Je důležité volit správnou skladbu jídelníčku, ale neméně důležité je jíst pravidelně. Optimální počet je 5–6 menších porcí za den. Tímto způsobem se rovnoměrně rozvrství příjem energie a tělo pak nemá potřebu si její část ukládat do zásoby. Pokud není strava pravidelná – jíme třeba jen 2x denně, tělo nemá v průběhu celého dne dostatek energie k dispozici. Naučí se s ní tedy šetřit pro chvíle, kdy se mu jí nebude dostávat, což může po delší době vést k tloustnutí.
Zdravávečeře při hubnutí
Při redukci váhy je velmi důležité jíst pravidelně a žádné jídlo nevynechávat. Organismu tím dáváte najevo, že má dostatečný přísun všech živin, nemusí se obávat krize z jejich nedostatku a nemusí si tedy tvořit „zásoby“. Tělo v takovémto případě raději sáhne do tukových zásob, aby pokrylo energetické nároky na provoz. V případě, že večeři vynecháváte, ošidíte organismus o zdroj důležitých živin a také o zdroj energie – škodíte si tedy dvakrát. Výsledkem je, že organismus bude brát energii pro svou činnost spíše ze svalů, protože tuky si bude šetřit „na horší časy“. Výsledkem tedy bude úbytek svalové hmoty, nikoliv tuků.
Oblíbenou večeří při redukci váhy je zeleninový salát. Má přece tolik vitamínů a žádné kalorie! Ale... salát neobsahuje žádné bílkoviny a kalorií je tak málo, že rozhodně nepostačí na pokrytí energetických potřeb organismu až do snídaně. Výsledek je tedy jen o málo lepší než při vynechání večeře. Zelenina rozhodně k redukční dietě patří, ovšem měla by být doplněna bílkovinou (nemusí to být kus masa, službu prokážou luštěniny, bílý jogurt či čerstvý sýr nebo vajíčko, nejlépe naměkko).
Možné varianty večeří: nízkotučný tvaroh například ve formě pomazánky s rybičkami, zeleninou či bylinkami. Nabírat si jej můžete kousky zeleniny nebo jej tvořítkem nastříkat na kolečka okurky nebo jiné zeleniny. Pokud byste chtěli zařadit i pečivo, vyberte si celozrnné a přidejte menší kousek. Vhodná je dále například omeleta se zeleninou (bez tuku), luštěninové pokrmy či dušená ryba.
Zcela sacharidová večeře není vhodná, například talíř špaget, palačinka s ovocem nebo pečivo s marmeládou.
Ve svém příspěvku SVÍČKOVÁ OMÁČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Richter.
Známý historik Zigmund Winter ve svých historických studiích jasně uvádí, že svíčková znamená večeře a že je to původní název jakéhokoliv večerního jídla, které se podávalo už při zapálené svíčce, aby kvůli setmění bylo na jídlo vidět, tedy až po práci v pozdějších večerních hodinách. Dokonce v jeho době, se o žádném speciálním jídle s tímto názvem nevědělo. Takže např. já, mám svíčkovou každý den i když dnes už by se to mělo jmenovat spíš žárovková či zářivková.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Poslední jídlo dne představuje večeře, která by měla pokrýt asi 15–20 % denního energetického příjmu. Stejně jako odpolední svačina i večeře by měla být dostatečně objemná a přitom méně energeticky vydatná. Nemusí být také v každém případě teplá, ale měla by být kaloricky nejméně vydatným jídlem z celého dne.
Večeře by měla obsahovat tyto složky:
1. Zeleninu – co nejčerstvější syrovou nebo šetrně upravenou tak, aby se v ní zachovalo co nejvíce vitamínů, minerálů a dalších cenných látek (nejlépe v páře).
2. Proteiny – jsou tráveny pomalu, tudíž zasytí na delší dobu a organismus z nich čerpá dostatek materiálu na opravy buněk, svalů a podobně, zejména pokud jsme byli odpoledne sportovat.
3. Sacharidy – jsou důležité pro pálení energie večer a v noci. Pokud večeře neobsahuje dostatek sacharidů, organismus bude na „noční provoz“ čerpat energii ze svalů (bude jich ubývat).
4. Tuky – pokud večeře obsahuje tuky, měly by to být výhradně tuky zdravé, tedy nenasycené, například lžička olivového oleje v salátu, troška semínek pro oživení přílohy či mořská ryba.
Správná volba večeře:
Zeleninový salát se sýrem a pečivem
Těstovinový salát s jogurtovým dressingem
Chléb s tvarohem a řeřichou
Chléb s pomazánkou, tvrdým sýrem nebo šunkou
Zelenina
Špatná volba večeře:
Sladká kaše
Sladké pečivo
Knedlíky s omáčkou
Sladké druhy ovoce – banány, hroznové víno
Mléčné dezerty – pudinky, slazený tvaroh a podobně
Večeří se 2 až 3 hodiny před spaním! Toto pravidlo si uchovejte v paměti.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pečený losos s pečenou dýní a bramborami, spolu s listovým salátem, lusky a paprikami
Losos
Upečte ho klasicky kůží dolů v troubě předehřáté na 200 °C, jen osolte a opepřete, můžete i lehce pokapat citrónem nebo limetkou.
