BRAMBORAČKA OD BABIČKY je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Bramboračka je skvělá polévka, zvláště pak, pokud do ní použijeme vlastnoručně nasbírané houby (čerstvé nebo sušené). Jedná se zpravidla o bílou, zahuštěnou polévku.
Bramboračkaod babičky
Ingredience: 8 brambor, 5 lžic másla, 200 g celeru, 1 petržel, 3 mrkve, 3 kuličky nového koření, 8 kuliček celého pepře, 1 bobkový list, mletý pepř, 4 l vody, 3 lžíce hladké mouky, 3 lžíce polévkového koření, 8 stroužků česneku, 2 kostky masoxu, 3 lžičky majoránky, petrželová nať
Technologický postup: Houby namočíme asi na 20 minut do vody. Zeleninu očistíme, oloupeme, nakrájíme na kostičky, brambory na větší kostky. Společně s houbami, bobkovým listem, pepřem, solí a novým kořením a vaříme do změknutí. Z másla a mouky usmažíme růžovou jíšku, kterou necháme vychladnout. Bobkový list a nové koření vyjmeme. Odebereme trochu vývaru a rozpustíme ho s2 kostkami masoxu. Přidáme do hrnce ještě s prolisovaným česnekem, vychladlou jíškou, majoránkou a krátce povaříme. Polévku dochutíme polévkovým kořením a mletým pepřem. Posypeme čerstvou nebo sušenou petrželovou natí. Babiččinu bramboračku podáváme s chlebem.
Technologický postup: Půlku zeleniny (mrkev, petržel a celer) si nakrájejte na kolečka nebo nudličky. Druhou půlku zeleniny nasekejte najemno a tuto část jemné zeleniny budete do polévky přidávat až 10 minut před koncem varu. Samozřejmě můžete dát všechnu zeleninu hned na začátku. V hrnci rozpusťte olivový olej a máslo a první část hrubší zeleniny orestujte. Zaprašte moukou, promíchejte, mouka se může odspoda trochu chytat. Tímto způsobem polévku zvýrazníte a zároveň zahustíte. Zalijte přiměřeným množstvím vody, přidejte 3 kuličky nového koření, pár kuliček pepře, 3 bobkové listy. Do polévky v tuto chvíli přidejte na malé kostičky nakrájené brambory, ochuťte solí a vařte cca 7 minut. Když je polévka moc hustá, dolijte vodou. Přidejte najemno nasekanou další zeleninu, která tak v polévce zůstane kratší dobu. Vařte do změknutí brambor a zeleniny a na závěr dochuťte bohatě majoránkou a česnekem. Když je polévka uvařená, posypte ji najemno nasekanou čerstvou petrželkou.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den, já vařím buřtguláš podle své maminky i babičky a smetanu tam nikdy nedávaly. Ale každý má přece své zvyky, své chutě, nikde není dáno, že dané jídlo musí být přesně takhle. Tak proč se kvůli tomu hádat?
Ingredience: 100 g sušených hub, 50 g másla, 50 g hladké mouky, 4 brambory, 1 mrkev, ½ celeru, 2 cibule, 1 petržel, 1 vejce, 4 stroužky česneku, sůl, mletý pepř, majoránka, voda
Technologický postup: Houby vložte do hrnce a zalijte asi půllitrem vody, chvíli povařte. Ve velkém hrnci rozpusťte máslo a dozlatova na něm opražte mouku. Vzniklou jíšku zalijte zhruba litrem a půl studené vody nebo vývaru a důkladně promíchejte, přidejte oloupané a pokrájené brambory a zeleninu, přilijte houby i s vývarem a přiveďte k varu. Okořeňte a vařte do změknutí asi 15 minut. Přibližně 5 minut před koncem varu vyklepněte do polévky vejce a lehce ji promíchejte. Nakonec dochuťte prolisovaným česnekem se solí, pepřem, solí a majoránkou.
Technologický postup: Houby dejte do menšího kastrůlku a zalijte je vodou tak, aby byly ponořené. Přiveďte k varu. Mezitím oloupejte brambory a nakrájejte na kostičky, očistěte mrkev, celer a petržel a vše pokrájejte nadrobno. Pórek podélně rozpulte a pořádně vypláchněte, aby v něm nezůstala hlína nebo písek, a pokrájejte ho na půlkolečka. Cibuli oloupejte a pokrájejte najemno. Jakmile houby začnou bublat, slijte z nich vodu, nalijte čistou vodu a znovu přiveďte k varu. V polévkovém hrnci rozehřejte máslo s olejem a osmahněte na něm doměkka cibuli, trvá to asi čtyři minuty. Pak přisypte mouku a míchejte tak dlouho, dokud nezískáte tmavě zlatou jíšku. Zalijte ji 1,25 l studené vody. Do polévky přidejte brambory, vlijte povařené sušené houby i s vodou, osolte a vařte asi deset až patnáct minut. Pak přidejte mrkev, celer, petržel a většinu pórku. Stranou si nechte trochu zeleného pórku a do polévky ho přidejte až úplně před koncem vaření. Do hrnce prolisujte česnek a přisypte majoránku. Vařte asi čtyři minuty, pak přihoďte zbytek pórku, ještě minutu povařte a stáhněte z ohně. Podle chuti dosolte, opepřete, vsypte nasekanou petrželku a podávejte.
Technologický postup: Nejprve namočte houby do litru horké vody. V hrnci rozehřejte máslo a orestujte na něm najemno nakrájenou cibulku, zaprašte ji moukou a krátce orestujte. Podlijte trochou vody a rozmíchejte dohladka. Přidejte namočené houby i s výluhem (myšleno s vodou, ve které jsou namočené), bobkový list, kmín, brambory pokrájené na kostky, prolisovaný česnek a na kostičky pokrájenou kořenovou zeleninu. Osolte a opepřete. Polévku občas zamíchejte a vařte, dokud nebude zelenina měkká. Hotovou polévku dejte na talíř a provoňte čerstvě nasekanou majoránkou. Podávejte s čerstvým chlebem.
Technologický postup: Ve větším hrnci nechte rozehřát máslo a do sklovata na něm orestujte na kostičky nakrájenou cibuli. Pak přihoďte na půlkolečka nakrájenou mrkev, řapíkatý celer na plátky a najemno nasekaný česnek a nechte lehce zarestovat. Do hrnce přidejte na silnější plátky nakrájené houby, promíchejte a nechte houby lehce změknout za občasného míchání. Směs v hrnci zasypte hladkou moukou, dobře promíchejte a poté zalijte horkou vodou z varné konvice. Opravdu pečlivě rozmíchejte a vsypte na střední kostičky nakrájené brambory. Do polévky přidejte bobkové listy, mletý kmín, majoránku, muškátový květ, sůl a pepř. Přikryjte a na mírném ohni vařte asi 15 minut do změknutí mrkve a brambor. Před podáváním ochutnejte a případně dosolte (brambory při vaření hodně soli natáhnou). Nakonec vmíchejte nakrájený čerstvý libeček a servírujte.
Hřiby je možné nahradit kozáky, podborováky, liškami i křemeňáky.
Ingredience: 1 l vývaru, 30 g sádla, 3 menší brambory, ¼ celeru, 2 petržele, 3 mrkve, 1 menší cibule, 2 stroužky česneku, 1 hrst sušených hub, 2 lžíce hladké mouky, majoránka, sůl, pepř, kmín, petrželka
Technologický postup: Na sádle připravíme cibulovou jíšku, zalijeme ji vývarem (nebo vodou) a přivedeme k varu. Vložíme zeleninu a předem namočené sušené houby, osolíme, okořeníme a vaříme doměkka. Brambory můžeme vařit zvlášť a přidat na konci. Na závěr přidáme utřený česnek dle chuti a krátce prohřejeme. Ozdobíme a podáváme s chlebem nebo přímo v domácím chlebu.
Ingredience: 300 g brambor, 50 g sádla, 100 g cibule, 100 g špeku, 150 g mrkve, 150 g celeru, 150 g kořenové petržele, 1 hrst sušených hub, 1 hrst krup, 30 g mouky, 1,5 l vody, 6 stroužků česneku, drcený kmín, majoránka, 1 svazek kudrnky, pepř, sůl
Technologický postup: Cibuli nakrájíme na klínky, kořenovou zeleninu a špek na kostičky. Na sádle orestujeme cibuli se špekem, kořenovou zeleninu, přidáme sušené houby a proprané, přes noc namočené kroupy. Vše promícháme, zaprášíme moukou, zarestujeme a zalijeme studenou vodou. Přivedeme k varu, 10 minut povaříme, přidáme oloupané nakrájené brambory a vaříme dalších deset minut. Dochutíme najemno nasekaným nebo lisovaným česnekem, drceným kmínem, majoránkou, solí a pepřem. Nakonec přidáme nasekanou kudrnku.
Technologický postup: Cibuli očistíme a nakrájíme najemno. Brambory očistíme a nakrájíme na kostičky. Špekáčky nakrájíme také. V hrnci rozehřejeme olej, vsypeme cibuli a spolu s kořením ji osmahneme dozlatova. Potom ji zalijeme trochou vody a přidáme papriku (papriku dáváme teprve v tuto dobu, jinak by byl guláš hořký). Poté přidáme brambory, trochu je osmahneme, zalijeme vodou a vaříme. Když jsou brambory téměř měkké, přidáme nakrájené špekáčky. Po chvilce nalijeme neslazené kondenzované mléko, krátce povaříme a zahustíme jíškou, kterou jsme si připravili z mouky a másla. Podle potřeby dochutíme solí, pepřem a lisovaným česnekem.
Můžeme konstatovat, že u nás je bazalka znovuobjeveným kořením. Naše babičky měly často za oknem květináč s bazalkou a rostlinka jim sloužila nejen jako aromatické koření do jídla, ale současně odpuzovala nepříjemný hmyz.
Už naše babičky věděly, že bazalka zlepšuje chuť k jídlu, omezuje nadýmání. Jako koření nelze bazalku jen tak něčím nahradit. Není totiž jen vynikajícím kořením, ale i lékem. Jako koření se používají čerstvé nebo sušené lístky. Sušenou bazalku je třeba pečlivě uchovávat v uzavřených nádobách, aby zcela neztratila svou vůni.
V hrnci rozehřejeme sádlo, na něm zpěníme nakrájenou cibuli, přidáme mouku a uděláme světlou jíšku. Poté za stálého míchání rozředíme studenou vodou a necháme vařit. Brambory nakrájíme na kostičky a dáme vařit do hrnce. Potom si nakrájíme květák na menší kousky, případně i s pěknými listy, pokud tam jsou, a přidáme do hrnce společně s kostkou bujonu, drceným pepřem a špetkou soli. Vaříme asi 15 minut. Vše musí být měkké na skus – pozor nerozvařit! Na dochucení, jak radí naše babičky, použijeme maggi a muškátový květ, případně můžeme dosolit.
Podle našich babiček je správný čas, kdy dát dovnitř muškáty, závislý na okolní teplotě a její předpovědi.
Babičky dobře vědí, že muškáty, pokud jsou chráněné před větrem, snášejí i slabý mráz do - 5°C. Rostliny by se však měly přesunout na zimoviště před prvním silným mrazem. To je obvykle konec října. Pokud chcete mít jistotu, přineste své sazenice na chráněné místo v září nebo začátkem října.
Babičky také připomínají, že pokud vás nečekaně zastihne první mráz, tak si pamatujte, že příští rok bez problémů znovu vyraší pouze rostliny, kterým namrzly pouze listy a nikoli stonky.
Ochranná pásma týkající se ochrany dopravy jsou stanovena v jednotlivých zákonech vydávaných většinou Ministerstvem dopravy.
Ochranné pásmo drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových je vymezeno svislou plochou vedenou takto:
u celostátní a regionální dráhy – 60 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranice obvodu dráhy;
u celostátních drah vybudovaných pro rychlost vyšší než 160 km/h – 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranice obvodu dráhy;
u vlečky – 30 m od osy krajní koleje;
u speciální dráhy – 30 m od hranic obvodu dráhy;
u tunelů speciální dráhy – 35 m od osy krajní koleje;
u lanové dráhy – 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje;
u dráhy tramvajové a trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu.
Pro dráhy vedené na pozemních komunikacích a vlečku v zavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu přístavu se ochranné pásmo nezřizuje. V ochranném pásmu dráhy lze veškeré stavby zřizovat pouze se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
Vymezení ochranných pásem u silnic, dálnic a místních komunikací stanovuje prováděcí vyhláška k zákonu o pozemních komunikacích (silniční zákon) jako území ohraničené svislými plochami vedenými po obou stranách komunikace ve vzdálenosti:
100 m od osy vozovky přilehlého jízdního pásu dálnice a silnice budované jako rychlostní komunikace;
50 m od osy vozovky silnice I. třídy;
25 m od osy vozovky silnice II. třídy a místní komunikace, pokud je budována jako rychlostní komunikace;
20 m od vozovky silnice III. třídy;
15 m od osy vozovky místní komunikace I. a II. třídy.
V silničních ochranných pásmech je zakázáno provádět jakoukoliv stavební činnost, která vyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu nebo povolení stavby s výjimkou některých staveb (například úpravy odtokových poměrů, stavby sloužící obraně státu a podobně). O případné výjimky se žádá při územním řízení.
Ochranná pásma zajišťující bezpečnost leteckého provozu jsou stanovována rozhodnutím Státní letecké inspekce v rámci územního řízení pro stavbu pozemního leteckého zařízení. Jinak je třeba žádat o souhlas Státní letecké inspekce i v případě staveb mimo ochranná pásma, pokud jde o:
stavby či zařízení vysoké 100 m a více nad terénem;
stavby a zařízení vysoké 30 m a více umístěné na přirozených nebo umělých vyvýšeninách, které vyčnívají 100 m a výše nad okolní krajinu zařízení, které mohou rušit funkci leteckých palubních přístrojů a pozemních leteckých zabezpečovacích zařízení.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil