Tepelné ztráty jsou u současných staveb z velké části tvořeny únikem tepla skleněnými plochami. Proč tedy nevyzkoušet termoizolační fólie na okna, které dokážou výrazně šetřit vaše finance. Vynikajících vlastností těchto fólií bylo dosaženo unikátní kombinací vzácných kovů a jejich oxidů, napařovaných v několika vrstvách na fólii. Instalace se provádí z vnitřní strany okna. UV filtr tak ochraňuje interiér a zadrží okolo 98 % UV záření. Fólie mají dvojitý tvrzený povrch proti poškrábání.
Pokud potřebujete snížit oslnění sluncem, ušetřit energii na klimatizování a zároveň snížit tepelné ztráty oken, sáhněte po termoizolačních fóliích, které mají i spoustu dalších výhod:
snižují radiační ztráty tepla – pokud využíváte sálavé zdroje tepla, jsou ideálním řešením;
jsou hitem současnosti, neboť dokážou snížit či zcela zastavit neustále rostoucí náklady na vytápění – tepelné ztráty jsou u současných staveb z 50 % tvořeny únikem tepla přes skleněné plochy;
snižují tepelné ztráty okny až o 25 %, a nadto snižují také rosení oken v zimních měsících;
dokážou odrážet tepelné záření zpět do interiéru a současně ho dovedou pohltit, zvyšují tak povrchovou teplotu skla a omezují kondenzaci vodní páry.
Termoizolační fólie rosení skel omezí, ale záleží na rosném bodu v dané místnosti a dalších okolnostech. U někoho tento jev zmizí úplně, u někoho částečně. Záleží na mnoha faktorech, například teplota v místnosti musí být nad 20 °C, důležité je pravidelné denní větrání a nemít úplně stažené žaluzie.
Fólie nevyžadují žádnou speciální údržbu. Omýváme je běžnými postupy, avšak nejdříve až po 30 dnech od instalace (tedy po úplném vyschnutí a vytvrdnutí lepu). Druhou, vnější stranu skla můžeme mýt okamžitě. Mytí provádíme běžným způsobem vodou a saponátovými přípravky, při použití měkkého čistého hadru, papírových ubrousků, houbiček a gumových stěrek.
Fólie se nesmí omývat ředidly, rozpouštědly, chemickými roztoky a agresivními látkami. Při mytí se nesmí používat škrabky, šroubováky, drátěnky a jiné podobné pomůcky, které mohou poškodit povrch fólie.
Vysoká propustnost světla, téměř neomezená životnost a jednoduchá údržba jsou jen některé z výhod, které kvalitní termoizolační fólie nabízejí. Proto se stále častěji používají na okna rodinných domů, kancelářských budov i historických objektů.
Vynikající tepelnou izolaci mají keramické fólie na sklo – zadrží až 77 % tepelného záření topných těles a současně dosahují vysoké propustnosti světelného záření (76 %). Keramické fólie tak v současné době nabízejí nejlepší poměr mezi světelnou propustností a izolací tepelného záření topných těles. Pro design budov je významnou předností nízká 7%reflexe ve viditelném spektru. Keramické fólie jsou vyrobeny zcela novou technologií: na polyesterovou podložku je deponován keramický polymer. Keramické fólie tedy nemohou nikdy ani v agresivním prostředí korodovat, protože neobsahují kovovou vrstvu.
V naší poradně s názvem TERMOFOLIE DO OKEN DOMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Valter.
Může mi někdo doporučit firmu, která provádí v Pardubickém kraji, okres Ústí nad Orlicí, instalaci termoizolační folie na okna? Děkuji.
Jiří Valter
mobil 737972862
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Utěsněte všechna okna. To znamená, zkontrolujte, že vaše okna jsou správně instalovaná a uzavřená. Otevření oken je důležité, ale tehdy, jestliže venkovní teplota je vyšší než vnitřní teplota. Udržujte okna vzduchotěsná. Možná budete potřebovat koupit odnímatelné těsnění oken, pro lepší těsnící vlastnosti je vhodné plastové těsnění. Za vyhovující lze také využít k eliminování úniku tepla ručník nebo triko, které se k místu přiloží.
Použijte jemné, průhledné závěsy, na které dopadá sluneční světlo. Závěsy vážou studený vzduch a teplo ze slunce bude vytápět dům díky zahřívání chladného vzduchu ze závěsů, který bude proudit dále do domu. Možným řešením je také instalace plastových fólií do oken, která udělají okna vzduchotěsná.
Zakryjte okna závěsy. Instalace těžkých, neprodyšných závěsů v neslunečných dnech před okna může blokovat úniku teplého vzduchu. Roztáhněte je, když svítí slunce a zatáhněte je, když tomu tak není.
Utěsněte dveře. Zkontrolujte rám kolem dveří a také pode dveřmi. Možná budete potřebovat koupit nový těsnící práh nebo odnímatelné těsnění. Za vyhovující lze využít k eliminování úniku tepla stejně jako u oken ručník nebo triko, které se k místu úniku tepla přiloží.
Zajistěte, aby slunce do vašeho domu svítilo co nejvíce. Zkontrolujte překážky (například rostliny, přístřešky), které by mohly bránit dopadům slunečních paprsků na váš dům. Odstraňte všechny překážky opírající se o zdi domu na slunné straně, v ideálním případě by bylo vhodné, vrátit je v noci zpět, na dodatečnou izolaci.
Zavřete všechny nepoužívané místnosti. Zavřením dveří dochází k vytvoření bariéry mezi vámi a chladným prostředím. Ty také zastaví oběh vzduchu, což snižuje tepelné ztráty. Obchody pro domácí kutily prodávají termohlavice, které je vhodné nainstalovat do nepoužívaných místností a nastavit zde pouze temperování. To přispívá k efektivnějšímu využívání ohřívače. Musí se zajistit, aby všechny termohlavice byly nastaveny na temperování, v opačném případě by mohlo dojít k zamrznutí potrubí a následnému popraskání. Cirkulaci vzduchu může být bráněno rozestavěným nábytkem, což je neefektivní.
Položte koberec. Koberečky a koberce zabrání tepelným ztrátám přes podlahu. Jsou obecně teplejší na dotek než dřevo nebo dlažba a tak nabízejí teplejší povrch pro chůzi.
Přidejte izolaci v podkroví a oddělte prostor. Velké množství tepla uniká podkrovím. Teplý vzduch stoupá a studený vzduch klesá. Ujistěte se, že vaše podkroví má dostatek izolace.
Upečte si sušenky nebo koláče. Vaše trouba pomůže k ohřívání vzduchu v kuchyni při pečení, čímž dochází k ohřívání vašeho domu a zároveň k přípravě pokrmů. Z trouby vzniká suc
V naší poradně s názvem TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Je to normální fyzika. Vždy je vidět z tmavšího prostoru do toho více osvětleného.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Asi máte pravdu, ale mě hrozně vadí to zcadlení oken zevnitř místnosti, když se venku setmí. Pokud se okamžitě nezatáhnou rolety, z chodníku je vidět dovnitř jako v kině!
Dům si zpravidla pořizujeme jen jednou za život. Jeho pořizovací cena mnohonásobně převyšuje cenu výrobků, u nichž si neváháme za to, že spotřebují méně energie, připlatit. U domů to již takovou samozřejmostí není, pečlivě zvažujeme návratnost každé zvýšené investice, která nám přináší úsporu budoucích provozních nákladů. Přitom jde obvykle ruku v ruce i se zvýšením kvality bydlení.
O energetické náročnosti domů se v současné době hodně mluví, mluvíme o domech energeticky úsporných, nízkoenergetických, pasivních, s téměř nulovou spotřebou energie. Obecně je vnímáme jako domy dobře zateplené, které potřebují méně energie na vytápění. Zateplení je však pouze jeden z faktorů ovlivňujících energetickou náročnost domu, vytápění je jen jedna položka výdajů za spotřebovanou energii na provoz domu. Chystáme-li se stavět či rekonstruovat dům, měli bychom se o jeho budoucí energetické nároky zajímat komplexně a včas, abychom později nebyli nemile překvapeni. Energetickou náročnost domu zásadně ovlivňuje již samotný koncept a návrh domu. Tedy v prvé řadě velikost domu a jeho tvar. Dům neúměrně velký vzhledem k počtu jeho obyvatel je již a priori energeticky neúsporný. Na zvýšených účtech za vytápění se podepíše i členitost domu, protože složitější tvar zvětšuje celkovou ochlazovanou plochu jeho „obálky“. Vikýře, arkýře, výklenky a jiné tvarové rozmanitosti tak mají negativní vliv na energetickou bilanci domu, a navíc i v samotné realizaci stavbu komplikují, přinášejí větší riziko závad, vzniku tepelných mostů a samozřejmě ji i prodražují. Naopak pozitivně může prospět orientace domu ke světovým stranám tak, aby dovolila do vytápění zapojit i sluneční paprsky pronikající do interiéru. V tomto případě hovoříme o pasivních tepelných ziscích. Orientace a velikost okenních otvorů ovlivní i spotřebu energie na osvětlení. O energetické náročnosti domu rozhoduje hlavně samotná konstrukce, zejména kvalita obvodových stěn, oken, podlah a střechy. Nezáleží ani tak na materiálu, ale na výsledných tepelně-izolačních vlastnostech jednotlivých prvků konstrukce a na těsnosti takzvané obálky domu. A v neposlední řadě bude záležet na vybavení technologiemi, především na zvoleném způsobu vytápění a větrání. Zajistit dostatečné větrání úsporných domů je mimořádně důležité, protože u dobře utěsněných domů nedochází k přirozené výměně čerstvého vzduchu netěsnostmi.
Pro každý nově postavený rodinný dům s podlahovou plochu nad 50 m2 a pro větší rekonstrukce musí být vypracován průkaz energetické náročnosti budovy (PENB), který vypracuje energetický specialista. Ten podle dané metodiky zařadí dům do určité kategorie od A do G. Stavební p
Disperzní lepidla jsou tekuté nebo pastové konzistence a jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Je to hustá bílá tekutina, která po zaschnutí zprůsvitní. Po jejím vsáknutí do porézního materiálu a následném odpaření a zaschnutí již lepidla vodě velmi dobře odolávají. Neobsahují organická rozpouštědla a jsou ekologická. Používají se k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, kůže, a podobně. Mezi nejznámější patří Herkules, tyčinková lepidla, Disperkol, Patex, Den Braven, Tenyl, Prity, Ponaly, Duvilax, Samson a další.
Disperze je směs dvou nebo více nemísitelných kapalin, materiálů, které tím, že jsou dispergovány (rozmělněny) na velmi malé částečky, jsou schopny existovat pospolu, aniž by se od sebe oddělily, a to díky vzájemným fyzikálním silám (ne chemickým vazbám). U lepidla je to směs vody a organického lepidla, které se používá na lepení savých materiálů, přičemž voda postupně přejde do lepeného materiálu nebo se odpaří a zůstane lepidlo.
Lepidlo se nanáší pomocí štětce, špejle nebo z tuby na jednu ze spojovaných ploch. Spoj je pevný, pružný a odolává vodě. Není vhodné nanášet ho ve větší vrstvě. Pokud lepený spoj nahřejete či napaříte, můžete ho rozebrat. Po nanesení nechejte krátce zavadnout, přiložte k sobě lepené věci a zafixujte alespoň na 12 hodin. Díky možnosti ředění vodou můžete štětec a znečištěná místa od lepidla snadno umýt. Pozor však na zaschnutí lepidla. Pak už se odstraňuje obtížněji.
Pro použití disperzních lepidel platí zásada, že nejméně jedna z lepených stran musí být savá. Vodní složky se potřebují vsáknout do jedné, ale nejlépe obou lepených ploch, a teprve pak dochází k pevnému spojení. Disperzní lepidla nelze používat pro lepení skla, slepování plechů či plastů. Po vytvrdnutí většina z nich zprůhlední, spoje jsou pevné a houževnaté a také pružné.
Disperzní lepidlo Samson patří mezi moderní česká lepidla, která pevně spojí jak dřevo, tak i lamino nebo MDF desky. D2 je vhodný k lepení dřeva, syntetických desek, překližky, lepenky, papíru, kartonu. D3 k lepení dřeva, syntetických desek, parketových a lamino plovoucích podlah. Některá disperzní lepidla lepí i vlhké dřevo, spoje jsou velmi pevné a neporuší je ani mořská voda. Občas se dokonce stane, že dřevo praskne, ale někde dál od spoje, protože ten drží.
Jestli se chystáte lepit větší plochy, vyplatí se vám dát si práci s úpravou podkladu. Příprava materiálu před lepením patří k nejdůležitějším technologickým operacím. A také bývá někdy zdlouhavá a pracná, ale péče věnovaná celému procesu, se vždy vyplatí.
Herkules je nejznámější lepidlo určené pro lepení papíru, korku, kůže, dřeva a dřevovláknitýc
V naší poradně s názvem TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kadlec.
Četl jsem vaše pojednání o termofoliích na okna. Zaujala mně hlavně zmínka o KERAMICKÝCH foliích. Prosím o sdělení bližších informací a zda by šlo mi sdělit prodejce nebo firmu (firmy) které je dodávají i s montáží.
Za tyto informace předem moc děkuji.
S pozdravem Kadlec Z.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Vlastnosti izolační fólie PerLite 70 interní (keramická fólie):
Je to keramická okenní fólie tepelně izolační
fólie PerLite 70 interní, která odfiltruje 99% UVA a UVB záření.
- keramická fólie bez napařených kovových částic
- odrazí 10% tepelné sluneční energie a 31% tepelné sluneční energie absorbuje, čímž přispívá k větší tepelné pohodě v interiéru
- celkem zadrží 35% záření z topných těles
- po instalaci fólie je zisk denního světla v interiéru pro oko prakticky stejný
- fólie propustí 66% denního světla, jedná se o velmi lehce tónovanou a decentní fólii
- fólie má nízkou externí reflexi 10% a je vhodná pro instalace, kdy je požadavkem zachovat průhled do interiéru (výlohy) a pro historické budovy.
Instalaci provádí firma Steinbauer a spol., s.r.o.
Adresa:
Sadská 12
198 00 Praha 9 – Hloubětín
E-mail: info@hanita.cz
Mobil: +420 777 195 501
Ing. Mgr. Jan Steinbauer
vedení společnosti, informace
E-mail: steinbauer@steinbauer.cz.
Otevřeno mají od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin.
Disperzní lepidlo D4-D je s největší pravděpodobností jedno z nejpoužívanějších truhlářských lepidel vůbec. Důvodem je jeho vynikající kompatibilita s jakýmkoliv dřevěným materiálem. Extrémně voděodolné lepidlo pro vnitřní i venkovní použití, navrženo jako speciální lepidlo na dřevo, kterým je možno nahradit používání polyuretanových lepidel.
Disperzní lepidlo je na bázi polyvinylacetátu (PVAC) a je primárně určené pro takzvané mokré lepení. Lepidla s označením D4-D jsou velice odolná vůči trvalému působení vody či proti jakýmkoliv jiným povětrnostním vlivům.
Právě kvůli těmto výhodám jsou disperzní lepidla D4-D hojně využívána pro lepení oken (eurookna i okna špaletová), vchodových dveří, venkovního nábytku a ostatních dřevěných výrobků trvale umístěných v exteriéru.
Lepidlo D4-D je vhodné pro profesionální i hobby využití, pro měkké, tvrdé i exotické dřevo a splňuje veškeré požadavky normy EN 204-D4.
Truhlářské disperzní lepidlo D4 je jednosložkové lepidlo bílé barvy na bázi polyvinylacetátu, které se po zaschnutí stává transparentním. Lepidlo je vhodné na lepení pevného dřeva, spárovkových desek, kompozitních panelů z masivu, dveří, schodů, oken, okenních hranolů, spojovacích elementů.
Lepidlo má kromě vysoké rychlosti vytvrzování výhodu v tom, že je nestékavé (tixotropní) a přilnavé na většinu stavebních materiálů (včetně některých plastů).
Nevýhodou je minimální lepená spára (nevyplňuje větší spáry) a nemožnost dodatečné korekce (posunutí) dílců.
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budete-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem a je jedno, použijete-li kladivo nebo vrtačku. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně „mlátí“ s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem a mnohem silnějším úderem než vrtačka tluče do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se zasekne v materiálu.
Vrtáky do zdiva, které mají tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je tedy důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku. Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max, do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.
Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu.
Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot, jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé „multiconstruction“ vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. „Multiconstruction“ vrták provrtá cokoliv, ideální je také na rámy plastových oken, které se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Před montáží sádrokartonových stropů je potřeba prověřit půdorysné rozmístění instalací a vzduchotechniky v dutině podhledu s ohledem na možnost kotvení podhledu. Dále zkontrolovat umístění vývodů elektroinstalace v ploše podhledu a elektroinstalačních skříněk v dutině podhledu a v obvodových stěnách. Zhotovit výškové vytyčení podhledu pomocí laseru nebo značkovací šňůry. Stanovit úroveň konstrukce, přičemž se musí zohlednit tloušťka opláštění. Musí se prověřit podmínky pro požární odolnost některých podhledů, nebo zda nebude odporovat výška uvažovaných svítidel s výškou dutiny v místě, kde se budou svítidla nacházet. Je nutné zkontrolovat i výšku a polohu zabudovaných konstrukcí v dutině podhledu a členění navazujících obvodových konstrukcí (výška nadpraží oken a dveří, nadsvětlíky, výustky vzduchotechniky a podobně). Vytyčit a označit polohu případných revizních dvířek nebo revizních vstupů. V neposlední řadě rozměřit místa na upevnění nosných závěsů podhledů s ohledem na povahu nosné konstrukce stropu a dovolené rozestupy závěsů a nosných profilů podhledu.
Na UD profily se před osazením aplikují samolepicí napojovací těsnění. Potom se připevní k následným vertikálním konstrukcím pomocí plastových natloukacích hmoždinek nebo jiných vhodných připevňovacích prostředků dle druhu obvodových konstrukcí. V případě, že je obvodovou konstrukcí sádrokartonová příčka, lze na ni připevnit UD profil rychlošrouby TN, ale pouze v místech, kde pod sádrokartonem probíhají uchytávací CW profily příčky. K příčkám opláštěným sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami se dá připevnit UD profil pomocí šroubů do opláštění příčky, nezávisle na poloze CW profilů příčky. V případě potřeby dilatační či úplné nezávislosti podhledu od okolních svislých konstrukcí se UD profily na obvodové stěny podhledu nemontují. Závěsy do nosného stropu je třeba ukotvit vhodnými upevňovacími prostředky. Do betonových nosných stropů se používají ocelové hmoždinky. Na nosné kotvení podhledů k nosnému stropu nesmějí být použity plastové hmoždinky. Na kotvení podhledů do dřevěných trámů lze použít šrouby do svislých závěsů s plochou hlavou (FN).
Montážní CD profily (tedy profily, ke kterým se montují desky opláštění) jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím přímých závěsů nebo stavebních třmenů. Spoj profil – závěs je upevněn dvojicí šroubů do plechu. Spoj závěs – nosný strop lze zhotovit buď jednou ocelovou hmoždinkou do betonového nosného stropu, nebo dvěma šrouby typu FN do dřevěných nosných prvků stropu.
Zavěšený podhled na křížovém roštu se montuje na nosné CD profily, to znamená, že profily tvořící horní vrstvu křížo
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
Trubač popínavý
Jedná se o popínavý keř pocházející ze severní Ameriky, který dorůstá do výšky 3 až 6 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné červené
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Z marantovitých se vám bude líbit třeba maranta, kalatea, ktenante či stromanthe.
Maranta (Maranta)
Dekorativní listy této rostliny mají na svrchní straně výrazné červené žilkování, po rubu jsou temně purpurové. Zvláštní jsou tím, že se na noc svinují. Květy nejsou významné. I když se maranta dá pěstovat vyvázaná k mechovému kmínku nebo k malé treláži, obvykle je nízká a poléhavá.
Rostlinu pěstujte po většinu roku v polostínu, na zimu ji raději přesuňte na stanoviště s jasným rozptýleným světlem. Příliš jasné světlo má však za následek vadnutí listů a hnědnutí jejich okrajů. Této rostlině vyhovuje normální pokojová teplota, minimálně však 15 stupňů Celsia. Po celou vegetační sezonu marantu vydatně zalévejte a jednou za dva týdny ji přihnojujte standardním tekutým hnojivem. Mezi zálivkami nechte vždy zeminu trochu vyschnout, ale ne úplně. Maranta je rostlina tropických dešťových lesů, která miluje vzdušnou vlhkost. Pěstujete-li ji v teplém pokoji, postavte květináč do misky s navlhčenými oblázky a často roste. K rosení používejte pokud možno dešťovou vodu, která na listech nezanechává stopy. Marantu můžete množit na jaře dělením velkého trsu nebo v létě řízkováním. Použijte zeminu na půdní bázi.
Zde si můžete prohlédnout tuto velmi dekorativní pokojovou rostlinu: maranta foto.
Kalatea (Calathea)
Krásně skvrnité listy kalatey vyrůstají na dlouhých stopkách téměř vertikálně, díky čemuž vynikne kresba na jejich spodní straně. Kromě nádherné barvy listů vás jistě okouzlí i nápadné oranžové květy (viz odkaz na fotografie níže). Kalatea dorůstá obvykle do výšky 35 cm.
Vyžaduje polostín a celoroční teplotu mezi 15 až 25 stupni Celsia. Hojně kalateu zalévejte a v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně tekutým standardním hnojivem. V zimě zálivku omezte. Vysoká vzdušná vlhkost je nezbytná i u této rostliny. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a kalateu často roste, nejlépe dešťovou vodou.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kalatey: kalatea foto.
Ktenante (Ctenanthe)
Ktenante je stejně jako všechny marantovité rostliny velmi náročná. Odměnou za péči vám však budou její krásně zbarvené listy, které rostou na vzpřímených stoncích a mají velmi zajímavé zbarvení (viz odkaz na fotografie níže). Ktenante dorůstá většinou do výšky 60 až 80 cm. Za dobrých podmínek i do výšky 1 metru.
Právě zelenolisté druhy ktenante jsou vhodné do tmavších zákoutí. Celoročně těmto rostlinám vyhovuje pokojová teplota. Přes zimu však snesou i nižší teploty (kolem 15 stupňů Celsia). Nemají však rády výraznější změny teplot během dne. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce. Přes léto vyžadují
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.
Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.
Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.
V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.
Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.
Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.
K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým
V naší poradně s názvem KAMÉLIE HNĚDNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Marešová.
Prosím o radu,když mi u jedné kamélie jakoby seschli listy?nevím si rady!a to ji mám v zimní zahrade s teplotou 15-16 stupnů a nepřelévám ji.děkuji za radu.
Marešová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné kamélie, dělají takovou radost během léta svými květy. Jenže co s nimi v zimě? Kamélie snese mrazy, ale nepřežije teploty nižší než -12 °C. Zároveň nemá ráda výkyvy zimních teplot. V našich podmínkách je proto lepší kamélii pěstovat v květináči a na zimu je uklidit do studené světlé místnosti s teplotou od 5 do 15 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60%. Kamélie v květináčích se musí umístit do bezmrazých zimovišť, protože pokud ne, hrozí velké nebezpečí, že půda v květináči promrzne a hezké rostlinky mrazivé období nepřežijí. Přesto byste s jejich přesunem do interiéru měli počkat co nejdéle. Kamélie by měly zůstat venku, dokud teploty neklesnou po delší dobu pod bod mrazu, nebo dokud teploty neklesnou pod -5 °C. Poté se rostliny musí přesunout do světlých zimovišť. To může být klidně jen na leden a únor.
Při přezimování kamélií dbejte na následující podmínky a příští rok se budete moci opět kochat svými asijskými kráskami:
- Teplota pro přezimování: 5 – 15 °C;
- Vzdušná vlhkost: okolo 60% - to je velmi důležité dodržet;
- Jakmile půda na povrchu vyschne, zalévejte vodou bez vápníku, aby půda nikdy úplně nevyschla;
- Postříkejte rostliny vlažnou vodou bez vápníku nebo zapněte zvlhčovač pro zvýšení vlhkosti;
- Dokud nenasadí na květ, není nutné kamélie přihnojovat;
Velice důležité je dávat pozor na překročení teplot nad 15 °C. V zimě je třeba se tomu za každou cenu vyvarovat! Kamélie potřebují chladný odpočinek nejméně šest týdnů v roce. To je zásadní pro jejich kvalitu květu a pro budoucí zdravý růst. Vytápěné místnosti proto v žádném případě nejsou vhodné jako zimní stanoviště. Vlivem teplého a především suchého vzduchu z umělého topení totiž choulostivé rostliny rychle odhodí svá poupata a drasticky zkrátí fázi květu. Ideálním místem je proto nevytápěná zimní zahrada, venkovní skleník nebo parapet nevytápěného schodiště. Jakmile se už rozhodnete pro zimoviště, neměli byste ho měnit, protože kamélie během přezimování nesnáší náhlé změny prostředí. V polovině března mohou být kamélie opět vystěhovány ven. Noční teploty by v době vystěhování měly být alespoň +5 °C.
Nejlepší je kamélie přezimovat ve skleníku. Ideálním prostředím pro vaše kamélie v zimě je světlý a chladný skleník nebo zimní zahrada. Pokud tyto dispozice nemáte, tak můžete kamélie umístit i do tmavého studeného sklepa nebo do garáže. Pokud své kamélie necháte přezimovat ve tmě, například ve sklepě, je třeba rostliny po chladné tmě nejprve pomalu přivykat na světlejší a teplejší prostředí. Spící rostlinky můžete v březnu nejprve nastěhovat do chladné světlejší chodby a začít je pomalu více zalévat.
Vánoční dekorace z papíru zvaná polská hvězda je oblíbená pro jednoduchost, s jakou se dá vyrobit, ale také pro svůj vzhled a variabilitu použití. Využít ji lze totiž jako dekoraci na vánoční stromeček, do oken, do dveří, nebo jako doplněk k dalším dekoracím ve vašem interiéru. Tato vánoční hvězda z papíru zkrášlí váš interiér, a navíc budete mít originální dekoraci ve stylu, jaký si sami zvolíte.
Potřebujete: barevný papír nebo noviny, obyčejná tužka, lepidlo, provázek nebo stužku, karton, jehla s velkým uchem, ozdobný prášek, barva ve spreji
Postup: Nejdřív je potřeba udělat 10–14 stejných kruhů o průměru přibližně 10 cm. Pro usnadnění práce se doporučuje vystřihnout z barevného papíru kruhy tak, že na sebe navrstvíte několik papírů. Záleží jen na vás. Každý kruh potom přeložte na polovinu, poté na čtvrtinu a ještě jednou tak, abyste dostali 8 stejný dílů. Poté je třeba do každého kruhu do středu ještě označit malý kroužek o průměru přibližně 3–4 cm. V místech, kde máte kruhy přeložené, udělejte střih směrem ke středu a vždy tak, aby nepřesáhl vnitřní naznačený kroužek. Jakmile máte hotovo, vezměte obyčejnou tužku a obtočte kolem hrotu konec papíru tak, aby vznikla rulička. Vznikne vám hvězda s osmi hroty. Tu libovolně nazdobte nebo nechte jen tak, jak je. Pokud chcete mít novinový papír se třpytkami, naneste lepidlo na hroty a poprašte je ozdobným práškem, nebo hvězdu nastříkejte barvou ve spreji, kterou ještě za vlhka můžete poprášit třpytkami. Poté je třeba do každé udělat otvor, kterým se provlékne provázek nebo stuha. Opět vám pomohou překlady, díky kterým je střed naznačen přesně. Vezměte provázek a navlíkněte na něj zarážku z kartonu nebo plastu, opět záleží jen na vás, jaký zvolíte design nebo materiál. Nejjednodušší je asi vystřihnout ji z kartonu (musí být pevnější). Poté nasaďte na provázek první zarážku a posuňte ji do středu. Velkou jehlou ji protáhněte, abyste snadněji na provázek umístili všechny hvězdy. Jakmile máte poskládané na provázku, nasaďte druhou zarážku. Zůstanou vám dva konce a ty jednoduše roztáhněte od sebe. Hvězdy udělají konečně plastický tvar a vy můžete oba konce zavázat. Hvězda je hotová.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
Zlatá tečka na závěr, zdobení, na které se určitě těšíte od samotného začátku, máte-li odvahu, můžete přizvat na pomoc děti. Teď už záleží jen na vaší fantazii. Můžete na střeše nakreslit tašky, kolem střechy, oken a dveří udělat rampouchy. Stromy a sněhuláka pokrýt jakoby vrstvou sněhu a poté vše zaprášit moučkovým cukrem, by chaloupka i její okolí působily jako čerstvě zapadané sněhem. Nebo můžete využít zmiňovaných plátků mandlí, se kterými si dáte práci a vyskládáte je na střechu, stejně tak můžete použít lentilky nebo cokoliv. Nezdobte jen chaloupku, ale i jen okolí. Chcete-li, aby to vypadalo, jako že se z chaloupky kouří, vložte do komínu kousek vaty.
Pokud se vám celé dílo dařilo tvořit podle postupu, je pořád celá chaloupka – až na pomocné pásky – jedlá, takže až se budete chtít s vánoční atmosférou rozloučit, může se celá rodina do chaloupky s chutí pustit, určitě i to bude pro děti zajímavý zážitek.
Možná uvažujete o tom, že zůstane chaloupka jen okrasným prvkem, pak můžete zvážit, zda chaloupku nechcete osvětlit svíčkou, tu můžete vložit buď přímo do chaloupky, nebo vedle chaloupky, ale to opravdu jen tehdy, nechcete-li chaloupku ochutnávat. Ještě jedna věc, na kterou v tomto případě musíte zapomenout: chcete-li umísťovat svíčku do chaloupky, nedávejte vatu do komína, nemuselo by to dobře dopadnout, v lepším případě by zůstalo jen u nepříjemného zápachu.
Tak a je hotovo, doufám, že vás článek na výrobu chaloupky z perníku dostatečně navnadil a naladil, že se už na celý výrobní proces těšíte, že se svým dílem budete maximálně spokojená a že vám bude dělat radost nejen po celý adventní čas.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Pokud se domníváte, že ložnice v podkroví je to, co si přejete, budete muset zvážit několik dalších nezbytností. U starších domů to především znamená zavedení topení, elektřiny, klimatizace a v některých případech také vytvoření oken. Právě v takovém případě bývá nejvhodnějším řešením nejprve zajít za bytovým designérem, který vám poradí s řešením vašeho konkrétního půdního prostoru. Tato investice do poradenství se vám při rozsáhlejší rekonstrukci zcela jistě vrátí.
Dostatek světla je bezpochyby důležitý i v ložnici. A možností, jak denní světlo do podkrovní ložnice přivést, je mnoho. V půdním prostoru jsou příjemná střešní okna, menší vikýře na šikmých stropech nebo solární potrubí. Toto potrubí ideálně vyřeší nedostatek světla v atypických prostorech, jelikož pomocí zlomu světla dokáže přenést denní světlo i do míst, kde není možné vybudovat okno. Vzdušnost a lehkost půdního prostoru pak také podtrhne výmalba podkroví v lehkých světlých a neutrálních barvách.
Podkrovní prostor bývá jedinečný právě svým originálním tvarem, který je dán z velké části linií střechy. Takový prostor, který je často zkosenou střechou částečně také limitován, si ovšem zaslouží zachování vzdušnosti. Proto je třeba rozumně volit množství i umístění nábytku. V první řadě je třeba vybrat správné místo pro postel. Ta by neměla být umístěna přímo pod střešním oknem a měla by být dobře dostupná z obou stran. Proto je dobré čelo postele situovat do míst, v nichž není problém si pohodlně na posteli sednout a nemít přitom hlavu až u zkoseného stropu. Obezřetně je třeba volit také skříňky, které by neměly být příliš masivní.
Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.
Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.
Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.
Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.