Brambory s dýní
Brambory i dýni si nakrájejte na stejně velké kousky, osolte, opepřete a lehce pokapejte olivovým olejem, můžete péct dozlatova vedle lososa, a to cca 30 minut.
Salát
Smíchejte listy římského salátu s klíčky hrášku, rajčátka a červenou cibuli. Použijte dressing z olivového oleje, vinného octa, dobré hořčice, soli a pepře.
Papriky s lusky
Kupte nepálivé papriky spolu s čerstvými fialovými hráškovými lusky, které orestujte cca 8 minut na pánvi na kapičce olivového oleje. Paprika se krásně rozvoní a zesládne a lusky se prohřejí a zůstanou pěkně křupavé.
Takto připravená večeře pro muže jej zasytí, lahodí oku a i objemově potěší. Věřte, nebude mít hlad.
Obecně platí, že večeře již neobsahuje velké množství sacharidů. Můžete si dopřát maso od oběda se zeleninovou přílohou, vhodné jsou i ryby. Večeři (zvláště u dětí a mužů) je možné doplnit celozrnným pečivem, ale nemělo by hrát hlavní roli, důležité jsou především bílkoviny a zelenina. Základem zdravého stravování v rodině je společné stolování a společné jídlo jen s menšími obměnami u jednotlivých strávníků. Neznamená to tedy, že si dá máma s dětmi k večeři zeleninový salát s kuřecím masem a táta dostane párky a rohlíky. Jak by se taková společná večeře vyvíjela dál, není třeba popisovat. Zkusme tedy vařit tak, aby jídlo chutnalo všem a všichni z něho měli ten správný užitek (i požitek a zážitek). Důležité je, aby jídlo bylo pestré, bohaté na potřebné živiny, tvořené kvalitními surovinami a podávané ve vhodnou denní dobu.
Ve svém příspěvku ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Pokud bych chtel pěstovat Aloe Vera celoročně venku v půdě,tak jaky mráz vydrří taková rostlina..?Musi se nějak ošetřit zateplením? Jutou atp.?Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stana.
Mráz nevydrží, to je má vlastní zkušenost. Při teplotách +5 až 0°C ještě vypadá jako zdravá, ale už je tou teplotou poškozená. Při poklesu pod nulu je rostlina viditelně poškozená, změklé, položené listy a mají už trochu jinou barvu. To byly rostliny na jaře vysázené do země na chráněném slunném místě. V květináči se rychle rozrostly, měla jsem dost rostlinek na tuto zkoušku. Přeji hodně úspěchů.
Ingredience: 400 g brokolice, 300 g kuřecího masa, 3 vejce, ocet, hořčice, olej, sůl, pepř
Postup: Brokolici uvaříme na páře, kuřecí maso nakrájíme na nudličky a osmahneme na teflonové pánvi. Smícháme s brokolicí a natvrdo uvařenými nakrájenými vejci. Zalijeme zálivkou z oleje, octa a hořčice, osolíme, opepříme. Podáváme s celozrnným chlebem nebo toustem.
Postup: Do hrnce nalijeme zeleninový vývar, přidáme kari koření a přivedeme k varu. Přidáme kuskus, promícháme, zakryjeme pokličkou, odstavíme a necháme cca 5 minut odstát (dokud nám kuskus nenabobtná). Do misky nasypeme kuskus, přidáme čerstvé papriky, sušená rajčata, tofu, petrželovou nať, cizrnu a olivový olej. Celou směs promícháme a ihned podáváme. Pokud máte rádi mrkev, přidejte ji do receptu.
Ingredience: 80 g tuňáka ve vlastní šťávě (kousky), 2 rajčata, 1 malá cibule, 1 kávová lžička oleje, paprika, pepř, sůl, sójová omáčka, 40 g celozrnných těstovin
Postup: Uvaříme těstoviny v osolené vodě, nejlépe na skus. Na oleji osmažíme nakrájenou cibuli, nakrájenou papriku, k tomu pak přidáme tuňáka, ze kterého jsme odlili šťávu a chvíli restujeme. Pak přidáme spařená, oloupaná a na kousky nakrájená rajčata. Po chvíli přidáme kukuřici a dochutíme sójovou omáčkou a kořením. Promícháme s těstovinami a můžeme tuňákový salát podávat.
Správně provedený řez převislé vrby zdravý strom nezničí a obvykle vede k silnějšímu obrůstání.
