JIŠKA NA ZAHUŠTĚNÍ GULÁŠE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jíška neboli zásmažka či zápražka je prostředek k zahušťování polévek a omáček. Připravuje se v poměru ze stejného množství tuku a mouky. Postup je takový, že do rozpáleného tuku vmícháme mouku a pražíme do požadované barvy jíšky.
Do guláše používáme jíšku tmavou. Na pánvi necháme rozpálit olej, poté do něj přidáme hladkou mouku a za stálého míchání nám vznikne jíška. Necháme smažit tak dlouho, dokud nebude mít jíška tmavou barvu. Guláš lze zahustit také rozdrobeným chlebem.
Zdroj: článek Jíška
Ve svém příspěvku JÍŠKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den, najdu, prosím, někde návod na jíšku bez mouky? Mám k dispozici chleba a brambory. A protože nepeču, nechci si kupovat kilo mouky jen na jednu jíšku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Kup si hotovou granulovanou jisku
Zdroj: příběh Jíška
Jíška z polohrubé mouky se připravuje naprosto stejným způsobem jako z hladké mouky. Prostě když vám dojde hladká, použijte polohrubou. Rozdíl bude pouze v tom, že polévka nebo omáčka budou trošku „hrubší“. Ale účel to splní naprosto stejný.
Postup přípravy jíšky:
Zdroj: článek Jíška
Jíška z oleje se připraví tak, že na pánvi necháme rozpálit olej, poté do něj přidáme hladkou mouku a za stálého míchání nám vznikne jíška. Necháme smažit tak dlouho, jakou budeme potřebovat barvu jíšky. Pokud budeme chtít světlou jíšku, necháme jen zpěnit a stáhneme z plotny. Pokud tmavou, pražíme chvilku déle.
Zdroj: článek Jíška
Ve svém příspěvku JÍŠKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Pavle, nemáš zač
Ja tu jisku používám už několik let a absolutní spokojenost do omáčky.
Jinak jak jsi vzpomněl ten chleba, tak ususit,udělat strouhanku a do guláše nic lepšího neznám.
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Zdroj: příběh Jíška
Do čočky nakyselo by měla mít jíška hnědou barvu. Připravíme ji tak, že na pánev s rozpáleným olejem přidáme hladkou mouku a pražíme do zlatova. Pokud se vám jíšku podaří připálit, je to během chvilky, určitě si udělejte novou.
Zdroj: článek Jíška
Ve svém příspěvku JÍŠKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den, najdu, prosím, někde návod na jíšku bez mouky? Mám k dispozici chleba a brambory. A protože nepeču, nechci si kupovat kilo mouky jen na jednu jíšku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Děkuji za radu. Zařídím se podle ní. Já znal jen strouhanku z rohlíků a tato varianta mě nenapadla.
Zdroj: příběh Jíška
Jednoduchá jíška z vody a mouky se používá často do omáček, v nichž je mléko nebo smetana. Smícháme mouku s vodou nebo mlékem, pořádně rozkvedláme a za stálého míchání vlijeme do připravovaného pokrmu. Pokud se vám omáčka bude zdát řídká, musíte si do jíšky přidat více mouky.
Zdroj: článek Jíška
Ingredience: hovězí maso (nejlépe kližka), cibule, tuk, mletá paprika, pepř, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, mouka na zahuštění
Pohlreich uvádí, že na guláš je nejlepší kližka, protože se nerozpadá, případně jiné hovězí přední – plec nebo krk. Vždycky by se měl guláš vařit z jednoho druhu, nejlépe z jednoho kusu masa, jen tak si zajistíte jednotnou chuť.
Cibule podle Pohlreicha stačí obyčejná, důležité je až to, co s ní provedete. Říká se, že ideální poměr hovězího a cibule je jedna ku jedné, ale jídlo je pak moc sladké, lepší je dvakrát víc masa než cibule.
Pohlreich také připomíná, že s tukem při přípravě nemáte šetřit, přebytečný tuk můžete vždycky slít.
S dochucovadly to určitě nepřehánějte! Nepotřebujete nic víc než sůl, černý pepř, trochu protlaku a případně trochu worcesterské omáčky.
Postup: Pohlreich cibuli rozkrájí nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice a tedy chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké, jen pak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpálí, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchá a hlídá. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Pohlreich uvádí, že cibule by měla mít světle hnědou barvu, stejně jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou, radí zkušený kuchař.
Těsně před závěrem k cibuli přidá trochu protlaku a papriky, na kilo masa stačí jedna lžička, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, a trochu směs podlije. Jakmile se základ trochu zavaří, vhodí do něj maso a už jen trpělivě dusí. Podle Pohlreicha příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévá jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale pomalu se dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zapráší pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlije, znovu přivede k varu a vaří doměkka.
Ochutnává, zahušťuje a dochucuje průběžně. Toto zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, aby se pořád dolaďovala. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhýbá závěrečnému zahušťování moukou, tím se ničemu nepomůže.
Zdroj: článek Hovězí guláš z kližky
Ingredience: 1 sklenice kysaného zelí, 1–2 stroužky česneku, 2 cibule, 1 kg krkovice, 1–2 kostky masoxu
Ingredience podle chuti: sůl, mletá sladká paprika
Ingredience podle potřeby: polohrubá mouka, olej, smetana
Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno. Je lepší dát více cibule, vhodné jsou dvě velké. Krkovici nakrájíme na kostičky. Nakrájenou cibuli osmahneme dozlatova, poté hrnec odstavíme, osmahnutou cibuli posypeme mletou sladkou paprikou a vrátíme hrnec zpět na plotnu. Dále přidáme nakrájené maso, osolíme a za stálého míchání maso opékáme, dokud nepustí šťávu. Poté maso přibližně 5 minut dusíme pod pokličkou. Následně přidáme zelí a chvíli mícháme. Hrnec zalijeme vodou, chvíli mícháme a přidáme masox. Přivedeme k varu a na mírném ohni necháme vařit, dokud maso nezměkne, tedy cca 1 hodinu. Na závěr guláš dochutíme solí a zahustíme. Je možné použít vlažnou vodu smíchanou s polohrubou moukou tak, aby vzniklá hmota nebyla ani řídká, ani tuhá. Pomalu naléváme do guláše, přitom stále mícháme, aby se netvořily hrudky.
Po zahuštění ještě 10 minut mícháme. Na úplný závěr přidáme do segedínského guláše prolisovaný česnek podle chuti. Je možné přidat i smetanu kvůli zjemnění chuti, ale není to nutné. Podáváme s houskovými knedlíky.
Zdroj: článek Segedínský guláš
Ingredience: 2 cibule, 2 lžíce rostlinného oleje, 4 brambory, 1 lžíce uzené papriky, 1/4 lžičky mletého kmínu, 1 lžička majoránky, sůl, pepř, 2 kuličky jalovce, 2 bobkové listy, 2 kuličky nového koření, 1 lžička sušeného zeleninového bujónu, 3 stroužky česneku, 1 chilli paprička, 2 lžíce rajčatového protlaku, 2 světle zelené papriky, hrst sójového granulátu, 500–600 ml vody
Technologický postup: Nejprve si očistěte a pokrájejte nadrobno papriky a dejte do malého hrnce s troškou vody vařit. Budete je potřebovat na zahuštění a trvá docela dlouho, než se rozvaří. V asi dvoulitrovém hrnci na oleji orestujte dozlatova cibulku, poté přihoďte na kostičky nakrájené brambory, zasypte uzenou paprikou a chvíli opékejte. Když se vám sem tam kousek připeče, vůbec to nevadí. Následně brambory osolte, přidejte zbytek bylinek a koření včetně bujónu, přidejte protlak, 2 stroužky česneku vcelku, sójový granulát a zalijte asi 500–600 ml vody. Pod pokličkou vařte do změknutí brambor. Jakmile budou brambory měkké, vyjměte z guláše koření, bobkový list, kuličky, chilli a stroužky česneku. Rozvařené papriky rozmixujte na kaši a vlijte do guláše. Přidejte 1 stroužek lisovaného česneku a krátce povařte. Podle potřeby dochuťte solí, pepřem a majoránkou.
Zdroj: článek Bramborový guláš podle babičky
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Včelí produkty
Postup: Připravíme jíšku z předešlého receptu, do které pak za stálého míchání přidáváme smetanu. Nejlépe tu, která je určena na vaření. Pokud vyžadujeme opravdu tučný bešamel, použijeme běžnou smetanu ke šlehání (šlehačku).
Ingredience: Na 50 g mouky potřebujeme cca půl litru smetany na vaření. Běžné smetany ke šlehání bude potřeba o poznání více. Nejprve uděláme bešamel raději hustší, zředit ho totiž můžeme kdykoliv. Zahušťování je náročnější.
Tip: Ekonomicky výhodným způsobem použití bešamelu je připravit si ho více najednou. Pak zbytek uložit do lednice a do deseti dnů ho spotřebovat. Je ale i další možnost – můžeme ho dát zamrazit. Jen je potřeba po rozmrazení bešamel rozmixovat. Přemrzlý škrob totiž vytvoří „cucky“, které pouhým mícháním nelze rozpojit.
Dále můžeme připravit do zásoby pouze jíšku, tedy osmahnout mouku na másle. Tu lze v lednici uchovat v dobře těsnící nádobě i měsíc. Pokud jíšku rozdělíme na malé porce, můžeme ji zamrazit a brát z mrazáku postupně, kdykoliv potřebujeme udělat omáčku, polévku nebo bešamel připravený k dalšímu použití při vaření.
Zamrazená jíška nijak nezmění svou konzistenci a lze ji pak po rozmrazení běžně použít. Jen je nutné myslet na fakt, že tuky v mrazáku silně nasávají okolní pachy. Takže jíšku musíme skladovat ve velmi dobře těsnící nádobě. Pouhý igelitový sáček nám totiž nebude nic platný. Zejména když máme v mrazáku například aromatické uzené maso, klobásy nebo třeba předpřipravené česnekové karbanátky. Takové pachy jíška chytá velmi rychle a silně, což by mohlo později zkazit celé vaření. Proto vždy zamrazujeme ve vzduchotěsných nádobkách.
