Nejdříve si odvažte všechny ingredience a poté na vále vypracujte pomocí nože a rukou těsto. Hotové a propracované těsto zabalte například do mikrotenové fólie a dejte minimálně na dvě hodiny (nejlépe však přes celou noc) do chladničky. Odpočinuté a uleželé těsto nechte při pokojové teplotě trochu změknout, aby se lépe vyválelo a vykrajovalo. Připravené těsto rozdělte asi na čtyři díly a na jemně pomoučeném vále vyválejte placku cca 3 milimetry tlustou. Mouku podsypávejte pokud možno co nejméně, aby se jí do těsta nedostalo moc. Těsto by se při dalším vyvalování drobilo. Tvořítkem/vykrajovátkem vykrajujte z plátu různé tvary a skládejte je na plech vyložený pečicím papírem. Těsto pečte v předem vyhřáté troubě na 175 °C asi 11–12 minut. Upečené linecké musí mít slabounce narůžovělé kraje. Vychladlé linecké dozdobte dle vlastního přání, můžete je například slepit marmeládou a ozdobit čokoládovou polevou.
V naší poradně s názvem VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Heda.
Jo jo,jen u lekare,,ale to by clovek nesmel mit jen duchod, u zubaru se za slepeni nahrady nedoplati. Proto je to taaaak hrozne slozity si nahradu slepit sam. Ani lepidlo lidem neprodaji,aby panum zubarum neubyly prachy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Prasklá zubní náhrada se nelepí, ale svařuje. Jedna strana zlomu se nahřeje, nanese tenká vrstva nového materiálu a pak se nahřeje ta druhá a vše se zatepla spojí. Jedině tak vznikne spoj, který bude homogenní a odolá jako by to prasklé nebylo. Žádné lepidlo tohle nedokáže a dříve nebo později se lepená protéza zase zlomí ve stejném místě.
Vteřinová lepidla jsou jednosložková lepidla určená ke spojování nejrůznějších materiálů, jako jsou kovy, plasty, pryže, elastomery, dřevo, keramika. Vteřinové lepidlo je vhodné používat zvláště v případech, kdy je kladen důraz na rychlost a vysokou pevnost v tahu a smyku. Lepidlo se snadno a rychle vytvrzuje při běžné pokojové teplotě a při kontaktu s vlhkým povrchem.
Vteřinová lepidla neboli kyanoakryláty jsou jednosložková akrylátová lepidla, která ihned po kontaktu s povrchem vytvrzují díky reakci s povrchovou vlhkostí materiálu. Představují okamžité řešení pro téměř všechna univerzální lepení. Vteřinová lepidla se obvykle snadno používají, jsou bezpečná a rychlá.
Kyanoakryláty jsou relativně nízkoviskózní kapaliny založené na akrylátových monomerech. Vytvrzují se velmi rychle po styku s malými stopami povrchové vlhkosti. Jsou-li umístěny mezi těsně doléhající povrchy, dokážou vytvořit pevné spoje ve dvou až třech sekundách. Úplná pevnost se získá po 5 až 20 hodinách. Vzhledem k velké rychlosti vytvrzování je vhodné kyanoakryláty používat pro lepení relativně malých povrchů.
Z chemického hlediska se jedná o třídu organických sloučenin využívaných jako rychle tvrdnoucí lepidla. Mezi takové látky patří například methyl-2-kyanoakrylát, ethyl-2-kyanoakrylát nebo n-butyl-kyanoakrylát. Vteřinové lepidlo je pevné lepidlo, zvláště pokud se použije na neporézní materiály nebo na materiály obsahující stopy vlhkosti. Je výborné i pro lepení živých tkání, a i když jde při běžném používání o nepříjemný (až nebezpečný) vedlejší efekt, lze ho využít pro lepení tkání v chirurgii (bez šití). Dále se vteřinová lepidla používají pro sestavování prototypů elektronických zařízení, leteckých modelů a mají velmi široké využití ve všech oblastech lidské činnosti.
Při jejich použití je ovšem potřeba dbát na bezpečnost, neboť okamžitě slepují kůži a sliznice. Jejich páry jsou toxické a dráždí citlivé membrány v očích, nosu a krku. Ihned polymerizují vlhkostí v membráně a stávají se inertní. Toto nebezpečí lze minimalizovat jejich používáním v dobře větraných prostorách. Okolo 5 % populace se může při opakované expozici senzibilizovat na páry kyanoakrylátů, pak se u nich objevují příznaky podobné chřipce. Vteřinová lepidla mohou také dráždit kůži a způsobovat alergickou kožní reakci. Ve vzácných případech může vdechování par kyanoakrylátů spustit astma.
Vteřinová lepidla dodávají různí výrobci v širokém sortimentu typů, které jsou optimalizovány podle požadavků konkrétních aplikací, například podle lepených dílů, zatížení, jemuž bude spoj vystaven, geometrie spoje, parametrů procesu. Jejich adheze k většině materiálů je vynikají
V naší poradně s názvem SEKUNDOVÉ LEPIDLO NA ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Takové lepidlo mohou získat jen stomatologové pro své pacienty. Vteřinové lepidlo na zuby se nedá jen tak koupit v lékárně. Lepidlo nelze použít na připevnění zubních náhrad (protéz) k dásním. Vzhledem k tomu, že použití těchto lepidel má mnoho nebezpečí, tak je nezbytné, aby jejich aplikaci prováděl jen odborný lékař. Proto se obraťte na svého stomatologa a sdělte mu na co chcete lepidlo použít.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ladislava.
Dobrý den, mám 1.5 roku "!starou!"protezu, stále mě z ní vypadávají přední zuby, každé lepení--již čtvrté.. si musím hradit, jelikož na práci laboranta se nevztahuje prý žádná záruka???? Takže i já bych určitě uvítala možnost sehnat si sama takovéto lepidlo
Aktivátor urychluje polymerizaci (vytvrzení) kyanoakrylátového lepidla, na trhu je jich celá řada a většinou výrobci uvádějí, jaký aktivátor je dobré použít pro dané lepidlo.
Aktivátor mění povrchové napětí materiálů před aplikací lepidla, takže lze s jeho pomocí slepit i takové materiály, jako je například molitan. Používá se také v případě, kdy je nutné, aby lepidlo zareagovalo skutečně ve zlomku vteřiny. Což je právě třeba případ molitanu či jakéhokoli podobného materiálu, který je téměř nemožné přitisknout na lepený spoj delší dobu.
V naší poradně s názvem VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan J..
Dobrý den, spadla mi zubní náhrada z ruky a po straně praskla, tak se chci optat, jestli ji mohu slepit vteřinovým lepidlem. Předem moc děkuji za odpověď. Milan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mnoho domácích kutilů se snažilo opravit prasklou zubní náhradu pomocí vteřinového lepidla. Výsledek byl vždy ten, že se musela udělat celá nová náhrada. Prasklá zubní náhrada se musí spojit přesně do polohy tak jak byla dříve a to je možné jen v ordinaci zubního lékaře. Pokud použijete vteřinové lepidlo, tak zaplníte hrany ve spoji a výsledek už nikdy nebude stejný jako dřív a náhrada nebude dobře sedět a ani již nepůjde opravit a bude potřeba nová. Vteřinová lepidla jsou jedovatá a nehodí se pro aplikaci do úst.
Nejlepší cesta jak opravit prasklou zubní protézu je odnést ji do ordinace zubního lékaře. Na slepení se použije speciální technologie, která dlouho vydrží a je zdravotně nezávadná.
Viktoriina houba byla oblíbeným piškotovým dortem královny Viktorie a od té doby se stala osvědčeným receptem na piškotové dorty k čaji. Tento piškotový korpus je obvykle plněn džemem a je nahoře nezdobený, ale můžete každý kousek podávat s kopečkem šlehačky nebo navrch protřepat trochu moučkového cukru, pokud chcete.
Ingredience
1 hrnek hladké mouky
1 ½ lžičky prášku do pečiva
1 hrnek másla, změklého
1 hrnek moučkového cukru
2 vejce, pokojové teploty
1 lžička vanilkového extraktu
½ hrnku mléka, pokojové teploty
Postup
Předehřejte troubu na 200 stupňů C. Vymažte dortovou pružinovou formu o průměru 20cm.
Do středně velké mísy prosejte mouku s práškem do pečiva a dejte stranou.
Máslo a cukr pomocí elektrického šlehače ušlehejte do světlé a nadýchané hmoty. Směs by měla mít znatelně světlejší barvu. Nyní přidávejte vejce jedno po druhém. Vejce musí mít pokojovou teplotu a před přidáním dalšího nechte každé vejce smíchat se směsí másla a cukru. Pak zašlehejte vanilku. Přidávejte mouku střídavě s mlékem a míchejte, dokud se nezapracuje. Nalijte těsto do připravené formy.
Ihned bez čekání pečte v předehřáté troubě, dokud párátko zapíchnuté do středu nevyjde čisté, asi 20 minut. Korpus po dopečení ještě ochlaďte ve formě na 10 minut, poté vám půjde korpus pěkně vyklopit na mřížku, aby zcela vychladl.
Tento korpus můžete podávat tak, jak je, jen poprášený moučkovým cukrem. Nebo ho můžete vylepšit marmeládou. K tomu je zapotřebí korpus vodorovně v půlce překrojit a vrstvy k sobě slepit marmeládou nebo teplým pudinkem.
V naší poradně s názvem SEKUNDOVÉ LEPIDLO NA ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav stajer.
Prosim mam prasklou zubni protezu horni a nevim presne lepidlo se pouziva. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že spojení zubní protézy musí odolat velkým tlakům při kousání a to vám slepení jen tak v ruce nikdy nezajistí se sebelepším lepidlem. Navíc takto znovu zlomená náhrada už nepůjde spravit a je na vyhození. Vaše náhrada je prasklá čerstvě a je velká šance na její záchranu, ale opravu musí provést v laboratoři. Takto opravená protéza vám bude sloužit jako nová. Stavte se v ordinaci svého zubního lékaře a poproste o opravu.
Vytvořit jezírko není úplně jednoduché a doporučuje se ho svěřit odborníkům, pokud by to ale chtěl někdo i přesto zkusit, následující návod se mu může hodit (hodí se ale o tvorbě jezírek nastudovat co nejvíc). Nejprve je potřeba vyhloubit jámu dostatečně velkou a ve zvoleném tvaru. Uvnitř hloubené jámy při hloubení rovnou tvarujeme obrysy jednotlivých pater, každé z nich musí být zakončené lemem, ten by měl zabránit sjíždění zeminy i vybraných rostlin do nižších vrstev jezírka (postupně by se tak jezírko rozpadalo a ztrácelo zvolený tvar). Po vytvoření jednotlivých pater, se vrhneme na dno, to je potřeba nejprve zarovnat, vysypat pískem a pak zakrýt ochrannou textilií (na ní není vhodné šetřit, protože musí ochránit plastovou fólií před protržením). Pro jistotu ještě před položením ochranné textilie odstraníme všechny ostré kamínky, kořeny a další tvary, které by ji mohly protrhnout. Celou plochu vyhloubeného jezírka pak zakryjeme plastovou fólií (i ta musí být opravdu kvalitní, nesmí se na ní šetřit). Pro tvorbu jezírek není vhodná každá fólie, vždy by se měla používat ta určená přímo pro jezírka. Ta je tmavé barvy, navíc je mrazuvzdorná a odolná vůči UV zařízení. Kvalitní fólie do jezírek totiž dokáže zabránit prosakování vody do půdy (pokud je správně umístěná a neprotrhne se), navíc neobsahuje žádné škodlivé látky, které by mohly zabít chované ryby, vodní živočichy ale i nasazené vodní rostlinky. Sehnat tuto fólii není nic těžkého, je k dostání nejen ve specializovaných prodejnách, ale i v zahradnických centrech či na internetu. V nabídce prodejců jsou fólie s různou tloušťkou (min 0.5 mm) a z různých pevných materiálů. Pokud nebude mít jezírko klasický tvar, může se stát, že bude potřeba slepit různé díly plachty tak, aby tvar jezírka kopírovaly, v takovém případě je potřeba zvolit správný druh fólie (doporučuje se obrátit na odborníky, kteří poradí jakou fólii vybrat, aby se třeba neroztrhla).
Fólii je potřeba na březích jezírka pořádně zajistit, aby se nesesunula, až se do jezírka bude napouštět voda. K zajištění se používají nejrůznější kameny. Do jezírka pak napustíme vodu. Je dobré počkat pár dní a zjistit, jestli je plachta správně umístěná a voda nikudy neutíká. Jestliže se hladina vody nezmění, vše bylo dobře provedené a je možné přesahující okraje fólie na břehu zasypat půdou nebo kameny, aby fólie nevykukovala a nekazila dojem z jezírka. Pak už se můžeme vrhnout na samotnou úpravu jezírka, k ní nám může pomoci vysázet různé vodní rostlinky, anebo přidat různé vodní prvky (přepady, vodopády, potůčky, vodotrysky, atd.).
Ve svém příspěvku VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena.
Dobře,.nebudou zubní protézy schopné zátěže,..ale mám nárok, na novou zubní protézu cca za pět měsíců.Potřebuji to nějak vychytat,..a pouze si nasadit jenom jako kulisu,pro lidi.
Jinak mám ještě několik málo zubů,..a když jím pomalu, tak se docela kvalitně najím, i bez náhrady.
Proto bych ráda,..kdybych od vás dostal informaci,.které to je lepidlo k použití na zub. protézy..Ráda bych si ho zakoupila...
Irena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Já používám na slepení zubní náhrady lepidlo ze sady na opravu prasklých zubních náhrad a drží to pěkně. Musí se to dělat opatrně, aby nevznikly hrbolky. Lepidlo si nechávám posílat z Německa z internetového obchodu Amazon.de. Cena za lepidlo je 8 EUR a k tomu si vždy koupím ještě něco a mám doručení do ČR zdarma. Tady je odkaz na stránku, kde si to objednávám: https://www.amazon.de/Dente…
Posílám vám i fotografii, jak ta sada vypadá. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na srdíčko z papíru potřebujete: nůžky, lepidlo na papír, kus kartonu, bílý papír (stačí běžný kancelářský, použijete-li měkčí typ, bude mít kroucená šňůrka jemnější strukturu).
Na karton si předkreslete srdcovou šablonu a vystřihněte ji. Papír nastříhejte na cca 1cm proužky, můžete jich rovnou slepit několik k sobě do dlouhého pásku. Papírové proužky zakruťte do šňůrky pomocí špejle.
Šablonu z obou stran postupně potřete lepidlem a začněte obtáčet papírovou šňůrkou. Klaďte je těsně vedle sebe bez mezer a postupujte po celém obvodu šablony. Konec řádně přilepte nebo zasuňte pod šňůrky. A je hotovo.
Ve svém příspěvku SEKUNDOVÉ LEPIDLO NA ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Palino.
Prosim o adresu a nazov sekundoveho lepidla extra silneho na zuby a kde by som ho kupil.
dakujem palino
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julius lubrich.
Mám dodatečný dotaz k výše uvedenému opravnému lepidlu Repair - It
( denture repair kit 8 Eur ). Je možné toto lepidlo použít k opětovnému
slepení protézy umělá hmota / kovová kostra ? Jedná se o dolní protézu
čtyř vložených předních řezáků. Prad´te mi prosím případné vhodnější
opravné lepidlo. Děkuji. J. lubrich
Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.
Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.
Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování, a proto na nich zpočátku plodové hnízdo roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destructor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná první záměna horních nástavků (po odkvětu jívy) tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.
Podle Bretschka je za vznik rojové nálady zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.
Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.
Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.
Jako „nástavkový včelař“ máme ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty, na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou ty dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.
Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30–50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva pak sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) vzhledem k množství včel relativně větší plochu plástů.
Ve svém příspěvku POSTŘIK Z ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.
Ve vyhledávači jsem zadal postřik česneku proti plísni. Bohužel čím a kdy česnek stříkat jsem tam nenašel a proto se ptám čím a kdy česnek proti plísni stříkat?
Děkuji za radu
Zdraví ladislav
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pletení z papíru není až tak složité, jak se na první pohled může zdát, nejprve je potřeba přichystat si vše potřebné a pak vytvořit ruličky.
Připravíme si tyto pomůcky: Staré noviny (Dnes, Deník, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Zlaté stránky), špejle, pletací drát, slabé dřevěné tyčky, lepidlo (tuhé a Herkules), nůžky, odlamovací nůž, igelit (jako podložku proti zašpinění stolu), kartonové krabice, plastová trubička (na pletení otvorů), kolíčky na prádlo, pravítko, tužka, metr, barvy, štětec, rozprašovač (k nanášení barvy), lak (vodou ředitelný nebo lodní).
Motání trubiček: Ruličky vytvoříme z tenkého papíru. Nejvíce se na ně hodí papír ze Zlatých stránek, novin, letáků a různé slabé papíry. Čím menší má papír gramáž (čím je tenčí), tím jemnější budete mít ruličky. Tyto papíry se hodí spíše na menší výrobky. Z papírů s vyšší gramáží jsou ruličky tužší a jsou lepší na větší výrobky nebo na osnovní ruličky. Plete se z neplněných a nelakovaných papírů (z barevných lakovaných letáků se špatně plete a nedrží na nich barva). Doporučuje se plést jeden výrobek vždy z jednoho typu papíru. Nejprve si nastříháme stránku na proužky široké asi 7 cm. Noviny můžeme stříhat naležato – docílíme tak delších pruhů a tím i delších ruliček. Dále potřebujeme špejli, okolo které budeme plést ruličku, a lepidlo. Nejprve si roh pruhu papíru přetřeme lepidlem (někomu může vyhovovat potřít lepidlem papír až poté, co namotá ruličku). Špejli položíme přes protější okraj pruhu novin, než jsme lepili, asi na 45° (podle úhlu budeme mít různou délku a tuhost ruličky). Přeložíme roh papíru přes špejli, prstem přisuneme papír ke špejli a špejli začnete válet po papíře, dokud na ni nenamotáme celý pruh papíru. Lepidlo nám ruličku udrží pohromadě. Rulička se bude mírně rozšiřovat, to je správně. Špejli vytáhneme a použijeme na motání nové ruličky. Pro rychlejší motání a menší spotřebu lepidla můžeme vyzkoušet polepování více pruhů papíru najednou. Dáme na sebe 10–15 pruhů, které posuneme vždy o malý kousek (asi 0,5 cm). Takto poskládané papíry přetřeme lepidlem v tubičce nebo Herkulesem. Nesmíme jich však natírat moc, nebo nám lepidlo mezitím zaschne. Delšího pruhu docílíme i tím, že slepíme dva pruhy kratší stranou k sobě. Ruličky se napojují tak, že vezmeme novou ruličku, užší konec namočíme v trošce lepidla a zasuneme ho do ruličky, kterou již pleteme, nebo do osnovní ruličky. Stačí opravdu jen malinko lepidla. Při větším množství se mám může rulička trochu rozmočit a půjde špatně zasunout (někdo plete, aniž by používal lepidlo). Pokud bude nová rulička širší než ta, do které ji chcete zasunout, tak ji stačí zploštit a přehnout na půl.
V naší poradně s názvem JAK NA STŘÍHÁNÍ OLEANDRU KDYŽ JEŠTĚ TEĎ ZAČÁTKEM LISTOPADU MÁ NASAZENO NA KVĚTY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendula Hladíková.
Prosím o radu, oleandr jsem již dala na přezimování do chodby, ale on má ještě nasazeno na květy, určitě již nepokvete a já se ptám jestli je mám ostříhat nebo nechat do jara. Děkuji za odpověď. Hladíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ano, oleandr u nás nepřezimuje venku a musí se uklízet přes zimu do vytápěných prostor s teplotou do 20 °C a s dostatkem světla. Bohužel krátké dny a nedostatek slunečního svitu, které na našem území panují od listopadu do května, nestačí pro normální život oleandru a ten během těchto měsíců skomírá. Jeho přežití se podpoří tím, že se ostříhá a zbaví se dlouhých větví. Oleandr snese i radikální řez. Pro názornost přikládám obrázek, kde je vidět jak ostříhat oleandr na zimu. Čím více ho před přezimováním ostříháte, tím lépe. A co s květy? Nevykvetlá poupata sama zaschnou a opadají. Není třeba se jim nijak věnovat. Neodlamujte je jsou-li ještě čerstvá. Čím méně ran rostlina bude mít, tím menší bude šance na nákazu. Oleandr během přezimování snese i úplné sucho v substrátu, proto omezte zálivku na minimum a množství zálivkové vody korigujte podle vitality zbylých listů. Během přezimování ničím nehnojte. Až zjara v dubnu, kdy se začíná prodlužovat den a slunce již hřeje začněte s otužováním, kdy roslinu vynášejte na den ven a na noc zase dovnitř. V této době už začněte rostlinu rosit na list a zvyšte zálivku. Od poloviny května již rostlina může být venku a aby byla odolná vůči žravým škůdcům, hlavně proti mšicím, tak ji postříkejte roztokem přípravku Mospilan https://www.google.cz/image… a zbytek roztoku nalijte do substrátu. Oleandr si z tohoto přípravku natáhne protilátky, které ho ochrání na příštích několik týdnů. Díky tomu se můžete těšit celé léto krásně prosperující rostlině, která vám bude dělat radost nekonečným proudem květů. Takto můžete ošetřit všechny rostliny, které dáváte na léto ven. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Ingredience: 1 kg vepřové kýty, 25 g rychlosoli (solicí dusitanová směs Praganda zachová krásnou barvu šunky, která nešedne), 1 lžičku moučkového cukru, 1 dcl vody
Postup: Vepřovou kýtu nakrájíme na kostky velké asi jako na guláš. Záleží na každém, jakou strukturu bude chtít. Samozřejmě čím větší kusy, tím větší problém s jejich spojením, je potřeba, aby šunka při krájení držela pohromadě. Do mísy klaďte jednotlivé vrstvy masa a zasypávejte solí. Než začnete míchat maso, přidejte malou lžičku moučkového cukru. Maso musíte míchat rukama tak dlouho, než se na okrajích nezačne vylučovat jakési mazlavé „blátíčko“ – vytře se bílkovina z masa. Během míchání postupně přilévejte vodu. Čím déle mícháte, tím lépe, alespoň půl hodiny. (TIP: pár kousků masa umelte, nebo najemno rozsekejte, pak vmíchejte do ostatního masa a uvidíte, jak se hezky spojí). Směs nechte 48 hodin v lednici, dvakrát denně zamíchat a prohníst. Do velkého hrnce nalijte vodu, do menšího napěchujte směs masa a utěsněte ji třeba malým talířkem, který pasuje akorát do vnitřního průměru hrnce. Na talířek můžete postavit hrneček, po rozehřátí vody hrnec s masem vložte do vodní lázně a přikryjte poklicí. Finta je v tom, že je třeba směs pořádně zatížit. Poklici můžete připevnit k hrnci zavařovací gumou, takže hrneček bude působit na talířek jako závaží. V podstatě tak tento systém nahradí šunkovar. Je třeba naměřit si vodu pro lázeň tak, aby hladina zasahovala nad úroveň masa. Vodu ohřejte, aby se teplota pohybovala v rozmezí 70–75 stupňů. Je to někdy těžké uhlídat, každý máme jiný sporák. Takto pomalu šunku vařte asi 1,5 hodiny (z kila masa). Kdo bude vyrábět v šunkovaru, vyjde mu válec, ostatním se podaří asi jen neforemné tvary (ale na tvaru přece nezáleží). Různé zdroje uvádějí různou dobu varu, nejčastěji se mluví o 10 minutách na centimetr průměru anebo o hodině na kilo masa.
Bylo zjištěno, že jeden litr kanadských borůvek obsahoval 616 plodů, lesních borůvek 1 833 plodů. Kanadské borůvky vyžadují kyselou půdní reakci (pH 4–5). Malý přídavek rašeliny, kterým je posypán povrch půdy, nemá význam. Nejlepší je na ploše aspoň dvou čtverečních metrů (pro tři rostliny různých odrůd) vybrat všechnu půdu do hloubky 35–40 cm. Boční stěny obalíme fólií, abychom zabránili kontaktu s okolní zásaditější půdou. Pokud je na našem pozemku lehká půda, osvědčilo se jámu vyložit fólií a vytvořit tak podzemní misku. Kanadské borůvky můžeme vysazovat do čisté rašeliny, jež má uvedenou hodnotu pH, nikoliv však do zahradnického substrátu neutrální půdní reakce. Je možné k rašelině přidat nevápněný kompost, listovku, křemičitý písek, drcenou kompostovanou kůru, smrkovou nebo borovou hrabanku, ale vždy jen v menším množství. Pro doplnění živin zamícháme plná hnojiva s kyselou reakcí (určená pro rododendrony a další vřesovištní rostliny). Pochopitelně můžeme použít přímo substrát pro kyselomilné dřeviny, který koupíme v zahradnictví. Ideální místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více vody budou kanadské borůvky mít, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou orientovat se za sluncem; úroda je malá. Náročnost další péče závisí na tom, jak svědomitě jsme vysazovali. Zdravé borůvky musí mít velké přírůstky a sytě zelené listy. Je třeba vydatně je zalévat. Kvalitu plodů i nárůst ovlivňuje zálivka před sklizní, ale při velmi vysokých teplotách může slunce listy i plody popálit. Je tedy vhodné rostliny v těchto kritických situacích stínit (i popálená kanadská borůvka však další rok většinou opět obrazí). Dalším kritickým obdobím, kdy nesmíme šetřit vodou, je srpen. Hnojit je můžeme jen kyselými bezchlorovými hnojivy (síranové formy draselných a dusíkatých hnojiv, superfosfáty), a to brzy na jaře, při tvorbě poupat a po odkvětu. Dusíkem zásadně nehnojíme od července.
Kanadské borůvky mají kořeny jemné a povrchové. Okopávání (natož obrývání) tedy prakticky neprovádíme, omezíme se na opatrné pletí. Vhodné je nastýlání drcenou borovou kůrou. Od třetího roku po výsadbě některé staré výhony celé vyřežeme až těsně u země. Tím rostlinu průběžně zmlazujeme, mělo by zbýt vždy 6–8 silných výhonů. Čím rostliny řežeme silněji, tím budou bobule větší, ale jejich počet se sníží. Staré neprořezávané keře přinášejí jen malé plody, které často zasychají ještě před dozráním, rovnoměrné úrody dosáhneme každoročním řezem. Větvičky pod tíhou úrody klesají, mohou se i polámat, proto je včas vyvážeme k oporám. Kanadské borůvky u nás prakticky nemají choroby a škůdce. Jen když se k rostlinám dostanou zajíci, udělají sice řez za nás, ale bohužel často
Z tvrdých sýrů byste měli volit ty, jejichž energetická hodnota nepřesahuje 1 100 kJ. Dobrým vodítkem je hledat sýry s 20–30 procenty tuku v sušině, kdy obsah sušiny je okolo 30 procent. Obecně lze říci, že čím je výrobek sušší, tím je i tučnější, a naopak čím víc obsahuje vody, tím je méně tučný.