Zajímá vás téma DOBRÉ RYCHLÉ MOUČNÍKY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Dali byste si ke kávě rádi sladký koláč nebo zákusek a přitom máte málo času? Tak zkuste rychlý moučník na plech. Tyto recepty zvládnou jak začátečníci, tak i pokročilí kuchaři. V ingrediencích nenajdete žádné exotické suroviny. Vše, co potřebujete k přípravě následujících dobrot, nakoupíte v nejbližším supermarketu. Tak hurá na to!
Jednoduché recepty na moučníky jsou v oblibě pro nenáročnost přípravy – většinou vám postačí hrnek, polévková lžíce na odměření, vařečka a miska na promíchání. Můžete vytvořit tmavé či světlé variace, prostě to, co máte rádi. Jsou snadné, přičemž vykouzlíte vláčný, nadýchaný dezert, který za půl hodiny voní na stole.
Zdroj: článek Rychlý moučník na plech
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Zdroj: příběh Dotaz ohledně názvu květiny - viz foto
Jaká je nejlepší vzdálenost pro výsadbu uvnitř živého plotu z bobkovišně? Mnozí hobby zahrádkáři jsou netrpěliví a chtějí rychle hustý živý plot a jednotlivé keře vysazují příliš hustě. I když se živý plot hned po výsadbě zdá trochu prořídlý, měli byste stále dodržovat minimální vzdálenost mezi rostlinami. Samotná vzdálenost se liší odrůda od odrůdy a závisí na výšce rostlin, které zasadíte do země. Nejlepší vzdálenost výsadby, kterou by odrůda měla mít, lze nalézt také na produktových stránkách příslušných odrůd bobkovišně.
Rozestup mezi jednotlivými rostlinami je důležitá a aby mohly v budoucnu tvořit hustý a neprůhledný živý plot, je třeba vysadit 2 až 3 rostliny na běžný metr. Rozestupy určuje rychlost růstu a požadovaná výška živého plotu.
Rychlost růstu 40 až 60 cm za rok je typická pro tyto druhy bobkovišňí:
Tyto dva druhy jsou nejrychleji rostoucí bobkovišně a na živý plot jich budete potřebovat:
Středně rychle rostoucí druhy jsou:
Pouze u pomalu rostoucí odrůdy jako je bobkovišeň Otto Luyken, u které je rychlost růstu 10 až 20 cm za rok, se rostliny vysazují do živého plotu v tomto počtu na metr:
Rychle rostoucí bobkovišně mohou dorůst až tří metrů a rostou velmi hustě a i zdánlivě vzdálené rozestupy rychle zarostou. Pokud jsou rostliny zasazeny příliš blízko u sebe, kořeny mohou mezi sebou soutěžit a bránit růstu.
Měli byste také myslet na vzdálenost před a za živým plotem z bobkovišně. Pokud jste si zakoupili rostliny bobkovišně, které chcete nechat dorůst do výšky jednoho metru, je vhodné dodržet vzdálenost 40 cm od hranice pozemku a nebo případných konstrukcí, jako je plot, zeď nebo zeď domu. U rostlin bobkovišně, které jsou vyšší než jeden metr, byste měli dodržet vzdálenost minimálně 60 cm.
Zdroj: článek Jak daleko se sází bobkovišeň
V naší poradně s názvem VINO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bretislav.
prosim o dalsi radu.posilam foto.je to na hroznovem vine.co s tim.mooooc dekuji za radu.
Tomek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na obrázku je na dřevě vidět puklice švestková. Ovšem už jen jejich mrtvé schránky, takže teď není co likvidovat, protože larvy se vylíhly již na jaře. Proti puklicím lze bojovat prostředky běžně používanými k zimnímu či předjarnímu postřiku, ovšem pokud je tento škůdce na révě více rozšířený, což bývá málokdy. Dobré je v zimě si révu preventivně prohlédnout a posoudit rozšíření puklice. Doporučují se i lepové pásy.
Co se týká provedení zimního či předjarního postřiku obecně, je dobré ho provést kvůli možnému výskytu roztočů, jako je hálčivec révový, případně svilušky. Například se k tomuto účelu hodí Sulka či jiný prostředek na bázi síry nebo na olejové bázi.
Zdroj: příběh Túje - ošetřování
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch
Ve svém příspěvku ANTHURIUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Páleníková.
na listech se dělají hnědé fleky.Co dělám za chybu-
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
Rostlina citlivě reaguje na přemokření. Před zálivkou sáhněte na zeminu. V nádobě je dobré mít na dně keramzit nebo jinou drenáž. Anebo máte rostlinu v dosahu slunečních paprsků - je dobré ji mít dále od okna.
Snad Vám to pomůže.
Mně zatím na můj dotaz nikdo neodpověděl.
S pozdravem Alena B.
Zdroj: příběh Anthurium pěstování
Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).
Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.
Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.
Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Rebarbora
Jedná se o rostliny popínavé a rychle rostoucí, patří sem trvalé nebo jednoleté rostliny. Nejrychleji rostou jednoleté rostliny.
Má latinský název Humulus lupulus Aureus. Je to rychle rostoucí popínavá rostlina dorůstající do výšky 4 až 6 m. Listy jsou dlanitě složené, zlatožluté. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody sou hořce vonící chmelové šištice. Rostlina na zimu „zatahuje“. Půda by měla být vlhčí, těžší (ideální je červenice). Stanoviště slunné až polostinné.
Má latinský název Parthenocissus quinquefolia Engelmanii. Jde rovněž o rychle rostoucí popínavou rostlinu, která může dorůst do výšky 6 až 10 m. Listy jsou zelené, dlanitě složené ze 3 až 5 lístků. Na podzim se zbarvují do svítivě červené barvy. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody jsou kulovité, malé. Na půdy je tato rostlina nenáročná. Stanoviště může být slunné až polostinné.
Má latinský název Parthenocissus tricuspidata. Tato rychle rostoucí popínavá rostlina může dorůst do výšky 12 až 14 m. Listy jsou trojlaločné, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do červené barvy. Květ je drobný, bílý. Plod je kulovitý, tmavý. Na půdu je rostlina nenáročná. Stanoviště jí vyhovuje slunné až polostinné.
Zdroj: článek Popínavé rostliny
Keře na živý plot mohou být listnaté nebo jehličnaté, opadavé nebo neopadavé, kvetoucí nebo nekvetoucí. Vždy musíte mít představu o tom, jak by měl živý plot vypadat a jakou by měl plnit funkci (estetickou, hlukovou, ...).
Plot je méně náročný na místo, při dobré údržbě (pravidelném střihu) ho udržíte v šířce do jednoho metru. Živý plot si nikdy nenechte příliš přerůst přes hlavu. Stačí do sto sedmdesáti centimetrů, pak už budete potřebovat žebřík na to, abyste sestřihli vršek do roviny.
Správně tvarovaný živý plot bude chloubou vaší zahrady. Opadavé dřeviny je dobré pravidelně stříhat dvakrát až třikrát ročně. První sestřih proveďte koncem února, druhý v červnu, podle potřeby pak ještě v srpnu.
Boční stěny opadavých plotů stříhejte šikmo, tak aby byl plot dole alespoň o deset centimetrů širší, jinak začnou spodní větve vyholovat. Jehličiny snesou sklon mírnější. Vždy se stříhají nejprve boční stěny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté a na keři se objevují od března do dubna. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách – volně rostoucí nebo stříhané živé ploty. Řez je nejlépe provádět po odkvětu.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Hlohyně je velmi oblíbený a často využívaný neopadavý keř. Kvete od jara bílými květy, na podzim je obsypán červenými plody. Roste velmi rychle a tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Je možno vytvářet stříhané i volně rostoucí živé ploty. Na metr stačí 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, lze vysazovat jako hlukovou bariéru k silnici.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty. Bobkovišně rostou dobře v mírně kyselé a vlhčí zemině. Jak na slunci, tak v polostínu až mírném stínu. Sází se do běžné zahradní zeminy, je nenáročná na údržbu. Na jeden metr postačí 2 až 3 rostliny.
Jedná se o keř, který obvykle dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Dobře snáší stín, roste rychle, zvládá smog i sucho, je tedy vhodný do měst jako bariéra k silnici. Výborně se tvaruje, nevadí mu i radikálnější řez. Proto
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Keře
Ze všech stran jen slyšíme, že máme omezit pečení bez mouky a cukru, že při redukci hmotnosti je vhodné konzumovat moučníky bez mouky, tudíž pečení bez lepku a podobně. Jenže čím nahradit tu nepopsatelnou vůni čerstvých moučníků? Zde je jeden zajímavý recept.
Ingredience: 3 vejce, 150 g měkkého tvarohu, 150 g bílé čokolády
Postup: Vejce rozklepneme a oddělíme bílky od žloutků. Čokoládu si rozpustíme (nejlépe ve vodní lázni), když trochu zchladne, vmícháme ji do tvarohu a pak přimícháme i žloutky. Z bílků ušleháme tuhý sníh a opatrně ho zamícháme do tvarohové hmoty. Vzniklé těsto vlijeme do 15cm kulaté formy vymazané tukem. Dort pečeme 15 minut při teplotě 170 °C, pak teplotu snížíme na 160 °C. Po 15 minutách troubu vypneme a koláč necháme ještě ve vypnuté troubě dalších 15 minut dopéct. Hotový tvarohový dort necháme vychladnout, vyklopíme z formy a lehce pocukrujeme. Nejlépe chutná dobře vychlazený.
