Pořádný hamburger by měl mít ideální tvar a velikost. Vedle kvalitního masa do něj přidáváme hovězí lůj, aby byl po upečení krásně šťavnatý a chuťově výrazný.
Maso na hamburger ve 106 g obsahuje: 720,8 kJ, 172,27 kcal, 10,6 g bílkovin, 4,558 g sacharidů, 14,84 g tuků.
Základem burgeru je hovězí maso. Mělo by být spíše tučnější, přibližně okolo 20 % tuku, ideální je přední hovězí. Nekupujte mleté maso, o kterém nevíte, co v něm je. Kvalita masa je pro hamburger naprosto zásadní. Kvalita masa se projeví nejen v chuti, ale i při přípravě.
Maso melte pokud možno těsně před grilováním. Je vhodné ho mlít těsně po vyndání z lednice, a to za co nejnižší teploty. Tím zabráníte oddělování tuku při mletí. Nepoužívejte rozmrazované nebo dlouho uskladňované maso. Kromě toho, že nebude hamburger dobrý, může se stát, že vám vůbec nebude držet pohromadě, že se bude vysušovat, že z něj jednoduše bude „podrážka“.
Podle kvality a vyzrálosti masa volte hrubost mletí. Měkká, vyzrálá masa stačí mlít jednou na hrubším mlýnku, čerstvé, obzvláště průmyslově chované hovězí je většinou třeba mlít dvakrát, ideálně jednou na hrubším a jednou na jemnějším mlýnku.
Cílem mletí ale není udělat z masa paštiku, takže s mletím opatrně, maso by mělo mít hrubší strukturu a jakoby se kouskovat.
Maso na burger předem neochucujte. Vytvarujte z masa placku o něco větší, než je hamburgerová houska, a jenom ji jemně posolte a opepřete těsně před položením na gril. Nic víc.
Masovou placku položte na gril, mírně ji přitlačte a nechte do poloviny propéct bez otáčení. Díky přitlačení na začátku se vám maso nevyboulí a nezkroutí, takže je není potřeba nijak tvarovat. Stačí se držet velikosti housky a masové kolečko udělat o něco větší (na grilu se trochu smrskne). V polovině grilování maso otočte. Nikdy burger neotáčejte více než jednou, můžete ho zbytečně poškodit, a navíc dáte zbytečný šok šťávám uvnitř masa. Doba grilování se liší podle typu a zralosti masa a stáří zvířete, zpravidla se pohybuje mezi dvěma a osmi minutami na každou stranu, takže nezbývá, než to na prvním burgeru prostě vyzkoušet. Po grilování nechte maso chvíli na talíři odpočinout, aby do sebe vtáhlo zpět šťávy, které se grilováním uvolnily.
Když se v 19. století rozmohl obchod po moři, přístav Hamburk obchodoval s ruskými městy a na lodích se mleté maso a „tartartský steak“ dostaly do Hamburku.
Na přelomu 19. a 20. století už naplno fungoval obchod po moři mezi New Yorkem a Hamburkem jako největším evropským přístavem a dalšími městy. V Hamburku byl „Hamburg steak“ oblíbený zejména mezi námořníky. Jednalo se o mleté hovězí maso se solí, strouhankou a cibulí. Důraz byl kladen spíše na trvanlivost než na chuť, což bylo vhodné na dlouhé cesty přes moře.
V Německu se mu dnes říká spíš „Frikadelle“ nebo „Bulette“, což je něco jako náš karbanátek. V Americe zas tvrdí, že hamburger vymyslel jeden z obchodníků během prodejní všeobecné výstavy v St. Louis v roce 1904 – když mu došly klobásky, osmahl mleté maso. Ze začátku se hamburger podával jako sendvič mezi toastovým chlebem. Postupem času se vynalezla měkká bulka, která maso krásně doplňuje a dobře se drží v ruce.
Pro hamburger je typické hovězí mleté maso a bulka.
