Nejprve musíme zdůraznit, že v žádném případě nelze květiny pěstovat v zastrčeném tmavém koutě či v místnosti bez denního osvětlení. Všechny rostliny musí mít k životu a správnému růstu dostatek světla, protože světlo dopadající na listy spouští fotosyntézu, která listům umožňuje vyrábět většinu potřebných organických látek. Za tmy se tento proces zastavuje a rostlina si žádnou „potravu“ nevytváří.
Marantovité
Z marantovitých se vám bude líbit třeba maranta, kalatea, ktenante či stromanthe.
Maranta (Maranta)
Dekorativní listy této rostliny mají na svrchní straně výrazné červené žilkování, po rubu jsou temně purpurové. Zvláštní jsou tím, že se na noc svinují. Květy nejsou významné. I když se maranta dá pěstovat vyvázaná k mechovému kmínku nebo k malé treláži, obvykle je nízká a poléhavá.
Rostlinu pěstujte po většinu roku v polostínu, na zimu ji raději přesuňte na stanoviště s jasným rozptýleným světlem. Příliš jasné světlo má však za následek vadnutí listů a hnědnutí jejich okrajů. Této rostlině vyhovuje normální pokojová teplota, minimálně však 15 stupňů Celsia. Po celou vegetační sezonu marantu vydatně zalévejte a jednou za dva týdny ji přihnojujte standardním tekutým hnojivem. Mezi zálivkami nechte vždy zeminu trochu vyschnout, ale ne úplně. Maranta je rostlina tropických dešťových lesů, která miluje vzdušnou vlhkost. Pěstujete-li ji v teplém pokoji, postavte květináč do misky s navlhčenými oblázky a často roste. K rosení používejte pokud možno dešťovou vodu, která na listech nezanechává stopy. Marantu můžete množit na jaře dělením velkého trsu nebo v létě řízkováním. Použijte zeminu na půdní bázi.
Zde si můžete prohlédnout tuto velmi dekorativní pokojovou rostlinu: maranta foto.
Kalatea (Calathea)
Krásně skvrnité listy kalatey vyrůstají na dlouhých stopkách téměř vertikálně, díky čemuž vynikne kresba na jejich spodní straně. Kromě nádherné barvy listů vás jistě okouzlí i nápadné oranžové květy (viz odkaz na fotografie níže). Kalatea dorůstá obvykle do výšky 35 cm.
Vyžaduje polostín a celoroční teplotu mezi 15 až 25 stupni Celsia. Hojně kalateu zalévejte a v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně tekutým standardním hnojivem. V zimě zálivku omezte. Vysoká vzdušná vlhkost je nezbytná i u této rostliny. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a kalateu často roste, nejlépe dešťovou vodou.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kalatey: kalatea foto.
Ktenante (Ctenanthe)
Ktenante je stejně jako všechny marantovité rostliny velmi náročná. Odměnou za péči vám však budou její krásně zbarvené listy, které rostou na vzpřímených stoncích a mají velmi zajímavé zbarvení (viz odkaz na fotografie níže). Ktenante dorůstá většinou do výšky 60 až 80 cm. Za dobrých podmínek i do výšky 1 metru.
Právě zelenolisté druhy ktenante jsou vhodné do tmavších zákoutí. Celoročně těmto rostlinám vyhovuje pokojová teplota. Přes zimu však snesou i nižší teploty (kolem 15 stupňů Celsia). Nemají však rády výraznější změny teplot během dne. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ NA ORCHIDEJI-A CO DÁL? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, na stonku po odkvětu mi vyrašila nejdříve menší odnož orchideje, poté mi z hlavní rostliny začal růst stonek nových květů. Avšak vyrostl jen do výše 11cm a konec. Žádné květy. Květina zůstala takto asi 4-5 měsíců a nedávno se šíleně rychle začala zvětšovat ta odnož nahoře a asi před 10 dny jsem si všiml, že vyhání stonek na květ. Říkám si, jestli to není počasím. V dnešních dnech je slunečno, rostlina je na okně, možná je to poslední záchvěv přírody.
Je to běžné?
Nebo:je to běžná anomálie?
Nový stonek je dlouhý už 6cm.
Co s tím, až(pokud)to vykvete? Udrží ten spodní stonek horní aplégr, jehož listy jsou v současnosti 3ks a největší má už 19cm? Je to v podstatě samostatná rostlina. Ale kdykoliv jsme podobné doma dali od hlavního stonku a pokusili ji pěstovat, tak zašla.
Na 99% jde o phalaenopsis ale nejsem odborník.
Budu rád za jakoukoliv informaci, recenzi,názor
A pokud by se někdo chtěl problémem zaobírat důkladněji, pokusím se poslat foto.
S díky Petr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Vaše orchidej takto reaguje na zkracující se dny. Když je denní doba delší než noc (typicky v létě), tak roste, a když se den zkrátí a tma je delší, tak rostlina nasazuje na květ (typicky podzim a jaro). To, zdali zvládne dokončit násadu až do vykvetení, již záleží na místních pěstebních podmínkách - méně vláhy do kořenů, větší vzdušná vlhkost, nižší teplota, méně hnojiva s omezeným dusíkem, atd.
Až bude mít odnož vlastní kořeny, tak ji můžete odříznout, ránu zasypat dřevěným uhlím a zasadit ji samostatně do substrátu pro orchideje.
Rostlina Calathea je příbuzná s rody Maranta, Ctenanthe a Stromanthe. Tyto rostliny jsou si tak podobné, že bývá často jedna s druhou zaměňována. Ve své domovině Calathea tvoří hustý podrost ve stínu vysokých stromů deštných pralesů. Je to keříkovitá rostlina s jednoduchými stonky, na nichž rostou poměrně široké listy v nejrůznějších kresbách. Patří mezi rostliny náročnější na pěstování. Vyžaduje zvýšenou vlhkost a v období růstu teploty okolo 20 °C. Ideální je pro pěstování skleník nebo prosklená vitrína.
Tyto nízké, poléhavé rostliny pocházejí z tropické Ameriky. Jméno maranta dostala po italském botanikovi Bartolomeo Marantim. Maranty mají jasně zelené, sametové listy, široce vejčitého tvaru, s velkými, bělavými skvrnami. Vyžadují rozptýlené světlo a denně rosit na list. Teplotu udržujte minimálně 18 °C, neměla by pod tuto hranici klesnout. Ideální teplota je kolem 25 °C. V zimním období pak minimálně 14 °C. Rostliny zaléváme 2–3krát do týdne, v zimě pak stačí jednou. Substrát ovšem nesmí být přemokřený, neboť kořeny mohou zahnívat v důsledku vytlačení kyslíku vodou, ale také nesmí nikdy vyschnout. Ve vegetačním období hnojíme vícesložkovým tekutým hnojivem pro zelené pokojové rostliny cca jednou za 14 dnů. Maranty vyžadují lehký, kyprý, humózní a propustný substrát.
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ema.
Maranta třtinová roste v západní Indii a tropické Americe, kvete v červenci a srpnu. Má drobounký bílý květ. Patří mezi trvalky. Pod zemí vytváří článkovitý oddenek, který je po převaření jedlý. Lodyhy dorůstají výšky 1–3 m. Střídavé vejčité listy jsou charakteristické zduřením mezi řapíkem a čepelí, vyznačují se zajímavou barevnou kresbou. Důležité je dopřát rostlině vysokou vzdušnou vlhkost.
V létě se objevují na této rostlině bílé nevýrazné květy. Květy jsou uspořádány po 2 a každý pár je podepřen listenem, páry květů často skládají vrcholičnaté květenství. Květy jsou výrazně nesouměrné. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3, jsou volné. Koruna se skládá ze 3 lístků, které jsou na bázi srostlé v krátkou trubku, jsou nestejné, jeden z lístků je delší a kápovitý.
Mezi nejznámější škůdce, kteří mohou rostlinu napadnout, patří svilušky, třásněnky, mšice a červci. Pokud jsou špičky listů hnědé a zaschlé, je nejspíše vzduch příliš suchý, proto musíme rosit listy. Nedostatečná zálivka rostliny se projeví pokroucenými a skvrnitými listy. Pokud jsou listy popálené a ztrácejí barvu, musíme rostlinu přemístit, jelikož má příliš slunečního záření. Opad listů zase svědčí o příliš suchém vzduchu.
Tato velice pomalu rostoucí rostlina v noci svinuje listy, jako by spala. Pochází z tropických deštných lesů Střední a Jižní Ameriky. Vyhovuje jí světlé stanoviště bez přímého slunce, a to především v zimě. Na příliš světlém stanovišti rostlině blednou listy. V létě zaléváme 2x až 3x týdně, v zimě stačí jen 1x týdně. Když rostlině nezajistíme dostatečnou zálivku, listy odspodu zežloutnou anebo se objeví skvrny. Vysoká vzdušná vlhkost je pro tuto rostlinu velice důležitá, proto jí dopřejeme každodenní rosení. V období růstu hnojíme jednou za 14 dní standardním tekutým hnojivem, v zimě stačí jednou za měsíc. Tato teplomilná rostlina uvítá běžnou pokojovou teplotu kolem 20 °C, teplota by však nikdy neměla klesnout pod 10 °C.
Proč moje pokojová květina s barevnými listy po koupi ztrácí barvu?
Nejčastějším důvodem je změna světelných podmínek a stres z přesunu do bytu.
Rostliny jsou v obchodech pěstovány při ideálním osvětlení a stabilní vlhkosti. Po přenesení domů se náhle změní intenzita světla, orientace okna i vzdušná vlhkost. Rostlina reaguje tím, že omezí tvorbu barevných pigmentů. Nejde o chybu v péči, ale o přirozenou adaptaci. Pokud nové listy časem zesílí barvu, znamená to, že se podmínky stabilizovaly.
Je normální, že barevné listy v zimě blednou?
Ano, zimní blednutí barevných listů je zcela běžné a ve většině případů dočasné.
V zimě je méně přirozeného světla a kratší den. Rostlina přechází do úsporného režimu a omezuje tvorbu pigmentů. Není vhodné tento stav řešit zvýšeným hnojením. Na jaře, s prodlužujícím se dnem, se barva většinou sama vrací. Důležité je udržet stabilní místo a nepřemisťovat rostlinu.
Pomůže více hnojiva k intenzivnější barvě listů?
Ve většině případů nepomůže a může situaci dokonce zhoršit.
Nadměrné hnojení, zejména dusíkem, podporuje růst zelené hmoty. Barevné pigmenty jsou pak potlačeny. U pokojových květin s barevnými listy platí, že světlo má větší vliv než živiny. Hnojivo používejte střídmě a spíše v období aktivního růstu.
Jak poznám, že má rostlina málo světla?
Nedostatek světla se projeví blednutím nových listů a ztrátou kresby.
Typickým znakem je, že nové listy jsou větší, ale méně vybarvené než staré. Rostlina se snaží zachytit více světla. Pokud si tohoto jevu všimnete, zkuste ji přesunout blíže k oknu, ale stále mimo přímé slunce. Rychlá změna je lepší než čekání.
Mohu dát pokojovou květinu s barevnými listy na přímé slunce?
Přímé polední slunce je pro většinu těchto rostlin nevhodné.
I když se může zdát, že více světla barvu zvýrazní, přímé slunce často způsobí spálení listů. Ideální je rozptýlené světlo nebo ranní a večerní slunce. Pokud jsou listy na okrajích suché nebo hnědé, je to jasný signál, že světla je příliš.
Jaký je rozdíl v péči mezi barevnými a panašovanými listy?
Barevné listy reagují hlavně na intenzitu světla, panašované na jeho rovnoměrnost.
Panašované listy mají méně chlorofylu, proto rostou pomaleji. Potřebují stabilní rozptýlené světlo a špatně snášejí extrémy. U barevných listů je možné barvu ovlivnit světlem výrazněji. Zaměnění těchto dvou skupin vede k chybám v péči.
Jak dlouho trvá, než se barva listů znovu zlepší?
Zlepšení barvy se projeví až na nových listech, obvykle během několika týdnů.
Staré listy už barvu nezmění. Sledujte proto nové přírůstky. Pokud jsou výraznější než předchozí, jdete správným směrem.
Léčivé účinky afrikánu: co se traduje, co je jedlé a kde být opatrný
U afrikánů se často hledají léčivé účinky, protože některé druhy rodu Tagetes se v různých zemích používají v kuchyni, v lidovém léčitelství nebo jako zdroj aromatických látek. Pro běžného čtenáře je ale důležité oddělit tři různé věci: zahradní okrasný afrikán, jedlé použití květů a léčebné sliby. Běžně pěstované afrikány nejsou v zahradnickém smyslu známé jako prudce jedovaté rostliny, ale to neznamená, že je rozumné jíst cokoliv ze záhonu ve velkém nebo používat rostlinu místo léčby.
Nejbezpečnější formulace zní takto: afrikán může být jedlý, zejména okvětní lístky vhodných druhů a odrůd, pokud nebyly chemicky ošetřené a pokud víte, co přesně pěstujete. Zároveň není správné paušálně tvrdit, že každý afrikán je pro každého bezpečný v libovolném množství. U citlivých lidí může vadit vůně, silice, pyl nebo kontakt s rostlinou. U dětí, těhotných žen, alergiků a lidí s léky je lepší být zdrženlivý.
V kuchyni se někdy používají okvětní lístky jako barevné dochucení salátů, pomazánek nebo bylinkového másla. Chuť je výrazná, lehce nahořklá, bylinná až citrusově kořenitá podle druhu. Když jsem to zkoušel poprvé, dal jsem do salátu zbytečně moc okvětních lístků a celé jídlo dostalo příliš ostrý tón. Podruhé stačilo pár lístků na ozdobu a výsledek byl mnohem lepší. U afrikánu platí, že méně je často víc.
Tradičně se u aksamitníků uvádí působení proti některým mikroorganismům, využití při trávicích obtížích, jako aromatická bylina nebo jako rostlina s obsahem karotenoidů. Známý je také rozdíl mezi druhy. Tagetes minuta, někdy uváděný jako huacatay, se používá v jihoamerické kuchyni jako výrazné koření. Tagetes lucida má anýzově estragonovou chuť a v některých kulturách i obřadní historii. To ale neznamená, že si z běžného okrasného afrikánu v českém záhoně máte automaticky dělat silný čaj na zdravotní potíže.
Praktické omezení: u afrikánu bych rozlišoval okrasné pěstování, drobné kuchyňské použití a léčebné užití. Květ do salátu je něco jiného než silný nálev, extrakt nebo pravidelné užívání. Pokud řešíte zdravotní problém, afrikán nemá nahrazovat lékaře ani předepsané léky.
Často se ptáte také na to, jestli je afrikán jedovatý. V běžné zahradní praxi ho nepovažuji za rostlinu, které by se člověk musel bát podobně jako prudce toxických okrasných druhů. Přesto bych ho nedával automaticky domácím mazlíčkům, malým dětem ani do krmení bez rozmyslu. Pes nebo kočka může okusovat různé rostliny, ale aromatické silice jim nemusí sednout. V domácnosti, kde zvíře okusuje truhlíky, bych dal afrikány raději mimo dosah.
Vlastní zkušenost s jedlým použitím mám hlavně s květy jako ozdobou jídla.
Marantu přesazujeme každé nové jaro. Množíme právě v tomto období, a to rozdělením trsů při přesazování. Květináče se přikryjí polyetylénovým sáčkem a umístí na teplé stanoviště, dokud rostliny nezakoření. Další možností množení rostliny je řízkováním vrcholovými řízky. V případě, že množíte sami doma, stačí řízky ponořit do vody, kde „začas“ zakoření.
Kolopejka ve volné přírodě roste v horách na severní části ostrova Madagaskar. Tato keříkovitá rostlina má sukulentní listy s ozubeným lemem. Květenství se skládá z drobných trubkovitých květů bílé, žluté, červené, růžové, fialové nebo oranžové barvy. Kvete po celou část roku. Existuje více druhů této rostliny, které se od sebe liší květem. Kvete v průběhu celého roku. Obsahuje jedovaté šťávy, které po požití mohou podráždit žaludek. Květy nevoní. Kolopejka je krátkodobá květina, kterou většinou odstraňujeme poté, co přestane tvořit květy.
Pěstování: Rostlina vyžaduje dostatečně světlé stanoviště, bez přímých slunečních paprsků v poledne. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota, v zimě má ráda minimum 10 °C. Po celý rok zaléváme mírně. Zaléváme vždy tehdy, když substrát vyschne. Svěšené listy jsou příčinou vydatné zálivky. Rostlina snáší suchý vzduch. Rosení jí nesvědčí. Hnojíme v době květu jednou za měsíc. Množení je možné stonkovými nebo vrcholovými řízky, které můžeme zasadit rovnou do země. Při teplotě půdy 20 °C dobře zakořeňují. V případě, že chceme rostlinu uchovat pro příští rok, přesazujeme ji vždy po odkvětu do rašelinového substrátu s příměsí písku. Přelitím může rostlina začít hnít.
Vitálka, někdy také nazývána aztécké zlato, je dobře se větvící, polehává, půdopokryvná květina. Nerozrůstá se ani tolik do výšky jako do šířky. Je velice jednoduchá na pěstování a je hodně odolná, snad právě proto získala svůj název vitálka. Její květy vám mohou připomínat malé slunečnice, mají široký tmavý střed se žlutými nebo oranžovými lístky.
Jak vitálku pěstovat
Vitálka má ráda slunné a teplé stanoviště, dařit se jí ale bude i v polostínu, jen myslete na to, že čím méně bude mít světla, tím méně pokvete. Vyžaduje dobře propustnou půdu, zda si substrát připravíte sami v poměru 2 : 1 : 1 (zemina, kompost, písek), nebo si substrát zakoupíte v marketu, je jen na vás. Vitálkám nevadí větrné místo, ale nemají rády mráz. Při své výšce 15 až 20 cm se hodí jak do závěsných truhlíků a květináčů, tak na záhon, pokud je ale na záhon budete sázet, nechte jim dostatek místa na rozrůstání, aby pak zbytečně neutiskovaly ostatní rostliny. Květinu nemusíte zbavovat odkvetlých květů, opadají samy. Vitálka nechutná žádným škůdcům, takže budete mít o starost méně.
Zálivka a hnojení
Vitálka má ráda vlhkou půdu, pokud se vám stane, že substrát přelijete nebo naopak úplně vyschne, rostlině to nijak neuškodí. Brzy se vzpamatuje a na rostlině to ani nepoznáte. S hnojením můžete začít téměř hned po zasazení rostlinky do truhlíku či květináče. Použijte plnohodnotné hnojivo pro balkonové květiny.
Přezimování
Vitálka je jednoletá rostlina, v našich podmínkách se nezazimovává, proto ji klidně nechte v truhlíku, dokud pokvete nebo dokud vám ji nespálí mráz.
Množení vitálky
Jelikož nenecháváme vitálku přezimovat, jediným způsobem, jak si ji můžeme namnožit, je sběr a vysetí semen. Na podzim si posbírejte semena, usušte je, uskladněte je na suchém a teplém místě a v březnu je můžete vyset. Buď je předsejte do skleníku, kde teploty neklesají pod bod mrazu, nebo použijte semenáč, který umístěte do teplé a světlé místnosti, vyhněte se ale přímému slunci. Vzešlá semena přesaďte do květináčků či truhlíků a nechte do poloviny května za oknem nebo ve skleníku a poté přesuňte ven.
Bakopa je květina s jasně zelenými drobnými lístky a jemnými květy bílé, růžové nebo fialové barvy.
Jak bakopu pěstovat
Bakopa nepatří mezi velké květiny, je droubounká, dokáže dorůst maximálně do délky 50 cm a nejvíce vynikne v závěsných truhlících či květináčích. Bakopa má ráda slunné i stinné a teplé místo, na slunci vám lépe pokvete, ve stínu budou její listy dlouho krásně zelené. Není náročná na pěstování, vyhovuje jí dobře propustná půda. Do jednoho 50cm truhlíku vysaďte alespoň 4 rostliny. Bakopa sice není mrazuvzdorná rostlina, ale dokáže na rozdíl o většiny letniček odolat i teplotám těsně pod bodem mrazu.
O bakopu se nemusíte moc starat, odkvetlé květy samy opadávají, nemusí se zaštipovat, rostlina se tím sama čistí. Častý déšť nebo přesychání mohou způsobit napadení rostliny škůdci. Takto napadené rostliny je potřeba ošetřit postřikem proti chorobám, ale ne vždy se vám bakopu povede zachránit.
Zálivka a hnojení
Bakopa má ráda větší vlhkost a častou zálivku, i tady vám svou službu splní samozavlažovací truhlík. Pro bohatý květ a zdravě vypadající rostlinu je dobré ji jedenkrát za týden pohnojit tekutým hnojivem určeným pro balkonové rostliny.
Přezimování
Povede-li se vám bakopu do podzimu udržet ve vitálním a hezkém stavu, můžete zkusit, zda její vitalita vydrží i přes zimu, abyste nemuseli na jaře pořizovat novou. Po odkvetení rostlinu seřízněte asi na 20 cm, zbavte ji všech suchých listů, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, a umístěte ji do světlé místnosti, kde se bude teplota pohybovat okolo 10 °C. Snižte zálivku na 1krát za 14 dní.
Na jaře rostlinu přesaďte do nového substrátu a v dubnu či květnu, kdy už by měla znovu obrážet, ji umístěte znovu ven. A starejte se o ni stejně jako v roce předchozím.
Množení bacopy
I bakopu můžete množit řízkováním, seříznutím výhonku a zasazením rovnou do substrátu vytvořeného ze zeminy a písku. Bakopu na rozdíl od jiných letniček množte na jaře. V květnu ji můžete přesadit do truhlíku a dát ven.
Vánoční hvězda je rostlina pocházející ze střední Ameriky, pravděpodobně z Mexika. Její druhé známé jméno, poinsettie, odvozuje svůj původ od příjmení prvního velvyslance USA v Mexiku Joela Robertse Poinsetta, který vánoční hvězdu do Spojených států přivezl roku 1825. Rostlina patří do čeledi pryšcovitých a jde o keřík či stromek dosahující většinou výšky 0,6 až 4 m. Rostlina mívá tmavozelené listy, které dorůstají délky 7–16 cm. Červeně zbarvené horní listové růžice, které však mohou mít i oranžovou, světle zelenou, smetanovou, růžovou, bílou či mramorovou barvu, jsou právě kvůli barvě často zaměňovány za okvětní lístky, ale ve skutečnosti jsou to pravé listy této rostliny. Barva se na vrchních listech tvoří díky tomu, že jde o rostlinu krátkodenní, což znamená, že pro změnu barvy vyžaduje tmu (alespoň 12 hodin vcelku minimálně 5 dní v řadě). Zároveň však rostlina potřebuje pro dosažení jasné barvy dostatek světla. Květy poinsettie jsou velmi nenápadné a nepřitahují opylovače. Plodem je kulatá tobolka. I když se jedná o „trvalku“, většinou se pěstuje pouze sezonně.
Pěstuje se v mnoha kultivarech pro plody používané jako zelenina či jako surovina pro výrobu protlaků, kečupů, omáček. Původem je z Jižní a Střední Ameriky, do Evropy bylo dovezeno v 16. století nejdříve jako okrasná květina, plody obsahují vitamín C, B, provitamín A, nezralé plody obsahují jedovatý solanin.
Solanum lycopersicum je vysoké až 2 m, kvete žlutými květy v červenci až září, lodyhy jsou přímé nebo poléhavé, větvené. Listy střídavé, přetrhovaně lichozpeřené. Plodem je bobule. V nejteplejších oblastech se pěstuje na polích, výjimečně zplaňuje.
U nás se pěstuje jako jednoletka, protože nesnese mráz. Plody – rajská jablka – mají v závislosti na kultivaru různé tvary i barvy, jsou velmi chutné a výživově cenné. Podle odborníků by jich člověk měl ročně zkonzumovat 16 kilogramů. Rajčata jsou u nás nejpěstovanější plodovou zeleninou, rozlišujeme tyčková a keříčková.
Rajčata patří mezi nejoblíbenější a nejrozmanitější plodovou zeleninu. Pohledné rostliny můžete pěstovat ve skleníku, na záhoně i v nádobách. Rajčata mají od vyklíčení do sklizně poměrně dlouhou vegetační dobu. Semínka se proto vysévají již v březnu a sazenice je třeba opatrovat v teple až do doby, než pomine nebezpečí posledních mrazíků. Ty teplomilná rajčata nesnášejí. Ideální dobou pro předpěstování sazenic jsou dva měsíce. Ven je vhodné vysazovat rostliny vysoké kolem 20 cm (pěkně zelené a košaté, nikoli vytáhlé z nedostatku světla).
Půdu nakypřete do hloubky 25 cm, navrch nasypte přibližně 10 cm silnou vrstvu kompostu a zapravte ji do půdy. Kompost je rovněž dobré přidávat přímo do jam pro sazenice. Půdu kolem rostlin je velmi vhodné mulčovat. Úrodu podpoří přihnojování organickými hnojivy, jako jsou zkvašené slepičince nebo dobře uleželý hnůj. Dnes lze tyto produkty zakoupit i v sušené, granulované nebo tekuté formě, která se přidává do zálivky. Na trhu jsou i speciální hnojiva pro rajčata či plodovou zeleninu, žádoucí je zvýšený obsah draslíku. Přihnojit potřebují především rostliny pěstované v nádobách, a to v době květu a násady plodů. Pozor však na přehnojení dusíkem, které vede ke zvýšené tvorbě listů na úkor plodnosti.
Pro venkovní pěstování je třeba volit polní odrůdy. Rajčatům svědčí vyvýšené záhony, ve kterých se snadno prohřívá půda. Rostliny totiž mají rády kořeny v teple. Při prvních náznacích houbových onemocnění, které se projevují především za deštivého počasí, odstraňujte a likvidujte napadené části. Zasáhnout lze fungicidními postřiky proti plísním. Účinnou prevencí jsou i přípravky zvyšující odolnost vůči padlí na bázi rostlinných olejů.