Zdroj: článek Bešamel
Suroviny:
Postup:
Na pánvi rozehřejeme sádlo, přidáme nakrájenou cibuli a orestujeme. Cibuli můžeme, ale nemusíme použít. Je to dle libosti. Poté přidáme hladkou mouku a osmažíme do hněda. Hotovou jíšku zchladíme vodou a nalijeme do polévky. Já ji nechladím a rovnou dávám za stálého míchání do polévky. Vaříme alespoň 5–10 minut na mírném ohni.
Zdroj: článek Jíška
Suroviny:
Postup:
V kastrolu na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme mouku a mícháme, dokud se nám vše neprovaří. Přilijeme vodu, přidáme nastrouhané brambory, masox a cukr. Necháme provařit, potom přidáme uvařené kyselé zelí a dochutíme dle libosti.
Zdroj: článek Jíška
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 4 ks cibule, 200 g tuku, červená paprika, pepř mletý, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, hladká mouka, jalovec, bobkový list, nové celé koření, voda
Technologický postup: Cibuli rozkrájejte nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice, a tedy i chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké – jen tak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpalte, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchejte a hlídejte. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Potřebujete, aby měla světle hnědou barvu – jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou. Těsně před koncem smažení k cibuli přidejte protlak a papriku, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, přidejte jalovec, nové koření, bobkový list a trochu směs podlijte. Jakmile se základ trochu zavaří, vhoďte do něj maso a už jen trpělivě duste: příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévejte jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zaprašte pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlijte, znovu přiveďte k varu a vařte doměkka. Ochutnávejte, zahušťujte a dochucujte průběžně. Tohle zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, abyste ji pořád dolaďovali. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhněte závěrečnému zahušťování moukou – tím určitě ničemu nepomůžete.
Zdroj: článek Jelení guláš
Nevěříte-li svému kuchařskému umění a chcete-li si být opravdu jisti, že děláte všechno správně, můžete se řídit videem, které vás bude přípravou segedínského guláše provázet.
Abyste se mohli dopředu připravit, mám pro vás výpis surovin, které budete potřebovat.
Přesný postup na přípravu tohoto segedínského guláše zhlédněte ve výše uvedeném odkaze.
Zdroj: článek Segedínský guláš
Ingredience: 800 g hovězí roštěné (vysoký roštěnec), 4 lžičky plnotučné hořčice, 50 g špeku, 2 nožičky párku v jedlém střívku, 2 vejce, 1 velká sterilovaná okurka, 1 velká cibule, 100 ml oleje, instantní jíška na zahuštění šťávy
Technologický postup: Maso nakrájíme přes vlákno na plátky, naklepeme je do šíře, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Okurky, vejce, párky, špek a cibuli pokrájíme na stejné čtvrtinové dílky a klademe na jednotlivé plátky masa. Dobře zavineme, popřípadě spíchneme párátkem. Na povrchu můžeme též osolit a opepřit. Do pekáčku vložíme cibuli, zalijeme olejem, navrch naskládáme natěsno ptáčky a dáme zapéct do maximálně rozehřáté trouby na 10 minut, pak zmírníme a dopékáme při 150 °C cca 45 minut, až je maso měkké. Během pečení poléváme vypečenou šťávou nebo podle potřeby podléváme horkou vodou. Když jsou závitky upečené, vyjmeme je z výpeku, který přivedeme k varu, orestujeme do zlatohněda, zalijeme trochou vody a zahustíme jíškou, dochutíme solí, pepřem a lžičkou hořčice. Ptáčky vložíme zpět do šťávy a prohřejeme.
Zdroj: článek Španělský ptáček
Ingredience: 4 králičí stehna, 1 palička česneku, 2–3 lžíce dijonské hořčice, kostka cukru, sádlo, vývar, 100 ml smetany ke šlehání, sůl, jíška na zahuštění vypečené šťávy
Postup: Maso osolíme a v kastrolu zprudka opečeme na sádle dohněda. Vypneme plotýnku a do výpeku přidáme dijonskou hořčici, kostku cukru, půl paličky nastrouhaného a půl paličky nasekaného česneku. Necháme česnek rozvonět, podlijeme vývarem nebo vodou a vhodíme rozdrobenou masoxovou kostku. Vložíme do trouby rozehřáté na 200–220 °C a pečeme nejméně hodinu přikryté a nejméně půl hodiny odkryté. Maso hlídáme a podléváme. Měkké maso vyjmeme, vypečenou šťávu dochutíme, seškrábeme do ní všechny přípečky ze stran kastrolu a zahustíme jíškou. Na závěr tohoto receptu přidáme do omáčky trochu šlehačky.
Zdroj: článek Králík na smetaně