Technologický postup: Maso umeleme a vytvarujeme tím způsobem, že jej přehazujeme z ruky do ruky jako balónek, tím se maso stlačuje a tvoří potřebný tvar. Měl by být asi 2,5 cm silný. Dáme na rozpálený gril a teprve pak vrchní stranu posypeme pepřem a solí. Vyčkáme dostatečně dlouho před prvním otočením. Teprve po otočení hamburgeru opečenou stranu opět posypeme solí a pepřem a hamburger dogrilujeme. Rozkrojenou žemli položíme na gril a slabě (opravdu jen slabě) ji ogrilujeme. Před dokončením položíme na hamburger plátek sýra, zavřeme víko grilu a počítáme asi do deseti – sýr má být napůl roztavený, ale nemá stékat. Jednu část ogrilované žemle potřeme majonézou smíchanou s kečupem, na druhou půlku hamburgeru dáme cibuli, rajče a plátek zeleného salátu a přiklopíme. Ihned podáváme.
Ingredience: 1 kg mletého hovězího masa, 8 housek, 1 ledový salát, 8 plátků čedaru, 2 cibule, 2 rajčata, 250 g majonézy, 200 g kečupu, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Nejprve vezmeme mleté maso a promícháme je. Poté z masa vytvoříme 8 placiček (měly by mít tak kolem 15 cm v průměru, tloušťku přes 1 cm, při opečení na pánvi se pak smrsknou na velikost housek). Připravte si čedar. Pokud máme tavený plátkový sýr (který se dává do toastů), je také dobrý. Placičky masa dáme na těžší pánev, osolíme a opepříme, opékáme nad středním plamenem. Opékáme 2 minuty, poté placičky obrátíme a znovu osolíme a opepříme. Nyní na opečenou stranu každé placky připlácněte plátek sýra. Opékáme další dvě minuty, než placky dáme na talíř, a můžeme sestavit hamburger. Spodní housku potřeme kečupem a majonézou, poté vložíme maso s rozteklým sýrem, pak cibulku, list salátu, rajče a horní housku opět potřeme kečupem a majonézou (nebo jiným dressingem dle chuti) a přiklopíme. Samozřejmě něco můžete vynechat, nebo naopak přidat, podle chuti.
Technologický postup: Maso smícháme s vejcem, drceným česnekem, sekanou petrželkou, ochutíme pepřem a solí. Necháme chvilku odležet a tvarujeme karbanátky, které vkládáme na pomaštěný gril (olejem nebo špekem) a pečeme po obou stranách. Rozkrájené housky dáme rozpéct na gril, vždy jednu půlku potřeme kečupem, druhou hořčicí, obložíme karbanátkem, plátkem čedaru, plátkem salátu, kolečkem cibule.
Ingredience na žemle: 15 g droždí, 260 g polohrubé mouky, 1 lžička cukru, 1/2 lžičky soli, 1 vejce, 1 vejce na potření, 120 ml mléka, 3 lžíce tekutého másla, sezamová semínka
Technologický postup: Nejdříve zaděláme těsto na žemle. V domácí pekárně rozdrobíme droždí, přidáme cukr a přidáme 2 lžíce vlažného mléka. Poté zapneme v pekárně míchání (cca 2 minutky), pekárnu zastavíme a necháme nakynout kvásek. Jakmile se na kvásku objeví bubliny, přidáme mouku, sůl, zbytek mléka, jedno vejce a rozpuštěné máslo. Necháme pekárnou promíchat a vykynout (na stanovený program). Po nakynutí si těsto lehce propracujeme na pomoučněném vále, pokud hodně lepí, podsypeme dostatečným množstvím mouky. Rozdělíme si na 4 bochánky, dáme na plech vyložený pečicím papírem, necháme dalších cca 20 minut kynout pod utěrkou, poté bochánky potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme sezamem a pečeme ve vyhřáté troubě cca na 180 °C, a to 15–20 minut. Mleté maso pořádně propracujeme s hořčicí, worcesterem a kořením, vytvoříme si 4 placky, silné cca 1–1,5 cm a necháme je odpočinout. Na pánvi na troše oleje zprudka orestujeme, aby se maso zatáhlo, a dáme do trouby pod gril. Doporučuje se použít grilovací tácek, burger pustí hodně šťávy, která se tímto zadrží krásně mimo burger (pokud jí je opravdu moc, tak šťávu sléváme, aby byl burger pěkně křupavý). Vychladlé žemle rozkrojíme, na rozpálenou pánev bez tuku položíme bulky řeznou stranou dolů a opečeme. Spodní díl pomažeme trochou kečupu, přidáme nakrájený ledový salát, cherry rajče na plátky, dáme čerstvě ugrilovaný burger, posypeme nastrouhaným čedarem a přidáme lžíci majonézy, do které přidáme trošku nadrobno nakrájené cibule, na jemném struhadle strouhanou okurku a utřený česnek (popřípadě dochutíme solí či pepřem), posypeme dýňovými semínky, přiklopíme houskou, přimáčkneme a podáváme.
Ingredience: 750 g mletého hovězího masa, 6 ml worcesterové omáčky, 15 g francouzské hořčice, mořská sůl, 100 g rukoly, 1 cibule, 3 rajčata, 20 g tymiánu, 20 g zeleného mletého pepře, 6 housek
Technologický postup: Ve velké míse smíchejte ingredience na burgery a vše dobře promíchejte. Ze směsi vytvořte 6 plochých bochánků. Takto připravené je zakryjte mikrotenovou fólií a uložte do lednice. Připravte gril na přímé grilování. Burgery grilujte 3 až 5 minut z každé strany. Housky rozkrojte a dejte na gril. Bude jim stačit půl až jedna minuta. Na spodní půlku housky dejte nejprve list salátu, na něj burger, cibuli, plátek rajčete, omáčku dle chuti a přiklopte druhou půlkou housky.
Technologický postup: Mleté maso nesolíme ani nepepříme, jen z masa uděláme kuličky, které v dlani rozplácáme na placky o tloušťce asi 5 mm a velikosti housky. Pánev nasucho rozpálíme a placky osmahneme 1–2 minuty z každé strany, ke konci opékání vložíme na maso plátek čedaru a necháme ho tam přibližně 10 vteřin a maso vyjmeme. Rozkrojenou housku na chvíli vložíme na pánev, aby byla křupavá. Maso osolíme a opepříme, až bude hotové a položené na housce. Teď už nás čeká jen skládání na housku. Housku potřeme majonézou, přidáme maso, kyselou okurku, rajče, druhou polovinu housky potřeme kečupem a vše přiklopíme.
Ingredience: 750 g mletého hovězího masa, 20 g zeleného pepře, 20 g nasekaného čerstvého tymiánu, 6 ml worcesterské omáčky, 15 g francouzské hořčice, mořská sůl, čerstvě namletý pepř, 6 housek na burger, 100 g listů rukoly, 1 cibule (nakrájená na plátky), 3 rajčata (nakrájená na plátky), kečup, majonéza, dip nebo prostě to, co máte rádi
Postup: Ve velké míse smíchejte ingredience na burgery a vše dobře promíchejte. Ze směsi vytvořte 6 plochých bochánků. Takto připravené je zakryjte mikrotenovou fólií a uložte do lednice. Připravte gril na přímé grilování. Burgery grilujte 3–5 minut z každé strany. Housky rozkrojte a dejte na gril. Bude jim stačit půl až jedna minuta. Na spodní půlku housky dejte nejprve list salátu, na něj burger, cibuli, plátek rajčete, omáčku dle chuti a přiklopte druhou půlkou housky.
Doporučení
Podle Pohlreicha je lepší si na gril vzít raději jeden druh masa a připravit ho opravdu dobře než se při každém grilování přejídat neuvěřitelnou kombinací špekáčků, kuřecího a klobás. Ideální je sehnat si maso správně odleželé, například z býka, kterého po porážce na tři týdny vyvěsí v chladu a teprve pak ho bourají. Maso tak má čas a podmínky, aby krásně změklo a zkřehlo. Při nákupu pamatujte na to, že ve vyzrálém mase, které je na gril naprosto ideální, vám otisk prstu zůstane. Kdežto do čerstvého masa prst neotisknete ani náhodou.
