Můžeme se setkat i s jeho synonymem Thea sinensis. Zajímavostí je, že název celého rodu Camellia (čajovníkovité) je odvozen od příjmení českého jezuitského misionáře, botanika a lékárníka Jiřího Josefa Kamela, který působil na Filipínách. Systematika celého rodu není ale zcela ustálená. V poslední době je jako jediný druh celého rodu uváděn čajovník čínský (camellia sinensis). Je menšího vzrůstu (kolem 2 – 3 m) a s menšími lístky, který je vhodnější pro pěstování ve vyšších subtropických pásmech. Je mrazuvzdorný, snese i teploty minus 10 stupňů. Údajně pod sněhovou pokrývkou vydrží i mínus 24 stupňů! Někdy ale může být samostatně vyčleněn i čajovník assamský (camellia assamica). Ten je naopak vyšší (může dorůst i 20 – 30 m), s většími a světlejšími listy. Pěstuje se ve všech nadmořských výškách tropického pásma. Na rozdíl od varianty sinensis je nutno ho před poklesem teploty pod bod mrazu chránit. Někdy se můžeme setkat ještě s další variantou, kterou je čajovník indonéský (ceylonský), typický pro hornaté oblasti tropů.
Mezi nejčastější druhy kamélií pěstovaných nejen u nás patří chandleri elegants, což je kamélie kvetoucí v pozdní zimě. Kvete bohatými růžovými květy s jádrem zlatých tyčinek uprostřed. Jejím původem je Čína, Japonsko a Korea. Vyžaduje kyselou či neutrální, dobře odvodněnou půdu a její růst je pomalý.
Alba plena
Dalším často pěstovaným druhem je oblíbená alba plena. Je jedním z nejstarších a nejlepších druhů odrůd kamélií. Má čistě bílé dvojité květy, kontrastující s lesklými tmavě zelenými listy. Kvete na konci zimy až na začátku jara, vyžaduje stín nebo polostín a její růst je středně rychlý. Po 20 až 25 letech je schopna narůst do výšky a šířky až 8 m.
Lady Campbell
Lady Campbell je kamélie, která snáší teploty až minus 15 °C, v dospělosti dosahuje výšky 3 m. Tato rostlina pochází z Číny, Korey a Japonska, kvete v březnu až dubnu a její květy jsou plné, karmínově červené.
Camellia sinensis
Camellia sinensis (čajovník čínský) je stálezelený keř nebo nižší stromek, dorůstající výšky 3–15 m, většinou se udržuje do výšky 1,2 m. Listy čajovníku jsou střídavé, řapíkové, vejčité až kopinaté, dlouhé 4–15 centimetrů, mají tmavozelenou barvu. Květy vyrůstají v chudých svazečcích v paždí listů o velikosti kolem 5 centimetrů, mají bílou nebo nažloutlou barvu. Plody čajovníku čínského jsou tobolky s třemi pouzdry. Pochází z jižní Číny a přilehlých oblastí od východní Indie po Vietnam. Čajovník vyžaduje teploty pohybující se mezi 12–32 °C. Rostlina vyžaduje kyselou, hrubší, dobře propustnou půdu, pomalejší růst má kladný vliv na kvalitu produkce. Čajovník bývá pěstován plantážním způsobem a sbírá se většinou ručně, následně je sušen a tříděn. Čajovník obsahuje alkaloid kofein, a proto odvar z něj má povzbuzující účinky.
Malá rada na závěr. Pokud chcete začít s pěstováním kamélií, začněte s nákupem levnějších druhů, aby vás případný neúspěch tolik nemrzel, a s postupující odvahou a zkušenostmi přecházejte k druhům dražším.
Čajovník je velmi přizpůsobivou rostlinou. Byl vyšlechtěn i do odrůd, které lze pěstovat v různých klimatických podmínkách, tedy i u nás. Po celý rok by měl mít vlhkou, nikoli však přemokřenou půdu (ideálně rašelinu) a zastíněné stanoviště. Pokud ho budete pěstovat v květináči, v létě ho umístěte ven, naopak na zimu přesuňte do světlé místnosti s teplotou mezi 10 – 15 stupni. Pravidelně každé dva roky na jaře (březen) ho přesaďte do větší nádoby, nejlépe do rašeliny a zalévejte měkkou vodou. Pozor ale na poškození kořenového balu, čajovník okamžitě shodí listy. Doroste vám do výšky maximálně kolem 2 metrů. Květů se dočkáte až za dva roky od vysazení. V bytě ho ale musíte opylovat uměle štětečkem. Doma pak můžete sklízet mladé listové pupeny a připravit si z nich výtečný zelený čaj. Většinou se ale čajovník pěstuje jako dekorativní rostlina, a to buď ze semen, nebo z řízků.