Zdroj: článek Pečení
Ingredience: 350 g hladké mouky, 120 g moučkového cukru, 2 žloutky, 250 g másla, 1 sáček vanilkového cukru, citronová kůra
Technologický postup: Promícháme žloutky s cukrem, máslem, moukou, vanilkovým cukrem a nastrouhanou citronovou kůrou. Všechny ingredience dobře smícháme a vypracujeme hladké linecké těsto. Těsto zabalíme do fólie a necháme v lednici aspoň půl hodiny odpočinout. Linecké těsto rozpůlíme a vyválíme na pláty. Podle potřeby z něj vykrajujeme tvary, vkládáme na vymazané plechy nebo do forem koláčů. Linecké pečeme při 180 °C dorůžova. Tenké vykrajované cukroví se peče jen 5 až 7 minut. Po vychladnutí slepujeme jakoukoliv marmeládou nebo plníme libovolným krémem. Linecké zdobíme podle vlastní fantazie. Toto těsto můžeme používat na cukroví, dezerty a různé moučníky.
Zdroj: článek Linecké cukroví
Ingredience: 500 g hladké mouky, 125 g másla, sůl, citronová šťáva, 250 ml vody, 500 g másla nakrájeného na 20 slabých plátků
Technologický postup: Nejpohodlněji v kuchyňském robotu necháme dobře promísit mouku, 125 g másla a špetku soli, až se začnou tvořit hrudky. Přidáme 250 ml vody s citronovou šťávou a hněteme ještě tak dlouho, až se těsto začne spojovat. Vyklopíme na pomoučněný vál a rukama vypracujeme v hladké těsto. To zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce necháme přes noc odpočívat. Po vybalení z fólie těsto na pomoučněném válu rozválíme na plát o velikosti asi 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Plát těsta si pomyslně rozdělíme na třetiny a prostředek poklademe polovinou máslových plátků. Překryjeme vrchní třetinou těsta a poklademe zbylým máslem. Spodní třetinu těsta překlopíme přes máslo, otočíme proti směru hodinových ručiček o 90 stupňů a přehneme na polovinu. Opět rozválíme na velikost 25 x 60 cm, užší stranou k sobě. Vrchní třetinu přehneme a překryjeme spodní třetinou. Opět otočíme, přehneme na polovinu a ještě jednou na polovinu, až získáme malý balíček. Ten zabalíme do potravinářské fólie a v ledničce chladíme 2 až 3 hodiny. Celý proces od rozválení na 25 x 60 cm po zabalení do fólie a chlazení v ledničce zopakujte ještě čtyřikrát. Abychom si pamatovali, kolikrát už jsme postup provedli, vmáčkneme do posledního balíčku bříškem palce důlek, od jednoho do čtyř.
Zdroj: článek Moučníky z listového těsta
Všechny ingredience spolu dobře smícháme a vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Pečeme ve vyhřáté troubě 30-35 minut při teplotě 180 stupňů Celsia. Upečenou buchtu potřeme džemem a ozdobíme šlehačkou.
Zdroj: článek Hrníčkové recepty na moučníky na plech
Ingredience: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek třtinového cukru, 400 ml jogurtu, 1,5 dl mléka, 0,5 dl oleje, 1 balíček kypřicího prášku, 2 lžíce kakaa, 1 lžička sody, 300 g čokolády na vaření, 50 g másla
Postup: Do mísy vsypeme prosátou mouku, kypřicí prášek do pečiva, jedlou sodu, kakao a třtinový cukr. Přidáme jogurt, olej a mléko. Všechny suroviny na jogurtový koláč dobře promícháme a poté šleháme, dokud nám nevznikne hladké kakaové těsto. Do těsta vmícháme na kousíčky rozlámanou čokoládu (150 g). Těsto na jogurtový koláč vlijeme na tukem vymazaný a moukou vysypaný plech. Koláč pečeme při 175 °C asi 35 minut. Mezitím si ve vodní lázni rozpustíme zbytek čokolády společně s máslem. Koláč po upečení necháme zcela vychladnout a poté jej polijeme čokoládovou polevou. Polevu rovnoměrně rozetřeme stěrkou a v chladu necháme zatuhnout. Podáváme s kopečky zakysané smetany.
Zdroj: článek Hrníčkové recepty na moučníky na plech
Ingredience: 300 g listového těsta, 300 g čerstvých nebo kompotovaných broskví, 250 g měkkého tvarohu, 80 g lučiny, 1 vejce, 2 lžíce cukru, 1 lžíce krupičky, mouka na vál, 1/2 vejce, 1 lžíce 12% smetany na potření
Technologický postup: V míse vyšleháme tvaroh s lučinou, vejcem, cukrem a krupičkou. Broskve nakrájíme na jemné plátky (kompotované necháme nejdříve dobře odkapat). Těsto rozválíme na pomoučeném válu na obdélník silný asi 2 mm, potřeme ho tvarohovou náplní a poklademe plátky broskví. Okraje těsta lehce potřeme vejcem rozšlehaným se smetanou, plát těsta i s náplní zavineme a okraje těsta k sobě přimáčkneme. Závin opatrně přeneseme spojem dolů na plech vyložený papírem na pečení, potřeme ho zbylým vejcem se smetanou, vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a pečeme asi 30 minut dozlatova. Pokud těsto začne příliš tmavnout, zakryjeme závin plátem alobalu.
Zdroj: článek Moučníky z listového těsta
Ingredience: 1 lžíce horké vody, 1 lžíce citronové šťávy, 100 g moučkového cukru
Technologický postup: Vodu a citronovou šťávu nalijeme do misky a postupně přisypáváme a zašleháváme cukr. Před přimícháním cukr prosejeme. Šleháme metličkou, až poleva získá hladkou hustší konzistenci. Citronovou polevu můžeme mazat na vychladlý moučník a necháme ztuhnout. Podle potřeby můžeme přidat cukr nebo citron, záleží samozřejmě na konzistenci polevy. Na klasický plech moučníku je většinou třeba dávku minimálně ztrojnásobit. Citronová poleva se hodí na perníky, cuketové moučníky a podobně.
Zdroj: článek Citrónová poleva
Rozšiřte možnosti své mikrovlnné trouby s funkcí Crisp používáním formy Crisp. Forma je speciálně určena pro kynutá těsta a dokonale se hodí na koláče, moučníky i zeleninové mísy s masem. Svými rozměry, průměrem 19 cm a výškou 5,7 cm, je vhodná pro mikrovlnné trouby s funkcí Crips.
Cena formy se pohybuje kolem 600 korun.
Zdroj: článek Crisp
Původ názvu této lehké krémové pochoutky leží pravděpodobně ve Francii 18. století, však ji také někdy naleznete pod názvem „Mousse au chocolat“ neboli čokoládová pěna. Podobně jako postup či název pařížské šlehačky nejsou ustálené, tak i šlehačkový dort Harlekýn či Pařížský dort bývají vzájemně zaměňovány a v českých cukrárnách často rovnou tyto moučníky označují souhrnným názvem „dort Pohádka“. Ať už této dobrotě říkáme jakkoliv, vždy by měla být na povrchu ozdobena šlehačkou, díky tomu je i nejlepším dortem pro slavnostní příležitosti. U Harlekýna je obvyklé, jak už napovídá jeho název, střídat tmavou a světlou šlehačku do podoby šachovnice, kterou byl ozdoben tradiční kostým postavy harlekýna.
Název má navodit k výrobku pozitivní vztah a probudit v zákazníkovi konotace či asociace spojené s průmyslovým a spotřebitelským charakterem zboží, s jeho kvalitou, účelem a vzácností. Výsledkem rozvoje hospodářství, průmyslu a obchodu bývá vzrůstající množství rozmanitých výrobků, které přináší potřebu navzájem je od sebe odlišovat. Dochází k jejich pojmenování odrážejícímu stupeň společenské důležitosti, je tedy podmíněné sociolingvisticky. Názvy těchto výrobků náležejí do skupiny chrématonym, což jsou vlastní jména lidských výtvorů.
Zdroj: článek Harlekýn
Sklizeň se provádí postupně, jak řapíky narůstají, a to od dubna do poloviny až konce června. Z rostliny lze sklidit asi třetinu listů, aby se příliš nevysílila. Při sklizni zbavujeme rostlinu listů a pro tvorbu nových potřebuje solidní přísun živin. Na zimu proto k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení by měla mít rebarbora zhruba od července klid, aby zesílila a příští jaro dala opět solidní výnos.
Jak reveň zpracovávat: Nejprve musíme z řapíku stáhnout tvrdou slupku, řapíky nakrájet na dílky a krátce je povařit s cukrem a skořicí (přidat můžeme i vanilku). Rebarbora má specifickou kyselou chuť, kterou povaření s cukrem poněkud otupí, ale ne zcela potlačí. Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou. Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit. Tuto zeleninu používáme podobně jako ovoce, připravujeme z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny či koláče. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí, protože reaguje se šťávou z rebarbory.
Zdroj: článek Rebarbora