Riziko vzniká při kombinaci hlubokého zásahu, extrémního sucha a oslabeného kořenového systému. Pokud je převislá vrba v dobré kondici a řez proběhne v doporučeném období, regenerace je rychlá. Kritické je neřezat při silném mrazu a po zásahu zajistit dostatečnou zálivku, aby strom nebyl ve stresu.
Ostříhal jsem vrbu moc – může se ještě vzpamatovat?
Ano, pokud jste odstranili větší část koruny, převislá vrba se obvykle dokáže obnovit během jedné až dvou sezón.
Radikálnější zásah může dočasně změnit vzhled stromu, ale zdravá vrba má silnou schopnost obrůstání. Důležité je sledovat nové pupeny a zajistit dostatek vláhy. Zmlazovací řez je dokonce běžnou metodou obnovy, takže hlubší zásah sám o sobě strom nezničí.
Kolik centimetrů mám při řezu nechat?
Výhony se obvykle zkracují na 10–20 cm, přičemž řez vedeme nad zdravým pupenem.
Příliš dlouhé ponechání výhonů vede k prodlužování větví bez zahuštění. Naopak řez příliš blízko pupenu může omezit nové obrůstání. Správná technika řezu převislé vrby podporuje kompaktní tvar a hustotu. Dodržení rozmezí 10–20 cm je pro tvarovací řez nejbezpečnější variantou.
Můžu stříhat převislou vrbu v létě?
Letní řez je vhodný pouze jako lehká korekce, nikoli jako hlavní zásah.
V plné vegetaci strom investuje energii do růstu listů, a hlubší řez by jej zbytečně oslabil. Hlavní tvarovací řez je ideální provádět brzy na jaře. Letní zásah by měl být omezen jen na odstranění poškozených větví.
Je normální, že po řezu teče z vrby míza?
Ano, mírné vytékání mízy po řezu je běžné, zejména pokud se řeže později na jaře.
Míza je přirozenou reakcí stromu na poranění. Pokud je řez převislé vrby proveden v doporučeném období, množství mízy je obvykle minimální. Nadměrné vytékání může znamenat příliš pozdní zásah během silného proudění mízy.
Mám po řezu zatírat rány?
Ve většině případů není nutné rány po řezu natírat ochranným přípravkem.
Menší řezy se zahojí přirozeně. U silnějších větví lze zvážit ochranný nátěr, ale běžný řez převislé vrby to obvykle nevyžaduje. Důležitější než nátěr je čistý a ostrý nástroj.
Lze převislou vrbu stříhat na podzim?
Podzimní řez se nedoporučuje jako hlavní zásah.
Strom by mohl být citlivější na mráz a poškození během zimy. Pokud je nutné odstranit poškozené větve, lze provést lehkou úpravu. Hlavní řez převislé vrby by měl probíhat před začátkem vegetace.
Co když po řezu neporaší nové výhony?
Pokud převislá vrba po řezu neporaší, může jít o problém s vitalitou stromu.
Ingredience: 5 velkých rajčat, tuňák v plechovce (v oleji nebo ve vlastní šťávě, záleží na vás, výborný je i se zeleninou), sáček oliv s papričkami, 20 dkg šunky, 20 dkg sýru na strouhání, můžete přidat i malou plechovku kukuřice
Postup: Rajčata, šunku i olivy nakrájíme na kostičky, šťávu z oliv přidáme do misky, přidáme tuňáka a nastrouháme sýr. To je vše. Tato zdravávečeře bez vaření je výborná s tmavým pečivem. Žádnou sůl ani jiná ochucovadla nepřidávejte. Šťáva z oliv je dostatečně výrazná.
Sportovní výživa je velmi specifické odvětví a značně závisí i na druhu sportu, který je provozován. Odlišné nároky a specifika jsou při vytrvalostních sportech, jiné při silových a jiné při rychlostních. Po cvičení je nejlepší doplnit energii během první půlhodiny. Nejlepší je banán, pomerančový džus či opět nějaký rychlý zdroj energie. Doporučuje se také sacharidový nápoj pro rychlejší regeneraci svalů. Toto se doporučuje lidem, kteří se nesnaží hubnout, ale spíše nabírat svalovou hmotu. Pro ty, kdo se snaží nějaká kila zhubnout, bude vhodný kvalitní bílkovinný koktejl. Tak do hodiny po cvičení byste si měli ale určitě dopřát zdroj bílkovin. Hodí se například tuňák, vejce, krůtí nebo kuřecí maso, menší množství komplexních sacharidů (tedy například celozrnné pečivo) a zeleninová obloha. Je dobré také mít na mysli, že jiné zásady platí pro lidi, kteří se snaží redukovat tukovou tkáň, a jiné pro ty, kdo se snaží nabrat svalovou hmotu. A úplně jiné zásady jsou uplatňovány na profesionálních sportovcích, kteří se obvykle drží přesně nastavených stravovacích programů.
Sacharidy jsou k večeři potřeba z několika důvodů:
1) Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie a bez jejich dodání klesá hladina krevního cukru a později by mohlo dojít ke katabolismu svalů. Bílkoviny ve stravě slouží především jako stavební materiál organismu, nikoliv jako zdroj energie.
2) Vstřebávání a zužitkování bílkovin v organismu je možné pouze za přítomnosti sacharidů. Striktně bílkovinná večeře tedy nepomůže ani ochránit, ani budovat svalovou hmotu.
3) Pravidelná dávka sacharidů (tedy i večer) udržuje stálou hladinu krevního cukru a také dostatečně vyživuje všechny svaly, které tedy mají dostatek paliva i v noci – takto se udržuje v chodu bazální metabolismus, který je z dlouhodobého hlediska velmi důležitý pro udržení štíhlé linie i zdraví.
4) Důležitý je výběr sacharidů – měly by to být zásadně komplexní, celozrnné potraviny (neloupaná rýže, pohanka, quinoa, celozrnné pečivo a těstoviny, zelenina), nikoliv jednoduché cukry.
Pokud intenzivně trénujete, ať už vytrvalostní, nebo objemový trénink, potřebujete zvláštní stravovací režim na míru. Uvedená pravidla jsou obecného charakteru pro většinu populace.
Pokud si vajíčko uvaříme předem, pak k přípravě večeře potřebujeme minimum času. Stačí namazat chléb (ideálně žitný nebo žitnopšeničný kváskový) máslem nebo Gervais či Ricottou a vajíčko nakrájet (kráječem to zvládne i malé dítě, které se tak může na přípravě své večeře samo aktivně podílet). Ušetřený čas tak můžete věnovat přípravě salátu nebo obloženého zeleninového talíře. Dítěti nikdy vejce nesolte.
Pro správnou diagnostiku je důležité vědět, jak vlastně vypadá zdravá rostlina. Mnoho lidí se totiž zbytečně obává změn, které jsou pro blýskavku zcela přirozené.
Zdravá blýskavka má pevné, lesklé listy a vytváří nové výhony s charakteristickým červeným zbarvením. Tyto mladé listy postupně během několika týdnů zezelenají.
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C.
Domácí pekárna chleba se používá k automatickému míchání, hnětení, kynutí a pečení různých druhů chleba, těst a dokonce i dalších potravin, jako jsou džemy, koláče a rizoto. Nabízí pohodlný a bezdotykový způsob výroby pečiva, takže je ideální pro začátečníky nebo ty, kteří mají nabitý program a chtějí čerstvé domácí výrobky bez ruční práce tradičního pečení.
Recepty na chléb
Sendvičové bochníky
Nejčastěji se používá pro standardní bílý, celozrnný a jiný kynutý sendvičový chléb podle jednoduchých, předem odměřených receptů.
Speciální chleby
Dobré pekárny mohou také vyrábět obohacená těsta, jako je brioška, challah a ovocno-ořechový chléb, často s funkcí pro přidání ingrediencí ve správný čas.
Nastavení pouze pro těsto
Program „Těsto“ lze použít k míchání a hnětení různých kynutých těst pro pozdější pečení v klasické troubě, například na pizzové korpusy, bagely nebo housky.
Recepty na těsta
Těsto na pizzu
Oblíbeným použitím je výroba těsta na pizzu, čímž se ušetří nemalé úsilí spojené s ručním hnětením.
Sladké rohlíky a preclíky
Těsto na skořicové buchty, večeře a další sladké pochoutky lze připravit v pekárně chleba.
Recepty na ostatní potraviny
Džemy a zavařeniny
Cyklus „Džem“ nebo „Vaření“ u některých modelů umožňuje vařit a míchat džemy a další zavařeniny.
Koláče a dezerty
Pekárny chleba lze použít k pečení rychlých chlebů, tvarohových koláčů a dokonce i ovocných koláčků.
Slané pokrmy
Díky možnosti ohřevu a míchání mohou pekárny vařit jednoduchá jídla, jako je rizoto, dušené maso a dokonce i míchaná vejce.
Výhody používání pekárny chleba
Pohodlí
Vložte ingredience, stiskněte tlačítko a pekárna se postará o míchání, hnětení, kynutí a pečení.
Plánované pečení
Mnoho modelů má časovače, které vám umožňují nastavit pečení za několik hodin, takže chléb je hotový, kdykoli ho budete chtít.
Čerstvost
Užijte si čerstvý domácí chléb a pečivo bez konzervantů, které se nacházejí v kupovaných produktech.
Všestrannost
Kromě chleba dokáží tyto stroje připravovat různá těsta, koláče a dokonce i některá vařená jídla, což zvyšuje jejich využití v kuchyni.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu.