu a v zimě ji vyhovuje 12-16 °C, ale snese i méně. Platí, že čím nižší teplota, tím menší zálivka.
Botanický název: Clivia
Osvětlení: Světlé místo s přistíněním od přímých slunečních paprsků v létě. Klívii vyhovuje čerstvý vzduch na přistíněném místě.
Zálivka: Od jara do podzimu hojná. V pozdním podzimu opatrná a mírná. V zimě místo konvice můžeme použít rozprašovač. Tak se zvlhčí zemina i listy, ale jen tehdy, když je v místnosti s chladnější teplotou. Jestliže je klívie v místnosti s teplotou okolo 20 °C, zaléváme ji více.
Přesadba: Doporučená směs zeminy: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl prohnojené zeminy, 1 díl rašeliny a 1 díl písku. Přesazuje se až po období kvetení a jenom tehdy, kdy již kořeny vylézají z květináče.
Rozmnožování: Dělením při přesazování a semeny. Semena se sbírají z plodu 2 až 3 měsíce po odkvětu a v příhodné době se vysévají do zeminy. Semena vzchází během měsíce, ale rostlina kvete při semenném množení až za 4 nebo 5 let.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Klívii umístěte na místo s jasným, nepřímým světlem, například na okno orientovaného na sever nebo do okna orientovaného na východ/západ, které je ale chráněno před přímým sluncem například stromem, abyste zabránili spálení listů. Během vegetačního období klívie oceňují pravidelnou zálivku, ale nechte půdu mezi zálivkami vyschnout. Na zimu je přemístěte do chladné místnosti, abyste podpořili jarní kvetení a ochránili je před mrazem.
Umístění v interiéru
Světlo
Umístěte klívii na místo s jasným, rozptýleným světlem. Ideální je okno orientované na sever, nebo okno orientované na východ či západ, které je vystaveno pouze rannímu nebo pozdnímu odpolednímu slunci, ale je chráněno před ostrým poledním sluncem.
Ochrana
Chraňte rostlinu před přímým, horkým sluncem, abyste zabránili spálení a blednutí listů. Průhledná záclona může poskytnout nezbytnou ochranu před oknem orientovaným na jih.
Teplota
Neumísťujte klívie do blízkosti radiátorů nebo jiných zdrojů tepla, protože preferují chladnější podmínky.
Průvan
Chraňte je před studeným průvanem, zejména v zimních měsících.
Umístění venku
Letnění
Během léta můžete klívie přemístit ven na teplé, chráněné místo, například pod stromy nebo do zimní zahrady. Klívie venku snese pouze ranní a pozdně odpolední slunce. Volte proto umístění za severní stěnou.
Ochrana před chladem
Na konci léta nebo začátkem podzimu je vraťte zpět dovnitř, než noční teploty klesnou příliš nízko, protože nejsou mrazuvzdorné a mohou být poškozeny nebo by zahynuly při teplotě nižší než 4 °C. V létě se klívii daří venku s optimálními denními teplotami mezi 15–24 °C. Pro kvetení je prospěšné chladnější a sušší zimní období klidu mezi 10–15 °C. Jakmile začnou meteorologové předpovídat teploty nižší než 5 °C, tak těsně před tím klívie uložte dovnitř k přezimování. Můžete je samozřejmě znovu na chvíli vynést ven, pokud se vrátí optimální teploty.
Zimní péče
Klívie má ráda chladný odpočinek, proto ji během zimy přemístěte do chladné, nevytápěné místnosti, ideálně s teplotou kolem 5–10 °C, aby napodobila její původní jihoafrické zimní podmínky. Toto chladné období odpočinku pomáhá stimulovat kvetení.
V naší poradně s názvem KLIVIE ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Na chodbě mám umístěnou klívií.V poslední době jí začly žloutnout konečky listů a částečně usychat.Nevím co je toho příčinou.Děkuji za dobrou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zasychání konečků listů u klívie je nejčastěji kvůli nadměrné zálivce v době krátkých dní a dlouhých nocí. Bohužel to nejde opravit a listy už zůstanou poškozené až do jejich vypadnutí. V zimě klívie potřebuje být u okna při teplotě 15 až 18 stupňů a zálivka ji stačí jednou za měsíc. Zálivka se o malinko zvýší až když vyraší květ . V létě se pak zalévá normálně jednou týdně.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
V naší poradně s názvem SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sekvoje jsou náchylné k onemocnění zvané rakovina sekvojí nebo rakovina seiridium. Příčinou jsou houbové patogeny druhu Seiridium. Zde je vidět, jak vypadá rakovina sekvojí: https://www.google.cz/searc…
Tato nemoc způsobuje zachvácéní větví, na kterých všechny listy hnědnou, zatímco okolní větve udržují svůj zelený vzhled. V místech odumírající tkáně se může na kůře objevit výron slizu. Menší stromy mohou v důsledku této nemoci zemřít. Nákaza se šíří větrem a vodou, vývoj onemocnění je povzbuzen v deštivém počasí. Chcete-li překonat rakovinu sekvojí, tak odřízněte a zničte nemocné větve. Vždy sterilizujte své zahradnické nůžky mezi každým řezem, aby se zabránilo šíření nemoci. Neexistuje žádný lék na tuto nemoc, takže rostliny, které trpí extrémní infekcí by měly být odstraněny a zničeny.
Vhodným substrátem pro klívie je hrubá, dobře propustná směs s dobrým obsahem organické hmoty, například směs zeminy do květináčů pro pokojové rostliny skládající se z rašeliny a perlitu nebo hrubého písku. Dobře funguje také směs pro orchideje nebo kyselá směs s borovou kůrou, vřesovcovým kompostem a štěrkem. Klíčem je zajistit vynikající drenáž, aby kořeny měly přístup ke vzduchu a aby se zabránilo hnilobě kořenů.
Vlastnosti dobrého substrátu pro klívie:
Dobře propustný: Kořeny klívie potřebují vzduch a ve vlhké půdě jsou náchylné k hnilobě kořenů.
Dobrý obsah organické hmoty: Půda by měla obsahovat dostatek organické hmoty, která zajišťuje živiny a zadržuje vlhkost, ale ne tolik, aby se podmáčela.
Hrubá textura: Hrubá směs pomáhá s drenáží a přísunem kyslíku ke kořenům.
Mírně kyselé až neutrální pH: Rostliny klívie obecně preferují mírně kyselou nebo neutrální půdu.
Vlastní výroba substrátu pro klívie
Základní směs
Smíchejte stejné díly standardní zeminy do květináčů, rašeliny a perlitu nebo hrubého písku.
Směs z borové kůry
Doporučená směs je 2 díly středně kvalitní borové kůry, 1 díl vřesovcového (kyselého) kompostu a 1 díl jemného zahradního štěrku nebo perlitu.
Alternativa z obchodu
Směs na orchideje nebo písčitá směs na sukulenty je také vynikající volbou.
Nezapomeňte
Mulčování: Vždy přikryjte půdu vrstvou mulče, abyste udrželi vlhkost a napodobili přirozené podmínky růstu.
Odvod vody: Ujistěte se, že květináč má drenážní otvory.
Přesazování: Přesazujte každé dva až tři roky, abyste zajistili čerstvou zeminu a dostatek prostoru pro růst rostliny.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rostliny klívie mohou být napadeny různými chorobami, včetně plísňových a bakteriálních nemocí, a také napadením škůdci. Mezi běžné problémy patří hniloba kořenů, hniloba koruny, skvrnitost listů, rez a napadení vlnatkami, sviluškami a zavíječi lilií. Správná péče, včetně vhodné zálivky a světla, může pomoci předcházet mnoha z těchto problémů.
Hniloba kořenů a koruny Nadměrné zalévání, špatná drenáž a příliš vlhké podmínky mohou vést k hnilobě kořenů nebo koruny, kdy se rozkládá základna rostliny a kořeny.
Skvrnitost listů Plísňové skvrnitosti listů, jako jsou ty způsobené Cercospora citrullina, se mohou objevit jako malé, kruhové léze na listech a mohou být častější ve vlhkém prostředí.
Rez Jde o plísňové onemocnění, které může také postihnout klívii, zejména pokud se používá závlaha shora.
