RECEPT NA UMĚLOU KREV je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Pokud si chcete udělat vlastní falešné zranění nebo krvavou jizvu, nemusíte kupovat žádné zvláštní materiály. Umělá krev se dá lehce připravit z několika přísad, které máte možná i v kuchyni. Umělá krev je ideální k vytvoření umělých ran, škrábanců a krvavých skvrn. Na vzduchu se chová stejně jako opravdová krev – zasychá a tmavne.
Na co se používá umělá krev
Umělou krev lze použít na vytváření efektu otevřených jizev a ran. Pokud chcete docílit přesného efektu, můžete pro aplikaci použít štětec. Nikdy nepoužívejte umělou krev kolem očí a vyvarujte se přímému kontaktu s očima. Jak jsme již zmínili, umělá krev vytváří efekt otevřené rány, takže nikdy úplně nezaschne. Pozor tedy: pokud si ušpiníte oblečení touto krví je možné, že z některých druhů textilií nepůjde úplně odstranit. Umělá krev je dostupná v obchodech ve světlé i tmavé variantě a v několika velikostech balení.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Na výrobu umělé krve se dá použít i bramborový škrob, který se jmenuje Solamyl. Není však na výrobu umělé krve tak vhodný jako kukuřičný sirup. U směsi se Solamylem krev drží lépe na kůži, nestéká, ale jde po manipulaci velmi špatně smýt z rukou.
Ingredience: Na přípravu 250 ml umělé krve budeme potřebovat 250 ml vody (pokud chcete hodně realistickou krev, použijte vlažnou nebo 36 až 37 °C teplou vodu), 1 pytlík potravinářského barviva, stačí i půl (jahodově červené, ne malinově červenou, ta je spíš růžová), a Solamyl.
Postup: Do nádoby, v níž budeme připravovat umělou krev, nalejeme vodu. Přidáme škrob a barvivo. Škrobu dejte maximálně 2 lžičky nebo se vám nerozpustí a zůstane na dně bílá sedlina. Pozor si dejte i při vsypávání barviva. Bude stačit maximálně půl sáčku na 250 ml vody. Uvědomte si, že sáček jahodově červené obarví až 6 kg materiálu. Vše je potřeba důkladně rozmíchat, aby nevznikly hrudky. Umělá krev se nesráží jako lidská nebo zvířecí, proto ji můžete mít v láhvi klidně celý den (noc) a nic se s ní nestane. Pozor, umělá krev sice vypadá lépe než pravá, ale barví mnohem více než originál. Pokud tedy budete chtít cákat krev, buďte opatrní, protože se poměrně špatně pere, barví i kůži a zuby, při styku s kontaktní čočkou může dojít k jejímu zbarvení do růžova.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Ingredience: světlý kukuřičný sirup, červené a zelené potravinářské barvivo, voda
Postup: Smícháte sirup s barvami. Záleží na vlastním vkusu, jaké barvy chcete docílit. Můžete do červené přidat zelenou a vytvořit tak tmavou krev, nebo třeba jen trošku hnědé. Po smíchání vznikne hustá červená hmota, kterou je potřeba naředit vodou na požadovanou hustotu a máte připravenu umělou krev. Světlý kukuřičný sirup zakoupíte v prodejnách zdravé výživy za cenu cca 30 korun. Sypké potravinářské barvy stojí mnohem méně, dá se říct pár korun. Můžete ale použít i gelové, ty už budou trošku dražší. Práškové prodávají téměř v každé „staromódnější“ drogerii či zásobenějším obchodě.
Další možností je použití medu, červeného barviva a kakaa, to vše se smíchá do hladka. Kakaem ovšem směs zhořkne, takže pokud se použije v okolí úst, vyvolává nepříjemné pocity.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pravý italský recept na boloňské lasagne (lazaně) od Itala v pořadu Kluci v akci. V tomto receptu jsou lasagne připraveny také s mletým masem, ale Kluci si maso namelou sami ze dvou druhů – libového vepřového a hovězího zadního. Místo českého eidamu se v receptu používá pravý italský sýr parmigiano reggiano, což je parmezán s pevnou hladkou kůrou jemně nažloutlé až zlatavé barvy a zrnitou strukturou. Můžete ho koupit v supermarketu nebo na internetu.
Kluci nejdříve nakrájí oba kusy libového masa na pruhy, aby se vešly do mlýnku na maso a umelou. Zeleninu nakrájí na malé kostičky (mrkev s celerem podle nich můžete i nahrubo nastrouhat) osmahnou ji na oleji, přidají mleté maso a dobře promíchají a orestují, podlijí červeným vínem a nechají vyvařit. Směs okoření sekanými bylinkami, pepřem a solí, zalijí drcenými rajčaty a nechají na mírném ohni dusit asi hodinu. Říkají, že ve směsi musí zůstat dostatek šťávy, aby ji mohly suché těstoviny lasagne při pečení absorbovat.
Kluci potom na dno zapékacího pekáče dají část masové směsi, pak vrstvu suchých lasagní, zase maso, vrstvu nastrouhaného parmezánu, lasagne, maso, parmezán a ještě jednou opakují a zakončí bohatou vrstvou parmezánu. Přikryjí alobalem, který předem potřeli olejem. Pečou asi 25 minut při 180 °C.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.