JELENÍ POKRMY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Vaření v parní troubě je zdravé, neboť se touto přípravou uchová spousta živin a vitamínů. Odborníci tvrdí, že vaření v páře je nejen zdravé, ale i snadné, pohodlné, bezpečné a moderní a že jde o nejšetrnější tepelnou úpravu potravin.
Zkušenosti s parní troubou
Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.
Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.
Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.
Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.
Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parní trouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.
V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se občas jíst jeleni guláš na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě Warfarinem je důležité hlídat příjem vitamínu K na stejné úrovni každý den. Jelení maso, stejně jako maso ostatních zvířat, obsahuje jen málo vitamínu K a proto není třeba jeho konzumaci nijak hlídat. 200 gramů syrového masa z jelena obsahuje 2,2 mikrogramů vitamínu K. Když si dáte jelení guláš s houskovým knedlíkem nebo s rýží, tak ho můžete jíst podle libosti neomezeně. Rýže totiž neobsahuje žádný vitamín K a pšeničná mouka v knedlíkách má jen zanedbatelné množství vitamínu K. Pšeničná mouka a rýže a výrobky z nich jsou nejlepší přílohy pro pacienty užívající Warfarin. Brambory jsou na tom o něco hůře. Jedna středně velká brambora obsahuje 4 mikrogramy vitamínu K. Přeji dobrou chuť.
Jelení maso se řadí mezi zvěřinu, která jistě nepatří v našich domácnostech k denně připravovaným pokrmům, avšak jednou za čas ji ocení asi každý. Nejlepší maso mají zvířata do stáří jednoho roku a potom zvěř samičí. Zvěřina je maso volně lovených zvířat žijících v přírodě nebo chovaných pro lov. Jde o maso poměrně aromatické, jeho chuť při tepelné úpravě podtrhujeme přidáním slaniny a koření, například jalovce. Chuť masa však výrazně ovlivňují takové faktory, jako jsou roční období, část masa, věk zvířete a množství krmiva. Zvěřinu je nutno nechat před úpravou odležet, případně se nakládá do mořidel.
Jelení maso rozdělujeme na přední a zadní. K přednímu masu řadíme krk, plece, hrudí. Do zadního masa patří hřbet a kýta. Na přípravu guláše se nejlépe hodí krk, plec či kýta.
V tomto receptu se používá jelení maso. Recept je ale strukturovaný tak, že maso můžete nahradit jakoukoliv zvěřinou. Je jen na vás, zda si chcete připravit jelení klobásu, srnčí klobásu nebo klobásu z divočáka.
Ingredience
Na 1 kg divokých klobás:
600 g zvěřiny např. rameno, krk, břicho;
400 g pruhovaného vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
20 gramů kuchyňské soli;
3 gramy pepře;
1 g muškátového květu;
2 gramy kmínu;
1 g bobule jalovce;
0,5 g bobkového listu;
1 g nového koření;
2 gramy majoránky;
0,5 g hřebíčku.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Šicí jehla nebo párek;
Přírodní střívka
K plnění klobásy potřebujete přírodní střívka ráže 28/30 nebo ovčí střívka ráže 20/22, podle toho, jak velkou chcete mít velkou klobásu ze zvěřiny.
Postup
Maso a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku.
Koření najemno umeleme.
K masu přidáme koření a vše spolu promícháme.
Nyní promíchejte a hněťte mleté maso asi 3 minuty. To vytvoří dobré spojení a zabrání tomu, aby se vaše klobása rozpadla, když ji nakrájíte.
Natáhněte střívko na plnič klobásy a pomalu spusťte hmotu do střívka. Jakmile hmota dorazí do střeva, můžete konec zauzlovat.
Masovou směs naplňte do střívek.
Zakruťte je. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Váš jelení klobása je hotová. Přeji hodně zábavy při její výrobě!
Grily Weber se vyrábějí se zdrojem tepla, jímž může být plyn, dřevěné uhlí či elektřina. Většina grilů je na kolečkách, ale vyrábějí se i v provedení, které je přizpůsobeno ke grilování na stole nebo v kuchyni (jedná se hlavně o elektrické grily). Tady je patrná rozmanitost těchto grilů.
Plynové grily jsou určeny pro všechny příznivce grilování a gurmány. Využití grilů je pro soukromé nebo profesionální účely. Podle zvoleného typu grilu snadno připravíte pokrmy pro spontánní grilování nebo velkou společnost. Možností regulace tepla a perfektní kontrolou ručí plynové grily Weber za nejlepší kvalitu a dokonalý požitek z grilování. Provedení těchto grilů umožňuje snadné čištění roštů. Díky své konstrukci a snadnému ovládání jsou mezi uživateli velmi žádané. Grily mají speciálně vyvinuté grilovací rošty, které zabraňují skapávání tuků a šťáv na oheň, a tak nehrozí vzplanutí pokrmů v grilu. Grily vyšších tříd mají topné spirály chráněné kovovými profily – flavorizéry. Dají se na nich připravovat pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily se skládají z litinového roštu, jsou smaltovány porcelánem, mají regulovatelnou teplotu, ohnivzdornou lakovanou hliníkovou slitinou na plynové kartuše, poklop.
Grily na dřevěné uhlí jsou mezi uživateli velmi rozšířené, a to díky přípravě pokrmů na dřevěném uhlí, které dodává pokrmům výtečné aroma. Tyto grily se vyrábějí v modulovém systému, kde si můžete podle libosti zvolit nejvhodnější rošt pro přípravu pokrmů. Jedná se o velmi rozmanité grilování s neomezenými možnostmi. Také způsob hoření se zde dá regulovat. Provedení těchto grilů umožňuje grilování přímé a nepřímé. Dají se zde připravovat i pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily mají promyšlenou konstrukci, díky níž nabízejí optimální obsluhu při zajištění maximální bezpečnosti a pohodlnou údržbu. Grily se skládají z termoplastické rukojeti, jsou smaltovány porcelánem, mají výklopný rošt pro doplňování uhlí, popelník, poklop.
Elektrické grily se vyznačují jednoduchostí přípravy – jen je zapojíte do elektrické zásuvky a můžete grilovat. Jedná se o grilování bez kouře. Toto grilování je možné realizovat přímo v domácnosti nebo jiných uzavřených prostorech. Díky plynule nastavitelnému teplotnímu regulátoru je možné kontrolovat grilovací teplotu. Elektrické grilování dodává pokrmům obdobnou vůni, jako by byly pokrmy připravovány na dřevěném uhlí. Gril se skládá z teplotního regulátoru, porcelánem smaltovaného litinového roštu, poklopu a grilovací vany z ohnivzdorné hliníkové slitiny.
Příslušenství grilů, které vyrábí firma Weber, patří také k produktům s vysokou kvalitou zpracování a provedení. Příslušenství vychází z mnohaleté zkušenosti, takže je ve výsledku opravdu praktické. Řadíme sem: grilovací načiní, zástěry, ochranné rukavice, stojany, špízy, teploměry, pizza kameny, zapalovače, dřevěné uhlí, brikety, čisticí náčiní, stojany (na drůbež, žebírka), ochranné obaly na grily, steakové sady a kuchařky.
Grily Weber se dají pořídit v mnoha kamenných obchodech nebo na internetových portálech. Jedná se o prvotřídní grily, čemuž odpovídá i cena.
Ingredience: 0,5 kg jeleního masa (kýta, plec, hrudí), 3 ks cibule (velké), 100 ml oleje, 2 ks masoxu, 2 listy bobkového listu, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky drceného kmínu, sůl, 1 lžíce mleté papriky, 3 stroužky česneku, ½ lžičky pálivé mleté papriky, 1 lžíce povidel, mletý pepř, 4 kuličky jalovce, 1 lžička majoránky, 5 lžic hladké mouky, voda
Technologický postup: Do hrnce dáme olej, na kterém dorůžova osmahneme cibuli nasekanou nadrobno, přidáme maso nakrájené na menší kousky. Po dokonalém orestování přidáme masox a protlak, bobkový list, jalovec, pepř, povidla, gulášové koření, kmín a mletou skořici, opět orestujeme a podlijeme vodou. Dusíme pozvolna asi 2 hodiny, promícháváme a podle potřeby podléváme. Z guláše necháme za stálého míchání vydusit vodu, pak zaprášíme moukou, orestujeme, přidáme mletou papriku, promícháme a znovu podlijeme vodou. Guláš necháme provařit, přidáme česnek a majoránku, podle chuti osolíme. Guláš z jeleního masa je výborný proleželý. Na talíři můžeme ozdobit paprikou a rajčetem, podáváme s knedlíky nebo chlebem.
Suroviny: 1 kg jeleního masa, 100 g sádla, 2 ks cibule, 100 g slaniny, 100 ml octa, 1 lžička plnotučné hořčice, 2 lžíce sladké papriky, 1 ks rajčatového protlaku, sůl, 2 stroužky česneku, gulášové koření, 1 lžička kmínu, ½ lžičky majoránky, 1 lžička citronové kůry, 100 g hladké mouky, vývar, voda
Technologický postup: Maso ze zvěřiny na přípravu guláše marinujeme alespoň 24 hodin ve směsi vody a octa v poměru 5 : 1 s pokrájenou cibulí, lžičkou plnotučné hořčice a nakrájenou slaninou. Na sádle dozlatova osmažíme nakrájenou cibuli a přidáme papriku. Ihned zastříkneme vodou, aby paprika nezhořkla. Přidáme naložené maso, orestujeme, dále přidáme protlak, sůl, trochu gulášového koření, česnek, majoránku, kmín, nastrouhanou citronovou kůru a zalijeme 0,5 l vody. Když je maso měkké, tak jej vyjmeme, šťávu zaprášíme hladkou moukou, zasmažíme a zalijeme vývarem. Povaříme, přecedíme a přidáme maso. Podáváme nejlépe s knedlíkem.
Ingredience: 750 g jeleního masa, 500 ml červeného vína, 3 ks cibule, 2 lžíce sádla, 2 stroužky česneku, 1 lžička mletého pepře, sůl, 1 lžička kmínu, ½ lžičky sušeného tymiánu, 1 lžíce červené papriky, 5 kuliček jalovce, 3 listy bobkového listu, 1 ks sušené drcené feferonky, 2 lžíce brusinkové zavařeniny, 1 ks čerstvé feferonky, 1 ks čerstvého tymiánu, voda
Technologický postup: V míse smícháme tymián, kuličky jalovce, bobkové listy, mletou červenou papriku, nadrcenou sušenou feferonku a kmín, poté přidáme očištěné maso nakrájené na kostky, vše dobře promícháme a necháme do druhého dne odležet. Na rozehřátém sádle orestujeme nadrobno nakrájenou oloupanou cibuli, přidáme oloupané utřené stroužky česneku, kostky masa i s kořením a zprudka opečeme, aby maso zhnědlo a zatáhlo se. Potom osolíme, opepříme, zalijeme červeným vínem a pod pokličkou zvolna dusíme téměř doměkka (asi 2 hodiny), pak přidáme brusinkovou zavařeninu a společně dusíme doměkka (asi 20 minut). Podáváme ozdobené tymiánem a kolečky očištěné čerstvé feferonky, jako příloha se hodí knedlíky nebo chléb.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 150 g másla, 5 ks cibule, 250 g anglické slaniny, pepř, sůl, divoké koření (5 lžic celého černého pepře, 5 lžic celého jalovce, 15 bobkových listů, 5 lžic celého nového koření), 3 lžičky celého kmínu, 3 lžíce rumu, citronová šťáva, 500 ml červeného vína (suché), 2 l vývaru, 60 g hladké mouky, voda
Technologický postup: Divoké koření dejte do hrnce a zalijte jedním litrem vody, přiveďte k varu a 25–30 minut vařte. Na závěr přisypte sůl a počkejte, až vývar vychladne. Poté do něj vložte celé maso tak, aby bylo úplně ponořené, a dejte ho aspoň na šest hodin odležet do lednice. Maso vyndejte z nálevu a nakrájejte na kostičky velikosti sousta, osolte, opepřete. Cibulku smíchejte s kmínem a troškou soli a osmahněte ji na 100 g másla do tmavě zlatavé barvy. Pak vsypte slaninu a čtyři minuty opékejte, přidejte maso a nechte ho ze všech stran zatáhnout. Přilijte rum a červené víno a asi deset minut poduste – alkohol by se měl trochu odpařit, ale neměl by se úplně vyvařit. Poté maso vyjměte a do základu vlijte hovězí vývar a omáčku přiveďte k varu, zakápněte trochou citronové šťávy. Ze zbytku másla a hladké mouky připravte světlou jíšku. Vmíchejte ji do omáčky, vraťte do hrnce maso a duste pětadvacet až třicet minut doměkka.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 5 ks cibule, 100 g sádla, 3 plátky slaniny, 3 stroužky česneku, 1 lžička pepře, 1 lžička kmínu, 1 lžička celého nového koření, ½ lžičky celého jalovce, 5 listů bobkového listu, 1 lžička majoránky, 2 lžíce červené papriky, 1 lžíce cukru, 1 ks chilli papričky, 4 lžíce kečupu, 50 g hub, 2 ks sterilovaných okurek, citronová kůra ze ¼ citronu, 1 lžíce plnotučné hořčice, 5 lžic polohrubé mouky, voda
Technologický postup: Na sádle rozškvaříme 3 plátky slaniny, přidáme pokrájenou cibuli, kterou osmažíme do zlatohněda, přidáme lžíci cukru a necháme zkaramelizovat. Do tohoto základu dáme maso pokrájené na kostky a prudce restujeme, aby se zatáhlo, ale zatím nesolíme. Pak přidáme kečup a sladkou papriku, osolíme a dáme všechno koření, kromě majoránky. Podlijeme vodou a chvíli dusíme, asi za 20 minut přidáme houby, kdo má sušené, předem je namočí. Když je maso téměř měkké, zahustíme ho záklechtkou (polohrubá mouka rozšlehaná ve vodě) a vše řádně provaříme. Do téměř hotového guláše přidáme okurky nakrájené na kostičky, hořčici, utřený nebo prolisovaný česnek, majoránku a trošku strouhané citronové kůry z dobře omytého citronu. Podáváme s houskovým knedlíkem, ale je výborný i s chlebem.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 4 ks cibule, 200 g tuku, červená paprika, pepř mletý, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, hladká mouka, jalovec, bobkový list, nové celé koření, voda
Technologický postup: Cibuli rozkrájejte nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice, a tedy i chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké – jen tak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpalte, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchejte a hlídejte. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Potřebujete, aby měla světle hnědou barvu – jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou. Těsně před koncem smažení k cibuli přidejte protlak a papriku, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, přidejte jalovec, nové koření, bobkový list a trochu směs podlijte. Jakmile se základ trochu zavaří, vhoďte do něj maso a už jen trpělivě duste: příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévejte jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zaprašte pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlijte, znovu přiveďte k varu a vařte doměkka. Ochutnávejte, zahušťujte a dochucujte průběžně. Tohle zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, abyste ji pořád dolaďovali. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhněte závěrečnému zahušťování moukou – tím určitě ničemu nepomůžete.
Nejdůležitějším parametrem při výběru ledničky je pro mnohé její vnitřní objem. Ale důležité je také věnovat pozornost energetické náročnosti, ty neúspornější spotřebiče mají energetickou třídu A+++.
Při výběru chladničky byste tedy měli vždy myslet na:
užitný objem – doporučuje se 60 litrů chladicího prostoru a 25 litrů mrazáku na jednu osobu;
energetickou náročnost – rozdíl v provozních nákladech mezi třídami A a A+++ může být až 100 %;
rozměry – přeměřte pozici, kde bude chladnička stát, stejně tak i transportní cestu.
Chladničky se rozdělují na kombinované, americké, monoklimatické, vestavné, pultové a vinotékové. Kombinovaná chladnička má nejčastěji v dolní části mrazničku. V horní části naleznete několik polic pro umístění potravin a často také šuplíky na ovoce a zeleninu. Americká lednička (side-by-side) představuje v podstatě dvě kombinované chladničky vedle sebe, velký chladicí prostor i mrazničku, často s vestavěným nápojovým automatem a výrobníkem ledu. Monoklimatická samostatná chladnička je bez integrovaného mrazáku, lze ji kombinovat s vedle stojící mrazničkou. Vestavná lednička je připravena pro zabudování do kuchyňské linky. Pultová nízká chladnička se hodí k umístění pod pult (varianty jsou s mrazákem i bez), lze ji využít také na chatě, v kanceláři nebo ve studentských pokojích. Vinotéková je speciální chladnička na víno, důležitá je kapacita lahví. K dostání je v jednozónové (pro jeden druh vína) nebo dvouzónové variantě.
Nejčastěji používanými technologiemi jsou antibakteriální povrch, dávkovač vody a ledu, nulová zóna, prázdninový režim a samoodmrazování. Antibakteriální povrch je aplikován na vnitřní stěny, které jsou potažené speciální látkou, která ničí bakterie a plísně. Dávkovač vody a ledu se nachází v přední straně dveří, převážně u amerických typů ledniček. Nulová zóna je přihrádka, která je určena pro skladování ovoce, zeleniny nebo sýrů, kde je nižší teplota než v ostatních prostorech. Prázdninový režim se využívá v případě, kdy není lednice často otevírána, pak je vnitřní teplota udržována na stabilní úrovni, čímž se výrazně snižuje spotřeba. Samoodmrazování funguje díky cirkulaci vzduchu – dochází ke snížení vlhkosti a nevzniká námraza.
Ukládání potravin do chladničky má svá pravidla. Ovoce a zeleninu byste například neměli omývat, veškeré pokrmy by měly být zchlazeny na pokojovou teplotu, aromatické potraviny by měly být zabaleny, aby neovlivnily chuť a vůni ostatních. Vnitřní prostory by neměly být přeplněné, aby vzduch mohl cirkulovat. Také platí, že teplota není všude stejná. Nejteplejší částí jsou dveře, následují boxy na ovoce a zeleninu.
Kardamom lze nahradit směsí skořice a muškátového oříšku nebo zázvorem a skořicí. Pro slané pokrmy může být dobrou volbou také koriandr. Pokud chcete podobný výsledek, zvažte použití zeleného kardamomu místo černého.
Pro pečení a sladké pokrmy
Skořice a muškátový oříšek: Směs skořice a muškátového oříšku (stejné díly) je skvělou náhradou kardamomu v pečivu a dezertech.
Zázvor: Zázvor, zejména čerstvý zázvor, může být dobrou náhradou ve sladkých i slaných pokrmech.
Muškátový oříšek: Muškátový oříšek samotný lze použít v pečivu, krémech a rýžových pokrmech.
Pro slané pokrmy
Koriandr
Pokud vaříte slaný pokrm, zejména s jiným kořením, může být koriandr dobrou náhradou, zejména v přísadách k masu, kde je koriandr již přítomen.
Zázvor
Mletý zázvor se také dobře hodí do slaných pokrmů.
Nové koření
Nové koření se svou směsí hřebíčku, skořice a muškátového oříšku může být dobrou náhradou, zejména v receptech, které již obsahují jiná hřejivá koření.
Hřebíček
Hřebíček, i když je silný, lze použít ve směsi se skořicí pro dosažení co nejbližší shody.
Důležité informace
Začněte s menším množstvím
Při nahrazování je nejlepší začít s menším množstvím náhrady a upravit množství podle chuti.
Respektujte recept
Přemýšlejte o chuťovém profilu vašeho pokrmu a vyberte náhradu, která ho vhodně doplní.
Smíchejte koření
Pro komplexnější chuť zvažte smíchání různých koření jako náhrad.
Tymián je tradičním kořením Španělska, Francie, Itálie a Řecka. V současnosti se jeho obliba vrací i do našich kuchyní. Známý je jako součást takzvaného Provensálského koření. V gastronomii se nejčastěji používá tymián obecný nebo tymián citrónový. Větší aromatizující účinek mají kupodivu listy sušené než čerstvé. Tymián pomáhá při zažívání, je tedy vhodný ke skopovému či vepřovému masu nebo ke zvěřině. Zvýrazňuje chuť marinovaného masa, s oblibou se přidává do svíčkové omáčky. Pár lístků ochutí i pokrmy z ryb, luštěnin a rýže. Často se jím dochucují zeleninové pokrmy, omáčky a saláty, ve směsi s oreganem, bazalkou nebo rozmarýnou se často používá na pizzu, vodný je i na těstoviny
Listy k přímé spotřebě sklízíme kdykoliv. Při kořenění lístky rostliny sdrhujeme a v dlaních rozemneme. Čerstvé větvičky můžete vložit do oleje nebo octa a tento přípravek pak používat k dochucování mnoha pokrmů.
Zkuste některý z níže uvedených receptů a ochutnejte specifickou příchuť tymiánu.
Oběd by měl představovat završení hodování první poloviny dne. Během ní bychom měli prostřednictvím jídla přijmout asi 60 % z celkové denní energie. Oběd by měl tvořit cca 30−35 %. Většina rodičů bohužel nemá kontrolu nad tím, co všechno jejich dítě ve škole zkonzumuje. Jednou z možností, jak ovlivnit stravování dítěte ve škole, je sledovat jídelní lístek, a pokud má dítě na výběr z více jídel, doporučit mu jídla zdravější. Školní stravování dětí patří k často diskutovaným tématům. Spousta rodičů se domnívá, že školní jídelníčky v žádném směru neodpovídají zásadám zdravé výživy. Avšak vedoucí školních jídelen mají k dispozici takzvaný spotřební koš a přehled doporučených dávek a potravin, které by dětem měla školní jídelna nabízet, aby jídelníček odpovídal zásadám zdravé stravy. Výživová doporučení pro školní jídelny tedy existují. Je pravda, že ne všichni rodiče mají o zdravém stravovaní správné představy. Vyžadují-li například rodiče po školní jídelně, aby pro jejich děti připravovala veganské či makrobiotické pokrmy nebo aby nápoje nesladila cukrem, nýbrž náhradním sladidlem, je více než pravděpodobné, že se nesetkají s nadšenou odezvou. Většina rodičů má přímý vliv na složení obědů svých dětí o víkendech a školních prázdninách. Tehdy se mohou zaměřit na zdravé potraviny a pokrmy. Není nutné, aby součástí oběda byla vždy také polévka. Pakliže je hlavní jídlo samo o sobě vydatné (například těstoviny nebo knedlíky s omáčkou), nemusíte k němu připravovat ještě polévku. A naopak: chcete-li k obědu uvařit zahušťovanou polévku (bramborovou, rajskou a podobně), můžete ji podávat jako samostatný pokrm a doplnit ji například pečivem. Co by ale u zdravého oběda nikdy chybět nemělo, je zelenina nebo ovoce. Pokud není zelenina (dušená, špíz a podobně) přímo součástí pokrmu, doplňte hlavní jídlo například oblohou či miskou salátu nebo kompotu.
Vařit pro děti nemusí být vždy jednoduché. Neustále přemýšlíte, které suroviny jsou vhodné, jak je upravovat... Každý, kdo má děti, si postupně vytvoří jakýsi seznam jídel, u nichž má naději, že je děti snědí. Obvykle to bývají jídla rychlá a jednoduchá.
Jedná se o kypřicí prostředek zvaný také cukrářské droždí nebo dříve sůl z jeleního rohu, či jelení sůl. Preparát prodávaný nyní v obchodech je směs kyselého uhličitanu amonného a karbamidu amonného. Dříve býval připravován suchou destilací zvířecích odpadků, jako jsou kůže, kopyta, rohy (odtud také pochází jeho starší název). Později se začal připravovat sublimací síranu amonného s uhličitanem vápenatým. Je to jemný bílý prášek zapáchající po čpavku, poněvadž teplem disociuje na vodní páru, plynný amoniak a kysličník uhličitý, čímž těsto kypří. Do těsta se přidává rozmíchaný v tekutině nebo se rozválí válečkem mezi dvěma papíry a nasype přes jemné sítko do mouky. Hrubé amonium zanechává v pečivu nepravidelné póry a povrch pečiva není hladký. Na ½ kg mouky stačí 10 g. Používá se do pečiva nízkých tvarů (perníčky, nízké linecké), protože ve vyšších těstech zanechává nepříjemný pach po čpavku. Uchováváme ho ve sklenicích se zabroušenou zátkou, neboť se působením vlhkostí a kyslíku rozkládá. Dnes je k dostání v řadě drogerií a prodejnách potravin.
Jejich žahavé „chlupy“ - odborně bychom řekli trichomy - mají svůj smysl. Kopřiva je prý tak úžasná, že kdyby se nechránila svou pálivostí, zvěř i zájemci z hmyzí říše by ji úplně zlikvidovali. Tak třeba jeleni před říjí spásají velké množství kopřiv, aby se zásobili na vysilující boje o samice.