Domácí vodárny jsou soustavy zařízení určené pro dopravu vody z místa na místo. Nejčastěji se používají pro čerpání pitné nebo užitkové vody ze studní, vlastních vrtů, vodního toku nebo z nádrže zachycující vodu.
Návod k domácí vodárně
Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schéma zapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schéma zapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VODÁRNA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zachařová.
Co dělat když čerpadlo čerpá ale nevypíná?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejčastěji se u těchto vodáren rozbíjí náhon tlakového spínače. Je to taková tenká kovová trubička, která když se zanese usazeninou, tak přestane zprostředkovávat tlak v zásobní nádobě a spínač pak nevypne motor. Vzhledem k tomu, že tato trubička je součástí elektrického stykače, který je pod napětím 380 voltů, je nezbytné, aby opravu provedl elektrikář s certifikací vyhláškou č. 50.
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schéma zapojení.
Ve svém příspěvku ZAPOJENÍ PŘÍSTROJE OSMODRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav navratil.
Dobrý den,
Zajimá mě vnitřní zapojení přístroje osmo dry.Jaké elektronické komponenty jsou
součástí tohoto přístroje s60% účinností.
Spozdravem.
M.Navrátil
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 4 cibule, 1 kg hovězí kližky, 1 stroužek česneku, 1–1,5 l hovězího vývaru, podle chuti mletá paprika, sůl, mletý pepř, podle potřeby hladká mouka, sádlo
Postup: Maso nakrájíme na kostky a osmahneme na sádle. Jakmile se maso zatáhne, přendáme je do tlakového hrnce. Přisypeme jednu nadrobno nakrájenou cibuli, polévkovou lžíci mleté papriky a přilijeme tolik vývaru, aby bylo maso ponořené. Vaříme 1 hodinu. Mezitím si připravíme tmavou jíšku z hladké mouky a sádla. Dále oloupeme a nadrobno nakrájíme 2 větší cibule, které necháme na sádle zesklovatět. Přisypeme k nim mletou papriku a dobře rozmícháme. Hotové maso přemístíme z tlakového hrnce do menšího kastrolu, a aby nevychladlo, přikryjeme pokličkou. Šťávu z tlakového hrnce přelijeme k cibuli a promícháme. Přidáme rozmačkaný česnek, osolíme a opepříme. Guláš chvíli povaříme, vmícháme jíšku a ještě chvíli vaříme. Nakonec do šťávy přidáme maso. Guláš z hovězí kližky podáváme s houskovým knedlíkem nebo čerstvým chlebem a při servírování ozdobíme na kolečka nakrájenou cibulí.
Nedostatek vzduchu v darlingu se nejčastěji projeví tím, že vodárna spíná téměř při každém otevření kohoutku.
Dalším typickým znakem je kolísání tlaku vody, krátké cykly zapnutí a vypnutí čerpadla nebo pocit, že tlak rychle „padá“. Pokud po otevření baterie slyšíte okamžité sepnutí čerpadla, je velmi pravděpodobné, že tlak vzduchu v darlingu je příliš nízký. Tento stav zbytečně zatěžuje čerpadlo a dlouhodobě vede k jeho rychlejšímu opotřebení.
Můžu dofoukat tlak v darlingu bez vypuštění vody?
Ne, dofukování tlaku bez vypuštění vody je zásadní chyba a nevede ke správnému výsledku.
Pokud je v tlakové nádobě voda, naměřený tlak je zkreslený a vzduch se nemá kde stlačovat. Výsledkem je falešný pocit, že je tlak správný, ale po spuštění vodárny se problémy vrátí. Správné dofoukání tlaku v darlingu je možné pouze tehdy, když je nádoba prázdná a bez tlaku vody.
Co se stane, když tlak vzduchu v darlingu přeženu?
Příliš vysoký tlak vzduchu je stejně špatný jako tlak nízký.
Při přefouknutí se výrazně sníží množství vody, které je vodárna schopná dodat bez spuštění čerpadla. To se projeví krátkými odběry a častějším zapínáním čerpadla. Přefouknutý darling také způsobuje tvrdý a nepříjemný náběh tlaku v rozvodech, což může z dlouhodobého hlediska zatěžovat armatury a spoje.
Proč vodárna spíná i po správném dofoukání tlaku?
Pokud vodárna spíná i po správném nastavení tlaku vzduchu, problém je pravděpodobně jinde.
Častou příčinou bývá netěsný zpětný ventil, drobný únik vody v rozvodech nebo poškozená membrána v tlakové nádobě. V takovém případě dofoukání tlaku v darlingu samo o sobě situaci nevyřeší a je nutné hledat mechanickou závadu. Ignorování tohoto stavu vede k trvalému přetěžování čerpadla.
Jak poznám prasklou nebo vadnou membránu v darlingu?
Nejjednodušší test je kontrola ventilku na tlakové nádobě.
Pokud po stisknutí ventilku uniká voda místo vzduchu, je membrána poškozená. Dalším znakem je rychlý únik tlaku i po dofoukání. Prasklá membrána v darlingu znamená, že vzduch a voda se nemají oddělit, a další foukání už nemá žádný smysl. V takovém případě je nutná výměna membrány nebo celé nádoby.
Jak často bych měl tlak v darlingu kontrolovat?
Ideální je kontrolovat tlak vzduchu v darlingu alespoň jednou ročně.
V praxi se osvědčilo spojit kontrolu s jarním spuštěním vodárny nebo s pravidelnou údržbou. U starších systémů může tlak klesat rychleji. Pravidelná kontrola tlaku v domácí vodárně je jednoduchý úkon, který výrazně prodlužuje životnost celého systému.
Platí stejné hodnoty tlaku pro všechny domácí vodárny?
Velmi častou chybou je zaměňování darlingu a tlakového spínače. Darling řeší objem vody a frekvenci spínání. Tlakový spínač určuje, při jakém tlaku se čerpadlo zapne a vypne.
Pokud je špatně nastavený tlak vzduchu, nepomůže seřizování spínače. A naopak, když je špatně nastavený spínač, samotné foukání vzduchu problém nevyřeší. Právě tohle rozlišení mi dlouho chybělo.
Ingredience: 1 stažená nutrie (cca 3-4 kg), 2 paličky česneku, 2 větší cibule, sůl, kmín, 1 lžíce sádla, 150 ml vody
Postup: Nutrii omyjeme, naporcujeme, zbavíme blan a tuku. Česnek oloupeme, prolisujeme a potřeme jím všechny porce masa, které zároveň i osolíme. Takto připravené maso natlačíme do skleněné, porcelánové nebo smaltované nepoškozené nádoby, přikryjeme a necháme v chladu dva až tři dny nasucho marinovat. Během marinování maso alespoň jedenkrát přeložíme. Je-li marinování u konce, vložíme maso do tlakového hrnce (6 litrů) a podlijeme vodou. Necháme cca 10-15 minut podusit. Na pekáči rozpustíme sádlo, na dno nasypeme oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Rozdušené maso vyndáme z tlakového hrnce a vložíme do pekáče na cibuli. Dochutíme solí a kmínem, zalijeme vydušenou šťávou. Maso pečeme v troubě nepřikryté asi 30-40 minut (do růžova). Jako příloha se hodí bramborové knedlíky a zelí nebo podáváme samotné s bramborem.
Tento typ odpuzovače není úplně vhodný pro plašení krtků, protože se vyrábí v provedení zapojení do elektrické zásuvky. Tento typ navíc nemá žádný kabel k připojení, zástrčka je vyrobena přímo na přístroji.
Přístroj je tak spíše k vnitřnímu využití. Jeho působení je maximálně cca 11 m od umístění v domě, takže pokud máte menší zahradu, mohl by vám pomoci. Pro představu působení se můžete podívat na jeho účinné schéma.
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
Ingredience: 2 hrnky rýže, 1 hrnek na kostky nakrájené uzeniny, 1 hrnek nakrájené cibule, 1 hrnek nakrájené papriky, 1 zeleninový bujon, 2 a půl hrnku vody, sůl, kečup, vepřová konzerva, konzerva hrášku
Postup: Do tlakového hrnce dáme vařit vodu a do ní rozpustit kostku bujonu. Pak postupně přidáme všechny suroviny – kromě hrášku a vepřové konzervy. Osolíme, dáme lžíci kečupu a hrnec uzavřeme. Jakmile začne syčet, ztlumíme na minimum a necháme vařit 15 minut. Pak vypneme sporák a dalších 12 minut necháme dojít. Po této době otevřeme, přidáme konzervu masa a hrášku. Promícháme a oběd je hotový.
Ingredience: 300 g zelené nebo hnědé čočky, 1 menší cibule, 1 bobkový list, 2 lžíce oleje, vinný ocet nebo šťáva z citronu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, sůl, čerstvě namletý pepř, majoránka.
Postup: Syrovou mrkev oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Čočku přebereme, propláchneme, dáme do tlakového hrnce i s mrkví, zalijeme studenou vodou (dva až tři prsty nad čočku) a dáme vařit. Díky tlakovému hrnci se doba přípravy výrazně zkrátí ─ podle stáří a druhu bude čočka uvařená zhruba za 10─15 minut. Poté máte na výběr z několika variant přípravy:
Jestliže budete chtít čočku zahustit, neslévejte všechnu vodu. Na oleji si osmažíme cibulku, zasypeme ji přibližně jednou lžící mouky nebo bezlepkovou rýžovou mouku a připravíme klasickou jíšku. Přidáme bobkový list, zalijeme trochou studené vody a necháme krátce povařit. Bobkový list pak vyjmeme, přidáme uvařenou čočku, rozmačkaný česnek, osolíme, opepříme a dochutíme octem nebo šťávou z citronu a majoránkou dle chuti.
Nezahuštěná čočka se připravuje stejným způsobem, pouze se slije všechna voda. Čočku přidáme k osmažené cibulce a bobkovému listu, který po chvilce prohřátí vyjmeme. Dochutíme česnekem a majoránkou a podáváme. K čočce si můžeme dát sázené či ztracené vejce nebo vejce natvrdo, nakládanou okurku, v zimě je pak skvělé kysané zelí nebo zkvašená zelenina (pickles).
Výborný typ:
Nezahuštěnou čočku stačí ochutit citronovou šťávou v kombinaci s česnekem, jemně nasekanou zelenou petrželkou a římským kmínem a vznikne báječná příloha například k rybě. Nebo uvařenou čočku v létě promíchejte s najemno nasekanou cibulkou a česnekem, pokrájenými cherry rajčátky, koriandrem, citronovou šťávou a olivovým olejem a připravíte tak báječný salát, který lze dochutit i kozím sýrem.
Kůže je možné připravovat i vařením, kdy se většinou takto připravené používají jako další příměsi pro výrobu pokrmů.
Vodovka
Ingredience: 5 ks velkých brambor, 5 ks vepřových kůží (0,4 kg), 2 hrsti sušených hub, 3 stroužky česneku, majoránka, sůl, pepř, chléb (na topinky), voda
Technologický postup: Do ½ l vody namočíme asi na 20 minut sušené houby a přidáme 2 lžičky soli. Mezitím si oloupeme brambory a nakrájíme je na kostičky. Po 20 minutách přivedeme vodu s houbami k varu a přidáme do ní vepřové kůže, pepř a vaříme dalších 20–25 minut. Přilijeme dalšího ½ l vody a přidáme ještě brambory, které uvaříme doměkka. Když je vše uvařené, přisypeme do polévky trochu majoránky. Na talíř dáme vymačkaný česnek a zalijeme jej horkou polévkou. Podáváme s křupavou topinkou.
Technologický postup: Koleno, nožičky a bobkový list vložíme do vody a společně vaříme tak dlouho, dokud maso samo neodpadává od kosti. Poté maso z vody vyjmeme, ale vývar nevyléváme. Měkké maso nasekáme na menší kousky, očistíme cibuli a nakrájíme ji nadrobno. Maso smícháme s cibulí a podle chuti přidáme sůl a pepř. Směs dáme do pekáčku, zalijeme vodou, ve které jsme vařili maso, ochutíme octem, dobře promícháme a sulc uložíme do chladu ztuhnout. Po ztuhnutí krájíme sulc na plátky a bez ochucovadel jej můžeme podávat. Sulc je nejlepší s čerstvým měkkým chlebem.
Technologický postup: Maso z hlavy, nožiček i kůži omyjeme v teplé vodě, očistíme a dáme vařit, nejlépe do tlakového hrnce. Přidáme jednu cibuli, sůl, kuličky pepře a bobkový list. Na počátku varu sebereme vzniklou pěnu, hrnec uzavřeme a hodinu vaříme velmi mírným varem. Ke konci varu přidáme mrkev a druhou cibuli. Maso i nožičky vyjmeme, vykostíme, kůži dáme stranou. Maso nakrájíme na kostičky a kůži umeleme na masovém strojku. Cibuli a mrkev nasekáme nadrobno a promícháme s masem a kůží, přidáme hrášek, ochutíme pepřem, utřeným česnekem, octem a podle chuti i špetkou cukru. Opět dobře promícháme, případně ještě dochutíme, nalijeme do pekáčku, asi 2 minuty povaříme a necháme vychladnout nebo nalijeme do mísy či jiné formy.
Použití papiňáku neboli tlakového hrnce není nic složitého. Konkrétně u hovězího vývaru se jedná pouze o nalití studené vody do papiňáku, přidání všech surovin, uzavření hrnce a přivedení k varu co nejrychleji. Tlakový hrnec by se neměl naplnit víc než do 2/3, maximálně 3/4. Po přivedení k varu odstavíme papiňák na slabší plamínek a necháme 1–1,25 hodiny syčet (podle kvality masa). V určený čas papiňák odstavíme a necháme 15 minut odpočívat. Hrnec poté postavíme do dřezu, pustíme na něj tenký pramínek studené vody a necháme být. Až ostře zasyčí, je hotovo. Můžeme otvírat. Jestli nespěcháme, existuje ještě druhá možnost: papiňák necháme na plotně. To je ideální pro „předpřípravu“, kdy si maso uvaříme večer, sporák vypneme a hrnec necháme do druhého dne na plotně (zde ale budeme vařit maximálně 1 hodinu).
Ingredience: 700 g hovězích žeber, 3 lžíce hladké mouky, 1 kus karotky, 1 kus petržele, 1/4 celeru, 1 cibule, 1 vejce, pažitka, vellenka, sůl, pepř.
Technologický postup: Vývar si připravíme v papiňáku. Tento vývar je sice značně nekvalitní (vaří se velmi rychle – vře), ale hodí se pro další zpracování. Připravený vývar přivedeme k varu a mezitím si na suché horké pánvi orestujeme do zlatova hladkou mouku. Včas odstavíme a necháme 5 minut chladnout. Poté mouku nasypeme do zavařovací sklenice se 2 decilitry studené vody, sklenici uzavřeme a vše protřepeme. Jíška je hotová za pár minut. A hlavně bez tuku. Obsah sklenice vlijeme do vroucího vývaru a na mírném plamínku provaříme (10 minut). Pak přidáme dle chuti upravenou zeleninu. Dalších několik minut vaříme, následně vmícháme vajíčko a obrané a překrájené maso z vývaru. Vývar dochutíme vellenkou, solí, pepřem a pažitkou. Tip: vejce přidáváme do mírně vroucí polévky, kterou mícháme jedním směrem, čímž vytvoříme vír; do ní vlijete jen lehce rozmíchané vejce a pokračujeme v míchání stejným směrem; pak zastavíme míchání a necháme chvíli jen zlehka probublávat. Odborník by řekl, že je žádoucí, aby vejce nebylo rozmícháno rovnoměrně, tedy aby byly občas vidět i cítit v ústech kousky jak bílku, tak žloutku.
