Kombinaci ohně, kouře a masa máme prostě v genech. Proto nám uzené maso tak chutná – kvůli naší evoluci nic jiného neumíme tak dobře, jako udit maso. Pokud byste chtěli kráčet ve stopách svých předků nebo prostě chcete být trochu soběstační, můžete si slaninu a další kousky masa udit sami doma. Ukážeme vám jak.
Dva typy nakládání špeku
Suché nakládání
Kusy špeku se obalí v nakládací soli a poté se vrství na sebe. Protože sůl zbavuje maso vody, vzniká lák, ve kterém se maso nakládá. Tato metoda je velmi vhodná pro menší množství masa nebo menší kousky masa. Suché nakládání odstraňuje z masa více vody než mokré nakládání a proto je doporučeno právě pro přípravu slaniny.
Mokré nakládání
Při mokrém nakládání masa před uzením se maso vkládá do slaného nálevu. Tato metoda se doporučuje pro ty, kteří jsou pokročilejší v nakládání a obecně pro větší množství masa (pět kilo a více). Maso zůstává šťavnatější než při suchém nakládání.
Ve svém příspěvku STERILIZACE ŠŤÁVY Z ČERVENÉ ŘEPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel cani.
zavařuje někdo šťávu z červené řepy?pomoze ,díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE KLÁRA.
2,5 KG NASTROUHANÉ ČERVENÉ ŘEPY
4 LITRY VODY
PŮL HODINY VAŘIT
PŘIDAT NA 1 LITR ŠŤÁVY:
15 GR CUKRU
2 LŽÍCE KYSELINY CITRONOVÉ
10 MINUT POVAŘIT
DO VYCHLADLÉ ŠŤÁVY DÁME:
2 MALINOVÉ TRESTI
NALIJEME DO SKLENIC
ZAVAŘÍME, STAČÍ POVAŘIT, ABY CHYTLO VÍČKO
Praganda je dusitanová rychlosůl používaná především při nakládání masa na uzení, vaření nebo další zpracování. Jejím hlavním účelem je stabilizace barvy, chuti a mikrobiální bezpečnosti masa.
V praxi se Praganda používá při domácím uzení, výrobě šunky, klobás a dalších uzenářských výrobků. Díky obsahu dusitanů zajišťuje typické růžové zbarvení masa, chrání tuky před oxidací a zároveň brání růstu nežádoucích bakterií. Pokud se používá správně a v doporučeném množství, plní technologickou funkci, kterou běžná kuchyňská sůl neumí.
Jaký je rozdíl mezi Pragandou a obyčejnou solí
Hlavní rozdíl je v obsahu dusitanů, které běžná kuchyňská sůl neobsahuje. Právě dusitany způsobují vybarvení masa a zrychlují proces proležení.
Při použití obyčejné soli maso po tepelné úpravě zešedne a chuť je plošší. Praganda naopak zajišťuje typickou uzenou barvu a aroma. Rozdíl je patrný nejen vizuálně, ale i chuťově. Použití obyčejné soli je možné, ale vyžaduje delší čas nakládání a jiný výsledek.
Kolik Pragandy se dává na kilogram masa
Doporučené dávkování Pragandy je 20–25 g na 1 kg masa v závislosti na druhu masa a zvoleném postupu.
Pro domácí uzení se doporučuje držet spodní hranici dávkování. Vepřové maso se běžně solí 22–25 g/kg, hovězí a skopové 25–27 g/kg. Překračování těchto hodnot nepřináší lepší chuť, ale zvyšuje riziko přesolení a vyššího příjmu dusitanů.
Jak připravit lák z Pragandy
Lák z Pragandy se připravuje rozpuštěním soli ve vodě o přesně dané koncentraci, nejčastěji 8–16 %.
Pro běžné domácí nakládání se používá lák o koncentraci 8–11,5 %. To znamená 80–115 g Pragandy na 1 litr vody. Silnější 16% lák se používá u specifických postupů. Lák musí být vždy vychlazený na cca 4 °C a maso v něm musí být zcela ponořené bez přístupu vzduchu.
Jak dlouho se maso nakládá do Pragandy
Doba nakládání masa do Pragandy je obvykle kolem 14 dnů, v závislosti na velikosti kusu a způsobu solení.
Menší kusy masa se prosolí rychleji, větší kusy, jako jsou šunky nebo kýty, potřebují delší čas. Teplota skladování by měla být stabilně kolem 4 °C. Příliš krátká doba vede k neproleženému středu, příliš dlouhá k přesolení.
Je Praganda zdraví škodlivá
Praganda obsahuje dusitan sodný (E250), který je ve vyšších dávkách toxický, ale v potravinářství je používán v přísně regulovaném množství.
Při dodržení doporučeného dávkování je riziko pro zdravého dospělého člověka nízké. Riziko vzniká především při nadměrné konzumaci uzenin nebo při špatném dávkování. Malé děti do tří let by uzeniny s&
Na 1 kg masa se dávají 2 dkg rychlosoli, lák na zalití se připravuje z 10 l vody a 50 dkg rychlosoli.
Postup:
U masa na uzení je ideální, aby vážilo zhruba 1,2 kg a aby bylo bez kosti. Maso si navážíme a odvážíme sůl, kterou do masa dobře vetřeme. Takto připravené naskládáme do smaltované nebo kameninové nádoby. Nádobu uchováváme v lednici nebo na jiném studeném místě, třeba ve sklepě. Za tři dny zalijeme maso připraveným lákem, aby bylo celé potopené, a dáme zpět do chladna. Celkem necháme maso odležet týden, ale můžeme i déle. Před uzením maso umyjeme v hodně teplé vodě a osušíme. Roztopíme udírnu a rozvěsíme maso na háčkách. Udíme asi osm hodin na 90 stupňů. Samozřejmě záleží na druhu masa.
Druhá možnost:
Není nad to, když na oslavě vytáhnete z udírny pořádný kus voňavé a křehké uzené krkovice nebo vlastní klobásy. Když dodržíte několik pravidel, není domácí uzení nijak náročné.
Nepospíchejte, chce to čas.
Vyberte kvalitní a čerstvé maso.
Naporcujte maso na vhodnou velikost pro uzení.
Nakládání masa nasucho
Jde o klasický způsob nakládání za pomocí běžné kuchyňské soli nebo rychlosoli (například Praganda). Můžeme přidat jakékoli jiné koření dle vlastní chuti a doplnit o česnek. Maso na uzení prosolíme a dobře zapracujeme (vetřeme), důležité je dodržovat při nakládání přísnou hygienu. Takto připravené uložíme do čisté nádoby tak, aby mezi jednotlivé kusy neměl přístup vzduch. Maso uskladníme při teplotě do 4 °C.
Nakládání do láku
Na uzení masa používáme stejné druhy soli nebo rychlosoli, jen se ředí v různém poměru vodou, říkáme tomu lák na maso. Koncentrace soli nejde přesně určit, protože každý má rád různou slanost. Jako základ můžeme brát poměr 800 g obyčejné soli na 10 l vody. U rychlosoli se radši řiďte návodem na obalu výrobku a poté si množství případně upravte dle vlastní chuti. Lák můžete doplnit o koření a bylinky, které máte rádi. Určitě zkuste pepř, jalovec, bobkový list, nové koření, rozmarýn a další. Aby bylinky a koření uvolnily více aroma, doporučuje se lák krátce povařit. Lák na maso použijeme vychlazený. Kdo nemá rád koření a bylinky, může nechat lák pouze slaný. Maso musí být vždy zcela ponořené. Někdy je potřeba ho zatížit.
Uzení masa
Teplota se při uzení masa pohybuje v rozmezí 60–100 °C.
Vhodné dřevo na uzení masa je buk, poté například olše, bříza, habr, jasan a další tvrdá dřeva.
Doba uzení je závislá na druhu a velikosti masa a na teplotě uzení.
Doporučujeme při uzení používat vpichovací teploměr.
Ve svém příspěvku KŘEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den.
Dnes jsme na zahrádce vykopali křen, který jsme tam z oddenku před dvěma roky zasadili, abychom ho použili při nakládání okurek.Křen ale skoro nepálí
a vůbec není štiplavý. Mohli jsme ho s něčím zaměnit nebo je to něčím jiným?
Děkuji za zprávu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ola Hrušková.
Dobrý den, loni jsem sterilizovala Křen podle návodu, bohužel stratil stiplavost, pálení, prostě chuť, co Křen na mít. Jak uchovat Křen aby zůstal silný(stiplavy) po celou dobu a to do další sezóny. Děkuji
Koření podle chuti (doporučuji koriandr, kmín, jalovec, česnek a pepř).
Postup
Maso celé potřete směsí soli.
Maso navrstvíme do vhodné nádoby. Zvláště vhodné jsou potravinářské plastové nádoby nebo nádoby z kameniny. Praktické jsou také vakuové nebo Ziploc sáčky.
Maso uchovávejte v chladu (nejlépe v lednici). Sůl nyní uvolňuje masovou šťávu, která se shromažďuje na spodní straně masa. Aby se maso naložilo rovnoměrně, musíte sáček nebo kusy masa v nádobě každý den otočit. Maso je hotové, když je prostoupené slanou směsí od okraje k jádru.
Pokud máte pochybnosti o délce nakládání, jednoduše se řiďte základním pravidlem osmi dní na kilo největšího kusu masa.
Jakmile je maso proleželé, nejprve smyjte sůl a koření. Poté vložte do studené vody, aby se snížila o něco vyšší koncentrace soli na okraji masa. To může trvat až dvanáct hodin, někdy i déle. Poté osušte a dejte do nádoby do lednice, aby odleželo. I zde si můžete pomoci matematicky: Vydělte počet dní nakládání pěti, čímž zjistíte dobu odpočinku v ledničce. Maso je poté připraveno na uzení.
Koření podle chuti (i zde doporučuji koriandr, kmín, jalovec, česnek a pepř).
Postup
Uvařte vodu a přidejte sůl, cukr a koření.
Nechte nálev úplně vychladnout.
Kousky masa vložte do vhodné nádoby. Stejně jako u suchého nakládání se dobře hodí misky z potravinářského plastu nebo hrnce z kameniny. Pozor na nerezové hrnce – sůl by mohla způsobit jejich oxidaci. Poté maso zalijeme lákem. Důležité: Kousky masa musí být zcela zakryté. K tomu můžete na maso položit talíř a zatížit ho kamenem. Nádobu pak neprodyšně neuzavírejte. Stačí přikrýt napnutým hadříkem – lák i maso by měly mít možnost dýchat.
Nyní se kousky masa musí skladovat maximálně při osmi stupních celsia – ideálně v lednici. Opět zde platí základní pravidlo: na kilo nejtěžšího masa potřebujete osm dní.
Po uplynutí maso omyjeme a namočíme na dvě hodiny do studené vody, aby se vyrovnal obsah soli. I při mokrém kynutí musí maso poté odpočinout v lednici. Chcete-li to provést, jednoduše vydělte počet dnů nakládání pěti. Maso je poté hotové a připravené k uzení.
Základním a víceméně jediným zásadním procedurálním rozdílem mezi zavařováním a nakládáním je, že v případě nakládání nedojde po vložení ingrediencí do sklenic (nádob na uchování) a jejich uzavření k dalšímu zahřívání těchto sklenic a jejich obsahu, zatímco u zavařování ano. Jinými slovy, když zavařujeme, tak poté, co vše dáme do sklenic, nebo jiných nádob a zavřeme je, tak tyto již naplněné sklenice ještě musíme po nějakou dobu zahřívat v horké vodě, na páře či v troubě.