Čajovník (Camellia) je stálezelená rostlina pocházející z Jihovýchodní Asie pěstovaná hlavně v tropických a subtropických oblastech, v různých nadmořských výškách. Je to poměrně nenáročná rostlina, která ale vyžaduje celoročně velké množství srážek a má ráda polostín. Na některé plantáže se dokonce před vysazením čajovníku zasadí vyšší stromy, které mu následně tento stín zajistí. Keře čajovníku dorůstají výšky 5 – 15 m, listy mají různou velikost (délka 3 – 25 cm, šířka 1 – 10 cm) s krátkými stonky, bílými květy a plody podobnými ořechu s jedním až třemi semeny. Na plantážích se ale sestřihávají na výšku 1 metru pro pohodlnější sklizeň. Čajové lístky se dají sklízet nejdříve po třech letech a rostlina je produkuje přibližně třicet let. Sklízejí se celé mladé výhonky tvořené listovým pupenem a dvěma až třemi přilehlými lístky. Říká se jim „tips“ nebo „fleš“. Ty s nejmladšími lístky jsou nejkvalitnější. Sběr je většinou ruční, a to buď prsty, nebo nůžkami. V Japonsku se používají speciální stříhací stroje a čaj se zde připravuje nejen z lístků, ale i z větviček. Říká se mu kikuča a vyznačuje se výraznou hořkou chutí. Doba sklizně se liší podle druhu čaje, místa pěstování a je přizpůsobena hlavně srážkám. Čaje nižší třídy se sklízejí celoročně, kvalitnější však jen dvakrát až třikrát do roka. Například plantáže Darjeelingu pro čaj nejvyšší kvality využívají jen sklizeň lístků v únoru a březnu. Podzimní sklizeň pak používají jen do směsí, neboť je kvalitativně o několik tříd níže.
Všechny druhy čaje – černý, zelený, bílý, žlutý aj. – pocházejí se stejné rostliny čajovníku. Liší se pouze stupněm fermentace neboli přirozeným kvasným procesem, kdy dochází k oxidaci lístků a změně jejich chemických vlastností. Fermentace je první fází zpracování čaje. Následuje zavadnutí (ztráta křehkosti lístků, aby se dále nedrtily), rolování (narušení buněčné struktury pro uvolnění chemických látek), sušení (snížení obsahu vody v lístcích pod 3%) a konečné třídění.
První ucelené pojednání o čajovníku a čaji bylo sepsáno v 2 již v 7. – 10. století v Číně. Ta je považována za kolébku čaje. Odtud se pak rituál pití čaje rozšířil do sousedního Japonska. Z čínského znaku také pocházejí současné názvy čaje. Z kantonské čínštiny „čcha“ například portugalské „chá“ nebo české „čaj“, z oblasti Tchaj-wanu „čche“ pak anglické „tea“ nebo francouzské „thé“. Pro svou výjimečnou chuť a blahodárné účinky se čaj stal oblíbenou obchodní komoditou a po vodě nejoblíbenějším nápojem na světě vůbec. Plantáže čajovníku najdeme v současnosti nejen v Číně (největší producent čaje) a Japonsku, ale i v Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkaze, Srí Lance, Tchaj-wanu, Jávě, Sumatře. Dokonce i v Evropě (Gruzie a Azorské ostrovy) a Jižní Africe.
Takto bývá označována rostlina resp. strom kajeput střídavolistý (melaleuca alternifolia), který ale nemá s klasickým čajovníkem vůbec nic společného. Svůj název získal od charakteristického tvaru stromu do písmene „T“. Odtud T-tree, což bylo později zkomoleno na „tea“ tree. Patří do čeledi myrtovitých a v přírodě se vyskytuje pouze v jediné oblasti na světě – v bažinatých oblastech Nového Jižního Walesu v Austrálii. Je to stále zelený strom s výškou do 5 metrů. Jeho černý kmen je potažen bělavou kůrou, listy jsou lepkavé a bílé drobné květy tvoří husté klasy. Domorodí obyvatelé Austrálie znali léčivé účinky jeho listů již od dávných dob. Naopak pro bílé přistěhovalce byly tyto stromy plevelem a spousta jich byla vymýcena kvůli získání pastvin a půdy pro jejich farmy. Až v 19. století došlo k velkému rozmachu využití unikátního oleje získávaného destilací z listů těchto stromů, který se vyznačuje výraznou a nezaměnitelnou vůní trochu podobnou eukalyptu. Již australští vojáci za druhé světové války měli povinně olej ve svých lékárničkách. Po objevu penicilinu a jiných antibiotik ale upadl Tea Tree olej téměř v zapomnění. Naštěstí v posledních letech, kdy se stále více lidí přiklání k využití přírodní medicíny, se znovu objevuje i Tea Tree. A byla by obrovská škoda tohoto unikátu nevyužívat! Patří totiž k nejsilnějším přírodním antiseptikům. Dokáže si poradit a zničit široké spektrum bakterií, plísní, kvasinek, dokonce se osvědčuje i proti některým virům. Působí protizánětlivě, lze ho inhalovat při rýmě, kloktat při bolestech v krku, parodontóze i bolavých dásních, nanášet ho na opary, afty nebo místa poštípaná hmyzem. Podporuje hojení lehkých popálenin a drobných zranění, je vhodný při plísňových onemocněních kůže, nehtů, při vaginálních problémech. Představuje také účinný přírodní repelent, využívá se i jako prevence proti vším, hlavně u dětí (při mytí hlavy přidáte pár kapek do šampónu). Je součástí mnoha kosmetických přípravků (mýdel, sprchových gelů, šampónů i krémů). Vzhledem ke zcela unikátním vlastnostem by lahvička s Tea Tree olejem neměla chybět v žádné domácí lékárniče . Při jeho koupi dejte ale pozor na kvalitu. Optimální je, aby olej obsahoval cca 40% účinné látky tetraterpenu terpinenu.
Semena zakoupíte v zahradnictvích nebo na internetu. Před samotným výsevem se doporučuje namočit je na dva až tři dny do vlažné vody. Poté zasejte do rašeliny nebo speciálního substrátu pro jejich pěstování. Umístěte na místo s teplotou cca 20 – 25 stupňů. Za dva až čtyři týdny se vám objeví mladé rostlinky. Přesaďte je do samostatných květináčků a cca po půl roce začněte s jejich zaštipováním (rostlinka by měla mít minimálně 12 cm). Nejen, že získáte čajové lístky pro výrobu domácího čaje, rostlina vám pak i pěkně zkošatí.
Řízky zájemci získávají, jak se dá. Od svých známých, na doporučení nebo pátrají na internetových stránkách pěstitelů exotických rostlin. Pokud je seženete, měly by být čerstvé a zdravé (bez škůdců). Doporučuje se namočit je do stimulátoru a před zasazením do rašeliny nebo substrátu je oklepnout. Vzrostlé rostliny nabízí v internetovém prodeji např. subtropické zahradnictví Kruh. Mladé rostliny čajovníku jsou zvláště náchylné na přelití a mají rády vlhký vzduch.
Tato skupina stálezelených brslenů pocházejících z Číny byla nazvána po botanikovi jménem Robert Fortune, který od 19. století sbíral rostliny v Číně a byl prvním, kdo objevil čajovník a přivezl jej do Indie. Jedná se o nízké až půdopokryvné keře, které snad jako jediné snesou teploty až -30 °C a stále si udrží vybarvené listy.
Odrůda Emerald'n'Gold má střed listu sytě zelený, okrajům vévodí jasná žlutá, která často zabírá až polovinu plochy listu (podle stanoviště), takže efekt celého keře je velmi zlatavý.
Pokud je zasadíte k plotu nebo jiné opoře, delší větve se jí začnou chytat a spolehlivě se vyškrábou do několika metrů. Nejhodnotnější jsou zejména jako podsada skupinových aranžmá, kde nabídnou pěkný podrost, zatímco krásky uprostřed na sebe poutají všechnu pozornost. Pouze radíme dobře zvažovat kultivar, aby vybraný druh nebyl v kombinaci s ostatními vyššími keři již přespříliš panašovaný, strakatý nebo zlatý.
Tento brslen roste středně rychle do výšky i šířky a lze jej pěstovat na slunci i v nepříliš tmavém stínu. Dává přednost mírně kyselé a vlhčí půdě, která bude dobře odvodněná, ale není náročný. Je plně mrazuvzdorný do -29 °C. Řez je možný kdykoli od jara do poloviny léta.
Brslen Fortuneův nekvete, je to stálezelený velmi dekorativní keř, který má silné, kožovité a lesklé protistojné listy. Často se používá ve skalkách a zahradách i pro živé ploty nebo jako popínavý kultivar. Dá se pěstovat v korytech či nádobách. V zimě se olistění panašovaných keřů mění až na růžově karmínovou barvu.
Tradičně se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se údajně připravovala mast na léčení vší.
Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce obsaženo v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.
Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Předpokladem úspěšné výsadby je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka.
Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, tedy přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně
