ČAJE PLESKAČ

Rostlina čajovník

Čajovník (Camellia) je stálezelená rostlina pocházející z Jihovýchodní Asie pěstovaná hlavně v tropických a subtropických oblastech, v různých nadmořských výškách. Je to poměrně nenáročná rostlina, která ale vyžaduje celoročně velké množství srážek a má ráda polostín. Na některé plantáže se dokonce před vysazením čajovníku zasadí vyšší stromy, které mu následně tento stín zajistí. Keře čajovníku dorůstají výšky 5 – 15 m, listy mají různou velikost (délka 3 – 25 cm, šířka 1 – 10 cm) s krátkými stonky, bílými květy a plody podobnými ořechu s jedním až třemi semeny. Na plantážích se ale sestřihávají na výšku 1 metru pro pohodlnější sklizeň. Čajové lístky se dají sklízet nejdříve po třech letech a rostlina je produkuje přibližně třicet let. Sklízejí se celé mladé výhonky tvořené listovým pupenem a dvěma až třemi přilehlými lístky. Říká se jim „tips“ nebo „fleš“. Ty s nejmladšími lístky jsou nejkvalitnější. Sběr je většinou ruční, a to buď prsty, nebo nůžkami. V Japonsku se používají speciální stříhací stroje a čaj se zde připravuje nejen z lístků, ale i z větviček. Říká se mu kikuča a vyznačuje se výraznou hořkou chutí. Doba sklizně se liší podle druhu čaje, místa pěstování a je přizpůsobena hlavně srážkám. Čaje nižší třídy se sklízejí celoročně, kvalitnější však jen dvakrát až třikrát do roka. Například plantáže Darjeelingu pro čaj nejvyšší kvality využívají jen sklizeň lístků v únoru a březnu. Podzimní sklizeň pak používají jen do směsí, neboť je kvalitativně o několik tříd níže.

Všechny druhy čaje – černý, zelený, bílý, žlutý aj. – pocházejí se stejné rostliny čajovníku. Liší se pouze stupněm fermentace neboli přirozeným kvasným procesem, kdy dochází k oxidaci lístků a změně jejich chemických vlastností. Fermentace je první fází zpracování čaje. Následuje zavadnutí (ztráta křehkosti lístků, aby se dále nedrtily), rolování (narušení buněčné struktury pro uvolnění chemických látek), sušení (snížení obsahu vody v lístcích pod 3%) a konečné třídění.

První ucelené pojednání o čajovníku a čaji bylo sepsáno v 2 již v 7. – 10. století v Číně. Ta je považována za kolébku čaje. Odtud se pak rituál pití čaje rozšířil do sousedního Japonska. Z čínského znaku také pocházejí současné názvy čaje. Z kantonské čínštiny „čcha“ například portugalské „chá“ nebo české „čaj“, z oblasti Tchaj-wanu „čche“ pak anglické „tea“ nebo francouzské „thé“. Pro svou výjimečnou chuť a blahodárné účinky se čaj stal oblíbenou obchodní komoditou a po vodě nejoblíbenějším nápojem na světě vůbec. Plantáže čajovníku najdeme v současnosti nejen v Číně (největší producent čaje) a Japonsku, ale i v Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkaze, Srí Lance, Tchaj-wanu, Jávě, Sumatře. Dokonce i v Evropě (Gruzie a Azorské ostrovy) a Jižní Africe.

Zdroj: článek Čajovník

Co je to pečený čaj

Na pečený čaj se můžeme dívat jako na zavařeninu. Jednotlivé kousky ovoce se pečou v troubě společně s cukrem nebo medem a s voňavým kořením, které dodá chuti šmrnc. Ovoce po určitém čase pustí šťávu. Vzniklá směs se ještě horká nalije do připravených sklenic a takto ji lze uchovávat i několik měsíců. Velkým pozitivem je nulová přítomnost barviv nebo chemických látek, které nahrazují chuť a vůni. Jediným konzervantem zůstává cukr. A co víc, když čaj pečete, tak krásně provoníte domácnost neopakovatelnou vůní ovoce. Při výběru vhodných plodů můžete použít herbář, který vám poradí s optimální kombinací ovoce a jeho využitelností dle konkrétního období.

Velkolepý zdroj prospěšných látek přináší právě zvolené druhy ovoce, které se v pečeném čaji nacházejí. Častým základem pečených čajů jsou jablka, hrušky nebo švestky. Jsou to naše domácí plodiny, na které je náš organismus zvyklý. Kromě vitaminů skupiny B se v tomto ovoci nachází značný podíl draslíku a hořčíku, který je potřebný pro řadu funkcí v lidském organismu. Vynikající skladbu minerálů a vitamínů však najdeme také v borůvkách, brusinkách, jahodách a dalších chutných plodech našich českých zahrádek a lesů. S čím však počítat nemůžeme, je přítomnost vitaminu C, ten bohužel podléhá vysokým teplotám, které jsou pro přípravu pečeného čaje nutné.

Součástí pečených čajů jsou kromě ovoce také různé druhy koření. Nejčastěji se setkáte se skořicí, kardamomem, hřebíčkem nebo badyánem. Kdo má rád trochu ostřejší chuť, určitě si oblíbí směs se zázvorem. Pečený čaj můžete ozvláštnit i vanilkovým luskem. Koření není v pečeném čaji pouze pro dodání chutě a vůně, má totiž také blahodárný vliv na lidské zdraví. Skořice je úžasným pomocníkem u mnoha zdravotních potíží, ať už se jedná o problematickou pokožku, artritidu nebo běžné prochladnutí. Kardamom a zázvor se mohou pyšnit pozitivními účinky na trávení. Hřebíček má antiseptické účinky. Co je však těmto kořením společné, je schopnost posilovat imunitu – a přesně to se v podzimním čase hodí.

Cukr je rovněž potřebnou ingrediencí. Sice se o jeho škodlivosti mluví na každém rohu, pokud to však s pitím pečeného čaje nebude přehánět a dopřejete si ho maximálně jednou denně, určitě vám takové množství cukru neuškodí. Také by se mohlo zdát, že diabetici mají smůlu a požitek z pečeného čaje si nemohou dopřát. Naštěstí existuje varianta s obsahem fruktózy pro diabetiky, takže i cukrovkáři si přijdou na své.

Příprava je velmi jednoduchá, vámi vybrané ovoce pořádně omyjte a větší plody nakrájejte na drobné kousky. Jablka ani hrušky není potřeba loupat. Máte-li doma bio citrony nebo jiné citrusy, doporučujeme nastrouhat i kůru

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečený čaj