Vlnatka Tento hmyz, který se často objevuje jako bílé, vatovité chomáčky, může rostlinu napadnout, zejména na základně listů.
Roztoči Svilušky mohou způsobit žloutnutí a bronzování listů.
Zavíječi lilií Tito škůdci se zavrtávají do růstových bodů rostliny a mohou způsobovat měkkou hnilobu v koruně.
Plíseň černá Na medovici produkované moučnými plošticemi může růst černá plíseň.
Prevence před chorobami klívie
Správná zálivka Vyhněte se přelévání a zajistěte dobrý odtok, abyste zabránili hnilobě kořenů a koruny.
Sluneční světlo Zajistěte jasné, nepřímé světlo. Vyhněte se nadměrnému přímému slunečnímu záření, které může spálit listy.
Cirkulace vzduchu Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu kolem rostlin, abyste minimalizovali vlhkost a rozvoj plísňových chorob.
Hygiena Odstraňte a zničte napadený rostlinný materiál, abyste zabránili šíření chorob.
Pravidelné sledování Pravidelně kontrolujte rostliny, zda nevykazují známky škůdců a chorob, a problémy neprodleně řešte.
Choroby klívie a jejich ošetření
Plísňová onemocnění: Plísňová onemocnění ošetřujte vhodnými fungicidy podle pokynů k přípravku.
Hmyzí škůdci: K hubení škůdců používejte insekticidní mýdlo, neemový olej nebo jiné vhodné insekticidy.
Vlnatky: Odstraňujte ručně nebo vatovým tamponem namočeným v lihu.
Ve svém příspěvku NEMOCI TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosim o radu.Na větvích túje se každoročnĕ vytváří slizký povlak hnědé barvy.Letos na všech větvích.Po postřiku zaschne,ale vytvoří se po nějaké ďobě znovu. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonin.
mam řadu tují přes 20 let, od jedne strany jedna po druhe uhyne/každy rok jedna a ty co mají tenší kmen vedle ty jsou ok/
to jehličí usichá a pak zrezaví,celkem 5kusu
Děkuji
Hnědé skvrny nebo špičky listů klivie mohou být způsobeny několika faktory, včetně nesprávné zálivky, nadměrného slunečního záření nebo plísňových infekcí. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, zatímco nedostatečné zalévání může způsobit vysychání a hnědnutí špiček listů. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit, což má za následek hnědé skvrny. Plísňové infekce mohou také způsobit hnědé skvrny se žlutými kruhy.
Hnědnutí kvůli zalévání
Klivie dávají přednost mírnému vysychání mezi zálivkami. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, což způsobí žloutnutí nebo hnědnutí listů a jejich nakonec odumření. Nedostatečné zalévání může způsobit hnědnutí a suchost špiček listů.
Hnědnutí kvůli prudkému slunci
Klivie se daří v jasném, nepřímém světle. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit a způsobit hnědé skvrny nebo špičky.
Hnědnutí kvůli plísňové infekci
Hnědé skvrny se žlutými okraji na listech mohou být příznakem plísňových onemocnění. V takových případech se doporučuje odstranit postižené listy a zvážit použití fungicidu.
Hnědnutí kvůli nedostatku živin
I když je to méně časté, nedostatek živin může také přispívat k žloutnutí a hnědnutí listů.
Přirozené stárnutí listů
Je normální, že staré listy žloutnou a hnědnou, jakmile se objeví nové listy. Tyto listy lze ořezat nebo odlomit, jakmile zcela zažloutnou nebo zhnědnou.
Řešení hnědnutí listů u klívie
Zhodnoťte zálivku
Ujistěte se, že rostlina nestojí ve vodě a že půda mezi zálivkami mírně vyschne.
Upravte osvětlení
Přemístěte rostlinu na místo s nepřímým světlem, mimo dosah přímého, intenzivního slunečního záření.
Zkontrolujte plísňové problémy
Zkontrolujte listy, zda se na nich nevyskytují hnědé skvrny se žlutými okraji. Pokud se na nich vyskytnou, zvažte prořezání postižených listů a použití fungicidu.
Zvažte potřebu přihnojení
Pokud máte podezření na nedostatek živin, aplikujte vyvážené hnojivo zředěné na poloviční koncentraci.
Otrhávejte odumřelé listy
Odstraňte všechny zcela zažloutlé nebo hnědé listy, abyste zlepšili vzhled rostliny a předešli potenciálním plísňovým problémům.
Klívie je jedovatá pro lidi, kočky, psi a všechny ostatní domácí mazlíčky. Vše, co je zde popsáno pro kočky, platí i pro ostatní mazlíčky. Všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy, které mohou způsobit příznaky, jako je zvracení, průjem, nadměrné slinění a v závažných případech křeče, třes nebo srdeční problémy. Cibule rostliny jsou nejtoxičtější částí. Pokud vaše kočka vykazuje jakékoli příznaky otravy nebo máte podezření, že klívii snědla, okamžitě kontaktujte svého veterináře.
Příznaky otravy
Zvracení
Průjem
Nadměrné slinění nebo slintání
Třes nebo svalové křeče
Křeče
Nízký krevní tlak
Srdeční arytmie (nepravidelný srdeční tep)
Co dělat, když kočka sní kousek klívie
Okamžitě vyhledejte veterinární péči, pokud vaše kočka vykazuje jakékoli příznaky otravy.
Pokud jste kočku viděli, že jí klívii, tak nečekejte na objevení příznaků, protože se nemusí projevit až 24 hodin.
Preventivní opatření
Umístěte rostliny klívie mimo dosah zvědavých koček tím, že je umístíte na vysoké police nebo do místností, kde se k nim kočka nedostane.
Nenoste kvetoucí klívii na místa kam může kočka, protože květy jsou také jedovaté.
Clivia neboli česky řemenatka a zlidověle klívie jsou rodem šesti jihoafrických rostlin z čeledi Amaryllidaceae, které jsou proslulé svými velkými květy ve tvaru trubky v odstínech oranžové, žluté a červené. Klívie se vyznačuje silnými, dužnatými kořeny pro zadržování vody a dlouhými, řemenatými stálezelenými listy, je dlouhověká a pomalu roste. Šest druhů, včetně oblíbené C. miniata, je vysoce ceněno jako okrasné rostliny a staly se oblíbeným v pěstování po celém světě pro vnitřní i venkovní použití ve stinných podmínkách.
Druhy
V rodu Clivia je známo šest druhů:
1. Clivia miniata
Nejběžnější a nejvýraznější druh klívie, známý svými velkými, otevřenými květy v různých barvách.
2. Clivia nobilis
Další známý druh, pojmenovaný po vévodkyni z Northumberlandu.
3. Clivia caulescens
Stálezelený, oddenkový druh, který může dorůst do značné velikosti, s nápadným stonkem.
4. Clivia gardenii
Preferuje dobře propustnou půdu a lze ji nalézt na strmých svazích a v bažinatých oblastech.
5. Clivia mirabilis
Nedávno objevený, slunci odolný druh, vyskytující se v suchém středozemském podnebí. Jde o unikátní druh, který je ohrožen kvůli nelegálnímu sběru z jeho omezeného přirozeného prostředí, které se nachází asi 800 km mimo dříve akceptovanou oblast rodu Clivia.
Květy klívie se vyskytují v široké škále barev, od tradiční zářivě oranžové přes žlutou, červenou, broskvovou, růžovou až po vzácné bílé a zelené odrůdy. Tyto květy ve tvaru trubky jsou shlukovány ve shlucích na pevném stonku nad lesklými zelenými listy podobnými řemenům a kvetou od pozdní zimy do jara.
Běžné a oblíbené barvy
Oranžová: Nejběžnější a nadčasová barva, často s nažloutlým hrdlem.
Žlutá: K dispozici v různých odstínech, včetně vzácné „máslově žluté“.
Červená: Pohybuje se od odstínů tmavě červené po šarlatovou a tmavě červenou.
Broskvová a lososová: Dosažené selektivním šlechtěním, jedná se o jemnější, zemité tóny.
Neobvyklé a vzácné barvy
Bílá: Vzácnější barva, někdy označovaná jako „téměř bílá“ nebo „krémová“.
Zelená: Velmi vzácná barva, která je sběrateli velmi vyhledávaná.
Růžová: Méně častá, ale vyskytuje se u některých odrůd a hybridů.
Co ovlivňuje barvu klívie
Odrůdy
Bylo vyšlechtěno mnoho různých kultivarů, které produkují specifické barvy a odstíny.
Genetika
Specifické geny z mateřských rostlin určují potenciální barvu květu.
Poté, co klívie odkvete, odstraňte odkvetlý květní stonek u báze, zastřihněte všechny žluté nebo poškozené listy a pokračujte v běžné péči hnojením a zajištěním jasného, nepřímého světla. Během léta ji můžete přemístit ven na stinné, chráněné místo a poté ji před prvními podzimními mrazíky vrátit dovnitř, abyste ji připravili na další cyklus kvetení. Po odkvětu můžete klívii také každých několik let dělit, abyste si ji rozmnožili, i když to rostlinu může odradit od kvetení v následujícím roce.
Péče po odkvětu
Odstraňte odumřelý květní stonek
Jakmile květy odkvetou, odřízněte celý květní stonek u báze rostliny. Tím se energie rostliny nasměruje spíše k růstu kořenů a listů než k produkci semen.
Vyčistěte rostlinu
Odstraňte všechny žluté, hnědé nebo poškozené listy, aby rostlina zůstala čistá a zdravá.
Hnojení
Klívii i nadále hnojte každé dva až čtyři týdny vyváženým tekutým hnojivem pro pokojové rostliny.
Světlo
Rostlinu po odkvětu nechte na jasném, nepřímém světle, například v blízkosti okna orientovaného na jih nebo západ než přijdou letní vedra.
Zalévání
Zalévejte, když je horní vrstva půdy suchá na dotek. Kořeny klívie jsou dužnaté a zadržují si vodu, ale v důsledku přemokření jsou náchylné k hnilobě kořenů.
Klívie můžete doma množit dvěma metodami: dělením odnoží (dceřiných rostlin) nebo pěstováním ze semen. Pro odnože opatrně oddělte mladé rostliny s kořeny od mateřské rostliny během přesazování na jaře a zasaďte je jednotlivě na světlé místo s vlhkou půdou. Pěstování ze semen zahrnuje sběr zralých červených bobulí, očištění velkých semen, jejich usušení a zasetí do vlhké směsi na pěstování semen v malém květináči na teplém místě.
Množení z odnoží (dělení)
Tuto metodu je nejlepší použít při přesazování vzrostlé klívie po odkvětu.
Vyjmutí z květináče: Klívii opatrně vyjměte z květináče.
Čištění kořenů: Pomocí hadice nebo sprchy opatrně smyjte půdu z kořenů a buďte šetrní k dužnatým kořenům.
Oddělení odnoží: Hledejte nezávislé dceřiné rostliny, nazývané odnože, na spodku mateřské rostliny.
Řezání nebo odtržení: Ostrým, čistým nožem odřízněte nebo jemně odtrhněte odnož z mateřské rostliny a ujistěte se, že má dobrý kořenový systém.
Přesazení do květináče: Každou novou odnož zasaďte do samostatného květináče s čerstvým, vhodným substrátem.
Zajistěte jasné světlo: Umístěte nové rostliny na místo s jasným, nepřímým světlem.
Udržujte vlhkost: Udržujte půdu trvale vlhkou, dokud se neobjeví nové listy, což znamená, že rostlina zakořenila.
Množení ze semen
Tato metoda umožňuje pěstování nových rostlin ze semen odebraných z mateřské rostliny.
Sběr bobulí: Když se bobule rostliny změní ze zelené na červenou a změknou, jsou zralé.
Vyjmutí a očištění semen: Oloupejte bobule a odhalte velká semena podobná perlám. Odstraňte dužnatou vnější vrstvu opláchnutím semen vlažnou vodou.
Sušení semen: Čistá semena nechte několik dní schnout na papírovém ubrousku.
Výsadba semen: Naplňte malé květináče směsí na pěstování semen.
Vysejte semena: Semena lehce vtlačte do povrchu substrátu a ujistěte se, že růstový bod (pokud je viditelný) směřuje dolů. Zakryjte je tenkou vrstvou substrátu.
Zajistěte teplo a vlhkost: Jemně zalévejte a květináč přikryjte, abyste udrželi teplé a vlhké prostředí pro klíčení, které může trvat až dva měsíce.
Listy klívie žloutnou z různých důvodů, nejčastěji kvůli nadměrné zálivce, která může vést k hnilobě kořenů, nebo kvůli přílišnému přímému slunci. Mezi další příčiny patří nedostatek živin, přirozené odumírání starších listů, nedostatek světla a absence potřebné zimní doby odpočinku pro kvetení a občas i plísňové infekce nebo škůdci, jako je vlnatka.
Časté příčiny žloutnutí listů
Přemokření
Toto je velmi častá příčina žloutnutí, zejména u mladších listů, a může vést k hnilobě kořenů.
Řešení: Klívii zalévejte pouze tehdy, když je půda na dotek suchá.
Příliš mnoho slunce
Intenzivní přímé sluneční světlo může listy spálit, způsobit jejich žloutnutí nebo spálení.
Řešení: Umístěte klívii na místo s filtrovaným stínem a vyhněte se přímému polednímu a odpolednímu slunci.
Nedostatek živin
Nedostatek živin může způsobit žloutnutí listů.
Řešení: Během vegetačního období (duben až září) klívii každé dva týdny přihnojujte zředěným univerzálním hnojivem.
Normální stárnutí
Je normální, že nejstarší listy na spodní straně rostliny s růstem žloutnou a odumírají.
Řešení: Tyto staré, žloutnoucí listy odstraňte odtržením.
Nedostatek období vegetačního klidu
Pro podporu kvetení klívie potřebují v zimě chladné a suché období odpočinku.
Řešení: Omezte zálivku a od pozdního podzimu do začátku zimy ji po dobu 6-8 týdnů umístěte na chladném místě (kolem 5-10 °C) .
Špatná drenáž
Špatně propustná půda může zadržovat příliš mnoho vlhkosti, což vede k hnilobě kořenů a žloutnutí.
Řešení: Zajistěte, aby váš květináč měl dobré drenážní otvory, a použijte substrát, který dobře odvádí vodu nechává prostupovat kyslík.
Méně časté příčiny
Houbové infekce: Ty mohou způsobit skvrny se žlutým zbarvením listů.
Škůdci: Vlnatky se mohou živit listy a způsobovat žloutnutí.
Co dělat
Zkontrolujte vlhkost půdy: Prohmatejte půdu, zda je suchá.
Posouzení vystavení světlu: Ujistěte se, že rostlina není vystavena ostrému přímému slunečnímu záření.
Prozkoumejte škůdce: Hledejte vlnatky nebo jiné známky hmyzí aktivity, například pavučinky od svilušek.
Přehodnoťte hnojení a zalévání: Upravte hnojení a zalévání.
Zkontrolujte odvodnění: Ujistěte se, že květináč má drenážní otvory, aby se zabránilo přemokření.
Listy klívie hnědnou v důsledku přemokření, nedostatečného zalévání, spálení sluncem, poškození mrazem nebo napadení škůdci, jako jsou vlnatky a zavíječi. Hnědé skvrny mohou způsobit i plísňové infekce. Pro diagnostiku problému zkontrolujte zalévací návyky rostliny, světelné podmínky a prohlédněte listy, zda se na nich nevyskytují škůdci nebo plísňové skvrny.
Běžné příčiny hnědnutí listů
Přemokření: Toto je běžná příčina, zejména pokud je rostlina ponechána ve vodě, což vede k hnilobě kořenů.
Nedostatek vody: Nedostatek vody během aktivního růstu může způsobit hnědé a suché špičky listů.
Spálení sluncem: Přímé, silné sluneční světlo, zejména v poledne a odpoledne, může listy spálit a popálit, což způsobuje hnědé skvrny.
Poškození mrazem: Vystavení nízkým teplotám a mrazu může způsobit hnědnutí a poškození.
Škůdci: Vlnatky a zavíječi mohou rostlinu napadnout a způsobit žloutnutí a hnědnutí listů.
Plísňová onemocnění: Plísňové infekce se mohou projevit jako hnědé skvrny na listech se žlutými kruhy po okrajích.
Hniloba kořenů: Nadměrné zalévání může vést k hnilobě dužnatých kořenů.
Co s tím dělat
Upravte zálivku: Zalévejte pouze tehdy, když je horních 50 % půdy suchých, a zajistěte, aby květináč měl dobrý odtok, aby se zabránilo hromadění vody.
Zajistěte dostatečné osvětlení: Umístěte klívii na místo s jasným, nepřímým světlem.
Chraňte před mrazem: Během zimy uchovávejte klívii na chladném místě (kolem 10 °C), aby se zahájil její cyklus kvetení.
Kontrola škůdců: Zkontrolujte listy a úpony listů, zda se v nich nevyskytují vlnatky, a použijte vatový tampon namočený v metylalkoholu k jejich odstranění.
Řešení plísňových problémů: Odstraňte všechny napadené nebo hnědé listy, abyste zabránili šíření plísně.
Použijte fungicid: Pokud problém přetrvává, postříkejte postižená místa přírodním fungicidem, abyste omezili šíření spor.
Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?
Diefenbachie skvrnitá
Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkla
Nepřípustný je štíhlý, dlouhý nebo čtvercový tvar trupu, plochá prsa, příliš vysoký nebo příliš nízký postoj, chybějící nebo nesprávně utvářené supí peří či rousy.
Vady se vyskytují i v utváření nebo nasazení ocasu – k těm nejčastějším patří úzký, krátký nebo nízko nesený ocas, u kohoutů zahnuté nebo nedostatečně vyvinuté srpy.
Nevhodný je hrubý nebo příliš velký hřeben, těžká hlava, ojediněle zažloutlé nebo nazelenalé běháky nebo výše nesená křídla.
U vousatých je nežádoucí řídký nebo nesprávně utvářený vous, příliš velké vousy bránící výhledu, viditelné laloky.
Tyto slepičky mají větší citlivost k Markově nemoci. Jedná se o infekční nádorové onemocnění postihující kur domácí. Způsobuje je DNA virus sférického tvaru s ikozahedrální (dvacetistěnnou) symetrií, patřící do čeledi Herpesviridae. Virus Markovy choroby je v populaci drůbeže ubikvitární (všudypřítomný). Sérologicky se původce nemoci dělí na tři typy. Za nejvýznamnější se považuje sérotyp jedna, obsahující patogenní kmeny s jejich oslabenými variantami, a sérotyp tři (takzvaný krůtí herpetický virus), který se používá na výrobu vakcíny pro kur. Sérotyp dvě zahrnuje zcela nepatogenní kmeny. K nemoci existuje u drůbeže genetická rezistence. Té lze využít pro šlechtění odolných linií. Nákaza se šíří přímým kontaktem s nemocným jedincem a nepřímo kontaminovanými předměty a prachem. Virus obsažený v buňkách péřových váčků vylučují do prostředí i infikovaní jedinci, u nichž se neprojevují příznaky. Markova nemoc se vyskytuje nejčastěji u nosných plemen slepic na začátku snůšky, tedy kolem půl roku věku. Onemocnění se může vyskytnout i u mladších jedinců, tedy zhruba ve věku 4–6 týdnů. U brojlerů se kvůli krátké době výkrmu (35–40 dnů) s touto nemocí setkáváme jen zřídka. Klinické příznaky se mohou projevovat v několika formách, popřípadě i v jejich kombinacích. Pro akutní formu je typické, že zvířata v hejnu mají svěšená křídla a rozhozené nohy v důsledku obrny běháků. Nádory se tvoří na žláznatém žaludku. Při klasické formě nemoci jsou zánětem postiženy zejména nervy na periferii těla (zbytní), dochází k obrnám a ochrnutí končetin. Kromě těchto závažných příznaků způsobuje Markova choroba i oslabení celého imunitního systému organismu, proto se pak uplatňují druhotné bakteriální, parazitární či plísňové infekce, které průběh nemoci ještě více zkomplikují. Vzhledem k tomu, že se v České republice již od 60. let 20. století pravidelně vakcinuje, byl výskyt klinických příznaků Markovy nemoci omezen.
