Po celá staletí poskytuje máta peprná – silně aromatická bylina – úlevu při špatném trávení, nachlazení a bolestech hlavy. Dnes je nejvíce oceňována její schopnost zklidňovat zažívací ústrojí, zmírňovat poruchy trávení, příznaky dráždivého tračníku a jiné zažívací potíže.
Máta druhy
Máta vodní (Mentha aquatica) – jejím domovem se stala Evropa, Asie i Afrika. Bylina vytvářející výběžky dosahuje výšky 20–60 cm, má vejčité až elipsovité listy tmavě zelené barvy, která občas přechází do červenohnědé. Od června do října můžeme vidět její květenství v podobě hustých kulatých hlavic světle fialové až růžovofialové barvy. Máta vodní rychle roste, proto je třeba jí pravidelně zastřihovat výběžky.
Mátapeprná (Mentha piperita) – rostliny rodu máty se snadno kříží a mátapeprná je kříženec máty vodní a máty klasnaté nebo máty zahradní. V Evropě se s úspěchem používá už nejméně 1 000 let. Slouží k ochucení likérů, jako je Chartreuse a Créme de Menthe, a hojně se pěstuje k výrobě oleje. Máta je výborný lék na zažívání a na látkovou výměnu, její olej je vhodný při respiračních obtížích a na kožní onemocnění. Má znamenité účinky v chladivých lécích na bolest a na některé typy bolestí hlavy a migrén.
Máta rolní (Mentha arvensis) – vytrvalá aromatická rostlina dorůstající výšky 10–50 cm. Má plazivé podzemní výběžky, přímou nebo na bázi vystoupavou lodyhu, odspodu větvenou. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, křižmostojné, vejčité. Květenství je lichopřeslen vyrůstající v paždí horních listů, květy jsou drobné, světle růžové. Plody jsou tvrdky umístěné na dně kalichu. Rostlina kvete od července do září. Roste v polích, zahradách, na březích rybníků, na cestách, ve vlhkých hlinitých půdách, na slunci nebo v polostínu. Nemá pěstitelský ani hospodářský význam.
Máta je vytrvalá bylina s hranatou lodyhou, dorůstající do výšky až 80 cm. Z lodyhy vyrůstají podlouhlé zubaté listy, podobné kopřivovým. Zpravidla jsou sytě zelené, ale někdy se, společně s lodyhou, zbarvují slabě do červena. V létě se rozvíjejí růžové až fialové květy v lichoklasech, které ale nepřinášejí žádná semena. Šíří se mnoha podzemními výběžky. Hlavní obsahovou látkou jsou silice, éterické oleje s mentolem. Mátapeprná se na rozdíl od ostatních druhů mát nemnoží semenem, ale pouze kořenovými výběžky. Pro začátek si tedy musíme koupit alespoň jeden exemplář. Máta je ideální půdokryvná rostlina, rychle a silně se rozrůstající. Pokud si to nepřejete, můžete ji jednoduše vysadit do velkého květináče. V případě, že se na listech objeví rez, radikálně celou rostlinu seřízněte, rychle znovu obrazí. V chladných oblastech je doporučováno mátu na zimu přikrývat.
Mátapeprná se pěstuje na celém světě jako koření i jako léčivka. Přirozený kříženec několika druhů máty – mátapeprná – má čtyřhrannou lodyhu, zašpičatělé zelené nebo purpurové listy a fialová kvítka. Jako léčivka se sklízí v létě, těsně před rozkvětem. Její nejúčinnější součástí je prchavý olej, který se skládá z více než 40 různých složek. Jeho léčivý účinek pochází hlavně z mentolu (35–55 % oleje), mentonu (15–30 %) a mentylacetátu (3–10 %). Medicinální mátový olej se připravuje parní destilací nadzemních částí rostliny.
Mátapeprná zmírňuje příznaky divertikulitidy a syndromu dráždivého tračníku, pomáhá rozpouštět žlučové kameny, osvěžuje dech, tiší svalové bolesti, zmírňuje kašel a slizniční městnání způsobené nachlazením nebo alergií.
Silně aromatická mátapeprná může přehlušit jinou jemnější vůni či chuť, ale dobře chutná v moučnících, třeba v čokoládové pěně. Skvěle se hodí k jehněčímu, telecímu nebo drůbežímu masu a mátový čaj výborně funguje jako digestiv.
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Máta může ženám v těhotenství způsobit zhoršující se krevní obraz a poškodit játra. I když má příjemnou chuť a doporučuje se při poruše trávení, je dobré ji v těhotenství neužívat dlouhodobě. Není doporučována ženám, které mají diagnostikováno riziko potratu nebo prošly potratem v předešlém těhotenství. Od 26. týdne těhotenství se nedoporučuje užívání japonské máty.
Máta je vhodná na bolesti hlavy nebo na ranní nevolnosti. Není vhodné ji užívat v době kojení, kdy působí negativně na tvorbu mateřského mléka.
Nežádoucí účinky užívání máty: pálení žáhy, nevolnost, bolest hlavy, zvracení, vznik alergie – pokud žena projde alergickou reakcí v době těhotenství, může se alergie přenést také na plod, reakce může přijít při kombinování některých druhů antidepresiv nebo antibiotik.
Máta je trvalka, jejíž nadzemní část v zimě uschne a ztvrdne. Je třaba ji před novou sezónou ostříhat a na jaře opět vyraší nové silné rostliny, jejichž jedinou snahou bude vyrůst co nevýše, aby mohly na konci července vykvést.
Máta vyniká svou rozmanitostí jak do barvy, tak množstvím odrůd a druhů a má příjemnou výraznou vůni. Kvete červenofialově od července do září a její výška se pohybuje kolem 30–60 cm a šířka je kolem 0,5 m. Má ráda polostinné až slunné stanoviště a její trs je vzpřímený a bujně rostoucí. Musí se pravidelně zalévat, ale nesmí být přemokřena. Průběžně se sklízí mladé listy na čaj, na podzim je nutné sestříhat ji celou. Lze ji pěstovat v květináčích. Nejvhodnější je propustný, hlinitopísčitý substrát. Pravidelně ji zalévejte odstátou vodou do misky a přihnojujte ji. Je nenáročná, až se rozroste, téměř o ni nemusíte pečovat. Čerstvé listy máty lze sklízet celé léto. Nať se doporučuje stříhat těsně před květem a v odpoledních hodinách, to obsahuje nejvíce silic. Množí se buď částmi rostlin, rozdělením kořenů či ze semen. Nejpříhodnější doba pro vysazení je na jaře (březen, duben) či na podzim (září). Na zimu ji umístěte na světlé místo, kde bude minimálně 10 °C, a omezte zálivku.
Žloutnutí listů máty může být způsobeno řadou faktorů, včetně nedostatku živin, nepravidelné zálivky, napadení škůdci nebo plísňových onemocnění. Konkrétně se jedná o nedostatek železa, nadměrné zalévání vedoucí k hnilobě kořenů nebo rez máty (plísňové onemocnění).
Nedostatek živin
Nedostatek železa
Železo je klíčové pro produkci chlorofylu, který dává rostlinám jejich zelenou barvu. Nedostatek železa může způsobit žloutnutí mezi žilkami listů, což se nazývá chloróza.
Další nedostatky
K žloutnutí může přispět i nedostatek dalších živin. Například nedostatek hořčíku může také způsobit žloutnutí, zejména u starších listů.
Problémy s vodou
Přehnané zalévání
Rostliny máty potřebují stálou vlhkost, ale příliš mnoho vody může vést k hnilobě kořenů, což může způsobit žloutnutí a hnědnutí listů. Zkontrolujte vlhkost půdy a ujistěte se, že květináč má dobrou drenáž, aby se zabránilo zamokření.
Nedostatek vody
Přesnost vody je sice častější, ale nedostatek vody může také způsobit stres, který vede k žloutnutí.
Škůdci a choroby
Rez máty: Toto houbové onemocnění způsobuje žluté nebo hnědé skvrny na listech a stoncích, které nakonec vedou k opadávání listů.
Další houbové problémy: Přemíra vody může vytvořit prostředí, kde se mohou množit další houbové choroby, které způsobují žloutnutí a další problémy.
Škůdci: Někteří škůdci mohou poškodit listy a způsobit jejich žloutnutí.
Další faktory
Spálení sluncem: Máta může být citlivá na intenzivní sluneční světlo, zejména při pěstování v nádobách, což může způsobit žloutnutí nebo hnědnutí.
Teplo: Máta preferuje chladnější teploty a může mít problémy s nadměrným horkem.
Zakořenění: Pokud je rostlina zakořeněná (kořeny vyplňují květináč), může mít potíže s dostatečným příjmem živin a vody, což vede k žloutnutí.
Co s tím dělat
Vlhkost půdy: Zkontrolujte, zda je půda trvale vlhká nebo suchá.
Budete potřebovat: lístky z 1 stonku máty peprné, 3 lžičky třtinového cukru, 1–2 limety nebo citrony (1 kus na plátky), 1,5 l vody
Postup: Limetu nebo citron vymačkejte do skleněného džbánu, přidejte cukr a natrhané lístky máty. Zalijte vodou a dobře promíchejte. Limonádu nechte vychladit, můžete ozdobit plátky limety nebo citronu a kostkami ledu. Tip – místo cukru se dá použít med. Pro zvýraznění chuti přidejte trochu čerstvého zázvoru.
Mátový salát
Budete potřebovat: 1 salátovou okurku, bílý jogurt, 1 stroužek česneku, malý svazek čerstvě nasekané máty, půlku červené cibulky, sůl, pepř, šťávu z 1 citronu
Postup: Okurku oloupejte a nakrájejte na kostičky. Lístky máty nasekejte nadrobno a smíchejte s čerstvým jogurtem, přidejte prolisovaný stroužek česneku, sůl, pepř a zakápněte citronovou šťávou. Hotovou omáčkou přelijte okurky, nechte vychladit. Na závěr můžete přidat nadrobno pokrájenou červenou cibulku. Salát se skvěle hodí k pečenému masu.
Jahodový sorbet s mátou
Budete potřebovat: 100 g krupicového cukru, svazek čerstvé máty, 500 g čerstvých nebo mražených jahod, šťávu z jednoho citronu
Postup: Cukr smíchejte se 100 ml vroucí vody a na mírném plameni ohřívejte tak dlouho, až se úplně rozpustí. Přidejte lístky máty, odstraňte z plotny a nechte asi čtvrt hodiny stát, aby sirup nasál vůni máty. Lístky máty vyjměte. Jahody rozmixujte, přidejte citronovou šťávu a mátový sirup. Směs přelijte do vhodné nádoby a vložte do mrazáku. Nechte tak hodinu zmrznout, poté můžete podávat.
Mátový sirup
Budete potřebovat: čerstvou mátu (asi 50 dkg), 0,5 l vody, 1 větší citron bez jadérek na plátky, 0,5 kg cukru
Postup: V hrnci smíchejte vodu s cukrem a uveďte do varu. Až začne směs houstnout, přidejte nasekanou mátu a citron. Krátce povařte, aby se sirup krásně provoněl, přiklopte poklicí a za občasného míchání nechte 2–3 hodiny odstát. Poté směs přeceďte přes plátno a opět zahřejte téměř k bodu varu. Ještě horký sirup naplňte do sklenic, dobře uzavřete a nechte vychladnout. Skladujte v chladu.
Postup: Prolisovaný česnek smíchejte s hořčicí, olejem, šťávou z 1 citronu a nasekanou mátou. Do směsi naložte maso se zářezy (nejlépe jehněčí, ale může být i kuřecí) a nechte přes noc marinovat. Poté pečte v troubě.
Mátový čaj, především čaj z máty peprné (Mentha piperita), nabízí několik potenciálních zdravotních výhod, včetně podpory trávení, zmírnění příznaků syndromu dráždivého tračníku a potenciálního snížení zánětu. Může také pomoci s bolestmi hlavy, ucpaným nosem a dokonce posílit imunitní systém.
Zklidňuje žaludeční nevolnost
Mátový čaj je dobře známý svou schopností zklidnit a uvolnit trávicí trakt, což může potenciálně zmírnit zažívací potíže, nadýmání a nevolnost.
Zmírňuje syndrom dráždivého tračníku
Studie naznačují, že mátový čaj může pomoci zmírnit bolesti břicha, nadýmání a nepravidelnou stolici spojenou se syndromem dráždivého tračníku.
Zlepšuje trávení
Mátový čaj může napomáhat trávení zlepšením toku žluči a uvolněním svalů trávicího traktu.
Snižuje bolesti hlavy
Mentol, klíčová složka máty peprné, má chladivý a uklidňující účinek, který může pomoci zmírnit bolesti hlavy z napětí.
Uvolňuje ucpaný nos
Vdechování páry z mátového čaje může pomoci uvolnit nosní dutiny a usnadnit dýchání.
Posiluje imunitní systém
Mátový čaj může mít antibakteriální a antivirové vlastnosti, které mohou tělu pomoci v boji s infekcemi.
Může pomoci při hubnutí
Mátový čaj může pomoci s regulací hmotnosti snížením chuti k jídlu a podporou pocitu plnosti.
Osvěžuje dech
Antibakteriální vlastnosti mátového čaje mohou pomoci snížit množství bakterií v ústech, což přispívá ke svěžejšímu dechu.
Důležité informace
I když je mátový čaj obecně považován za bezpečný, někteří jedinci mohou pociťovat pálení žáhy nebo alergické reakce.
Před použitím mátového čaje k léčebným účelům je vždy dobré se poradit se zdravotníkem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo užíváte léky.
Mražené jahody nechte trošku rozpustit ve vhodné nádobě, poté je rozmixujte a po troškách přidávejte cukr. Vanilkový cukr přisypte až nakonec a dejte směs do lednice. Před servírováním vložte do sklenice na whisky kopeček vanilkové zmrzliny, zalijte vychlazeným jahodovým cappuccinem, zastříkněte šlehačkou a ozdobte snítkou máty.
Ingredience: 240 g kuskusu, 160 g lilku, 160 g červené papriky, 160 g cukety, 60 g červené cibule, čerstvá máta, čerstvý koriandr, čerstvá bazalka, petrželová nať, 1 citron, 60 ml olivového oleje, 60 g rukoly, sůl, pepř
Postup: Kuskus uvaříme v osolené vodě s olivovým olejem na skus. Necháme vychladnout. Větší kousky paprik, lilku a cukety ogrilujeme dozlatova, osolíme, opepříme a necháme vychladnout, poté smícháme s uvařeným kuskusem. Směs ochutíme jemně sekaným koriandrem, cibulí nakrájenou najemno, sekanou bazalkou a petrželovou natí, dále citronovou šťávou, olivovým olejem, solí a pepřem. Dobře promícháme a podáváme s lístky rukoly.
Máta patří k zahradním bylinkám, které snáší i mrazivé počasí, a může tak přes zimu zůstat v záhonu. Mátu můžeme zazimovat tak, že prostor kolem ní pokryjeme mulčovací kůrou, která udrží více vlhkosti a současně ochrání kořenový systém před mrazy, a jemně přiložíme větve z jehličnatých stromů (chvojí). Pokud je bylina již vzrostlá, přežije s největší pravděpodobností zimu i bez takovéto ochrany.
Již na metru čtverečním můžete při optimálním osazení vypěstovat dostatek bylinek pro běžné užívání. Pokud máte prostoru více, založení zahrádky může být druhově bohatší a přebytky ze sklizně můžete uchovat na zimu. Čím více slunečních paprsků bylinkám dopřejete, tím voňavější budou. Menší skupině pěstovaných bylinek pak svědčí místo polostinné či stinné (máta, petržel, čechřice a jiné). Jednoletky, jako je bazalka, jsou rovněž náročnější na vláhu. Bylinky potřebují dobře propustnou zeminu. Ideální je mírný sklon či modelace bylinkové zahrádky, přičemž je třeba ji orientovat na jih či východ. Postačí však i slunné místo na rovině. Proti větru bylinky nejlépe ochráníte nízkým živým plůtkem, proplétanými větvemi nebo osázením vyššími odolnými bylinkami, jako je levandule či šanta. Zastřiháváním získají bylinky kompaktní tvar, také je mohou doplnit půdopokryvné bylinky. Vyšlechtěna je i řada vysloveně ozdobných odrůd, které si zachovávají chuťové vlastnosti i vůni.
Bylinkovou zahrádku je možné uspořádat nejrůznějším způsobem. V minulosti vzniklo mnoho stylů bylinkových zahrad a lidská fantazie a tvořivost jejich podoby stále rozvíjejí.
Styl formální – jednotlivé úseky v podobě čtverců, polokruhů a jiných tvarů odděluje tvarovaný živý plůtek například ze zimostrázu. Nebo je bylinková zahrádka uspořádaná do obrazce, například do spirály.
Přírodní styl – zvlněná cestička se vine mezi polštáři voňavých bylin a místo proti větru chrání například plůtek z jemné šanty kočičí nebo treláž s popínavými rostlinami.
Nižší bylinky vysazujeme či vyséváme dopředu, vyšší na pozadí. Na cestičky i jako jednotlivé nášlapné plochy jsou ideální ploché kameny, ty usnadňují péči i sklizeň a přispívají k akumulaci blahodárného tepla, které bylinkám svědčí a také je přiměje k uvolňování vonných silic. Bylinkovou zahrádku může doplnit i zahradní jezírko a u něj stinný kout pro vlhkomilné druhy bylin. Rozhodně by zde neměla chybět lavička či zahradní křeslo pro posezení, aby bylo možné si voňavou pohodu v klidu vychutnat.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).