Maso na grilu zásadně obracejte kleštěmi, nepoužívejte vidličku. Když maso rozpícháte, šťáva vyteče. Hotový steak se má nechat po sejmutí z grilu chvilku odpočinout, aby se šťáva rozlila zpět do celého masa. Hrubá mořská sůl je podle Pohlreicha na dochucení hotového steaku ideální a dá mu chuťově rozměr navíc. Základem grilování jsou samozřejmě steaky, ale domácí burgery se stávají čím dál oblíbenějšími. Abychom skutečně věděli, co jíme, bude nejlepší, když si hovězí maso umeleme sami. Pokud koupíme maso kvalitní, libové, nepotřebujeme jako pojivo vejce ani strouhanku. Stačí čerstvé maso třeba z plecka, které si ochutíme hrubozrnnou francouzskou hořčicí, solí, zeleným pepřem, worcesterem – a máme skvělý materiál na hamburger. Maso si zaslouží dobře ručně promíchat a vytvořeným karbanátkům prospěje chvilka odpočinku v lednici. Maso si musí ale odpočinout i po tepelné úpravě před podáváním. Na začátku grilování je necháme v klidu zatáhnout, než jde samo lehce z roštu, pokud tuto zásadu dodržíme, čistě ho obrátíme. Pak už jen nahřejeme kvalitní bílé pečivo, před obložením potřeme rozříznutou housku majonézou a obložíme směsí listových salátů, rajčetem a kolečky čerstvé cibule.
Postup: Maso smícháme s vejcem, drceným česnekem, sekanou petrželkou, ochutíme pepřem a solí. Necháme chvilku odležet a tvarujeme karbanátky, které vkládáme na pomaštěný gril (olejem nebo špekem) a pečeme po obou stranách. Rozkrájené housky dáme rozpéct na gril, vždy jednu půlku potřeme kečupem, druhou hořčicí, obložíme karbanátkem, plátkem čedaru, plátkem salátu, kolečkem cibule.
Ingredience: 680 g hladké mouky, 2 lžíce másla, 2 lžičky cukru, 40 g droždí, lžička soli, 200 ml mléka, 200 ml horké vody, sezamová semínka, vejce
Technologický postup: Rozpustíme máslo, do mísy rozdrobíme nebo nasypeme droždí a přidáme ostatní suroviny. Chvilku mícháme, a jakmile se vše spojí v jednu pevnou masu, můžeme těsto vyjmout a promačkávat v dlaních. Těsto by se mělo dobře hníst. Pokud by se lepilo, můžeme jej ještě vyválet v mouce, dokud nebude hladké. Poté jej dáme do mísy a necháme pod utěrkou zhruba 1 hodinu kynout na teplém místě. Mísu s těstem postavíme na další mísu, do které nalijeme vroucí vodu. Vyjmeme vykynuté těsto, ještě trochu promačkáme a poté rozdělíme na houstičky. Velikost si můžete určit sami. Housky naskládáme na plech, který předtím lehce omastíme. Můžeme použít i pečicí papír. Přikryjeme utěrkou a necháme 45–60 minut vykynout. Vykynuté housky pomažeme rozšlehaným vejcem a posypeme sezamovými semínky. Dáme do vyhřáté trouby a pečeme při 200 °C zhruba 15 minut. Upečené hamburgerové housky vyjmeme a necháme vychladnout. Až změknou, můžeme je rozkrojit a plnit.
V Česku je to místy běžný druh, jeho výskyt je však značně nerovnoměrný. Všeobecně je hojnější na Moravě a v severovýchodní části Čech než v jihozápadní části Čech. Právě lidé v jižních a západních Čechách budou muset vyjet mnohem dále, protože v těchto krajích je jeho výskyt velmi vzácný. Nejčastěji roste ve vlhkých živinami bohatších lesích, hlavně luzích. Častější je v nížinách ale občas zasahuje až do hor. V některých nížinných luzích a vlhkých dubohabřinách na Moravě se vyskytuje masově. Rovněž tak v národní přírodní rezervaci Libický luh nedaleko soutoku Labe a Cidliny.
Romadur je v Česku jedním z reprezentantů měkkých sýrů, který navíc zraje pod mazem. Do výrobníku, jehož objem je dělen přepážkami pro postupné zpracovávání mléka s cílem semikontinualizace výrobního procesu, se napouští postupně pasterované mléko o tučnosti 1 %, ohřáté na teplotu přibližně 30 °C. Do mléka se přidá zvolená smetanová kultura a syřidlo. Po 60 minutách se vytvoří gel, který je sýrařskými harfami krájen a promícháván při zvolené teplotě. Vzniklé sýrové zrno se vypouští na odkapní pohyblivý pás a sýrová sraženina, zbavená částečně syrovátky, se plní do skupinových perforovaných forem, kde se dále zbavuje syrovátky odkapáváním při převracení forem. Sýry jsou z forem vyklepávány na nerezové rošty. Rošty jsou stohovány a celé stohy se sýry jsou ponořeny do solné lázně. Po prosolení, které trvá přibližně 6–8 hodin, a následném oschnutí jsou sýry postříkány suspenzí obsahující bakterie produkující maz. Následně jsou sýry na roštech v paletách umístěny ve zracích sklepích s řízenou teplotou 16 až 18 °C a vlhkostí 90 %. Po době zrání, která trvá přibližně 3–4 týdny, jsou sýry baleny a expedovány.
První písemné doklady o výrobě českého sýra pocházejí z 10. století, na sklonku 19. století existovalo v Čechách okolo 150 menších sýráren, do 50. let u nás vyráběly sýry především menší soukromé nebo družstevní sýrárny, respektive mlékárny, skutečná velkovýroba začala až po úplném znárodnění průmyslu po komunistickém převratu v roce 1948. Po roce 1989 do původně socialistických podniků vstoupil často mezinárodní kapitál.
Romadur je významným zdrojem řady důležitých živin. Především to jsou bílkoviny (převážně kasein), jejichž obsah v sýrech kolísá podle jejich druhu. V závislosti na obsahu sušiny a tuku se obsah bílkovin pohybuje od 6 % do téměř 30 %. Mléčné bílkoviny řadíme mezi bílkoviny plnohodnotné, protože obsahují všechny esenciální aminokyseliny v dostatečném množství. Sýry obsahují relativně menší množství syrovátkových bílkovin (0,4–0,5 %) a laktózy (0,3–0,4 %) ve srovnání s ostatními mléčnými výrobky. Zřejmě z těchto důvodů můžeme předpokládat, že konzumace sýra vede k menšímu vzestupu inzulinémie, tedy plazmatické hladiny inzulinu, než při příjmu stejného množství jiného mléčného výrobku. Další důležitou živinou, kterou sýry obsahují, je vápník. Obsah vápníku v sýrech závisí zejména na obsahu sušiny, do určité míry i na použité technologii. Zvláště důležitý je příjem vápníku u dětí. Dostatečný přísun vápníku má také velký význam u starších lidí, kteří často trpí osteoporózou – chorobou nedostatečného obs
Jde o repelenty s ricinovým olejem. Jak fungují? Díky ricinovému oleji. Ricinový olej je zcela přírodní repelent, který krtčím tunelům dodává nepříjemný zápach a také obaluje žížaly, aby byly nechutné. V důsledku toho jsou krtci nuceni se z chráněné oblasti přemístit.
Repelenty s ricinovým olejem se dodávají v kapalné a granulované formě, obě jsou stejně účinné při odpuzování krtků. Rozdíl je v režimech aplikace:
Kapalina připravená k postřiku: koncentrovaný roztok ricinového oleje se smíchá s vodou z hadice a pokryje se s ním postižená plocha. Díky následné vydatné zálivce pronikne do půdy.
Granule: biologicky odbouratelné repelentní granule napuštěné ricinovým olejem se rozprostřou po postižené oblasti a následně jsou aktivovány vodou z hadice, která posílá ricinový repelent hluboko do půdy.
Abyste si byli jisti, že vaše repelenty fungují tak, jak mají, musíte pečlivě dodržovat všechny pokyny k použití. Každý krok je rozhodující pro funkčnost repelentu. Například:
Aby se dostaly až do tunelů krtků, musí se repelenty s ricinovým olejem zalévat po dobu asi 20 minut bezprostředně po aplikaci.
Po čase začne odpudivost ricinového oleje slábnout. Aby byla zachována plná repelentnost, musí být postřik pravidelně znovu opakován.
Každý víme, že ricinový olej je používán v kosmetice a je prodáván ve 100ml lahvičkách za nesmírné peníze. Tak ten opravdu na zahradu stříkat nebudeme! Existuje varianta ricinového oleje pro průmyslové využití, která lze koupit i v Česku a prodává se po litrech za mnohem nižší cenu. Zde se můžete podívat, kde lze sehnat levný ricinový olej a kolik aktuálně stojí: ricinový olej na krtka prodej.
S granulemi napuštěnými ricinovým olejem je to trochu složitější. Ty se dají koupit jen v zahraničních internetových obchodech, jako například Amazon. Zde se můžete podívat kolik stojí: ricinové granule na krtky.
Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.
Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do I
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (me