Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.
Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.
Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:
Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.
Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.
Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.
Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.
Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.
Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.
V naší poradně s názvem JITRNICE A JELITO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Můžu jitrnici nebo jelito na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat příjem vitamínu K ve své stravě. Denně byste měla sníst potraviny, které vám dodají 90 mikrogramů vitamínu K. Tuto úroveň vitamínu K je potřeba udržovat každý den, ne méně a ani ne více, protože jinak Warfarin neúčinkuje dobře. Jitrnice jsou vyrobeny z vepřového masa, tuku, vnitřností, housky a koření. Ani jedna z těchto součástí neobsahuje žádný vitamín K a nebo jen velmi málo. Takže jitrnice můžete konzumovat bez omezení i když užíváte Warfarin. Co se týče jelit, tak do nich se přidává navíc ještě krev a popřípadě kroupy. A právě u prasečí krve není dostatek podkladů o obsahu vitamínu K, tudíž by měly být konzumovány s opatrností, nejlépe den dva před vyšetřením quick, abyste si mohla ověřit jejich vliv na srážlivost vaší krve.
Ingredience: 4 jitrnice, 4 lžíce oleje, horká voda
Technologický postup: Připravíme si hlubší mísu a do ní nalijeme horkou vodu, ne však vroucí. Namočením jitrnice při smažení neprasknou. Jitrnice prohlédneme, aby byly pořádně zpevněné, protože by při smažení vytekly. Do mísy s vodou jitrnice na chvíli ponoříme. Poté je vyjmeme a důkladně, ale opatrně je osušíme. Rozehřejeme si troubu, vložíme do ní pekáček s olejem a zahřejeme na mírnou teplotu, poté vložíme jitrnice. Jitrnice pomalu pečeme ze všech stran dozlatova. Pečené jitrnice podáváme se smetanovou bramborovou kaší nebo s brambory a vařeným zelím.
Ingredience: 1/2 vepřové hlavy, 2 kg tučnějšího vepřového bůčku, 0,5 kg vepřových jater, 1,5 kg vepřových jazyků, 1,5 kg vepřových srdcí, 200 g soli, 20 g mletého černého pepře, 20 g mletého nového koření, 20 g drceného kmínu, 20 g majoránky, masitý vývar, tenké střevo, 2 kg ječných krup, 100 g česneku, 0,5 kg cibule, špejle
Technologický postup: Pokud neděláme jitrnice přímo na zabijačce, tak vepřová střeva den dopředu namočíme do vlažné vody, kterou osolíme. Všechno maso a vnitřnosti umyjeme, kromě jater je všechny dáme do velkého hrnce, zalijeme studenou vodou a dáme vařit doměkka. Až je maso uvařené, vyndáme ho z hrnce, hlavu a bůček vykostíme a srdce a jazyky očistíme a zbavíme chrupavek, pak necháme vše zchladnout, vývar nevyléváme, budeme ho v případě potřeby dolévat do směsi. Maso a vnitřnosti umeleme v mlýnku (použijeme kotouč s otvory 4 mm). Syrová játra nakrájíme, umeleme najemno a smícháme s prolisovaným česnekem. Kroupy uvaříme doměkka v osolené vodě a na závěr neproplachujeme. Pokud chceme jemnější jitrnice, tak kroupy umeleme v mlýnku. Dokud jsou kroupy teplé, tak je smícháme s ostatním namletým masem a játry, přidáme namletou cibuli, sůl i ostatní koření a dobře promícháme. Když je směs příliš tuhá, přidáme vývar z masa. Nakonec směs plníme do střev, zašpejlujeme a vaříme v hrnci při teplotě 70–85 °C cca 30–40 minut, jitrnice jsou hotové, když vyplavou na povrch. Potom jitrnice vytáhneme děrovanou naběračkou z hrnce, prudce zchladíme studenou vodou a necháme vychladnout volně položené na stole, musíme je průběžně během chladnutí otáčet.
Technologický postup: Nejdříve na větší kousky, třeba na půlkolečka, nakrájíme cibuli a osmažíme ji na oleji. Během smažení trochu nakrájíme zelí ze sáčku na menší kousky. Do hrnce vložíme jemně osmaženou cibulku, obě zelí a připravíme běžným způsobem. Přidáme 3 lžíce cukru, pepř, trochu soli a koření, které máme rádi. Zelí necháme trochu podusit kvůli cukru a koření, aby vše chytlo stejnou chuť. Během dušení si nakrájíme na kostičky očištěné brambory. Jednu vrstvu brambor (asi půlku) položíme do velkého pekáče. Osolíme, opepříme a na brambory položíme jitrnice vedle sebe, aby se všechny vešly. Kolik lidí, tolik jitrnic. Na jitrnice položíme všechno dušené zelí, aby byly schované. Pokud nám do pekáče ukápne i šťáva ze zelí, nevadí. Jako poslední vrstvu zase dáme brambory, které nám zbyly, a osolíme, opepříme. Navrch nalijeme trochu oleje, který se prosákne až dolů. Brambory se zelím a jitrnicemi dáme zapéct do trouby a pečeme asi 45 minut. Může se stát, že jitrnice s jemnějším střívkem praskne, ale pokud je přikrytá zelím, tak je střívko většinou pružnější a tolik nepraská. Za 40 minut brambory se zelím zalijeme dvěma vejci, necháme zapéct a můžeme podávat. Velkou naběračkou vyndáme brambory se zelím dohromady i s jitrnicí. Podáváme ihned. Jídlo lze upravit podle vlastní chuti.
Ingredience: 3 kg masa z hlavy, bůčku a laloku, 1,8 kg vnitřností (plíce, srdce, slezina), 1,5 kg rýže, 0,5 kg jater, 200 g cibule, 13 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce majoránky, 1 lžíce nového koření, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masitého vývaru, tenká střeva, špejle
Technologický postup: Masité části předvaříme. Dbáme na to, aby maso bylo stejnoměrně měkké. Játra semeleme syrová a promícháme s utřeným česnekem. Masité části po tepelném zpracování rozemeleme nahrubo a uvařené vnitřnosti najemno. Přidáváme osmahnutou nakrájenou cibuli. Umleté vnitřnosti, maso a uvařenou rýži smícháme dohromady, přidáme játra s česnekem, sůl a další zbylé přísady dle chuti. Poté zředíme vývarem. Střeva obrátíme, vypereme a necháme okapat. Nakrájíme je na délku 15 až 20 cm a uzavřeme na jednom konci špejlí. Připraveným prejtem je rukama nebo nabíječkou naplníme. Poté je zašpejlujeme i z druhé strany. Připravené jitrnice dáme sterilovat – vložíme je do horké vody, teplota by měla být kolem 75 °C, a necháme vařit 20 až 30 minut. Jitrnice jsou hotové, když začnou plavat na hladině. Uvařené jitrnice omyjeme ve studené vodě a necháme vychladnout. Po dobu chladnutí je obracíme, aby se tuk rovnoměrně rozprostřel.
Technologický postup: Nejprve nakrájejte maso na velikost pěsti, hlavu namočte do studené vody a nechte stát přes noc. Ráno operte maso a hlavu, nasolte a uvařte doměkka. Oberte maso z hlavy a vše pomelte s ostatním masem. Uchovávejte v teple. Namočte chleba do vody, vymačkejte vodu a pomelte jej. Utřete česnek se solí. Smíchejte maso, chleba, česnek, osmaženou cibuli a všechno koření (je-li zapotřebí, zvlažte trochou vývaru). Ochutnejte, popřípadě přisolte nebo jinak ochuťte. Směsí nacpěte střívka a zavažte je, nebo zašpejlujte, asi každých 15–20 cm. Vývar slijte přes síto a přiveďte jej do varu. Na pomalém ohni v něm tyto jitrnice uvařte. Poté je opláchněte ve studené vodě, nechte okapat a pověste je na tyčku. Nechte jitrnice vychladnout.
Na Slovensku se o katastr nemovitostí stará Úřad geodézie, kartografie a katastru SR, který má k dispozici online veřejnou katastrální mapu, ale její údaje neobsahují pozemkové dělení. Tato mapa zobrazuje pouze popisná čísla budov podle registru Ministerstva vnitra SR. V této mapě se dají identifikovat pouze budovy. Mapa je k dispozici na adrese http://zbgis.sk/. Aplikace kromě běžných funkcionalit mapové aplikace umožňuje identifikaci budov, rozšířené vyhledávání, měření, tisk, ale také funkce objednávání údajů, služeb a geodetických údajů přímo z aplikace. Názorný video návod na to, jak použít tuto slovenskou katastrální mapu, je zde: jak zobrazit katastrální mapu Slovenska.
Pokud chcete identifikovat pozemek, tak je pro vás k dispozici pozemková mapa ArcGIS Hub. Tato mapa zobrazuje dělení pozemků celé Slovenské republiky podle moderní pozemkové organizace označované jako "C". Pozemková mapa Slovenské republiky je k dispozici na adrese https://hub.arcgis.com/.
Ingredience: 1,5 kg bůčku, 1 kg laloku, 1 vepřová hlava, 1,5 kg sleziny a plic, 2,3 kg veky, 0,5 kg jater, 130 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce mletého nového koření, 1 lžíce majoránky, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masového vývaru, tenké střevo
Technologický postup: Masité části a vnitřnosti (kromě jater) nakrájíme na stejné kousky a každé zvlášť předvaříme doměkka. Uvařené vnitřnosti umeleme, masité části posekáme nožem nebo kolébkou. Rozetřený česnek umeleme se syrovými játry. Nakrájené bílé pečivo krátce namočíme do vody, vymačkáme, smícháme s játry a česnekem, přidáme vnitřnosti a rozsekané maso. Nakonec přidáme tolik vývaru, aby vznikla přiměřeně hustá kašovitá hmota. Připravený prejt plníme do střívek, zašpejlujeme a jaternice vkládáme do vařící vody. Potom udržujeme po dobu asi 15 minut teplotu vody mezi 70–80 °C. Uvařené jitrnice, které vyplují navrch (pískají), sbíráme sítem a oplachujeme nebo dáváme do studené vody. Potom je rozložíme v jedné vrstvě na čistou podložku v chladné místnosti tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Asi po 15 minutách je obrátíme. Skladujeme při 0 °C. Spotřebujeme do 3 dnů. Zbylý prejt můžeme sterilizovat ve sklenicích pod víčky nebo zmrazit nebo ihned upéct. Během pečení nemícháme, jakmile se vytvoří kůrčička, prejt vyjmeme a necháme vychladnout. Bílé pečivo do jaternic se peče den před zabijačkou, aby bylo čerstvé a tuhé. Na pečení se používá výhradně hrubá mouka, kvasnice, trocha cukru na kvásek, sůl a voda.
Katastr nemovitostí ve Slovenské republice funguje obdobně jako u nás. Návod, jak se na něj podívat, můžete vidět v našem článku Jak to má s nahlížením do katastru nemovitostí Slovenská republika. Využívá obdobné aplikace jako v naší republice, kdy je možné dohledat informace o vlastnictví parcel, staveb, jednotek a práv stavby evidovaných v katastru nemovitostí.
Ingredience: 600 g hladké mouky, 300 g škvarků, 2 vejce, ¾ kostky droždí, 250 ml smetany ke šlehání, 1,5 dl mléka, 1 lžička cukru krystal, sůl, hrubozrnná mořská sůl
Technologický postup: Z mléka, cukru a droždí připravíme kvásek. Mouku prosejeme a spolu s kváskem, smetanou, vajíčkem a 1/2 lžičkou soli vymícháme na těsto. Necháme vykynout na teplém místě. Vykynuté těsto vyklopíme na pracovní desku, promícháme a opět necháme kynout asi 10 minut. Mezitím si připravíme škvarky, které pomeleme tak, aby nám vznikla hladká hmota (hrubší kousky nejsou na závadu). Těsto rozválíme na plát, potřeme polovinou škvarků a posypeme hrubozrnnou solí. Pravý a levý okraj těsta přeložíme na střed (zabalíme škvarky), totéž provedeme i s horním a dolním okrajem. Takto připravený bochník přikryjeme utěrkou a necháme ho cca 15 minut ještě kynout. Bochník opět vyválíme na plát, potřeme druhou polovičkou škvarků a posypeme hrubozrnnou solí. Pravý a levý okraj těsta přeložíme na střed (zabalíme škvarky), totéž provedeme i s horním a dolním okrajem. Takto připravený bochník přikryjeme utěrkou a necháme ho znovu cca 15 minut kynout. Poté opět rozválíme, přeložíme a necháme ještě 10 minut kynout. Hotové těsto na slovenské škvarkové pagáče rozválíme, rádýlkem na ně nakreslíme mřížku a z těsta vykrajujeme kolečka. Vykrájené pagáčky dáme na plech, potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme hrubozrnnou solí. Připravené pagáčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C, po upečení necháme vychladnout a podáváme.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Ve velké pánvi rozehřejte olej na střední stupeň a cibuli na něm opékejte asi 7 minut. Přidejte česnek, chorizo, papriku a vařte 5 minut. Přimíchejte rajčata a pokračujte ve vaření asi 4 minuty, dokud nezměknou. Ochuťte solí podle chuti. Horké nalijte do sklenic, které nechte zavařit. Zavaření trvá 5 minut ve vroucí vodě nebo v rozpálené troubě. Při otevření obsah sklenice ohřejte a do vroucího pokrmu vyklepněte 2 vejce a vařte 5 minut. Podávejte s chlebovou kůrkou a ozdobené zakysanou smetanou.
Jak již bylo řečeno, Slovenská republika má k dispozici portál CICA, který umožnuje rychlé zobrazení údajů z listů vlastnictví. Pro vyhledání toho, co daná osoba vlastní je třeba znát její jméno a název katastrálního území. Nelze tedy zjistit naráz všechny nemovitosti, které daná osoba vlastní na celém území Slovenské republiky, ale jen postupně po jednotlivých katastrálních územích.
Adresa, na které je dostupný portál CICA, je https://cica.vugk.sk/. Na této stránce najdete několik ikon, přičemž pro vyhledání podle jména je nutné použít ikonu vlastník / správca.
Po kliku na ikonu vlastník / správca se zobrazí stránka, kde budete muset zvolit okres, ve kterém se mají nacházet nemovitosti dané osoby. Slovenská republika má celkem 79 okresů, ale neděste se, výběr probíhá pomocí abecedně řazeného seznamu s uvedením jmen všech těchto okresů. Po zvolení okresu bude třeba upřesnit katastrální území. Výběr katastrálního území probíhá pouze z míst, která zvolený okres má. Pokud jste zvolili oba tyto údaje, můžete přejít k zadání jména dané osoby. Nejdříve se vybírá pouze počáteční písmeno příjmení. Po zvolení prvního písmene příjmení bude zpřístupněn výběr ze všech příjmeních osob registrovaných k nějaké nemovitosti ve vybraném katastrálním území, jejichž příjmení začíná zvoleným písmenem. Po zvolení konkrétního příjmení se zobrazí celé jméno, příjmení a adresa. Pokud tyto údaje souhlasí s údaji vyhledávané osoby, můžete vytvořit náhled listu vlastnictví.
Cílem je seznámit děti s některými lidovými tradicemi v období masopustu, společně prožít radost a veselí. Rozvíjet myšlení, řeč, tvořivost a fantazii při matematických, výtvarných i jiných činnostech.
Děti vyrábějí plakáty a pozvánky, navrhují, co napsat, vymýšlejí text, obrázky, sledují paní učitelku při psaní, pomáhají s vybarvováním a umístěním plakátu. Dále mohou děti vyrábět například umělé jitrnice z ponožek, připravují si masky, podílejí se na zdobení třídy, nacvičují divadelní scénky.
Předškolní ratolesti je dobré za snahu také odměnit například masopustními omalovánkami, v nichž si mohou dále procvičovat svou motoriku.
Dusitanová směs Praganda (takzvaná rychlosůl) se používá k nakládání a předúpravě masa určeného pro další zpracování do masných výrobků, konzerv a polokonzerv. Zajišťuje stabilitu vybarvení a chuťových vlastností masných výrobků.
Jedlá sůl je nejdůležitější pomocnou surovinou v masném průmyslu, kde je používána z chuťových a technologických důvodů. Z technologického hlediska je aplikace soli významná především pro svůj vliv na vaznost masa a tím na výtěžnost masné výroby a na konzistenci výrobku. Sůl má také konzervační účinek. Samotná sůl se ale používá jen u malé části výrobků, které jsou již tradičně šedé (například tlačenka, jitrnice, bílé klobásy). Většinou se přidává ve směsi s dusitanem sodným jako solicí dusitanová směs.
Dusitan se používá v případech, kdy je solené maso zpracováno v krátké době, nejvýše několik dnů po zasolení. Přispívá ke zvýšení údržnosti výrobku, podílí se na vytvoření chuti a vůně masných výrobků, chrání tuky přítomné v mase a masných výrobcích před oxidací a zajišťuje vznik typického růžového zbarvení nakládaných masných výrobků. Bez něj by maso při tepelném opracování získalo šedohnědé zbarvení, jako je tomu například při běžném vaření masa.
Rychlosůl se používá v masném průmyslu k přímému solení masa nebo jako součást používaných nakládacích láků. V případě přímého solení masa se kusy masa před naložením, kutrováním nebo masírováním posypou sypkou solicí dusitanovou směsí. V případě nasolení masa za použití láku se solicí dusitanová směs rozpouští spolu s dalšími ingrediencemi ve vodě a vzniklým lákem se předem nasolené maso, které bude dále skladováno (naloženo), zalije nebo se připravený lák přímo do masa vstříkne. Tento postup se standardně používá při výrobě šunek, uzených mas a specialit, které se pak zpracovávají vařením nebo uzením.
V posledních letech se velmi rozšířilo používání jódované soli a jódované solicí dusitanové směsi v masné výrobě. Četné odborné studie prokazují, že použití jódované solicí směsi neovlivňuje negativně chuť, vůni a vzhled hotových masných výrobků. Vzhledem k množství masných výrobků konzumovaných českými spotřebiteli lze používáním solicí dusitanové směsi s jódem jednoduše a efektivně zajistit přísun tohoto významného prvku do lidského organismu.
V současné době se ale na Pragandu díváme i optikou zdravého stravování. Informace o Pragandě a podobných výrobcích jsou bez potíží k dohledání. V některých pramenech se uvádí, že dusitan sodný může být karcinogenní. Proto je věcí každého dospělého, jestli se rozhodne Pragandu do svých domácích uzenářských výrobků přidávat, anebo ne. Právě tak nákup a konzumace uzenin, u nichž je použití dusitanů vyznačeno kódem E250, je jen volbou každého.
Lékaři před dusitany varují. Vážou se na hemoglobin a zjednodušeně řečeno ve vyšších, trvale podávaných dávkách mohou způsobit otravu krve. Uzeniny by vůbec neměly konzumovat malé děti do tří let. Pokud by malé dítě jedlo denně salámy a párky, může příjem dusitanů způsobit chudokrevnost.
Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.
Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.
V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.
V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.
Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.
Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicová kaše.
Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.