Zavařování
Pro zavařování je ideální speciální hrnec na zavařování s mřížkou, na které sklenice v hrnci stojí. Postačí však i dostatečně velký běžný hrnec, na jehož dno umístíme látkovou utěrku, aby sklenice nestály přímo na dně a nepopraskaly. Sklenice vkládáme do vlažné vody a pamatujme na to, že se v hrnci nesmí dotýkat. Poté zvýšíme teplotu přibližně na 85 °C. Teplotu kontrolujeme na zavařovacím teploměru. Voda v hrnci nikdy nesmí vařit.
Po uplynutí potřebné doby (dle receptu) začneme sklenice opatrně vyndávat zavařovacími kleštěmi. Pokládáme na podložku, která nesmí být studená, aby sklenice nepraskaly. Šroubovací víčka nyní dotáhneme. Sklenice lze také pozvolna zchlazovat již v hrnci přiléváním studené vody, kterou ale nesmíme lít přímo na sklenice. Po vychladnutí obrátíme sklenice dnem vzhůru, abychom se ujistili, že vše těsní. Při pohledu na sklenici by víčka měla být vtažena mírně dovnitř.
Hotové zavařeniny uchováváme v suchu, chladu a temnu.
Červenou řepu je nutné před samotným zavařováním uvařit. Platí přitom, že maximální množství živin, minerálů a dalších prospěšných látek zachováme, jestliže ji uvaříme vcelku ve slupce. Vaříme ji doměkka. Podle velikosti bulvy to může trvat až hodinu. Teprve poté ji oloupeme a nakrájíme či nastrouháme. Krájet můžeme bulvu do libovolných tvarů – hranolky, plátky, kostky. Nejčastější a nejoblíbenější je však krájení na zhruba 1 centimetr velké kostky.
Nakládání
Nakládání je oproti zavařování rychlejší a o něco málo pracnější, je ovšem potřeba počítat s tím, že trvanlivost je výrazně kratší a že je potřeba uchovávat takto zpracovanou řepu v ideálním případě v lednici. Postup jako takový je prakticky totožný se zavařováním s tím rozdílem, že se po naplnění a uzavření sklenice už nebude nic sterilovat ve vodní lázni ani troubě.
Neoloupané bulvy červené řepy uvaříme doměkka, necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na menší kousky. Nálev připravíme tak, že vložíme všechny ingredience do vody, tu přivedeme k varu a necháme vychladnout. Připravené sklenice naplníme řepou, zalijeme nálevem, řádně uzavřeme víčkem a vložíme do lednice.
Patizony nakrájíme na tenké plátky silné asi půl centimetru. Ty pak dáme do hrnce, zalijeme až po okraj slanou vodou a necháme macerovat 24 hodin. Po 24 hodinách svaříme ve vodě a 1/2 litru octa, do které jsme přidali pár lístků bobkového listu. Po přejití varem scedíme a jednotlivé kousky vyskládáme na savý papír a necháme 2 hodiny. Poté oschlé kousky naskládáme do sklenic v pořadí vrstva patizonu, jeden nebo dva plátky česneku, oregano, koření na nakládání, olivový olej. Takto postupujeme až do úplného zaplnění obsahu sklenice. Tady je vidět návod na nakládání patizonu.
Jak poznáte, že je zavařená červená řepa bezpečná ke konzumaci?
Zavařená červená řepa je bezpečná, pokud má vtažené víčko, čirý nálev a přirozenou tmavě červenou barvu bez zákalu.
Z praxe platí jednoduché pravidlo: po otevření sklenice nesmí být cítit žádný nepříjemný zápach a víčko se nesmí po otevření „odlepovat“. Pokud zaznamenáte zakalený nálev, bublinky nebo změnu barvy, řepu nekonzumujte. U zavařování platí, že jistota je vždy důležitější než snaha něco zachránit.
Proč se po zavaření objeví zakalený nálev?
Zakalený nálev vzniká nejčastěji kvůli špatnému poměru surovin nebo nedostatečně svařenému nálevu.
V praxi se to stává tehdy, když se ocet, cukr a sůl jen zahřejí, ale neprojdou varem. Dalším důvodem bývá příliš dlouhé vaření řepy předem. Zakalený nálev je jedním z nejčastějších signálů, že zavařování červené řepy neproběhlo správně a trvanlivost bude výrazně kratší.
Jak dlouho vydrží sterilovaná červená řepa?
Sterilovaná červená řepa při správném postupu vydrží 1 až 2 roky bez ztráty chuti a bezpečnosti.
Rozhodující je skladování. Ve sklepě nebo chladné spíži si řepa drží kvalitu výrazně déle než v teple. Pokud je skladována při vyšší teplotě, může se chuť měnit a nálev kalit. Dlouhodobě se vyplatí hlídat stálou teplotu a tmu.
Jaký je rozdíl mezi zavařovanou a nakládanou červenou řepou?
Zavařovaná červená řepa prochází tepelnou sterilací, zatímco nakládaná se po uzavření již nezahřívá.
V praxi to znamená, že zavařovaná řepa má výrazně delší trvanlivost a hodí se do spíže nebo sklepa. Nakládaná řepa je určena k rychlé spotřebě a patří do lednice. Pokud chcete mít zásobu na celý rok, je zavařování červené řepy jediná spolehlivá cesta.
Je zavařování červené řepy v troubě bezpečné?
Ano, zavařování červené řepy v troubě je bezpečné, pokud dodržíte správnou teplotu a čas.
V praxi se osvědčuje teplota kolem 180 °C s vodou v pekáči, která vytváří potřebnou páru. Chyba nastává tehdy, když jsou sklenice v troubě nasucho nebo při příliš vysoké teplotě. Pak hrozí prasknutí sklenic nebo nedostatečná sterilace.
Proč je řepa po otevření měkká?
Měkká řepa je nejčastěji důsledkem příliš dlouhé sterilace nebo převaření před zavařením.
Řepa by měla být uvařená doměkka, ne rozvařená. Pokud ji vaříte příliš dlouho a následně ještě sterilujete, ztratí pevnost. To je typická chyba při snaze „udělat to jistější“. Ve skutečnosti tím kvalitu zavařené řepy zhoršíte.
Jaký je nejlepší nálev na červenou řepu?
Nejlepší nálev na červenou řepu je jednoduchý octový nálev s vyváženým poměrem vody, octa, cukru a soli.
Z praxe platí, že složité nálevy nejsou nutné. Základní nálev je stabilní, chuťově
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Uzení je v tomto případě trochu odlišné od obvyklých postupů, liší se hlavně v nakládání. Drůbež nakládáme pouze do láku, ať už celou anebo porcovanou na části. Krůty, kachny a ostatní drůbež se doporučuje vykostit, připravit na jednotlivé porce a pak teprve udit. Hotové maso se při krájení nedrobí a nerozpadá a je připravené přímo na talíř. Celá drůbež anebo porce se udí zásadně s kůží, potrhaná nebo chybějící kůže není vzhledná, i chuťově není drůbež stažená z kůže dobrá. Povrchová vrstva se příliš vysuší a ztvrdne.
Nakládání do láku se provádí pouze směsí soli a dusičnanu draselného. Poměry jsou stejné jako při uzení masa, vážíme i s kostmi a považujeme je za maso pro výpočet množství soli. Nedává se cukr a česnek. Pro naložení je lepší drůbež pouze chlazená, mražené je sušší.
Kachnu rozdělíme na porce, důkladně nasolíme a necháme 1 až 3 dny proležet. Před uzením oklepeme sůl a udíme podle velikosti porcí doměkka 6 až 8 hodin na 75 °C.
Až keř povyroste, tvarujeme jej a při tom sklízíme lístky, které sušíme. Při sušení se nesmí listy zapařit a zhnědnout - jinak zcela ztrácejí své typické aroma. Listy ostříháme bez řapíků a rozložíme je v temné a vzdušné místnosti až do seschnutí listů. Tyto uskladníme v plátěném sáčku v temnu a suchu.
Bobkový list = sušené listy vavřínu se specifickým aroma. Používá se k nakládání a úpravě zvěřiny i jiných mas, rajské či svíčkové omáčky. Bobkový list je tradičním kořením české kuchyně. Rovněž se používá při nakládání zeleniny, hub nebo konzervaci masa a k marinovaným rybám.
Nejlepší je použití běžné kuchyňské soli. To vede k redukci tekutiny v mase a tím ke snížení množení bakterií. Běžná sůl však způsobí šedé zbarvení masa a má nižší inhibiční faktor proti bakterii Clostridium botulinum. Výsledná slanina se pak dá smažit a používat k další tepelné úpravě nebo konzumovat za studena.
Pro dosažení červeného zbarvení masa a lepší konzervace se při nakládání do kuchyňské soli přidávají malé množství dusičnanů nebo dusitanů (sůl praganda, rychlosůl). Slanina naložená tímto způsobem není vhodná ke smažení ani jiným tepelným úpravám. Může se konzumovat pouze za studena.
Dusitany se následnou tepelnou úpravou smažením a grilováním mění na nitrosaminy a ty jsou prokazatelně karcinogenní - způsobují různé druhy rakoviny.
Pro uzení kachních prsou bez tradiční udírny můžete použít buď plynový nebo dřevěný gril s udírnou a nebo alobalový sáček naplněný dřevěnými hoblinami. Alternativně také můžete zakrýt alobalem pánev WOK a použít udící směs čaje, rýže a cukru k vytvoření kouře.
Uzení na grilu
Příprava grilu: Gril rozehřejte na několik minut na vysokou teplotu a poté snižte teplotu na nízkou.
Příprava zdroje kouře: Pokud používáte gril s udírnu, umístěte ji na hořák. Pokud používáte alobalový sáček, naplňte ho s dřevěnými hoblinami a propíchněte do něj dírky.
Uzení kachních prsou: Položte kachní prsa na gril kůží nahoru, mimo dosah přímého plamene.
Sledování teploty: Pro uzení udržujte nízkou teplotu (kolem 110 °C), aby vám hobliny uvnitř nevzplály.
Uzení na požadovanou teplotu: Uďte, dokud kachna nedosáhne vnitřní teploty 66 °C pro středně propečené nebo vámi preferovaný stupeň propečenosti.
Uzení v pánvi WOK
Příprava pánve: Vyložte pánev wok alobalem.
Příprava udící směsi: Ve woku smíchejte černý čaj, rýži a cukr.
Uzení kachních prsíček: Směs zahřejte, dokud nezačne kouřit, poté do woku vložte mřížku a na ni položte kachní prsa kůží nahoru.
Přikryjte a uďte: Wok přikryjte alobalem nebo poklicí a nechte kachnu udit 10–20 minut, v závislosti na požadované úrovni vyuzení.
Důležité informace
Nakládání do soli
Pro lepší chuť a šťavnatost kachních prsou zvažte nakládání do koření, soli, cukru a vody.
Měření teploty
Udržování správné teploty je zásadní pro rovnoměrné vyuzení a správné odpaření tuku.
Opečení kůže
V případě potřeby opečte kachní prsa po uzení kůží dolů na horké pánvi, aby kůže zkřupala.
Správné dávkování Pragandy je naprosto klíčové. V domácích podmínkách platí, že méně je lepší než více. Překročení doporučených hodnot nepřinese lepší chuť ani vyšší bezpečnost, naopak může vést k přesolení a zbytečnému zvýšení příjmu dusitanů.
Při dávkování vždy vycházejte z hmotnosti masa, nikoli od oka. Kuchyňská váha je základní vybavení.
Orientační dávkování Pragandy pro suché solení:
Druh masa
Množství Pragandy
Poznámka
Vepřové maso
22–25 g / 1 kg masa
ideální spodní hranice pro domácí uzení
Hovězí maso
25–27 g / 1 kg masa
pomalejší prosolení, tužší struktura
Skopové maso
25–27 g / 1 kg masa
výraznější chuť, hlídat sůl
Drůbež
18–20 g / 1 kg masa
kratší doba nakládání
Doporučuje se držet dávkování v rozmezí 2–2,5 % z hmotnosti masa. Hodnoty nad 3 % vedou téměř vždy k přesolení.
Suché solení – používá se, pokud chceme udit velký kus masa. Sůl, cukr, sanytr se v poměru 100 : 10 : 1 vetře do masa. Je možné přidat i koření. Maso se zavěsí do sklepa, kde se nechá i dva měsíce, než začneme udit. Pokud máme menší kousky masa, můžeme je vložit do kamenné nádoby. Takto naložené maso otáčíme každé dva dny, aby se sůl i koření dostaly do všech částí masa, a to přibližně po dobu jednoho měsíce. Pokud jsou kousky masa menší než jeden kilogram, postačí dva týdny. Šťávu z masa, která se vytváří, odstraníme. Při tomto způsobu nakládání se musí maso před uzením důkladně umýt a jeden den nechat uležet ve vodě (vodu měníme). Poté je potřeba maso osušit. Během skladování kontrolujeme barvu i vůni masa.
Mokré solení – maso se naskládá do kameninové, plastové nebo smaltové nádoby a jednotlivé vrstvy masa se polévají solným lákem. Na jeden litr láku je třeba 1 litr vody, 100 g soli, 10 g cukru, 1 g sanytru. Na kilo masa potřebujeme cca 750 ml litru láku. Při přípravě láku rozpustíme doporučené množství solicí směsi v pitné vodě a 20–30 minut povaříme. Je možné přidat i koření. Přecedíme přes plátno nebo husté sítko. Než směsí maso zalijeme, je třeba jej vychladit. Je důležité, aby bylo maso celé ponořené. Naložené by mělo být dva až tři týdny. Poté se maso opláchne v teplé vodě, zavěsí se na vzdušné místo a nechá se řádně oschnout.
Sanytr (ledek) je draselná sůl kyseliny dusičné, silné oxidační činidlo, v potravinářství uvedeno pod kódem E252.
Maso by mělo být skladováno při teplotách od 0 do 4 °C. Pokud maso nakládáme, měli bychom se vyhnout některým chybám, jako je špatně umyté nádobí, neúplné prosolení masa, předčasné, nebo naopak pozdní zalití lákem, nedodržení teploty, vyčnívající části masa z láku a podobně.
U křenu selského (Armoracia rusticana) nejsou ani tak důležité listy nebo květy, jako spíš tlustý kořen v zemi. Při jeho naříznutí se začnou uvolňovat silice, které vyvolávají slzení, stejně jako při krájení cibule. Zároveň se postarají o uvolnění ucpaných dýchacích cest a čelních dutin. S tím je spojeno i léčebné užívání: křen rozpouští sliz a užívá se nastrouhaný s medem nebo cukrem jako prostředek proti kašli (třikrát denně jedna čajová lžička). Látky v křenu brzdí infekce. Křen se rovněž často používá v kuchyni. Aby nebyl příliš ostrý, je dobré jej spařit trochou horkého vývaru, poté ke křenu můžeme přidat strouhané sladké jablko nebo trochu mrkve. Přidáváme-li křen do konzervované červené řepy, krájíme ho očištěný na kolečka nebo jej hruběji nastrouháme, aby se mohl jíst spolu s řepou.
Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, které během vegetace odumírají, jsou peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy pak podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, přisedlé zúženou bází. Květenství se objevuje na konci větví a je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, 4četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete v květnu až červenci.
Křen podáváme jemně nastrouhaný k vařenému nebo pečenému masu nebo z něj upravujeme křenové omáčky, zejména na tučná vepřová masa (ovar, uzené). Křen dobře opereme kartáčkem, pak ho tence oloupeme a jemně nastrouháme, ale vždy až těsně před podáním, aby stykem se vzdušným kyslíkem neztrácel vitamíny.
Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.