Technologický postup: Koleno dáme vařit cca na 40 min (dle velikosti kolena) do tlakového hrnce společně s bobkovým listem, pepřem, cibulí, česnekem a solí. Po uvaření vyjmeme, vykostíme a přendáme na pekáček, zalijeme trochou vývaru a hojně posypeme cibulí nakrájenou nadrobno a přidáme i trochu česneku. Koleno je hotové, když vznikne z cibule a vývaru kolem masa karamelová hmota. Podáváme s chlebem.
Zavařování švestek v mikrovlnné troubě není doporučenou ani standardní metodou konzervace. I když lze mikrovlnnou troubu použít k vaření švestek a dokonce i k výrobě marmelády, není vhodná pro dlouhodobou konzervaci, jakou dosahuje tradiční zavařování v uzavřených sklenicích. Proces ohřevu v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné pro bezpečné a dlouhodobé skladování. Pro správné plnění a konzervování švestek se doporučuje metoda vodní lázně nebo tlakového zavařování.
Zde je důvod, proč není zavařování švestek v mikrovlnce ideální:
Nedostatečné vakuové utěsnění
Ohřev v mikrovlnné troubě spolehlivě nevytváří vakuové utěsnění potřebné k zabránění znehodnocení a zajištění dlouhodobého skladování.
Nepředvídatelné rozložení tepla
Sklenice se v mikrovlnné troubě mohou ohřívat nerovnoměrně, což může vést k nedostatečně zpracovaným oblastem, kde by se mohly množit bakterie.
Není to uznávaná metoda
Ohřev v mikrovlnné troubě pro potřeby konzervování není standardní ani doporučenou praxí odborníků na zavařování potravin.
Nejlepší způsob uchování švestek
Konzervování ve vodní lázni
Vhodné pro ovoce s vysokým obsahem kyselosti, jako jsou švestky. Zahrnuje ohřev uzavřených sklenic ve vroucí vodě za účelem vytvoření vakuového uzávěru.
Tlakové zavařování
Používá se pro potraviny s nízkým obsahem kyselosti a zajišťuje správnou sterilizaci a utěsnění pro dlouhodobé skladování.
Zmrazování
Jednodušší metoda krátkodobé konzervace. Švestky lze zmrazit celé, nakrájené na plátky nebo rozmixované.
Ingredience: 1 hrnek velkých červených fazolí, 3/4 hrnku středních fazolí Pinto, 4 střední brambory, 1 větší cibule, 10 dkg špeku, 3 vrchovaté lžíce hladké mouky, 2 smetany na šlehání, sůl, pepř, ocet
Postup: Fazole nasypte do tlakového hrnce o objemu cca 6 l, zalijte vodou asi do půlky hrnce, dejte pepř a vařte okolo jedné hodiny od té doby, kdy začne papiňák syčet. Po hodině otevřete, a když jsou fazole měkké, přidejte asi čtyři střední brambory nakrájené na kostičky, osolte a vařte. Než se brambory uvaří, tak si připravte jednu větší cibuli nakrájenou nadrobno, špek také nakrájejte nadrobno. Cibuli se špekem usmažte zvlášť na pánvi, a jakmile cibulka chytne trošku růžovou barvu, tak ji nasypte do velkého hrnce s fazolemi a uvařenými brambory. Pak pouze rozmíchejte dvě smetany ke šlehání s hladkou moukou a troškou vody a nalijte do hrnce. Dochuťte octem, solí a pepřem a máte hotovo. Polévku můžete při servírování posypat čerstvou majoránkou.
Postup: Fazole namočíme minimálně na 2 hodiny do horké vody. Po rozmočení je vložíme i s vodou do tlakového hrnce, osolíme, přidáme rozmačkaný česnek, majoránku, kmín, papriku a zalijeme vodou (stejná výška jako fazolí). Vaříme cca 40 minut, v obyčejném hrnci pak 60–90 minut. V druhém hrnci nebo kastrolku osmahneme na oleji cibulku společně s libereckými párky nakrájenými na kolečka či kostičky, zaprášíme moukou, osmahneme, přidáme k fazolím společně s protlakem, promícháme a za občasného míchání povaříme ještě asi 15 minut. Dochutíme a podáváme s pečivem.